?Teď si budeme jenom tak povídat, takže prozatím zapomeň na toho pána. Ještě dostaneš dost příležitostí aby ses naučila, kdy ho budu chtít slyšet a kdy ne. A klidně můžeme přejít na tykání.?
?Děkuji pa?, promiň. Co bys chtěl slyšet??
?Cokoliv co mi o sobě chceš říct. Co se ti líbí, co máš ráda, co nemáš ráda a tak. Stejně tak se můžeš zeptat na cokoliv mne. Nemusíš se bát, protože cokoliv mi řekneš, i kdyby se mi to nelíbilo, tak to nebudu brát jako důvod k tomu abych tě za to trestal. Vždy budeš mít možnost požádat mne o rozhovor, ve kterém budeš smět říkat cokoliv a beztrestně.? Lucka se rozvykládá, povídá o všem možném, ale vyhýbá se čemukoliv okolo sexu a jejího otroctví. Nechávám to být a nenaléhám. Však to z ní dostanu později, ještě sama mi to řekne a bude se těšit aby mi to mohla říct. Pak si nechám poslat Zuzku. V podstatě se zopakuje totéž, až na to, že Zuzka má o sobě hodně vysoké mínění a myslí si, že právě ona by mohla být paní domu. Tak to má děvenka smůlu. Ještě se má moc co učit. Nakonec si nechávám Moniku. Tuším, že to bude asi nejzajímavější rozhovor.
?Pojď si sednout a něco mi o sobě řekni.?
?Co si přejete slyšet pane??
?Tak za prvé mi teď a tady můžeš tykat a za druhé mi řekni cokoliv co chceš a ptej se na co chceš. Skutečně cokoliv a bez obav z trestu. Tohle je jenom takové povídání.?
?Jsem šťastná, že jsem dostala takového pána jako jste vy..., jako jsi ty.?
?Proč??
?Protože si myslím, že si na nás uděláš více času, než??
?Copak tvůj manžel se vám dostatečně nevěnoval??
?No, on byl pořád v práci a tak. Taky doufám, že se mnou budeš i spát. Teda s námi se všemi.?
?Copak on s vámi nespal??
? Ne, on ? prostě nemohl. Dříve ano, ale?před lety měl nějakou nehodu a díky tomu v poslední době už nemohl. Teď už se na nás jenom díval, když jsme si to dělaly samy, nebo navzájem. Dál se o nás staral, vychovával nás a trestal, ale do postele už s námi nešel. A nám to chybělo, teda aspoň mně to chybělo moc.?
?Myslím, že s tím problém nebude. A dál??
?Těším se, že budeš mít pochopení pro mé?, naše slabosti a radosti.?
?Co považuješ za svoji slabost??
?Mám moc ráda kůži, gumu a latex.?
?Toho se ti dostane více než dost. To se mi líbí taky. A na tobě se mi to bude líbit určitě. A co výprasky a spoutávání? Myslíš, že tě budu muset trestat hodně a často??
?Já?, já? nevím.? Bylo vidět, že takhle položená otázka ji zaskočila. ?Doufám, že ti nebudu dávat příliš mnoho příležitostí abys mne musel trestat, ale na druhou stranu přiznávám, že výprask, i preventivní, má také své kouzlo a také dokáže leckdy potěšit. Spoutaná a bezmocná budu v tvých rukou velmi ráda.? A po tvářích se jí začíná rozlévat ruměnec.
?Moc pěkně jsi to řekla. To si budu pamatovat. Líbí se mi tvoje otevřenost. Nestydíš se za to, co mi tady říkáš??
?Trochu se stydím, ale zároveň se mi líbí, že o tom můžu takhle otevřeně mluvit. A u tebe nemám pocit, že bych se musela stydět. Dokonce mne to i trošku vzrušuje.?
?V tom případě je na čase změnit téma. Řekni mi něco o sobě, jaká jsi, jakou se cítíš být, jaké máš cíle a sny. A prosím tě, nemysli jen na sex.?
?Když to máš těžký. Ono to je tak nějak automaticky. Podívám se na tebe a nemůžu myslet na nic jiného. Už ti někdo řekl, jak ti sluší uniforma??
?Riskuješ. Koleduješ si o trest.? Jenomže pokud bych ji potrestal, tak poruším vlastní slib, že může říct cokoliv a beztrestně. To je ale potvůrka. Úplně jsem zapomněl, že tu uniformu mám ještě pořád na sobě. Že by síla uniformy? Kouzlo uniformy? ?A přestaň se tak culit! Nebo budu vážně zlej. A budu ti muset naplácat. Co naplácat, dostaneš takovej výprask, že si měsíc nesedneš!?
?Buď zlej a pojď mi naplácat. Ani nevíš jak moc se na to těším.?
?A dost, já budu hodně moc zlej. Já budu tak zlej, že ti nenaplácám, právě proto, že to chceš. To by se ti líbilo, moc by se ti to líbilo, viď.? Pořád se culí jak měsíček a přikyvuje seč jí síly stačí. ?Žádný takový, pěkně změň téma a mluv o tom o čem máš.?
?Tak já to teda zkusím, ale za výsledek neručím. S tebou je to docela složitý. Já se na tebe podívám a už přemýšlím o tom, co se mnou budeš dělat.? Když vidí můj pohled, tak hned obrací kartu: ?Už, už. Já vím.? Rozvykládá se o tom, jak vystudovala ekonomku a po ní si začala pracovat jako účetní. Vystřídala tři firmy, než zakotvila v Norsoftu. V té době si už dávno byla vědoma své záliby v gumě a kůži a to nejlépe pod dozorem pána, který by ji ovládal a řídil, ale nikdo z kluků, se kterými si něco začala pro to neměl tolik pochopení kolik chtěla a potřebovala. Postupně si troufala čím dál víc a začala nosit gumové oblečení nejen v soukromí domova. Když to zkusila i v práci pod normálním oblečením, tak zjistila, že se dost dobře nedokáže soustředit na práci. Vyřešila to tím, že se převlékala v práci až těsně předtím než šla domů a postupně dobu, kterou trávila v práci v gumě začala pomaličku prodlužovat.
Až se dostala k tomu, že jednoho dne se před panem Nordenem dokázala díky vlastní nešikovnosti polít minerálkou tak, že se pod bílou blůzkou naprosto jednoznačně ukázalo její velké tajemství. Bála se, že dostane okamžitě výpověď, ale naopak jí bylo nabídnuti místo v mateřské NSS. A pak už chyběl jen kousek k tomu, že si s panem ředitelem vyjasnili společné zájmy a vydali se na společnou cestu životem. To bylo před nějakými pěti lety a před půl rokem se k nim připojily ještě Lucka a Zuzka. Ty mají taky podobné zájmy, ale ještě jsou v domě příliš krátce a mají trochu problémy s poslušností a disciplinou.
Povídáme si o všem možném i nemožném a vydržíme si povídat dlouho. Venku už je tma a je na čase pomýšlet na spaní. Sděluji svůj záměr Monice a chystám se vyrazit domů. Tuhle noc ještě přespím doma a vrátím se ráno. A hned ráno se pustím do jejich výcviku, služba mi začíná až večer, takže na ně budu mít celý den. Do té doby ještě musím popřemýšlet o spoustě věcí a to bych si rád promyslel doma v klidu. Teda jestli se dá ubytovně na stanici říkat domov a jestli tam nějaký klid najdu.
Monika mne hned přemlouvá, abych už zůstal tady: ?Proč bys jezdil na stanici a ráno zase zpátky, když tady můžeš zůstat rovnou? Chybí ti tady snad něco? Nelíbí se ti tady??
?Líbí se mi tady, ale něco mi tady chybí. Třeba něco na převlečení, nebudu přece celý den v uniformě. A co auto? Jsem tady přece služebním autem.?
?A proč ne? Mně se takhle líbíš. A služebních aut máte přece víc. Kromě toho tě náměstek přece omluvil, tak to vztáhni i na to auto.?
?Protože když jsem v uniformě, tak mám pocit, že jsem ve službě. A ty bys chtěla abych tady byl zítra ve službě? Se vším všudy co k tomu patří, včetně policejní brutality??
?Jestli na tom trváš, tak si přece můžeš pro věci zajet ráno.?
?Dobře, nechám se přesvědčit. Teď se ještě podívám do sklepa a potom bychom mohli všichni společně povečeřet. Doprovodíš mne do sklepa??
?Co budeš chtít na večeři??
?Nechám se překvapit.?
?Tak já to zatím řeknu Lucce. Poznáš klíče od sklepa??
?Raději mi je ukaž.? Oba přejdeme k trezoru a já vylovím krabici s klíči. ?Které to jsou?? Monika zaloví v hromadě a vytáhne svazek pěti klíčů. ?Tak skoč za Luckou a já zatím jdu dolů.? Otevřu dveře ke od sklepa, rozsvítím světlo na schodech a čekám. Monika sbíhá ze schodů a ptá se: ?Víš co je tam dole??
?Nevím, ale mám jistá tušení. Měl bych se snad bát??
?Ty ne, ale já bych měla.?
?Neboj. Dneska ještě ne. Začneme až zítra.? Sejdeme po schodech do sklepa, ale tam není nic než obyčejná bíle vymalovaná chodba, po obou stranách s několika dveřmi. Otevírám je postupně všechny a nalézám kotelnu, velmi dobře vybavenou dílnu včetně malého soustruhu a frézky, malou vodárnu, protože dům si bere vodu z vlastní studny a čistí si ji, prádelnu, sklep na ovoce a zeleninu a místnost s různým haraburdím jako starý nábytek a podobně. A na konci chodby ještě jedny dveře. Zamčené dveře. Už jsem si skoro myslel, že tady nic zvláštního nenajdu.
?Teď musíš vzít ten speciální klíč.? Otevírám dveře a za nimi je jen malá čtvercová místnost s dveřmi vlevo i vpravo. ?Tentýž klíč je i od obou těchhle dveří.? Otevírám dveře vlevo a za nimi nalézám další dlouhou prázdnou místnost, jen s linoleem na podlaze.Pak si teprve všimnu schodiště a otvoru ve stropě na konci místnosti. ?Tohle už je mimo dům a vede to do garáže za domem. Původně to byla spíš stodola, ale teď se to používá jako garáž. Tudy se sem dá dostat cokoliv rozměrnějšího aniž by se to muselo nosit přes dům. Používá se to při opravách v kotelně nebo vodárně, nebo taky? No to uvidíš.? Přejdeme k protějším dveřím. ?Tady je to co hledáš.? Odemykám a dívám se na další schody. Sestoupíme dolů a další dveře. Hodně masivní kovové dveře, ale opět na stejný klíč.
Správce serveru upozorňuje, že zde uveřejněná díla podléhají ochraně autorských práv ve smyslu zákona č. 121/2000 Sb. Všechna práva autorů vyhrazena. Neautorizované použití díla bez souhlasu jeho autorů se zakazuje.
Chcete na www.ds-life.cz také publikovat své články ? Přečtěte si návod
