Předchozí díl: Ponynka I.
Vzbudilo ji zaklepání na dveře.
?Obleč se, půjdeme se projít, abys věděla co tě čeká!? ozvalo se za
dveřmi.
Ponynka na sebe natáhla sportovní prádlo a jedno z černých bodyček.
Nijak nestála o další z důkladných prohlídek, i když oči, které si ji
prohlížely, zářily jako hvězdy.
?Hotovo??
?Ano, Pane?, odpověděla zmateně. Netušila, že její nový Pán bude
stanovená pravidla dodržovat tak důsledně.
Vešel do pokoje a v ruce držel uzdečku.
?Stůj!?
Nasazení trvalo dost dlouho. Pán byl důkladný a řemínky pečlivě
zkoušel. Když byl konečně spokojený, vydali se spolu na obhlídku.
Ponynka se divila, protože dlouhá chodba ve které měla pokoj měla jen
dvoje zamčené dveře. Jedny vedoucí ven z domu a druhé do kuchyně.
Ostatní prostory jí byly volně přístupné.
?Kousek odtud je malý penzionek, jídlo ti budu nosit. Mísu s ovocem
doplním každé ráno a pitím se můžeš obsloužit v obýváku za barem.? Dvůr
byl prostorný. Dokonce s krbem a houpací sítí. Za malými vrátky čekaly
výcvikové prostory. Ty ponynku překvapily nejvíc. Doposud vždycky
běhala po louce, ale tady byla ohrada natřená na bílo a vystlaná
pilinami. Muž upravil otěže tak, aby ponynce nebránily v pohybu a
nechal ji ohradu důkladně prozkoumat. Procházela po uhrabaném povrchu a
prohlížela si značení na okrajích ohrady, kavalety srovnané podél stěny
a parkurové překážky ležící těsně za ohradou. Doposud si na pony hrála,
aniž by se ona či její partner blíže zajímali o svět koní, teď ale byla
tak zaujatá, že si ani nevšimla jak ji nový Pán volá k sobě. Probralo
ji až prásknutí bičem, které jí zaznělo těsně za zády. Vyděšeně se
rozeběhla zpět a poklekla mu k nohám, očekávajíc trest za neposlušnost
tak, jak byla zvyklá z dřívějška. Mužské ruce ji uchopily za paže a
zvedly.
?Pojď, podíváme se spolu. Nevěděl jsem, že neznáš ani základy?,
uslyšela znovu ten sametový hlas a znovu, už podruhé v jednom dni
pocítila vděčnost a úlevu. Muž uchopil otěže a vedl ji po ohradě.
Vysvětloval, ukazoval, nechával ji prohlížet všechno co ji zaujalo.
Aniž by si to ponynka uvědomovala, šla za ním už bez vodění, zvědavě se
natahovala pokaždé, když na něco ukázal a dokonce se mu opřela rukama o
rameno, když si stoupala na špičky.
?Tak, konec prohlídky! Oběd jsi prospala, teď je čas na večeři. Po ní
můžeme projít stáje, jestli chceš. Už jsi viděla koně zblízka??
Ponynka zavrtěla hlavou. To že byla dvakrát na závodech a jednou na
táboře s koňmi se jí zdálo spíš jako sen, než jako zkušenost, přestože
až doposud platila mezi svými známými za odbornici.
Ráno ji překvapila snídaně, servírovaná až do postele, ovšem zároveň
s
tím ji Pán upozornil, že hodinu po jídle má první výcvikovou lekci, ať
se připraví. Poprvé dostala postroj přes bodyčko ? a hned jí bylo
jasné, že to není ono. I když body nemělo švy a sedělo na těle
dokonale, přece jen to bylo nepohodlné. Navíc se i nasazení postroje
obešlo téměř bez dotyků, jen na dvou místech jí Pán upravil řemeny tak,
aby seděly přesně. Postroj byl už opravený a ponynka si všimla, že to,
co se dřív odbývalo stylem ?no co, tak to trošku táhne, ty naděláš?
nebylo ani trochu v pořádku ? teď, po pečlivé opravě, ji netáhlo nikde
nic.
Výcvik byl spíš hrou, protože ponynka neznala žádný z klasických
povelů, takže začínali jen tím, že se učila pravidelnému chodu a pohybu
na lonži. K večeru, když čekala na další lekci, dospěla k rozhodnutí,
že bodyčko opravdu pod postroj nepotřebuje. Koneckonců to bylo
nepohodlné a hrozně se v tom potila. Pán vypadal potěšeně, když před
něj předstoupila jen tak, ale neřekl nic, jen se usmál. Slíbených
dvacet minut výcviku uteklo jako voda a ponynka měla hlavně obavy, že
ji budou bolet nohy, protože běhání s jejím původním Pánem bylo úplně
jiné.
?Klekni na stůl na všechny čtyři? nařídil Pán jakmile se vrátili
z ohrady. ?Nejsi zvyklá a kromě toho bych byl rád, abys od začátku
věděla, že pravidelný výcvik vyžaduje i pravidelnou péči? vysvětloval
jí. ?Zkusíme klasickou masáž, kterou potřebuješ, nahradit kartáčováním.
Má to kladný vliv i na elasticitu pokožky. Sundám ti uzdečku, kdyby se
ti cokoliv nelíbilo, neboj se říct. Rozumělas??
?Ano, Pane.?
?Až si
zvykneš, budu tě kartáčovat celou, ale zatím uděláme jen nohy a pokud
neřekneš stop, tak i ruce. Postroj si můžeš zatím nechat.? Vytáhl
kartáč na koně a začal mechanicky kartáčovat nohy dlouhými tahy odspodu
nahoru ? nárty, lýtka, stehna?.ponynka začínala vzdychat. Tahle péče se
jí líbila, jen ji mrzelo, že tahy kartáče končí předčasně, jakoby
utržením v půlce stehen.
?Pane, smím se zeptat??
?Ano.?
?Já?všimla jsem
si, že kartáčujete zvenčí, ale bolí mě i vnitřní strany stehen. Mám
strach, že zítra na výcviku nebudu stačit na svoje povinnosti. ?Vím,
ale pokud to chceš, musím dát ruku nahoru na stehno, abych tě nezranil.
Je na tobě, jestli to dovolíš.?
?Ano Pane.?
?Co ano? Smím? Nebo ano,
jako že rozumíš? Jsi ukvapená. Rozmysli se, ať pak nelituješ.?
?Smíte
Pane. Já jsem chtěla?je to moc příjemné. Nevím, jestli se mám bát nebo
těšit. Myslím ale, že vám mohu věřit.?
?Dobrá, takže můžu pokračovat,?
usmál se muž a dokončil masáž takovým způsobem, který ponynce
vyhovoval. Cítila teplo a částečně i vzrušení. I masáž rukou byla
příjemná a ponynka se přistihla, že si přeje, aby zítra došlo na celé
tělo.
Po týdnu už ponynka ovládala základní povely a začínala se
seznamovat i
s další dovedností ? různými druhy chodů. Dávno se už nebála tak, jako
na začátku a na výcvik, ještě stále dělený do kratičkých lekcí, se
těšila. I večerní kartáčování nohou a zad patřilo k jejím oblíbeným
hrám. Stále ještě nedovolila, aby se jí její nový Pán dotknul jindy než
při práci a ještě pořád jí bývalo po večerech smutno, ale mimo svůj
pokoj k televizi nebo k bazénu nešla. Když přešli na složitější kroky,
zavedl Pán další věc ? odměny. Ponynka něco takového neznala. Když
poprvé Pán natáhl ruku s překrásným zrnkem vína, vůbec netušila, co s
ním. Až teprve na jeho pobídku ?Jsi hodná, vezmi si!? si vzala zrnko
svými rty přímo z jeho dlaně a přitom poprvé ucítila jeho vůni.
Odměny
byly různé a ponynka se těšila na všechny. Bylo to úplně jiné, než když
si musela zvykat na tresty a bát se, kdy bude bita i za maličkosti. Teď
byla chválená i za snahu. Po deseti dnech zvládla pohyb na lonži
dokonale, jak se snažila vysloužit si pochvalu a pamlsek. Když ji ale
Pán chtěl pohladit po vlasech, vyděšeně uhnula. Neřekl nic, ale oči,
které vídala zářící a usměvavé ztmavly a zesmutněly. Ten večer ponynka
poprvé nešla hned do svého pokoje. Přišla do obýváku a položila mu
hlavu do klína.
?Copak se děje?? zeptal se.
?Mrzí mě, můj Pane, že jsem
uhnula?jste na mě moc hodný. Já?.můžete mě hladit. Je mi smutno, když
se neusmíváte?? ponynka se zajíkala, celá rudá, a skrývala tvář v jeho
klíně. Cítila se provinile, protože přece patřila jinému a přitom jí na
tomhle cizím muži tolik záleželo. Pohladil ji po vlasech a nabídl jí
místo vedle sebe. Zůstala ale schoulená u jeho nohou, překvapená sama
sebou, svými city. Od toho večera sedávala s ním a odvážila se i do
bazénu. Plavala ráda a hrála si naprosto bez zábran.
další díly: Ponynka III.
Správce serveru upozorňuje, že zde uveřejněná díla podléhají ochraně autorských práv ve smyslu zákona č. 121/2000 Sb. Všechna práva autorů vyhrazena. Neautorizované použití díla bez souhlasu jeho autorů se zakazuje.
Chcete na www.ds-life.cz také publikovat své články ? Přečtěte si návod