|  díl 1. |  díl 2. |  díl 3. |  díl 4. |  díl 5. |  díl 6. |  díl 7. |  díl 8. |  díl 9. |

Autostop je proces, při kterém nějaký jedinec (osoba stopující, běžně stopař) přiměje nějakým způsobem kolemjdoucí dopravní prostředek (resp. jeho řidiče) k tomu, že zastaví, stopaře naloží a odveze na nějaké (většinou jiné než původní) místo, kde ho vyloží a pokračuje si svou cestou..

(definice dle: www.sweb.cz/thanzak/Autostop.htm)

Prošla náměstím. V hlavě měla prázdno. Potulovala se bez cíle uličkami města. Nevěděla kam má jít a ani nevnímala kudy jde. Večer jí zastihl na periférii. Zamířila na výpadovku.

Hned druhé auto ? modrá felície, na mávnutí zastavilo. V autě jeli tři muži, všichni ve věku okolo dvaceti let. Měli bujarou náladu, vraceli se z oslavy narozenin. Střídal se vtip za vtipem, kolovala láhev džinu. Zpočátku nechtěla pít, ale pak se nechala přemluvit. Džin Ivě nikdy nechutnal, ale tentokrát to bylo jiné, po těle se jí rozlila příjemná horkost. Když na ni za chvíli s pitím přišla řada, napila se podstatně víc. Doufala, že alkohol pomůže zapomenout na vše špatné co dnes prožila, že otupí bolest uvnitř.

Ten na vedlejším sedadle ji říkal Marion a snažil se dát ruku mezi její stehna. Lehce ho přes ní plácla. Za pár minut na to se líbali. Připadal jí strašně neohrabaný, když zajížděl jazykem do úst. Lehce ho kousla do jazyka, zasmála se. Viděla, že je řidič sleduje ve zpětném zrcátku. Láhev byla zase u ní a z kazety dokazoval Freddie Mercury svojí nesmrtelnost. Ráádio Gaga vyřvávala bez zábran s ostatními v autě i Iva..

Chvilku před tím než auto zabočilo na lesní cestu si všimla, že řidič taky pije. Vystřídali se na ní všichni tři. Občas v ní byli dva. Nebránila se. Naopak. Snažila se, aby se jim to líbilo. Připadala si přitom jako děvka. Pak začala krvácet. Byla to jen malá vnitřní oděrka, ale ty tři to překvapilo a dostali strach. Nechali ji v jehličí svému osudu a ujeli. Baťoch s jejími věcmi vyhodili z jedoucí felície asi padesát metrů od ní. Ležela v borůvčí, jehličí měla ve vlasech, pokrčené nohy od sebe. Po tváři se jí koulely slzy. Byla na dně. Ani alkohol už teď nepomáhal. Ležela tam asi půlhodiny. Pak se dole utřela papírovým kapesníčkem, namáhavě vstala a šla po lesní cestě k batohu.

Vyndala z batohu obojek a připnula si ho kolem krku. Byl to jen její fetiš, nebo si obojek si vzala proto, že to byla jediná věc, co jí byla v této chvíli nejbližší? Sama nevěděla. Pomalu zamířila k silnici. Cestou se zastavila u potůčku. Smyla z nohou zaschlou krev, opláchla obličej? Tentokrát už při stopování štěstí neměla. Projíždějící auta ji nebrala na vědomí. Šla podél příkopu u krajnice a míjela odpadky, co řidiči vyházeli z oken. Připadalo jí, že je jako ten odpad. Směs uhlohydrátů a kdoví čeho, bez vlastní vůle, bez toho, aby někdo o ní jevil zájem. V dálce před sebou zahlédla odpočívadlo s motorestem. Uvědomila si, že má hlad. Naposledy jedla ráno. Když přišla k motorestu, tak si vzpomněla, že má stále obojek na krku. Sundala ho a vešla dovnitř.

Lukáš se autem vracel od rodičů jako obvykle. Za ty roky znal už cestu z paměti. Není proto divu, že se v myšlenkách toulal někde jinde. Zítra ho čeká zkouška v divadle. Připravoval se na ní několik dní. Všechno by mělo klapnout podle plánu, ale tomu sám nevěřil. Sice ještě nebyl protřený divadelní harcovník, ale jedno věděl ? když jde něco podezřele snadno, tak se to nakonec vždycky zkomplikuje. Dlouhá rovinka ukončená motorestem ho vrátila zpátky do reality.

V motorestu bylo jako vždy nabito. Nebylo divu ? mezi motoristy to bylo vyhlášené místo na jídlo. Majitel si to všechno dokázal počítat. Po několika letech hledání měl už ustálený prověřený personál, na který se mohl spolehnout. Zastavovali se zde jak profesionální řidiči, tak rodiny s dětmi. Dobrá kuchyně, relativně nízké ceny a rychlost obsluhy šířily tomuto místu věhlas po celé republice. Lukáš si všiml, že u jednoho stolu sedí jen jeden host. Byla to dívka. Zamířil k ní. Cestou si vzal z malého stolku jídelní lístek.

?Je zde volno?? Jen na okamžik zvedla hlavu od jídla a sotva znatelně kývla.

Lukáš se posadil a začal zkoumat menu. Za pár vteřin toho nechal. Zaradoval se, protože opět měli v nabídce jeho oblíbeného pstruha na másle. To si dnes nenechá ujít. Dívka vedle něj jedla znojemskou. Teprve teď si všiml jaký má apetit. Na první pohled malá drobná holka hltavě jedla jeden knedlík za druhým.

?Určitě to je dobré.? Snažil se navázat Lukáš rozhovor.

Odpovědí mu bylo opět jen kývnutí. Jeho bezúspěšný pokus o konverzaci přerušil číšník. Lukáš si objednal a chvilku než mu přinesou jídlo využil k tomu, že si zašel na toaletu.

Felície se po silnici řítila stotřicítkou, a právě ve chvíli, kdy Lukáš otvíral dveře od toalety vjel její řidič do protisměru. Když si Lukáš za okamžik umýval ruce pod proudem vlažné vody došlo ke srážce felície s protijedoucím fordem. Řidič fordu zahlédl auto v protisměru na poslední chvíli. Srážce už nemohl zabránit. U obou aut vyletělo přední sklo. Ve felícii nebyl nikdo připoutaný bezpečnostními pásy. Její řidič byl zpětným nárazem vymrštěn ven z vozu, přičemž jeho páteř prudký náraz nevydržela. Byl během několika vteřin mrtev. Spolujezdci na předním sedadle vyletěla láhev džinu z ruky, proletěla dírou po okně a rozbila se o kapotu. On sám narazil hlavou o palubní desku a roztříštil si lebku.

Lukáš v motorestu zastavil na toaletě tekoucí vodu, Iva, která byla tou dívkou, k níž si přisedl Lukáš, se zvedla od stolu a pramínek tekoucího alkoholu z kapoty felície se pomalu blížil k plamenu, který byl zažehnut při zkratu elektroinstalace uvnitř vozidla. V okamžiku, kdy Iva vycházela z motorestu auto vybuchlo. Při výbuchu zahynul na zadním sedadle poslední cestující z felície, který měl do této chvíle jen komplikovanou zlomeninu na obou nohách. Řidič fordu byl ve vozidle sám. Ještě před výbuchem stačil uvolnit bezpečnostní pás a vyskočit z vozidla. Byl sice v šoku, ale jako jediný srážku přežil.

Iva odešla bez placení. Využila toho, že si k ní přisedl Lukáš, pro okolí to vypadalo, že jsou tam spolu. Teprve, když zase za chůze stopovala si uvědomila, že on možná pojede stejným směrem. Bylo jí to jedno. Dneska jí bylo už všechno jedno. Byla velice unavená a jediné co chtěla bylo, někam zalézt a vyspat se z toho všeho. Lukáš v autě ji zahlédl kousek od motorestu. Když před tím platil, číšník mu započítal i její útratu. Chvíli se dohadoval a nakonec s tím souhlasil. Věděl sice, že má pravdu, že platit nic nemusí, ale chtěl být odtamtud rychle pryč, netoužil být dál středem pozornosti. Spěchal domů a těch pár desetikorun navíc oželel. Stát si za svým také nebyla jeho silná stránka..

Zastavil vedle Ivy.

?Jedu do Prahy.. Kam Vy?? Zeptal se.

?Já..? Já třeba taky..?

Nastoupila do auta. Když nastupovala, krátce mu pohlédla do očí. Bylo to poprvé co se jejich pohledy setkaly. Uhnul očima.

?Měl bych Vás teď odvést zpátky do motorestu. Utekla jste bez placení.?

?Tak to udělejte.?

Neodpověděl a rozjel se na Prahu.

Jeli mlčky. Iva se zpočátku dívala z okna. Pak usnula. Lukáš kvůli zácpě zpomalil. Měl teď čas si Ivu prohlédnout. Líbila se mu. Imponovala mu její bojovnost a zdánlivá bezstarostnost. Sám byl pravý opak. Z restaurace by nikdy bez placení neutekl. To by se radši vykoupil umýváním nádobí.

Stále jeli krokem. Ze spaní pohnula rty. Měl velkou chuť jí na rty políbit, ale netroufl si. Navíc ? i když jeli pomalu, neudělal by to kvůli možné nehodě. Projížděli okolo příčiny zácpy ? na krajnici stály dvě auta ? ford a felície byly nabourané čelně..

Začalo pršet. Před Prahou se vzbudila. Déšť stékal z krajů oken a stěrače běžely naplno.

?Kam to bude?? zeptal se Lukáš.

?Někde mi zastavte, to je jedno kde.. Stejně nemám kam jít..?

Lukáš nechápal. ?Vy jedete na noc do Prahy a nevíte kam??

Unaveně a pomalu mu odpověděla: ?Poslouchejte. Jsem ráda, že jste mne svezl až sem. Jsem taky ráda, že jste mne neodvezl zpátky do motorestu. Jestli ale jedu do Prahy a nemám tu kde spát, je jen moje věc a vaše zbytečná starost.?

?No tak se hned nečertěte? řek smířlivě Lukáš a pokračoval ?Víte, že vás obdivuju? Líbí se mi, že si neděláte z ničeho hlavu. Já vím, že je to jen vaše věc. Akorát mne to překvapilo.?

Iva se na něj podívala ?Promiňte, vyjela jsem na vás, ale mám toho dneska dost.? Na chvilku se odmlčela a pak dodala ?Vy za to nemůžete.. Jste na mne tak hodný a já jsem na vás nespravedlivá.?

Lukáš zrozpačitěl.?No, kdyby jste chtěla.. je to samo sebou vaše věc, ale jestli nemáte kde přenocovat? hotely jsou v Praze přes léto obsazené.. a spát někde na nádraží.. prostě, mohla by jste přespat u mne?

řekl zmateně Lukáš, ale hned se mu zdálo, že to zní moc troufale až neomaleně, proto ještě rychle dodal ?Jak ale sama chcete, do ničeho vás nenutím.?

Pro Ivu to byla lákavá nabídka. Opravdu nevěděla kam by šla. Na druhou stranu ho nezná. Ten chlap, však ale vůbec nevypadal na to, že by byl schopen jí ublížit. Představa horké vody proudící ze sprchy na její unavené tělo vyhrála.

?Dobře? řekla suše.A pak dodala ?Ale žádný důvěrnosti. Rozumíte? Jak se vůbec jmenujete? Já jsem Iva?

?Lukáš? a jistě bez důvěrností? ?Tak fajn Lukáši, dohodnuto.?

¨

 

 

---------------------------------------------------------------------------------------------------

 

 

...klidně si nech rozsvíceno a nestyď se za slzy co se třepí jako dlouho nezastřihnuté vlasy.. (převzato od SilVity z www.minimax.cz)

Ticho v bytě přerušoval jen hluk ventilátoru v počítači. Z monitoru vyzařovala necudná a bezostyšně smyslná slova, která zajata textovým editorem do řádků a odstavců tvořila erotickou povídku. Oči Ivy jednotlivá slova hltala a předávala dál do mozku. Zde pak představivost rozehrála svoje sólo. Sólo pro její rozkoš. Není divu, že po chvíli její ruka zabloudila do klína a začala dráždit poštěváček mezi roztaženýma nohama. Stoupající vzrušení Ivu donutilo prsty zaměnit za malou tubičku od šamponu a zajet s ní do kundičky. Text na monitoru se jí začal míhat před očima. Rozkoš se stupňovala. Kundička polykala zajíždějící tubičku a vracela jí ven celou mokrou. Přestala číst a přesunula se na vedlejší postel. Vzala do ruky připravenou umělohmotnou nádobku co předtím objevila v koupelně. Měla obdélníkový tvar a byla dost velká. Opatrně jí zasunula do sebe.

Kundička se sice po předchozím dráždění hodně otevřela, ale přece jen se trochu bránila, musela proto nádobku zastrkávat pomalounku. Začala znovu dráždit poštěváček. Objížděla jeho okolí prstem, občas ho ze strany trošku přimáčkla. Byl vzrušením celý rudý a nalitý. Začala pootáčet nádobkou. Cítila jak se uvnitř tře o měkké stěny vagíny, jak ji obtížně rozevírá. Nesmírně ji to vzrušovalo.

Bylo to jiné vzrušení než zažívala běžně při souloži. Její kundička byla roztažená skoro do maxima. Začala si ještě prsty mačkat bradavky. Orgasmus se blížil. Teď už stačilo, aby lehce prsty zavadila o nádobku. Napružené tělo spolehlivě reagovalo.. Prodlužovala tu chvíli co nejdéle.. Za pět minut na to, už byla ve sprše. Odšroubovala nástavec sprchy a vypláchla se..

To celé se odehrálo jednoho odpoledne v bytě u Lukáše. Nezůstala totiž jen přes noc. Zůstala u něj jeden den, pak další, pak to byl týden, měsíc.. Lukáš jí to sám navrhl. Byl sám, měl velký byt, a její společnost mu byla příjemná. Tajně ji obdivoval a netroufl si to dát hned najevo. Bál se toho, že by odešla.

Jedné noci ho nakonec k sobě zavolala sama. Nelíbil se jí, ale byl na ni hodný a jí připadlo jako přirozené, že mu to může aspoň takhle vynahradit. Milování s ním bylo něžné, plné hlazení, letmých dotyků a polibků. Myslela přitom na druhý den, na to, že až bude sama, tak si pohraje sama se sebou. Ponořila se na chvilku do svých představ a tělu nad sebou pouze vycházela vstříc..

Lukáš pracoval v jednom pražském divadle. Byl šéfem celého technického zázemí divadla. Měl sice vysokou školu, ale bez styků svého otce, známého herce, by se na to místo nikdy nedostal. Brzo pronikl do pracovní problematiky, vyznal se ve všech podstatných technických otázkách, ale šéfem byl jen na papíře. Hlavní slovo v divadle patřilo jeho zástupci, dobrosrdečnému staršímu praktikovi, který měl přirozenou autoritu u všech techniků. Lukáš svojí neschopnost vést lidi nahrazoval přehnanou pracovní zaneprázdněností.

Zbytečně chodil na všechny představení a bál se jen pomyslet na to, co by se stalo, kdyby došlo k nějaké podstatné technické závadě. Žil jen pro divadlo. Iva se u Lukáše nudila, celé dny byla v bytě sama. Aby zahnala nudu, tak si sehnala práci. Měla vrozené výtvarné nadání. Toho využila a jednomu krajináři kolorovala předtištěná panoramata Prahy. Peníze co za to dostávala jí stačily nejen na to, aby byla na Lukášovi nezávislá a nemusel jí živit, ale i na drobné výdaje..

Dopoledne většinou prospala, po obědě do večera pracovala a pak měla čas na sebe. Lukáš se vracel z práce pozdě v noci, tak bývala sama. Obvykle si pustila počítač a šla na internet. Někdy se sama courala po Praze.. Zpočátku čekala vždycky na Lukáše, až se vrátí z divadla, nechtěla se s ním jen míjet. Pak se občas milovali. Později se k ní zkoušel chovat dominantně, ale nešlo to. Vnímala ho jako člověka, který není vnitřně tak silný jako ona. Cítila, že má nad ním navrch a nedokázala se z toho pocitu vymanit ani když si spolu hráli. Svojí touhu proto ukájela sama při erotických povídkách.

Pročítala povídku na internetu, přitom seděla na kraji židle, obojek na krku, nohy roztažené a hrála si s kundičkou. Když chtěla, aby orgasmus přišel brzo, tak přeskakovala nudné pasáže, nebo si vybrala povídku, u které věděla, že ji brzo vzruší. Hrála si přitom i s kolíčky. Připínala si je na bradavky a pootáčela je, řídila si tak svojí bolest, jak potřebovala.

Někdy zašla na internetu na chat. Měla na chatu své známé. Zažila tam nejen vzrušení, ale taky hodně legrace. Když nad tím později přemýšlela, uvědomila si, že mimo Lukáše to v té době vlastně byli jediní lidé, se kterými se více stýkala.

Tak to šlo až do podzimu. Pak si Iva našla novou zábavu. Na chatu se seznamovala s muži a potom se s nimi setkávala po kavárnách. Hrála si a její hračkou byli oni. Věděla co na ně platí, jak se usmát, jak přivírat oči, kdy se jich mimoděk dotknout, kdy se významně odmlčet.

Uměla provokovat. Někdy zůstalo jen u té první schůzky v kavárně, jindy došlo i na sex. Neměla žádné zábrany. Proplouvala životem a bavila se. Bolest v srdci, co měla po rozchodu s Honzou se už vytratila. Sice v prvních dnech, potom co se rozešli, ještě spala s obojkem na krku, ale čas zahojí všechny rány. Znovu tu byla ta Iva, která hýřila smíchem a optimismem. Nikdy nemyslela na to co bude. Dokázala žít pouze přítomností. To na ní Lukáš miloval. On sám to nedokázal. Jeho myšlenky patřily budoucnosti a současnost v jeho světě přecházela ihned do minulosti. Líbilo se mu, jak se Iva dokázala oprostit od zodpovědnosti k budoucnosti. Obdivoval jak se radovala z maličkostí, které on do té doby přehlížel nebo neviděl. Její fyzická krása a toto všechno u něj vzbuzovalo až nekritický obdiv. A tak se často stávalo, že jí spoustu věcí trpěl a promíjel.

Jednou v sobotu měl Lukáš po dlouhé době večer volno. Nabídl Ivě, že by mohla jít s ním na oslavu narozenin režiséra Kovandy z jejich divadla. Bude tam spousta veřejně známých lidí a Lukáš tam nechtěl jít sám. Chtěl se taky už na veřejnosti ukázat s Ivou. Jeho okolí sice vědělo, že teď někoho má, ale doposud jí nikomu ze svých známých nepředstavil. Ivě se moc nechtělo. Necítila se být dostatečnou ?dámou? do této společnosti. Nakonec u ní zvítězila zvědavost a souhlasila.

Nevěděla však co si má vzít na sebe. Z těchto starostí Ivu vysvobodil Lukáš. Koupil jí nádherné šaty. Se zdráháním je přijala.

 

 

---------------------------------------------------------------------------------------------------

 

 

Oslavu pořádal Kovanda doma, ve své vile. Lukáš s Ivou přijeli na párty taxíkem a podle hlaholu co se šířil do okolí z vily poznali, byla oslava už v plném proudu.

Uvnitř byla velká hala zaplněná lidmi. Lukáš chtěl Ivu představit hostiteli, ale nikde poblíž ho neviděl. Ivu zaujaly obrazy. Byla rozvěšené po stěnách a napovídaly, že majitel domu je nejen znalec, ale i vášnivý sběratel. Hostitele objevili až na konci haly. Rozmlouval tam se skupinkou známých herců.

?Ahoj Luky, tak to je ta krasavice, co před námi schováš!? řekl Kovanda sotva je uviděl.

Lukášovi ta slova vehnala červeň do tváří. Nevěděl jak má hned reagovat. Z rozpaků ho osvobodila štíhlá černovláska

?Ale Viktore, Lukáš určitě moc dobře věděl proč to dělá. Nechtěl tě před tím než pojedeme na turné dráždit! A vůbec ? představte nás někdo.?

Lukáš rychle začal s představováním. Iva se tak dozvěděla, že ta dívka je přítelkyní Kovandy a jmenuje se Jitka, ale víc než to jak se kdo jemnuje, ji zajímalo, jak to Jitka myslela s tím turné. Hned jak byli chvilku s Lukášem sami, tak se ho na to zeptala.

?Tady to nejde v klidu vysvětlit, je tu moc lidí a hluk, pojď do salonku?

Zamířili k salonku. Salonek byla stroze zařízená menší místnost. Zvláštní bylo, že vše tu bylo laděno do modra. Modrý koberec, modrá křesla a modrý potah na paravánu. Měli štěstí. Nikdo tam nebyl, mohli mít soukromí.

?Víš, já jsem ti to chtěl říct..? začal Lukáš ?jen jsem hledal vhodnou příležitost.. Mělo to být pro tebe překvapení. Chtěl jsem si s tebou udělat někdy hezký večer a popovídat si o tom, jenže pořád nebyl čas? Jedu se souborem na turné. Do Francie. Na půl roku. Ale zařídil jsem s ředitelem, že můžeš jet se mnou. Budu muset sice něco uhradit, ale budeme spolu. Budeme tam mít i na sebe víc času, procestujeme celou Francii..?

Podíval se na Ivu. Ta měla v očích slzy.

?Ty pláčeš? Opravdu jsem ti to chtěl říct dřív. Mrzí mne, že ses to takhle dozvěděla.. S tou úhradou si nemusíš dělat starosti ? já to všechno zaplatím..?

?Prosím tě Lukáši, nech mne chvilku samotnou.? řekla Iva.

Od chvíle co vešli do salonku nespustila oči z obrazu před sebou. Jeho syté barvy ladily se studeným modrým salonkem. Na obraze byl Perseus, vystupující z vln...

?Ivo, nechtěl jsem..?

?Lukáši, prosím..?

Osaměla.

Hned jak vešli do salonku viděla ten obraz. Byl naproti dveřím. Perseus vystupující z vln ji zase vrátil v myšlenkách zpět. Zpět k Honzovi. Netušila, že je to ještě tak silné. Vždyť spolu byli jen pár dní.. Osušila si slzy. Otevřely se dveře. Kdo to sem zase leze, to nemohu být chvilku sama, pomyslela si.

Ve dveřích stála přítelkyně Kovandy ? Jitka.

?Ten obraz u Honzy Dubskýho je reprodukce ? tohle je originál.? řekla k Ivě. Ta jen široce otevřela oči..

?Nepoznáváš mne?? pokračovala Jitka s úsměvem, ?Není divu, měla jsem tenkrát na očích škrabošku.. Ale já tebe viděla jak jsi stála v předsíni..? zasmála se. ?Kdyby ses teď viděla!? dodala, ale hned toho litovala, protože se Iva náhle znovu rozplakala.

Bylo toho na ní během několika okamžiků hodně.

?Promiň, jsem husa.? řekla Jitka a vzala jí do náruče..

?No tak, děvče, to bude dobré.. To přejde.. Mně teď taky zrovna není do zpěvu..

S Viktorem a s tímhle vším tady se rozcházím.. No tak? Dojdu pro pití a napijem se spolu.?

Pak jí posadila do křesla a zmizela za dveřmi.

|  díl 1. |  díl 2. |  díl 3. |  díl 4. |  díl 5. |  díl 6. |  díl 7. |  díl 8. |  díl 9. |