Lucka si vzpomněla, že v tom spěchu, když se oblékala, si nechala
u Martinovy sestřenice na stolku klíče. Bez nich se nedostane domů.
Přestože se jí do toho moc nechtělo, neměla jinou možnost, než se
otočit a vyrazit zpět, aby se znovu setkala s Martinem. Trvalo jí
docela dlouho, než se dostala zpátky. Když se přiblížila k domu
uslyšela podivné zvuky. Bylo to, jakoby někdo tleskal, ale bylo to
pravidelnější, skoro jakoby ten někdo? prášil koberec. Zvuky
přicházely zezadu a jakoby z budovy. Zvědavost nakonec zvítězila a
Lucka pomalu obešla dům. Skutečně, okno do Petřina pokoje bylo otevřené
a ty zvuky přicházely zevnitř. Najednou Lucka zaslechla slabé ?au? a
ihned se jí rozsvítilo. Okamžitě jí bylo jasné, co se v domě děje.
Jako zhypnotizovaná zůstala stát pod oknem a naslouchala. Óóó, co by za
to dala, kdyby to mohla vidět?
Mezitím nahoře seděl na Petřině posteli Martin, Petra mu ležela
natažená přes kolena a on jí s gustem vyplácel na vystouplou prdelku.
Petra měla svoje krátké džíny kolem kolen, kalhotky si do toho horka
vůbec nebrala a tak s nimi žádné problémy nebyly a teď, se zuby pevně
skousnutými a slzami studu v očích, útrpně snášela co si sama
vykoledovala. Martin ji vůbec nešetřil a přesto se nestačil podivovat,
co jeho
sestřenka snese. Zadeček už měla celý rudý, jeho pálila dlaň jak čert a
přesto z Petry doteď dostal jenom několik slabých zasyknutí. Musel na
chvilinku přestat, aby ulevil své bolavé ruce a zároveň, aby si našel
pohodlnější pozici, protože jak mu Petra ležela na klíně, tak mu bokem
ryla přímo do podbřišku, což na něho mělo velmi příjemný, ale situaci
naprosto neadekvátní vliv.
Mezitím co oba odpočívali a nabírali sil, tak si Martin všimnul, že na
nočním stolku leží Petřin kartáč na vlasy. Petra měla krásné dlouhé
rovné vlasy, na které byla náležitě pyšná, ale musela se o ně také
patřičně starat a obzvláště rozčesat je vždycky ráno do jakžtakž
přijatelného stavu bylo hotovým mučením. Nyní měl kartáč, který jí
působil taková muka při rozčesávání posloužit jinému, ale o nic
příjemnějšímu, účelu. Když se pro něho Martin natahoval a bral ho do
ruky, tak Petra vzhlédla
a uklouzlo jí tiché: né, ale Martin zůstal neoblomný a Petra raději
nezkoušela své štěstí.
Když výprask přestal, bylo to jakoby se Lucka probudila z tranzu.
Trošku litovala, že už je po všem. Uvědomila si, že jí srdce bije jako
splašené a že za celou dobu skoro nedýchala. Co kdyby teď Martin
vykoukl z okna? Nebo Petra? Nebo někdo jiný? Co by si mysleli? Lucky se
na chvilku zmocnila panika, obzvlášť proto, že se obávala, že si o ní
všichni pomyslí, že je divná, když ji vzrušují takové věci. Už se
odhodlávala utéci pryč, někam do lesa, alespoň by si trošku ulevila a
dala se trochu dohromady a přišla by si pro klíče až za hodinku nebo
tak?
Najednou ale znovu začaly dopadat rány a Lucka ztuhla uprostřed kroku.
Prostě to nešlo odejít. Všechno na ni křičelo ať rychle zmizne, než si
jí někdo všimne, ale prostě se nemohla přinutit udělat další krok.
Přitiskla se více ke zdi, aby nebyla vidět z ulice a se zatajeným
dechem a zavřenýma očima opět naslouchala.
Martin si v ruce potěžkal dřevěný kartáč. Vařečka to sice není, ale
poslouží snad dobře. Napřáhl se k první ráně a jakmile ta dopadla, byl
příjemně překvapen, jak krásně kartáč na Petřině delikátním zadečku
sedí. Jakoby byl vyroben právě pro tento jeden účel. Podruhé už byl
jistější, takže dal do rány víc síly a zamířil na druhou půlku. Opět to
sedlo perfektně a teď už z Petry dostal konečně slabé zakňourání.
Povzbuzen úspěchem se s novou chutí rychle dostal do tempa.
Pro Petru to doteď byla naprostá pohodička. Zadek jí sice pálil, ale
poté co se smířila s tím, že ji Martin uvidí nahou, tak jí výprask
skoro vůbec nevadil. Samozřejmě že to pálilo, ale kromě pálícího
zadečku cítila ještě jiné teplo. V břiše a podbřišku? Vlastně si toho
všimla až nedávno po jednom výprasku od táty, kdy potom, když už ležela
v posteli a hladila si napuchnutý zadeček, se v ní probudily i naprosto
jiné pocity. Do té doby si nic příjemného s výpraskem nespojovala, ale
pak? bylo to takové ? jiné. Zadeček ji pálil a bolel při každém pohybu,
ale když tak do něho vtírala krém, aby se jí rychleji zahojil, tak to
bylo ? příjemné.
Od té doby si zkusila několikrát řemen na svém zadku sama, ale nějak to
nebylo ono. Až teď, když byla bezmocná, přehnutá přes koleno a vydaná
na milost Martinovi? Snad si Martin ničeho nevšimne? Jak ale kartáč
dopadal znovu a znovu a začínal pomalu zasahovat tatáž
místa opakovaně, bolest už začínala být velmi intenzivní. Petra
bojovala o každý nádech a zatínala zuby, aby nevykřikla.
Vydržela nekřičet možná minutu a pak už toho bylo příliš. Martin se
nezdál, že by se unavil, nebo že by chtěl přestat a Petra cítila, že má
celý zadek napuchnutý a po výprasku bude určitě jedna velká modřina.
Totam bylo předsevzetí, že nevykřikne, tatam byla hrdost. Začala
křičet, začala prosit, začala slibovat. Nic Martina neobměkčilo.
Martin velmi nelibě nesl, že Petra tolik vyvádí a rozhodl se, že
ji bude bít, dokud se nezklidní. Až když si všimnul rýsujících se
modřin, tak si uvědomil, že přestřelil a Petra nevyvádí, protože je
rozmazlená, ale protože skutečně trpí. Okamžitě přestal a nevěděl co
dělat. Strašně se styděl, že se nechal natolik zaslepit vlastními
představami
a předsudky vůči Petřině charakteru, že jí způsobil takové známky, ale
teď už se nedalo nic dělat. Když přestal a odložil kartáč, tak se Petra
zhroutila a jakoby z ní
všechna síla vyprchala. Doteď držela slzy na uzdě, ale teď jí tekly po
skráních jak z protřené hráze. Martin ji hladil po zádech a utišoval
ji, že už je po všem, že už je to dobré.
Lucka pod oknem si rychle uvědomila, že je nejvyšší čas zmizet a
odběhla zadem a kolem plotu, jako nějaký zloděj. Neodvážila se vyjít
předem a proto raději přelézala plot vzadu. Dokonce si na něm nešikovně
natrhla kalhoty na zadku, když jí podklouzla noha, ale na nic nedbala a
uháněla klopýtajíc jak postřelený zajíc, jakoby jí za patami hořelo.
Zastavila až v přilehlém lese, kde nabrala druhý dech, než si vyrazila
najít nějaké klidné místečko, kde by mohla být chvilku nerušena?
Trvalo to dlouho, než Petra přestala plakat. ?Už jsi v pořádku?? zeptal
se Martin, když se Petra zčásti napřímila. ?Ano. Můžu?můžu už vstát??
Petřin hlas byl k nepoznání. Žádná stopa po rozmazlenosti, žádná stopa
po svéhlavosti a drzosti, které doteď provázely každou její větu. Bylo
to, jakoby mluvil úplně jiný člověk.
?Ano. Jistě. Samozřejmě.? Martin jí pomohl vstát a sám se také postavil.
?Necháš mě teď chvilku o samotě?? poprosila Petra a zadívala se mu
konečně přímo do očí.
?Hm ehm jasně.? Teď to byl Martin, který nevěděl kam s očima. Pořád se
styděl, že to tolik přepísknul a dolu hledět nemohl, protože Petra byla
pořád od pasu dolů nahá. Martin se rychle otočil ke dveřím a z pokoje
skoro utekl.
Až když byl venku, tak si uvědomil, jak blbě to muselo vypadat, ale
tehdy chtěl jenom za každou cenu vypadnout. Přišel pomalu do obýváku a
posadil se do křesla. Televize pořád hučela, ale Martin vůbec obraz ani
zvuk nevnímal. I s otevřenýma očima před sebou pořád viděl ten zarudlý
zadeček, který se pokaždé stáhnul při zásahu, zavlnil, bíle
zasvítil obtiskem kartáče a následně se uvolnil před dalším dopadem.
Martin nepřítomně zíral přímo před sebe, džíny mu začínaly být
nepohodlně těsné, takže se rozhodl dát si rychlou studenou sprchu, aby
se dostal trochu pod kontrolu?
Když Martin odešel, tak se Petra zasmála nad tím, jak byl nervózní jak
malý kluk a pak se zvědavě natočila zady k zrcadlu, aby zkontrolovala
výsledek Martinova více než dvacetiminutového snažení. Byl? uspokojivý.
Zlehka si pohladila nejbolestivější místa a přešla k posteli. Svlékla
si triko a zabalila se do pokrývek. Potom postupně vyháněla horko z
pálícího zadečku. Opět ale přicházelo to jiné horko? v břiše, v
podbřišku a stoupalo do hlavy? Petra už měla svoje zkušenosti,
jak si pomoci?
Lucka se potom vrátila do vesnice, ale pro klíče se jí pořád
ještě nechtělo. Slunce už se pomalu připravovalo na konec své dnešní
cesty a místní kostel zvonil ostošest.
Když se vrátila k Martinovu domu, uviděla pořád ještě stát motorku před
dveřmi na ulici a všechna odvaha ji opustila. Někdy tam zajít musí, ale
nebude to na ní vidět? Nebude to poznat, že ví co se doma dělo?
Rozhodla se, že nejlepší bude ještě počkat.
Martinova sprcha se protáhla na déle, než původně zamýšlel. Kdykoliv
zavřel oči, nemohl v mysli vypudit představu, která si zjevně
usurpovala exkvizitní místo. A pak samozřejmě přišla reakce jeho těla.
Styděl se za sebe, že má takové nečisté představy o své sestřenici, ale
nemohl si poručit. Prostě to nešlo. Takže jenom stál ve sprše, na hlavu
mu dopadala studená voda a v proudech stékala po zádech, zadku,
nohách?Sakra zase ta představa. Přinutil se myslet na něco jiného.
Dneska chtěl přeci něco dělat, něco
důležitého? Chtěl zajet nakoupit čerstvé pečivo na neděli a kuřecí
řízky na oběd.
Když se konečně odpoutal od neplodných myšlenek na to, co se odpoledne
přihodilo, tak se mu skutečně ulevilo. Rychle se oblékl a vyběhnul
zkontrolovat, jestli je s Petrou všechno v pořádku. Opatrně zaklepal a
čekal na odpověď. Teprve, když se notnou dobu nic
nedělo a nedostalo se mu žádné odpovědi, tak zaklepal podruhé a tiše
otevřel dveře. Petra ležela na posteli, pod břichem srolované
přikrývky, nahý zadeček
čněl vysoko do výše. Už nebyl tak temně červený, jako když ho viděl
naposled, ale začínal hrát všemi barvami. Martin si zase v duchu vytkl,
že to pořádně přehnal. Najednou se cítil
tak nějak nepatřičně, že ruší její soukromí a tiše zavřel dveře a
vycouval co nejrychleji ke schodišti a do obýváku. Naposledy
zkontroloval ledničku, jestli tam má všechno co bude k řízkům
potřebovat a vyšel ven.
Petra se probudila, když Martin poprvé zaklepal, ale nereagovala. Moc
dobře cítila, jak na její výprask Martin reagoval a i kdyby to byly
třeba klíče, co ji tlačilo do břicha, když mu ležela přehnutá přes
kolena, tak jeho reakce potom mluvila jasnou řečí. Utekl jak nervózní
klučina. Petra se škodolibě usmála a ještě provokativněji se prohnula v
kříži a
vystrčila nahoru zadeček. Martin zaklepal podruhé a tiše vstoupil.
Petra si přála vidět jeho obličej, vždyť které holce by se nelíbilo
pozorovat touhu v očích muže, ale nehnula brvou, aby se neprozradila.
Martin stál ve dveřích jenom chviličku a pak je zase rychle zavřel.
Petra se zase pro sebe usmála.
Lucka právě vymýšlela, že přijde domů bez klíčů a bráchovi řekne, že je
nechala u kamarádky a vyzvedne si je až zítra, když se otevřely dveře a
na ulici vyšel Martin. Lucka se trošku lekla, že ji uvidí a automaticky
se přikrčila a ustoupila do stínu, ale Martin měl očividně hlavu plnou
jiných starostí. Nehleděl napravo ani nalevo, nasednul na motorku a
odjel. To byla Lucčina šance. Bez dlouhého přemýšlení se rozeběhla k
domu. Zastavila se před dveřmi a naposledy sbírala odvahu, aby pohlédla
tváří v tvář Petře. Zazvonila. Nic. Zazvonila znovu a déle, nemohla si
dovolit příliš dlouho vyčkávat, nebo se vrátí Martin, ať už odjel
kamkoliv.
Petru vyrušil domovní zvonek. Že by si Martin něco zapomněl? Nebo si
nechal doma klíče? Nechtělo se jí vstávat, obzvláště když věděla, že ji
každý krok bude pořádně bolet, ale když zvonek neodbytně zazvonil
znova, tak se zvedla a šla. Když se zkontrolovala v zrcadle, tak ji
napadla další zákeřná myšlenka, kterou by Martina mohla potrápit.
Oblékla si pouze bílé tričko a šla mu otevřít. Když stála, tak nešlo
nic vidět, ale jakmile půjde nahoru do schodů, tak nebude těžké tričko
trošilinku nadzvednout a poplést bratránkovi hlavu.
Lucka právě chtěla zazvonit potřetí, když se dveře otevřely a stála v
nich Petra. Zdálo se, že je trošku zaskočena, protože asi čekala někoho
jiného a nepodívala se kukátkem, aby se přesvědčila, kdo za dveřmi
skutečně stojí, ale pak se roztržitě usmála a pozvala Lucku dál.
?Copak chceš? Víš, já se ještě úplně necítím fajn po tom našem
rozhovoru s bratránkem, takže bych ho nerada dráždila.? Petra ustoupila
do domu jenom natolik, aby za sebou Lucka mohla zavřít dveře, ale
dávala jí jasně najevo, že tady teď není vítaná. Lucka nevydržela a
zeptala se: ?Copak ti naplácal?? přestože věděla odpověď.
Petra zrudla. Dělat si legrácky z Martina a trápit ho kvůli jeho
vlastním touhám, které zjevně neměl pod kontrolou a přestože byl o sedm
let starší než Petra, byly pro něj očividně nové, to byla jedna věc,
ale vyrovnat se se svými vlastními touhami, obzvlášť když je nablízku
tak atraktivní holka jako Lucka, to už bylo jiné kafe a Petra si
uvědomila, že také není v oblasti sexu tak volnomyšlenkářská, světácká
a nezaujatá jak si o sobě myslela. Ani pro ni nebylo lehké, vyslovit,
co pro ni výprasky znamenají a jaké má při nich a hlavně po nich pocity.
?Proč se ptáš?? odpověděla vyhýbavě. ?Nóóó, ?protáhla Lucka, aby
vyvolala zdání, že nad tím právě přemýšlí ? tak za prvé, stojíš, jakoby
se ti nestálo pohodlně a něco tě bolelo a přitom dopoledne jsi byla
docela čiperka a za druhé stojíš tady jenom v tričku a bez kalhot. Nebo
to je snad u tebe zvykem??
Petra nevěděla, co na to odpovědět, takže mlčela. Lucka prostě musela
vidět ten zadeček, musela si alespoň sáhnout, když už to nezažila na
vlastní kůži, nebo by se za promarněnou příležitost proklínala a celou
noc nezamhouřila oka: ?A za třetí, slyšela jsem podivné zvuky, když
jsem šla před hodinkou kolem.?
Petra se zarazila. Že by Lucka věděla? A co tady vlastně dělala? Vždyť
se rozloučily už před podstatně delší dobou. To snad půl hodiny čekala
před barákem a všechno potom slyšela?
Lucka si uvědomila, že toho řekla příliš: ?Víš, zapomněla jsem si u
tebe na stolku klíče a když jsem se vrátila, abych si je vzala, tak
jsem zaslechla ty podivné zvuky a nechtěla jsem vás rušit.?
Petra opět zrudla. ?Můžu se podívat?? naléhala mezitím Lucka. Petře to
už bylo jedno, stejně o jejím ponížení věděla a nahou ji dnes dopoledne
taky viděla, takže už o nic nešlo. Pomalu se otočila a nadzdvihla lem
trička.
?Fíííha, tak Martin se s tebou nemazlil co?? Na Lucku vykoukl zadeček,
který byl jedna velká modřina, jakoby si Petra sedla do borůvek. Lucka
opatrně pohladila Petřin bolavý zadeček. ?Bolí to moc??
Petra už se zase cítila ve své kůži. Byla ráda středem pozornosti, ať
už byl pro to důvod jakýkoliv. ?Jak šlak. Hlavně při chůzi, nebo když
si lehám.? ?Na břicho?? Lucka byla jako v tranzu. ?Samozřejmě že na
břicho.? Petře pomalu začínalo zapínat. Taky se chtěla dívat, jak
dostává někdo jiný. ?Víš, bylo to od tebe pěkně nefér, že si mě v tom
nechala samotnou. Martin měl nařezat i tobě.? Lucka neodpovídala, takže
Petra kula železo dokud bylo žhavé. ?Měla bys tu na něho počkat a
promluvit si s ním.? Obě dvě věděly, co by ?rozmluva? obnášela.
Petře se zdálo, že Lucka nad tím přemýšlí. ?Zůstaneš? Ukázala bys čistý
charakter.?
?Ty malá manipulátorko. Kdo tě tohle naučil?? zasmála se Lucka, když
opustila svoje představy a opět racionálně přemýšlela. Petra se jenom
zazubila: ?Život a nutnost. Zůstaneš??
?Dobře, chvilku zůstanu a jestli mezitím Martin přijede, tak si spolu
?promluvíme?. Ale ty mazej zpátky do pokoje, to nebude nic pro tebe.?
Aby dodala svým slovům váhu, tak ji popohnala rukou, kterou s gustem
zasáhla odhalený zadeček. Rána to nebyla velká, ale přesto Petře
vehnala do očí slzy a poslala ji o půltucet kroků vpřed. Petra rychle
zamrkala, aby se zbavila slz a přes rameno se na Lucku povzbudivě
usmála.
Martin se vrátil z nákupní taškou, nákup položil ke dveřím a motorku
odvezl dozadu do garáže. Když vstoupil do domu, uslyšel, že v obýváku
hraje televize a byl si jistý, že on ji vypínal, když odjížděl. To
mohlo znamenat jenom to, že je Petře už lépe a sešla dolů, aby se
trošku zabavila. Martin se připravil na to, že jí bude muset pohlédnout
do očí a rozhodl se nijak záležitosti dnešního dne nekomentovat. Co se
stalo, stalo se a pro něho to bylo uzavřenou záležitostí. V obýváku
nikdo neseděl, ale když Martin pokračoval do kuchyně, aby tam
vyložil nákup, tak ho tam čekalo překvapení: Lucie.
Správce serveru upozorňuje, že zde uveřejněná díla podléhají ochraně autorských práv ve smyslu zákona č. 121/2000 Sb. Všechna práva autorů vyhrazena. Neautorizované použití díla bez souhlasu jeho autorů se zakazuje.
Chcete na www.ds-life.cz také publikovat své články ? Přečtěte si návod