Komentáře k : Warning: count(): Parameter must be an array or an object that implements Countable in /srv/www.ds-life.cz/www/include/15.05.2003/procedury.php3 on line 964
Warning: count(): Parameter must be an array or an object that implements Countable in /srv/www.ds-life.cz/www/include/15.05.2003/procedury.php3 on line 965
Warning: count(): Parameter must be an array or an object that implements Countable in /srv/www.ds-life.cz/www/include/15.05.2003/procedury.php3 on line 967
Warning: count(): Parameter must be an array or an object that implements Countable in /srv/www.ds-life.cz/www/include/15.05.2003/procedury.php3 on line 968
Warning: count(): Parameter must be an array or an object that implements Countable in /srv/www.ds-life.cz/www/include/15.05.2003/procedury.php3 on line 969
Warning: count(): Parameter must be an array or an object that implements Countable in /srv/www.ds-life.cz/www/include/15.05.2003/procedury.php3 on line 970
Warning: count(): Parameter must be an array or an object that implements Countable in /srv/www.ds-life.cz/www/include/15.05.2003/procedury.php3 on line 974
Warning: count(): Parameter must be an array or an object that implements Countable in /srv/www.ds-life.cz/www/include/15.05.2003/procedury.php3 on line 975
Warning: count(): Parameter must be an array or an object that implements Countable in /srv/www.ds-life.cz/www/include/15.05.2003/procedury.php3 on line 976
Warning: count(): Parameter must be an array or an object that implements Countable in /srv/www.ds-life.cz/www/include/15.05.2003/procedury.php3 on line 977
Warning: count(): Parameter must be an array or an object that implements Countable in /srv/www.ds-life.cz/www/include/15.05.2003/procedury.php3 on line 978
Toto jsou útržky necenzurovaného deníkového zápisu bez zjevné dějové linie, proto prosím, aby tento text byl tak i brán. Nedělám si iluze, že se jedná o dokonalé literární dílo, to jistě ne. Jsou tu vyjádřeny pouze dochované myšlenky a v obavě před zkreslením, jsem se nepokoušela chybějící místa rekonstruovat.
28.6.02
Proč se tolik lidí snaží druhým věřit? Víra je o něčem jiném, je slepá, přináší s sebou dogmata. Dogmata v BDSM nemají co dělat. Víra buď je nebo není, nic mezi tím, pouze černá a bílá, žádný odstín šedé. Kdo nechápe rozdíl mezi důvěřovat a věřit, ten nemá v BDSM co dělat.
Submisivita?
Otázka nezní, zda jsem nebo nejsem submisivní, ale zda mám dostatek sebevědomá a zda jsem dostatečně silná osobnost, individualistka, abych tuto sexuální roli mohla hrát opravdu dobře. Teď to ještě nevím.!Musím to vědět!!
Co mi může submisivita nabídnout?
Pocit, že někam a někomu patřím, že nejsem sama. Samota je hrozná.
Ale vždyť je ubohé dělat to jen kvůli pocitu osamělosti.Znamená to snad, že já jsem ubohá?
Je možné, že dokážu odhadnout dominanci u kluka na základě toho, že se mu dlouhodobě nedokážu dívat do očí?
Myslím, že adekvátní způsob je,aby muž byl prvně mým dobrým přítelem, teprve pak se může stát mým Pánem. Přátelství je nutná leč ne postačující podmínka. Toto je jediný způsob. Nic míň pro mě není dost dobré. Hodlám ho aplikovat tak dlouho, dokud nebude úspěšný, i kdyby to mělo trvat celý život, i kdybych neměla nikdy to štěstí být Pánova subinka. Raději budu celý život sama, než žít s ?vanilkovým? sexem. Všechno nebo nic. To je jediná možná volba.
To bude hrozný střet a realitou, když teď sním o Pánovi, ale o čem jiném snít. ?...The flames of love in your eyes/see the flames of love...?
Ale jak najít dominanta, když nemám ani chlapa.
Sex mi neuteče, ani ten s Pánem. Nebudu se kvůli okolí chovat jak děvka. Počkám, ráda, moc ráda.:-))
Chci milovat, chci se oddat, chci cítit lásku a radost a vášeň a bolest a pouta na rukou, kůži na krku, bičík na zadku, respekt, vůli, touhu, bezmoc, radost z rozkazu, radost z odpuštění po trestu, sex a orgasmus. Cítit, že můj orgasmus nezávisí na mě, ale na Pánovi.
Proč teď milovat, když není koho. Je možné mluvit o lásce a nepoznat ji?
29.6.02
Nebudu ale na Pánovi moc závislá? nejde o to být fyzicky závislá, to jako svázaná budu, ale jako psychickou závislost. Bojím se závislosti, ztráty a zklamání.Možná jsem moc přecitlivělá. Nemůžu se pořád vymlouvat na smrt prarodičů. To nejde do nekonečna.
Co můžu jako subinka získat?
Získat někoho komu můžu dát sebe na maximum. Na druhou stranu chci taky od Pána maximum, co může subince nabídnout.
Někdy se za své romantické představy stydím. tolik mi komplikují život a tolik je mám ráda.
Není submisivita pouze způsob manipulace s muži?
Není jakákoliv komunikace pouze manipulativní?
Co ještě je a není manipulace?
Přinutit udělat druhého člověka, co nechce. Ale jak poznám, že to nechce? JAk pozná, že to nechci já?
Připomíná mi to konsensuální nekonsensualitu.
30.6.02
Člověk bere za svůj ideál to, co jej nejméně ohrožuje. jaký je tedy můj ideál? Co je pro mě ještě bezpečné?
1.7.02
Nesnáším ideály a idealizaci.
Nějak svým psaním sklouzávám k patetickým žvástům.
2.7.02
Začínám být hrdá na to, že jsem subinka. Hurá!
3.7.02
Moje submisivita nemá s běžným životem co dělat, nepatří tam. Možná se k mužům chovám ?dominantně? jen kvůli vlastní ochraně. Submisivita mi v sexu zajišťuje mnohem větší svobodu. S muži jsem si rovna ve všem s výjimkou sexu.
4.7.02
Nejsem otrokyně, nikdy jsem nebyla a ani nikdy nebudu. Jediným cílem mé submisivity je můj vlastní orgasmus, mé vzrušení a mé uspokojení. Submisivita je pouze takovým prostředkem.
Bolest?Bolesti se bojím!tě ji rozhodně nechci. Možná za hodně let, ale jen možná.
Nechci muže, nechci ženu, nechci SEX. NO SEX!!
Dělám to pouze kvůli vlastní ochraně. Bojím se, že bych byla na muži příliš emočně závislá.
Všechno je problém, můj život je problém, já jsem problém, vztahy jsou problém. Nic si nezasloužím. Jsem arogantní, egoistická, bezcitná, přehnaně sebevědomá, hysterická mrcha.Nimám nic,co bych mohla komukoliv nabídnout! Jak já se těším až zemřu, až nebudu nikomu na obtíž.
5.7.02
Nepotřebuji si hrát na hrdinku, velkou bolest nesnesu, jen malou, téměř malinkatou.
Včera to byl zajímavý exces.
Líbí se mi muži v obleku a s kravatou a v uniformě, vzrušuje mě to. Chtěla bych, aby můj milenec byl nuď v uniformě nebo v obleku, a byl dominantní.
Moje vnitřní rozervanost mě trochu děsí, bojím se, kam až může dojít, snad to není klasická schizofrenie.(Bojím, bojím.)
Nejde o tom, aby ta malá bolest, co snesu, pro mě byla trestem. Když nad tím tak uvažuji, nechci žádné stupidní nesplnitelné úkoly s následným trestem. Chci jen dominanci, je to pro mě forma sexu, nic víc.
Je vidět, že se mé názory vyvíjejí.
Chci dostat na zadek jen tak, ne proto že jsem něco udělala( či spíše neudělala).:-))
8.7.02
Nikomu nedovolím, aby mě k sobě připoutal, nebudu na nikom závislá, nijak. Závislá budu pouze v sexu. Podle mě otrokyně, jako funkce, která plní vše a přijímá vše je stupidita.
Chci rovnocenného partnera
a rovnocenného soupeře
a zároveň Pána
a nejbližšího přítele.
Přesto si myslím, že bych zvládla být v submisivní roli delší dobu (max ale 48 hodin) a hlavně ne moc často. mohlo by to být zajímaví. Možná. Snad.
12.7.02
Tak nějak nevím, jestli odevzdanost není jen hezčí slovo pro absolutní závislost. Vím, co bych si vybrala, pokud bych byla okolnostmi přinucena k volbě mezi závislostí a svobodou.
13.7.02
Začala jsem pochybovat, zda vůbec jsem submisivní. Jestli to nebyla pouze reakce na smrt v rodině... V lednu, kdy jsem to zjistila, jsem někoho zoufale potřebovala, je to složité, cítila jsem velkou prázdnotu. Tehdy mi to připadalo velice vzrušující někoho poslouchat, být trestána, ale čím déle o tom přemýšlím, tím více se do toho vkrádá pocit, jestli je to pravda. Když se podívám zpět a uvědomím si, co všechno nechci, tak tu submisivitu někdy docela těžko hledám. Faktem zůstává, že momentálně nevím, zda jsem čí nejsem submisivní a nevím, jak to v dohledné době zjistit.
18.2.03
?...zbabělcům se změny hnusí, já mám taky strach...?
?...teď když napad sníh, když je venku mráz, my jsme v závějích, závěje jsou v nás...?
Co se dělo celý ten rok už ani nevím, prostě si to nepamatuji. Je to zvláštní, jak dovede člověk vytěsnit vlastní vzpomínky. Škoda, že si svoje myšlenky nezapisuji průběžně. Činy by se zrekonstruovat daly, s myšlenkami je to horší, a o činech tento článek není. Myslela, jsem, že se už dobře znám, a teď vidím, že jsem se spletla. Myslela jsem, že už mě nic nepřekvapí, že všechno bude úžasně krásné, a ono zatím není. Mno, naivita se může projevovat v každém věku, jak známo.:-)
xx.xx.04 *
Už nějakou dobu mě pronásleduje představa, sen, ve kterém sama sebe odevzdávám do rukou svého partnera. Tedy přesněji představa odevzdání se na určitou dobu. Velmi mě to uchvacuje a straší zároveň a sním o tom s otevřenýma očima, i na můj vkus příliš často.
Lákavé zakázané ovoce, třešně v sousedovic zahradě. A zakázala jsem si to kdysi dávno sama. Různých zákazů a vlastních pravidel morálky jsem použila jako záchrannou síť. Jenomže ne všichni muži jsou stejní a teď se ukazuje, že pravidla spíše brzdí, ale možná je to tak dobře. můj dosavadní život mě poučil, že není dobře, že by nebylo dobře dát vládu nad sebou do rukou někoho druhého. Tehdy jsem samozřejmě neuvažovala souvislosti se sexem. Někomu se dát a stát se tak ovladatelnou, vzdát se svojí vůle a místo ní přijmout cizí.
Děsí mě to a vzrušuje zároveň. Je ve mě malá ustrašená holka, co katastroficky transformuje některé vlastní vzpomínky. Část mého já ví, že to bude krásné, těší se a vzrušuje ji to, zatímco druhá část na mě vždycky vykřikne cosi o tom, že to nemusí vyjít a katastrofické myšlení se spouští. Myšlenkám se nedá utéct. Bojím se, že to nevyjde, že zklamu sebe, jeho, že to nakonec bude zcela obyčejné a prosté. Dost přemýšlím o odevzdání. Co to vlastně znamená. I se vzájemnou láskou to může být sebevražda. Vše na co myslím, jde proti touze být svobodná a nespoutaná. Problém je v tom, že tímto nedávám jen tělo, ale i duši ke spoutání.
?...Že ztěží mě zkrotíš, to drží mě nad vodou.
Proč se mnou je potíž ? Snad křtěná jsem svobodou.
Bez té zdála bych se bezcenná.
já chci být jen svá....?
* Deníkový záznam nebyl datovaný, podle použité tužky předpokládám, že se jedná o srpen/září 2004
2.11.04
Právě jsem si minulé stránky po sobě přečetla, a řeknu vám, to je teda síla. Za ty dva roky jsem udělala činy, které se absolutně neshodují s tím, co jsem napsala výše. A ublížila jsem tak především sobě. Ono na tom něco je, že člověk sám sobě dokáže ublížit mnohokrát víc než kdokoliv jiný. Dlouho jsem se za ně nenáviděla, a pak dlouho litovala, ale teď už jsou za mnou. Udělala jsem ze sebe to, čemu se tak krásně říká hadřík na podlahu a cítila se tak dost dlouho.
Trvalo to vyškrábat se zpět nahoru a stále to ještě není ono. Bez pomoci lidí, které jsem k sobě pustila, bych to nedokázala. Tak jim děkuji.
S úsměvem na rtech teď přemýšlím, jak jsem si před těmi roky myslela, že dominance se snad snoubí s oblečením. A ono to zatím o oblečení není. "Ono" to není o více "věcech".
Také použití termínů submisivní, subinka, Pán bylo přehnané. Mrazí mě při tom v zádech, to bude strachem. Nemůžu chtít víc než můžu dát a nemůžu dát něco, co nemám. Vlastně teď nevím o nic víc, kam patřím a co vlastně jsem. A jediný pokrok se dá vystopovat v tom, že už se nesnažím se někam zařadit.
?... I've got all my life to live
And I've got all my love to give
I'll survive
I will survive...?
Jsem jen normální obyčejná ženská jsem na to hrdá. Co dodat.
Správce serveru upozorňuje, že zde uveřejněná díla podléhají ochraně autorských práv ve smyslu zákona č. 121/2000 Sb. Všechna práva autorů vyhrazena. Neautorizované použití díla bez souhlasu jeho autorů se zakazuje.
Chcete na www.ds-life.cz také publikovat své články ? Přečtěte si návod
To vše jsem si vychutnávala plnými doušky,strach,bolest,uvolnění...dobrovolně a přitom prožívala vše naplno.Ted tápu,není to hra na hraně?Je těžké přiznat se veřejně,ještě těžší se srovnat s pocity viny,že jsem nechala vypustit džina z hlahve.Hrátky s psychikou,s bolestí....ještě včera bych tvrdila,že je to každého volba.Ted váhám,zda se odhalit veřejně a nastínit úskalí,na které by stálo za to dát pozor.V poště každému ,kdo tuší o čem mluvím odpovím.
Ne, klidně se o tom bav...Jsem teď naštvaná na někoho kdo tady v noci zase píše rozbory pro někoho cizího, místo aby věnoval pozornost reálnému vztahu...:-((
Jak moc je to na hraně záleží na tom jak moc si s partnerem (ne)rozumíte a (ne)víte přesně co se tomu druhému líbí a co očekává...A to je u každého člověka a páru různé.
Ahoj,plno lidí,co naše chování odsuzuje by se všeho chytilo.Proto asi radši veřejně už nic ven nepustím.Nejde o žádné vztahové problémy.Ráda o dobrovolně jsem si hrála.Nikdy žádné velké rány..přesto často blízko hranici,kdy jakoby mozek vypne,bolest nevnímáš.A ted náhle nemoc,vážná,blbá,šílená.Nikoliv úraz nic takového.Podle dosavadních znalostí ji spouští stres,fyzický stres,extrémní prožitky..a ted se s tím musím nějak srovnat.Nikde jsem o tom nic nenašla.Ono každý z nás ví,že přiznat to,plno lidí bude říkat no jooo úchylové,dobře jim tak a proto radši budu zticha.Přesto bych o tom ráda znala,co nejvíce.
Chtěl bych se vyjádřit jen k té pociťované vině. Myslím, že je nesmyslná...jako ostatně každý pocit viny. Je dobré uvědomit si, že jsem udělal něco za co bych se styděl, ale přístupy jsou k dané věci dva. První, zařeknout se, že už to nikdy neudělám a doufat, že můj poklesek nikdo nikdy neodhalí. Druhý, smířit se s tím, že jsem jen člověk, člověk chybující, stejně jako kdokoliv jiný. Jediný kdo mě může a bude soudit budu já sám v den posledního soudu. Měl jsem důvody k tomu, abych se zachoval jak jsem se zachoval a pokud to byl nedostatek zkušeností, pokud to byla momentální slabost co mě dohnalo k něčemu o čem raději nemluvit, pak mám alibi sám před sebou.
ad džin: k vypuštění džina jsou třeba dva. Stejně jako je to chyba tvá, je to i chyba jeho. Neveřím, že cítíš jeho chybu, proto je nesmyslné cítit vlastní chybu. Že jsi jiná, než jak ses dosud viděla? Nevadí. Myslím, že ses viděla jinak než jaká uvnitř jsi, bylas zidealizovaná, bylas někdo, kdo by džina z lahve nikdy nevypustil, bylas iluzi. Ty ale nejsi iluzi, jsi clovekem a proto jsi dzina vypustila, ted staci prijmout se takovou jaka jsi a brat celou zkusenost jako vyzvu, jako moznost odhalit se takovou jaka jsi. Predsudky nás svazují víc než cokoliv jiného na svete. I predsudky vuci sobe samým.
Možná ale jenom plácám a tys to myslela uplne jinak:-))))i to nevylučuji.
Jsi zralá, máš to v hlavě srovnané. Naprosto přesně odděluješ sex a D/S. Jsi ve skutečnosti sebevědomá a to ti dává odvahu říct si pravdu. Tvůj Pán musí být dobrým přítelem, musí tě pochopit. Zcela logicky nehledáš bolest, ale POCIT. Věř mi, že v BDSM se pohybuji už dlouho a nám všem bych přál, abychom to měli v hlavě tak v pořádku jako ty. Jedno vím jistě - ty nenaletíš. Možná se trochu spálíš, ale to, co hledáš, najdeš. D/S není pro slabochy ani na jedné straně rákosky. Ty jsi silná a dovol, abych Ti k tomu poblahopřál.
Pusu a moc štěstí
Laskaris
Tak tedy reaguji? Reaguji z prostého důvodu. Nejsem submisivní. Ale jsem otrokyně. Jak se to slučuje dohromady? Prostě ? dokážu sama za sebe rozhodovat. Netoužím mít vedle sebe partnera, který by mi vládl. Ne? dřív jsem si to myslela (taky se vyvíjím). Ale teď? už je to trochu jiné po těch? letech vlastně už :) Můj partner do života? nemusí a ani by neměl být mým pánem. Přesto ale Pána mám. Je to někdo, komu budu možná patřit už pořád. Záleží na jeho rozhodnutí. Na tom, co bude chtít on. Jestli mě vůbec někdy propustí? či ne? Nejlepší je nad tím prostě moc nepřemýšlet :-) Já prostě jen vím, že až se najde někdo, s kým budu chtít založit rodinu, můj Pán to dovolí. Nechá mě. Ale ani v takovém případě mě třeba nikdy nepropustí z toho sladkého otroctví, přestože mě nebude příliš kontaktovat a nebude zasahovat do mého života. K čemu to je? Co já vím? Je to dobře, nebo špatně? Není to jedno? Ten člověk, který je mým Pánem, je někým, kdo mi pomáhá tak moc, jak snad ještě nikdo nikdy nepomáhal? (co já vím, paměť je zrádná)? Jsem ráda, že mě má :-)
Proč to všechno předesílám? Protože? já nejsem smutná ani nešťastná. V mém životě mě nic tragického nepotkalo (tedy ? alespoň jsem o tom přesvědčena? všechno jsem doposud přeci přežila?) a proto mé otroctví z ničeho takového nevychází. Jsem sebevědomá. Úspěšná. Hezká. A miluji svého Pána.
K 28. 6. 02
Víra? v někoho? to je rozhodnutí. A není to víra v to, že ten dotyčný nikdy neudělá chybu, ale víra v to, že jedná s dobrým úmyslem. To stačí. Víra, že nelže. Tak věřím svému Pánovi (jsme spolu? kolik měsíců? A kolik se známe let??) a tak věří i on mně. Nelžu mu. Nikdy. A říkám i nepříjemné věci zrovna tak, jako je on říká mně. O tom je víra. A je jedno, jestli ta víra funguje v d/s vztahu nebo ne?
K 29. 6. 02
Závislost? Já nevím? je to, že někomu patřím, závislost? Tedy ? to, co konám, závisí na rozhodnutí mého Pána. To ano. Respektive ? jsou věci, které dělám sama? protože vím, že nepřekračují hranice? ostatní věci rozhoduje můj Pán? nebo se prostě ptám, když si nejsem jistá. Ale závislá? Miluju ho. A pokud je toto závislost, tak ano, jsem závislá. Jsem závislá na jeho dotecích, úsměvech a spokojenosti. Ale to je přirozené, myslím, u milovaných osob?
Ale jestli jsem závislá na něm jako na? středu mého života? Můj Pán? je opravdu tím jediným středem?? Je mým štítem a smyslem. A v jeho smyslu má smysl i má samostatnost? jestli mi rozumíte? no? takže takhle nahlížím na závislost?
Já nevím, asi jsem fatalista :-)
K 30. 6. 02
? nemyslím, že je to pravda? člověk má právě ideály, kterého ho ohrožují nejvíc? neboť po nich touží¨
K 3. 7. 02
O rovnosti submisivita nerozhoduje :) To si jen? děláme sami? když buď rozdíl mezi ženou a mužem popíráme, nebo přeceňujeme?
K 4. 7. 02
? bohužel si myslím, že mnoho ?submisivních? žen je submisivních právě z toho pocitu? viny? sebezapření, nespokojenosti sama se sebou, se svým životem a s muži kolem? To opravdu rozhodně není otroctví.
Otroctví je o radosti. O ničem jiném. Pouze o radosti. Překonávání je radost. Bolest je radost. A něha? která z toho pramení? láska? nojo? nebudu patetická :-)
K 5. 7. 02
Můj Pán říká, že každá míra bolesti je snesitelná v určitém okamžiku. Myslím si to samé? po tom, co mi představil bolest? i když jen v náznacích? bolest je o psychice? víte, co je zvláštní? Mně to vlastně pomohlo překonat tak trochu tu panickou hrůzu z bolesti, kterou jsem měla dřív. Ne, nejsem masochistka? ale už se bolesti tolik nebojím. Pochopila jsem, že se dá vydržet. A že může být příjemná, ba co víc, žádoucí?
? a? nejlepší a nejkrásnější bolest přichází, je-li za odměnu?
Tresty? jsou jinde :-)
K 8. 7. 02
Některé ženy tak zoufale volají o pomoc? škoda, že jim muži v tu chvíli často pomoct nedokáží, protože ty ženy samy nevědí, že musí tu sílu nejdřív objevit samy v sobě?
K 12. 7. 02
V žádném případě to není totéž! Odevzdání se není obětování! Odevzdání se je svoboda v tom, co můžu ke svému Pánovi cítit. O čem můžu mluvit. Jak můžu myslet. Nic si nemusím zakazovat v tomto ohledu. Všechny emoce jsou povoleny. Stud neexistuje. Otroctví JE svoboda. Tedy? záleží pochopitelně na tom, kdo je nad Vámi :-)
K 18. 2. 02
Jsem fatalista :-) Ano, opravdu jsem :-) Ději se věci tak, jak mají. V důsledcích našeho chování? Je to na nás :-) Všechno povětšinou je úžasně krásné. Záleží jen na úhlu pohledu.
K 2. 11. 04
Taky jsem se za ty dva roky změnila? Ale našla jsem to. Našla jsem to, co jsem chtěla. ? A abych nezapomněla? chvíli jsem si myslela, že to nechci :-)
k prvnímu odstavci: Víš, myslím si, že žena má patřit muži celá .(možná je můj pohled deformován mým dom. zaměřením a majetnoickou povahou, já nevím. ) nejen tělema ale i srdcem. možná najdeš někoho s kým budeš chtít založit rodinu, ale budeš porát patřit jinému. je to na něj tak trošku zrada :(
K 28. 6. 02 : To je velie hezky řečeno, také to tak cítím, a snažím se podle toho chovat...
K 4. 7. 02 : NezapomeNˇpřidat i neochotu nést zodpovědnost za vlastní chování a jednání a neschopnost sebeprosazení. A nebo mimikry, které má ve skutečnosti zakrýt fakt Jsem pesimista a tvrdím, že tahle "submisivita" je velmi rozšířená....
já se v tom moc nenašla ... přiznám se, že takhle hluboký úvahy jsem nikdy nedělala ... možná je to tím, že vlastně nemám potřebu řešit, jestli jsem submisivní nebo ne a jaká vlastně jsem ... ale i tak to bylo zajímavé
Jak tak na to koukám, zdá se mi (nebo se mi to jen zdá), že submisivita u žen je spojena s určitou sebedestrukcí a potřeba autrotiy a kontroly zvenčí je tedy logická a na místě. Je lepší podlehnout destrukci někoho cizího, než své vlastní? Je submise o křehké zranitelnosti, která potřebuje být naplněna, přesto však zodpovědně ošetřena? Je submise úleva před vlastním já, které je bezpečné v rukou silnějších než mé já? Je submise opravdu jen forma dosažení orgasmu? D/s je hluboké, hluboké a plné pocitů...
Je potom navenek dominantní a samostatná žena v životě jen maskou před její skutečnou submisivní duší, kterou je schopna odevzdat jen v sexu?
Sonda do duše je to zajímavá, ale já jsem hnusná materialistka (a taky zvědavá), takže abych pochopila, potřebovala bych vědět, co se během těch let dělo s tělem...
Excelentní sonda do myšlenek. Děkuji.
Říkal jsem, říkám a budu říkat, že bdsm vztahy a obzvlášť ty d/s jsou hodně silné, ale také mohou být velmi kruté.
se pokoušet uhodnout, ke které postavě, kterou znám, by se podobný deník mohl hodit:-)
Je moudré, že byl napsán anonymně. Je příliš otevřený na to, aby mohl nebýt zneužitelný. Jsem vděčný za podobně otevřené možnosti počíst si v něčí duši.
Engine pracoval: 0.10089898109436 sekund sec. You are NOT robot. Download restrictions not apply Output processing : 0.0028438568115234 sekund Vystupni komprese: VYPNUTO Size: 99250 bytes