Warning: count(): Parameter must be an array or an object that implements Countable in /srv/www.ds-life.cz/www/include/15.05.2003/procedury.php3 on line 965 Warning: count(): Parameter must be an array or an object that implements Countable in /srv/www.ds-life.cz/www/include/15.05.2003/procedury.php3 on line 967 Warning: count(): Parameter must be an array or an object that implements Countable in /srv/www.ds-life.cz/www/include/15.05.2003/procedury.php3 on line 968 Warning: count(): Parameter must be an array or an object that implements Countable in /srv/www.ds-life.cz/www/include/15.05.2003/procedury.php3 on line 969 Warning: count(): Parameter must be an array or an object that implements Countable in /srv/www.ds-life.cz/www/include/15.05.2003/procedury.php3 on line 970 Warning: count(): Parameter must be an array or an object that implements Countable in /srv/www.ds-life.cz/www/include/15.05.2003/procedury.php3 on line 972 Warning: count(): Parameter must be an array or an object that implements Countable in /srv/www.ds-life.cz/www/include/15.05.2003/procedury.php3 on line 974 Warning: count(): Parameter must be an array or an object that implements Countable in /srv/www.ds-life.cz/www/include/15.05.2003/procedury.php3 on line 975 Warning: count(): Parameter must be an array or an object that implements Countable in /srv/www.ds-life.cz/www/include/15.05.2003/procedury.php3 on line 976 Warning: count(): Parameter must be an array or an object that implements Countable in /srv/www.ds-life.cz/www/include/15.05.2003/procedury.php3 on line 977 Warning: count(): Parameter must be an array or an object that implements Countable in /srv/www.ds-life.cz/www/include/15.05.2003/procedury.php3 on line 978 Oficiální článek ( 21.7.2003 11:42:14 )
Krásná z Roissy
24. 4.
Před časem se můj pán zmínil, že by rád uvítal mou přítomnost na blížícím se setkání s jeho přáteli. Ráda jsem jeho pozvání přijala. Potěšilo mě to. Chtěla jsem projevit svůj vděk a pak – přála jsem si něčím svého pána potěšit. Napsala jsem mu tedy: „myslím, že už k tomu dozrál čas. Vím, že Vám mohu důvěřovat. Vím, že mi neublížíte. Chci jen říct – dopředu souhlasím se vším, oč mě ve společnosti svých přátel požádáte. Neřeknu ne...“ Jistěže vím, že můj pán je velmi rozumný a velmi důkladně zváží případné přání a rozkazy. Ale i tak mě samotnou překvapila a zároveň vzrušila míra té důvěry. Ta blízkost...
A kde jsou mé hranice?...
Můj Pane, někdy myslívám na večer, kdy jsem Vás pozvala k sobě, abych Vám připravila šálek dobrého čaje. V pokoji hořely svíčky, světlo bylo tlumené, atmosféru si podmanila vůně santalu a divokých fialek a jediným společníkem nám byla tichá hudba indických rytmů. Seděl jste v mém křesle, já na zemi u Vašich nohou a něžně se Vás dotýkala. Tenkrát jste řekl něco příliš krásného, než abych na to mohla zapomenout: „připadám si jako na návštěvě u Šeherezády“...
Můj Pane, dovolte mi ještě jedno vyprávění, prosím. Dovolte mi ještě jednou být Vaší Šeherezádou. Snad už naposledy... V klidu tedy ulehněte, já odhalím svůj obličej, odložím závoje, abyste se na mě mohl podívat, kdykoli budete chtít a aby Vám ani jedno slůvko z mého vyprávění neuniklo. Doliji Vám víno a během vyprávění Vám budu podávat lahodnou krmi, abyste ani na chvíli neměl pocit jakéhokoli nedostatku. A zatímco bude plynout náš příběh, budu Vás hladit, do spánků vtírat vonnou mast, jemně masírovat šíji a ramena, dokud neusnete...
Jmenovala se Hürrem. Byla královnou a manželkou Sulejmana Nádherného. Neví se o ní příliš, ale říká se, že svého pána získala svou bezmeznou oddaností, který ji učinil ze své kadin, tedy nejoblíbenější otrokyně, královnou. Ve své krutosti však zneužila a využila každého, jen aby dosáhla svého cíle. Neváhala použít jakékoli lsti, ba dokonce ani vraždy, aby svého milence ovládla a stala se tak nejmocnější ženou Osmanské říše, která pod jejími kroky zvolna slábla.
Jiná zas mladé kurtizáně před první nocí s milencem řekla: „nezapomeň! Mysli na lásku, ale nezamiluj se. Jinak tě ovládne!“ Pravda mívá syrovou příchuť...
Ale můj dnešní příběh je o mladé otrokyni, která nenašla vzor ani v jedné z těch žen. O otrokyni příliš nezkušené a zdaleka ne tolik krásné. Nemyslím, že byste o ní někdy slyšel, můj Pane. Ani jméno si už mé vyprávění nevzpomíná.
Největším darem té dívky byly vlasy. Rovné, hnědé, ve vodopádech spadaly až k pasu. Jak rád ji její pán za ty vlasy brával... ať už proto, aby ji polaskal, nebo proto, aby si ji přitáhl k sobě či dal najevo svou sílu a postavení. A jak ona tyto chvíle milovala...
Když vstoupila do jeho služeb, byl to jen rozmar... touha po poznání něčeho nového. Proto se nevzdala tenkého, sotva viditelného vlákna, které ji spojovalo s její minulostí tak pevně. Její pán o ní věděl vše hned od začátku. Nikdy mu svou minulost netajila a ani to, že se té minulosti nechce vzdát. Její pán svolil a byl velkorysý.
Brzy se ale její vztah k němu začal měnit. Zprvu se zalekla nových citů a emocí, které v ní její pán probouzel. Uzavřela se. Rozhodla se, že právě pro svou minulost svého pána nesmí přijmout. Nesmí mu dovolit, aby ji ovládl. Pochopila, že plná oddanost vyžaduje otevření mysli. Tušila, že dát se svému pánovi znamená nejen odevzdání těla, ale především odevzdání mysli a duše. Hra přestávala být hrou a taková nebyla dohoda. Když pak navštívila svého pána, aby se mu oddala, bylo to jiné. Bral si ji... ale ona neměla chuť jít a kleknout si k němu, jako tomu vždycky bývalo. Zůstala jen technika. Zmizely důvody.. Ještě to mohla zastavit. Ještě mohla zvednout hlavu a říct svému pánu, že od něj musí odejít nebo ho milovat. Ale neudělala to. Sama totiž příliš tomu, co se v ní odehrávalo, nerozuměla. Večer plynul. On jí spoutal ruce, hrubě ji srazil na lůžko, aby k ní přiklekl a vzal si ji tak, jak mu bylo milé. A ona takřka nic necítila. Neodmítla ho, neměla k tomu důvod... ale jako by najednou neměla důvod ani k tomu se mu poddávat a sloužit mu. Po celou noc pak mohla rozmýšlet o příčinách svých emocí a tak náhlého odcizení. Teprve nad ránem pochopila, že tím, že se před ním uzavřela, ztratila důvod mu důvěřovat. Ztratila touhu mu patřit i se svými starostmi. Jako by se zpřetrhalo jemné předivo, které ji poutalo nejen k jeho touze, ale i k jeho mysli. Najednou jako by neměla důvod s ním být, neboť vášnivý a bezstarostný milenec dokáže mnohem víc, než pán bez důvěry. Co byste jí poradil, můj Pane? Měla se ho vzdát? Měla odejít, dokud byl čas? Nemohl se stát jejím milencem, neboť pak by mu přestala patřit a on by přišel o její bezvýhradnou pozornost. Přišel by o její oddanost a pokoru. S milencem můžeme rozprávět dlouho do noci, můžeme hrát nejrůznější hry, ale nemůžeme se takovému byť krásnému, ale lehkomyslnému stavu poddávat, neboť taková hra se může stát velmi brzy falešnou a plnou naučených gest. Pro ni nebyly důležité spoutané ruce, ale důvod těch pout.
Večer po té ho pozvala do svých komnat, aby spolu vypili šálek dobrého čaje. V pokoji hořely svíčky, světlo bylo tlumené, atmosféru si podmanila vůně santalu a divokých fialek a jediným společníkem jim byla tichá hudba indických rytmů. Seděl v jejím křesle, ona na zemi u jeho nohou a něžně se ho dotýkala. Ten večer se rozhodla, že se mu otevře, že mu věnuje svou mysl i duši, i když věděla, že možná zaplatí láskou. Zamilovala se.
Líbí se Vám můj příběh, můj Pane? Já vím, je plný něhy a pokory. Ti dva si nikdy nelhali. A snad to tak mělo být, že přes to všechno pro něj ona zůstávala jen hračkou, i když tou z nejmilejších. Rád ji brával do společnosti, kde jí věnoval bezvýhradnou pozornost. Hýčkal ji. Ale nemiloval. Snad ani nechtěl a měl k tomu své důvody. A ona to věděla. Směla kdykoli odejít a věděla, že by se jí nepokusil zadržet. Měl ji rád, to jistě, ale vzdal by se jí snad až příliš snadno. Jako by ji nepotřeboval. Jako by nechtěl ji, ale jen to, čím ho naplňovala.
Jestli mu to někdy vyčítala, můj Pane? Myslím, že ne. Někdy se takové příběhy stávají a nejsou jenom smutné. Vždyť spolu zažili tolik krásného! Nechtěla mu nic zazlívat, neměla proč, jen porozumět. Dost často přemýšlela o důvodech, ale některé otázky jí zůstaly nezodpovězeny... Upřímně hledala cestu a způsob, jak se mu neodcizit a jak získat zpět svou rovnováhu. Ty chvíle přicházely ve vlnách, kdy se zapírala, kdy odmítala. A přesto se k němu vracela, i když nejistá. Nechtěla zmizet, nechtěla milovat a nebýt milována... chtěla najít řešení.
A jak ten příběh skončil? Nevím, můj Pane... Ne snad, že bych na konec příběhu zapomněla... ale oni sami dva se z toho příběhu vytratili. Kdo ví, kde je jim konec... a dost možná jim dosud konec není... Přála bych jim štěstí. Co byste jim poradil Vy, můj Pane? Dokázal byste najít rovnováhu mezi jeho a jejím světem? A mohlo by se to stát i nám dvěma?
Pomalu svítá, můj Pane... Je čas, abych ustala ve svém vyprávění. Nás oba jistě čekají povinnosti nového dne. Snad jen, než se zvednete, můj Pane... díky za dnešní noc, kdy jste mi naslouchal. Vím, možná namítnete, že je příliš pošetilé a zbytečně provokativní, domýšlivé, že jsem svému příběhu dala takový název – Krásná z Roissy. Ale neptejte se na důvod, prosím, neboť sám ho dobře znáte. Málokdo porozumí tomu, proč jsem právě tak svůj dnešní příběh nazvala, ale jsou tací. A jestli někdo jiný poslouchal můj dnešní příběh za dveřmi, jistě mi odpustí, neboť jsem to nemyslela zle. Já nechci být pyšná. Snad nejsem.
Správce serveru upozorňuje, že zde uveřejněná díla podléhají ochraně autorských práv ve smyslu zákona č. 121/2000 Sb. Všechna práva autorů vyhrazena. Neautorizované použití díla bez souhlasu jeho autorů se zakazuje. Chcete na www.ds-life.cz také publikovat své články ? Přečtěte si návod |