Touhy se rodí v mysli
4. 1.
Potkali jsme
se ve virtuálním světě na Mageu. Nejdřív
jsme si jen povídali... trochu o sobě... o životě...
a o snech. Vyprávěla jsem mu o filmu a o tom, co bych
možná i někdy chtěla prožít. Co by
novicka jsem se zcela ztrácela v pojmech, on mi je trpělivě
vysvětloval, dal mi odkaz na své stránky, občas
doporučil něco, co bych si měla přečíst...
Stále jsem si myslela, že se náš příběh
nerozvine. Pořád jsem byla přesvědčená,
že to vlastně nechci, o čemž jsem otevřeně
mluvila. Nic mě k ničemu nenutilo... jen lákalo...
Pamatuji
si na jeden hravý okamžik, kdy mě za mou
prostořekost, která se mi zřejmě stala osudnou,
"poslal zpátky do košíku". Žertem
jsem mu odporovala, on přistoupil na mou provokaci a společně
jsme rozepsali virtuální scénku o zkrocení
neposlušné ženy. Tenkrát jsem mu poprvé
řekla "pane". Ale to byl jen svět internetu.
Bezpečný a hravý.
Jen
některé věci se pozvolna měnily. Já se
poddávala emocím, které ve mně naše
hra vyvolávala, svého pána jsem zcela přestala
oslovovat jeho jménem a neřekla mu už jinak než
"můj pane", Vyměnili jsme si telefonní
čísla, poslali pár smsek... A pak se mě
zeptal, zda bych s ním nešla na kávu, kterou
jsem mu kdysi, ještě před naši hrou, navrhla
sama. Nakonec vše skončilo 31. 12. u oběda na můj
vlastní popud, kdy jsem nemusela jet do práce.
Snad
jsem svého pána překvapila tím, že
jsem i v rámci našeho setkání
nevypadávala z role, nadále mu vykala a chovala se
chvílemi rozpustile, ale uctivě. Opět si živě
pamatuji jeden okamžik, kdy jsem s úsměvem
prohlásila, že bych mu cosi neodpustila. Jeho reakce byla
velmi klidná, hlas tichý, ale tón byl neústupný.
"Já myslím, že bys mi to odpustila.. nebo
ne?"... Hrklo ve mně, vše se sevřelo a já
byla schopná jen přiškrceným hlasem
špitnout, že ano...
Náš
oběd ve mně vyřešil jednu otázku, kterou
jsem se zabývala v posledních dnech. Pochopila jsem, že
chci k svému pánovi vstoupit do služby. Ne jen ve
virtuálním světě. Ale být s ním
a být mu nablízku, že ho chci učinit
šťastným...
Spustila
se lavina vysvětlování po internetu, smsek,
dohadů, kdy jsem se mu snažila vysvětlit, co cítím
a co bych vlastně chtěla... Byl překvapen tím
náhlým zvratem, který byl náhlý
jen z vnějšího pohledu, neboť ve mně se
odehrávala velká bitva emocí, rozumu a srdce už
delší čas. O dva dny později jsme se potkali
v jedné kavárně. Já opět v roli
subinky, on v roli mého pána. Povídali jsme si o
všem možném, ptal se mě na spoustu detailů
ohledně zdraví, přání, možností,
snů.
Byla
jsem opravdu překvapená tím, co se se mnou děje
a jak to všechno na mě působí. Bojovala jsem
s tím. Nechtěla jsem se tomu poddat. Pořád
jsem nevěřila tomu, že to se mnou tak mává.
Nahlas jsem uvažovala o tom, že nevím, co to se mnou
udělá a že se mi to třeba v reálu vůbec
nebude líbit... namísto odpovědi sáhl můj
pán do své kapsy a vytáhl obyčejný,
bavlněný čtyřmetrový provaz, který
už jednou "použil" v naší virtuální
hře. Úplně mě to vyhodilo z konceptu. Krev se
mi nahrnula do tváře, přestala jsem se kontrolovat,
fascinovaně hleděla na tenké bílé nic,
hrdlo se mi sevřelo a srdce se mi rozbušilo. Po místnosti
jsem se roztěkaně rozhlédla... ne snad proto, že
jsem měla strach, že by mě někdo viděl, ale
proto, že jsem nesnesla pohled na tu věc, zatímco se
můj pán pobaveně díval na mě... To nebyl
strach, co jsem cítila. Zcela mě ovládlo vzrušení,
které jsem vůbec nečekala...
"Ty
budeš ujetá až nevím kam..." řekl
můj pán, usmál se a provaz zase schoval.
Ty
budeš ujetá až nevím kam... ty budeš
ujetá až nevím kam... Pořád to
slyším. Pořád jsem se s tím tak
úplně nevyrovnala. Ještě to musím
přijmout. Ještě se musím smířit...
Ještě
týž večer jsem si koupila tmavomodrou sametku a
upravila ji tak, abych ji ve společnosti mohla nosit namísto
obojku. Ještě týž večer mi dal můj
pán nové jméno a mou nynější
virtuální identitu. Ještě týž
večer mi dal mou nynější ikonu se slovy, že
takovou si mě přeje... Pokornou a poddajnou...
Správce serveru upozorňuje, že zde uveřejněná díla podléhají ochraně autorských práv ve smyslu zákona č. 121/2000 Sb. Všechna práva autorů vyhrazena. Neautorizované použití díla bez souhlasu jeho autorů se zakazuje.
Chcete na www.ds-life.cz také publikovat své články ? Přečtěte si návod