Dedikace
Můj pane,
ráda bych právě Vám věnovala své
vyprávění. Čas neuvěřitelně
letí a proměny, které se udály v těchto
několika málo měsících jsou
nezanedbatelné. Vedle Vás jsem poznala svět bdsm,
nahlédla jsem do zákoutí D/s, otevřela se
nepoznanému a získala tak nový pohled na lásku.
Naučila jsem se, že lásce sluší i
bolest, ostří, napětí, pokora a oddanost.
Objevila jsem, že hloubka, do které jsem ochotna se
ponořit, takřka nemá dno. Toto zjištění
o mně samotné mně mě velmi překvapilo a do
jisté míry i potěšilo.
Znám oddanost vůči jiné
osobě... Znám potřebu věnovat jiné
osobě vše jen proto, aby prožila alespoň pár
okamžiků štěstí. Znám úctu,
která mě přinutila kleknout si před Vámi.
Něha mě přinutila vzhlédnout k Vám a
letmo se Vás dotknout. Touha mě přinutila být
Vám kdykoli k dispozici. Vůle mě přinutila
dělat i nepříjemné věci. Pýcha mě
přinutila tyto věci překonávat. Pokora mě
přinutila oči sklopit, když jste změnil své
rozpoložení. Oddanost mě přinutila zůstat
tak, jak dlouho jste si přál... a láska... láska
mě přinutila bojovat o prvenství... chtěla
jsem být tou nejlepší... láska mě
přinutila být vedle Vás šťastná...
Dovolte mi, abych Vám tedy vyprávěla,
tak jako Šeherezáda, příběhy našich
dní. Těžko říct, kolikátá
noc už uplynula... a kolikátá noc bude ta
tisící první... Spočiňte tedy
pohodlně a poslouchejte příběh jedné
nezkušené otrokyňky, která doposud sloužila
jen jedinkrát ve svém životě.
Prolog
4. 1.
Můj příběh začal
někdy před dvěma lety, kdy jsem v kině viděla
jeden francouzský film, na jehož název si už
nevzpomínám. Jednalo se vlastně o softporno
zaměřené zvláště na psychologii
hlavní postavy. Byla to žena, která, ačkoli
nebyla klasickou subinkou, toužila po svazování a
po podrobení se. Dle mého soudu výborně
udělaný snímek hodně popisoval to, co cítí,
proč to cítí a jak vnímá své
touhy. V tom filmu bylo hodně pravdy o tom, o čem může
snít žena. Ten film byl odrazem mé mysli. Zasáhl
mě víc, než jsem si kdy uměla představit.
Proto není divu, že jsem se o tyto věci začala
víc zajímat, a přestože jsem je aktivně
příliš nevyhledávala, potkala jsem člověka,
který ke mně byl neuvěřitelně laskavý,
probudil mou důvěru, pochopil mě a stal se mým
pánem...
Proč
o tom všem píšu? Já a můj pán
nejsme klasickým párem. Máme každý
svůj oddělený život. Ve svém soukromí
jsem velmi samostatná, tvrdohlavá, ambiciózní,
mám zodpovědnou práci, která mi nedovoluje
udělat chybu, v mnoha případech se zabývám
organizací čehokoli a v mé režii se
odehrávají nejrůznější akce, ať
už uměleckého či společenského
charakteru. Paradoxně jsem mimo jiné v nemalé míře
svobodomyslná a prostor, který potřebuji ke svému
životu, rozhodně není omezený. Proto pro mě
BDSM není a soudím, že ani nebude životním
stylem. Ani o sobě si nemyslím, že jsem klasickou
subinkou. Ráda se miluji s muži „po vanilkovsku“.
Ostatně, v přírodě je znám nejeden
případ, kdy samička po aktu samečka zabije. I
žena může být velmi chladnokrevnou lovkyní
a já takovou někdy bývám. Ale přesto
jsem se nechala zlákat hrou, kterou prožívám
v rámci možností naplno...
Asi je
důležité také to, že se domnívám
o sobě, že jsem velmi vyrovnaná, vím co chci
a z minulosti není nic, co bych si potřebovala
prostřednictvím BDSM vyřešit. Proto jsem hru
zvanou „pán a jeho subinka“ přijala, právě
vzhledem k našim odděleným životům, ve
všech jejích aspektech. Svému pánovi
nejsem schopná (a nechci) ani na veřejnosti tykat, v
jakékoli komunikací s ním jsem v podřízené
roli a neexistuje mezi námi „civil“.
Co ke
svému pánovi cítím? Jestli je to láska?
Nemyslím. Důvěra především.
Oddanost, to ano. Mám ho ráda pro to, že mě
přijal takovou, jaká jsem. I se všemi omezeními,
které plynou z podstaty mého života. Ano, i po tak
krátké době, co se známe, ho mám
velmi ráda, protože je ke mně laskavý a
hodný. Neexistuje nic než otevřenost. Skryté
bolístky ostatně můžou tak křehkou věc,
jako je naše hra, roznést na kopytech, zahučet do
propasti a nás i s naším okolím vzít
s sebou. Jsem velmi senzitivní a všechny podněty,
které přícházejí, prožívám
opravdu intenzivně. Proto je pro mě laskavost a otevřenost
a zodpovědný přístup mého pána,
za který bych chtěla obzvláště
poděkovat, prioritou.
Z výše
uvedeného se tedy může zdát, že jsem
spokojená a šťastná. Tak proč tedy
píšu tento příběh? Včera se stalo
něco, co mě rozebralo. Něco, co jsem prožívala
tak intenzivně, že jsem se z toho dosud nevzpamatovala.
Bylo to naše první setkání v soukromí
a já se v současné chvíli ještě
stále vyrovnávám s tím, co jsem prožila.
Ten večer byl můj pán vlastně velmi jemný.
Neudělal nic, pro co bych se mohla rozsypat. Za celý
večer ani jednou nezvýšil hlas. Síla,
kterou používal k tomu, abych ho ve všem
poslechla, nebyla nijak velká. Po celou dobu se usmíval.
Jednal chladnokrevně a bez viditelných emocí. Byl
klidný. Ale pocity, které vyvolal, nejsou jednoduché
a já chci, aby jim můj pán beze zbytku porozuměl.
Vím, že náš vztah je svým způsobem
ojedinělý i pro mého pána. Chtěla bych
proto, aby pochopil mé chování, aby pochopil, co
cítím a proč k němu vzhlížím
s oddaností, kterou jsem nikdy nepoznala...
Jestli
se to všechno dá vydržet? Nevím. Svobodní
jsme v jedné věci. Oba můžeme tu hru kdykoli
ukončit...
Správce serveru upozorňuje, že zde uveřejněná díla podléhají ochraně autorských práv ve smyslu zákona č. 121/2000 Sb. Všechna práva autorů vyhrazena. Neautorizované použití díla bez souhlasu jeho autorů se zakazuje.
Chcete na www.ds-life.cz také publikovat své články ? Přečtěte si návod