Terapeutická hra

Pojem terapeutická hra se týká situací, které zahrnují katarzi, léčení traumat a další vědomé volby za účelem sebepoznání, proměny chování nebo pocitů dolejšku. Cílem sadomasochistické "terapie" není konkurovat a soutěžit s licencovanými lékaři či terapeuty, Jedná se o realizaci skutečnosti, že v milující partneři mohou pomoci jeden druhému překonat duševní traumata a rovněž si mohou vzájemně být nápomocni ve snaze o změny chování a zlepšení kvality života. Terapeutické prvky v bdsm mají dlouhou historii a vyskytují se v mnoha vztazích.

Posílení pozitivního sebepojetí a ponoru do vlastní duše

Pro mnoho lidí vytváří sadomasochistická hra stav mimořádně intenzívní blízkosti, důvěry a komunikace mezi partnery. Samotný zážitek tak extrémní blízkosti a intimity má pro mnoho lidí mohutné terapeutické účinky. A mnohdy v tomto bodě terapeutické prvky bdsm končí ? zcela postačuje vědomí, že dotyčný jedinec miluje a je milovaný, bez ohledu na své předchozí zásluhy či životní zkušenosti.

Ale jiné sadomasochistické terapie jdou dále. Například je běžné, aby hořejšci a dominanti pomáhali překonat svým dolejškům a submisivům jejich nejistotu a posílili jejich pozitivní sebepojetí. Jen velmi zřídka se vyskytne osobnost, která by neměla žádné pochybnosti o své kráse, inteligenci, schopnostech a ceně pro ostatní lidi. D/s poskytuje přirozené prostředí v jehož rámci může dominant poskytnout submisivovi ujištění a pozitivní podporu při překonávání pochybností svého submisiva.

Mnoho lidí shledá, že intenzivní hra jim umožní podstatně hlubší vhled do vlastní duše. Síla láskyplného vztahu, prožitek fantazií a nových zkušeností a prožité napětí při intenzívní scénce umožní někdy lidem projít procesem zasvěcení či porozumění jejich vnitřnímu já. Toto porozumění zpravidla přichází postupně během zklidnění po scénce a následujících diskusí, někdy dokonce až za několik měsíců po scénce. Hořejšci, stejně jako dolejšci, shledávají, že intenzívní hra vede k překvapivým zjištěním, která mohou pomoci s rozřešením otázek týkajících se vlastní osoby. Pro mnoho lidí toto pochopení sama sebe, ponor do vlastní duše a intimní diskuse s partnerem dále zvyšuje přitažlivost BDSM.

Proměna chování

Určité druhy terapeutického bdsm obsahují i proměny chování. Například dolejšek může chtít zlepšit své chování, nebo dosáhnout určitých životních cílů. Nebo dominant může mít názor, že změna v chování nebo postojích submisivního partnera bude znamenat dlouhodobé zlepšení. Například submisivní partner si může přát, aby se více soustředil na svoji práci, nebo aby si ujasnil priority svého života. Hořejšek nebo dominant může pomoci k dosažení těchto cílů tak, že stanoví systém odměn a trestů, aby pomohl nastolit tyto žádoucí změny. Ne všichni hořejšci jsou ochotni převzít odpovědnost za zásadní změny v životě svých dolejšků. Nicméně, pro dominanty je běžné, že se snaží působit na své submisivy nejenom tak, aby bylo dosaženo cílů aktuální hry, nýbrž tak, aby dotyčné působení pozitivně ovlivnilo celý život jejich submisivního partnera.

Proměna chování s pomocí sadomasochistických metod je složitá záležitost, protože to, co je pro jednoho člověka trestem, může být odměnou pro jiného submisiva. Ovšem dominantovo zklamání bývá pro mnoho submisivů trestem samo o sobě.

Někdy se změny dosáhne pomocí mimořádně intenzívní a tramatické scénky, jejímž účelem je způsobit takový šok, aby ponaučení z ní přetrvávalo již napořád, nebo po velmi dlouhou dobu. Ovšem je třeba mít na paměti, že takováto scénka může poškodit důvěru, na níž je založen celý vztah a toto riziko by se rozhodně nemělo brát na lehkou váhu. Pokud se takováto scénka vydaří, pak může vytvořit dlouhotrvající respekt, důvěru a může vést k trvalému sebepoznání. Skutečnost, že dominant způsobí trvalé zlepšení v submisivově životě, které přetrvává bez ohledu na další životní osudy submisiva, je velkýn důvodem k hrdosti. Proto mnozí hořejšci přemýšlení (a někdy ji i realizují) o takovéto šokující scénce, která by měla za následek trvalé sebepoznání, nebo trvalou změnu chování submisivního partnera.

Další komplikací proměny chování je to, že mnohdy bývá obtížné stanovit reálný cíl. Obecně platí, že stanovení jednoduchých, dosažitelných cílů a práce stylem krůček po krůčku funguje podstatně lépe, než stanovení náročných a dlouhodobých cílů. Takže podstatně větší naději na úspěch má cíl ?shodit dvě kila během příštího měsíce,? než cíl ?shodit dvacet kilo během příštího půl roku.? Jak odměny, tak i tresty jsou účinné, stejně jako submisivovo odhodlání dosáhnout svého cíle. Některé metody při dosažení proměny chování souvisejí s podmiňováním, o němž budeme podrobně hovořit dále.

Zážitek katarze při scénce

Dalším častým terapeutickým použitím sadomasochistických praktik je dosažení katarze při scénce. Někteří dolejši se během scénky snadno rozpláčou. Takovou katarzi při scénce dolejšek zpravidla pociťuje jako radostný a příjemný zážitek. Pro hořejšek to může být poměrně překvapivé zjištění, zejména pokud scénka byla velmi bolestivá nebo emočně náročná. Někdy se může stát, že chvíli před tím, než se submisiv rozpláče, přestává komunikovat a odpovídat běžným způsobem.

Mnozí hořejšci přestávají jednat, když spatří slzy na tvářích svého dolejšku. Z mých zkušeností ale vyplývá, že dolejšek prožívá svůj tichý pláč při scénce prakticky vždy jako konsensuální, osvobozující a žádoucí zážitek. Na první pohled je rovněž překvapivé, že dolejšek obvykle není schopen přesně vyjádřit důvody svého pláče. Nemusí k tomu být žádný zvláštní důvod a ani to nemusí souviset s negativními zkušenostmi a zážitky ze submisivova života. Může se jednat prostě jen o úlevu z odplavení stresu a náhlá radost z vědomí toho, že člověk má milujícího a milovaného partnera.

Je známým jevem, že katarze probíhá podstatně dramatičtěji v případech, kdy submisiv zažil ve svém životě v nějaké podobě týrání a zneužívání. Lidé, kteří jsou sadomasochisticky založení a zároveň zažili v dětství nebo i v dospělosti zneužívání, týrání nebo znásilnění, mají někdy zážitek osvícení plynoucí z konsensuální hry. Zneužívání, jemuž byli vystaveni, již ze své podstaty nemohlo být konsensuální, nebylo to nic, nad čím by měli kontrolu a ani mu nemohli uniknout. Na druhé straně, být submisivní vůči milovanému partnerovi za předpokladu projednání všech aspektů a když je zřejmé, že dominantní partner má o svůj submisivní protějšek starost a nikdy by neporušil dohodnuté meze může submisiva osvobodit od všudypřítomného strachu, který může být součástí submisivova života po celou dobu. Pouhá skutečnost, že máme k dispozici stopku a že celou akci můžeme kdykoliv ukončit a rovněž se rozhodnout, že chceme pokračovat, může být zdrojem radosti, sebepoznání, sebeposílení a katarze, která může změnit celý běh života dotyčného jedince.

Někdy se hořejšci a dolejšci domluví na tom že se nebudou při scénce vyhýbat akcím vyvolávajícím strach, nebo připomínkám negativních minulých zážitků. Například někdo, kdo byl znásilněný a ohrožovaný přitom nožem, může považovat nože při scénce za věc překračující jeho hranice, nicméně, po jistém rozmyšlení může dojít k závěru, že pokud by jeho hořejšek vytáhl nůž, předvedl scénku se znásilněním a udělal to, co tehdy udělal skutečný násilník, mohlo by to pomoci odbourat jeho úzkost.

Konfrontační hra tohoto typu je poměrně neobvyklá. Nejenom, že většina dolejšků, kteří prodělali podobnou zkušenost nijak netouží po jejím byť jen simulovaném zopakování, nebo mají pochybnosti o tom, že by jim opakování takové zkušenosti mohlo být k užitku, ale rovněž mnoho hořejšků sami cítí, že se nemůžou pustit do takto riskantního podniku, tak silně ovlivňujícího emoční stav dolejšku a to dokonce i v případě, že dolejšek sám je ujišťuje o tom, že vše dobře dopadne. Nicméně pro určitou část lidí se může jednat o přitažlivou a možná i léčivou formu hry.

Zkušení hořejšci rádi hovoří o svých zkušenostech s terapeutickou hrou v té či oné podobě. Ale o jedné věci se příliš nehovoří a sice o tom, zda takto pojatá hra, která má mít příznivý účinek (o což právě jde při intenzívní terapeutické hře, která byla dopředu promyšlená a prodiskutovaná oběma partnery) nemůže rovněž mít pro dolejšek přitažlivost jen pro samotné znovuprožívání hrůzných zážitků. Jinými slovy, samotné vyvolání krize která se vyřeší během scénky s pomocí milujícího a starostlivého dominanta, může působit jako droga. Riziko toho, že dolejšek si bude přát zůstat v závislé pozici a stále znovu prožívat katarzi bezpečí a lásky ovšem může být přijatelné, vezmeme-li do úvahy možnost, že se submisivní partner zbaví celoživotní hrůzných vzpomínek a strachů. Tento druh závislosti může být zcela neškodný pro mnoho lidí, je to prostě druh fetiše jako kterýkoliv jiný. Ale je to něco, co může potenciálně působit problémy a o čem se jen málokdy veřejně mluví. Občas jsou vidět sadomasochisté, kteří nedělají nic jiného, než že si znovu a znovu přehrávají jisté stavy. Nicméně nemám žádné vodítko nebo návod návod, podle nějž by bylo možné rozpoznat, že podobné jednání je nezdravé.

Zhroucení při scénce

Zhroucení dolejšku se týká jeho úmyslného a konsensuálního podrobení zážitkům velkého strachu, oživení potlačených vzpomínek nebo strašlivému zážitku při scénce a to až do té míry, že dolejšek zcela ztratí sebekontrolu a přestane si uvědomovat, že se jedná jen o scénku s milujícím partnerem. Zpravidla se jedná o předem dohodnuté porušení nějakého limitu, který má pro submisiva zcela zásadní význam. Někdy se lidé zhroutí při scénce neočekávaně, když se činnost při scénce příliš přiblíží nějakému potlačenému traumatu nebo bolavému místu.

Zhroucení při scénce je zcela nesporně zážitek, který ovlivní celý budoucí život. Není nikdo, koho by takový zážitek nezměnil.

Pokud ke zhroucení dojde, je zcela nezbytné dát takového člověka znovu do pořádku. Určitě byste nechtěli být odpovědní za způsobení vážných emočních problémů jinému člověku. Následná péče po scénce kde došlo je zhroucení může trvat dlouho. Věnovat tomu celý víkend a potom několik týdnů diskusí pořád nemusí stačit. Je dobré, aby partneři dopředu prodiskutovali vše, co se může stát, včetně extrémů a odpovědnosti obou partnerů.

Co se stane v případě, že se jeden z partnerů zhroutí při scénce záleží na mnoha okolnostech, osobnostech partnerů a na celkové situaci. Člověk se může prostě stočit do klubíčka a emočně vypnout. Flashbacky (záblesky vzpomínek), slzy a hněv mohou jít ruku v ruce. Většinou se dotyčný jedinec přestane ovládat jak fyzicky, tak i psychicky a emocionálně. Může plakat, křičet nebo zuřit. V další kapitole věnované zuřivosti budeme hovořit o možnostech, jak lze tuto situaci zvládnout.

Zuřivost při scénce

Zuřivost je stav, do něhož se jedinec dostane někdy náhodou, někdy při terapeutické hře a někdy když se zhroutí při scénce. Síla zuřivosti může být různá. Dolejšek si někdy jen mlhavě uvědomuje, že toto je jen hra, ale cítí se natolik bezpečný, že svoji zuřivost obrátí proti svému hořejšku nebo se snaží zuřivě zbavit svých pout. Jindy zase dolejšek úplně ztratí povědomí o tom, kde je a co se právě děje.

Zuřivost může působit jako katarze v kontextu scénky s odpovědným a svědomitým dominantem. Vidina extrémní zátěže až k bodu, kdy se člověk zhroutí a začne nekontrolovaně plakat, křičet nebo zuřit má pro mnoho dolejšků velkou přitažlivost. Nicméně zuřivost je riziková záležitost pro oba partnery. Všechny extrémní stavy vyžadují, aby hořejšek byl mimořádně ve střehu. Zuřivost nicméně vyžaduje ještě něco navíc.

Pokud dolejšek skutečně začne zuřit, není čas na zvažování zvláštních bezpečnostních opatření. Hořejšek musí okamžitě zajistit fyzickou bezpečnost svoji i svého partnera. Zuřící lidé zpravidla nereagují na bolestivé podněty normálním způsobem. Dolejšek, kterého by zastavil za normálních okolností například políček, nebo stisknutí citlivého bodu, nemusejí na tyto podněty reagovat vůbec, pokud mají právě záchvat zuřivosti.

Ačkoliv jsou fyzické úrazy při scénce velmi řídkým jevem, přesto k nim může dojít pokud dolejšek začne nekontrolovatelně zuřit. Nelze vyloučit ani stavy bezvědomí. Hořejšek i dolejšek v těchto situacích riskují zranění.

Pokud se týče emočního bezpečí, bývá tím nejlepším řešením, aby hořejšek pokračoval dále a neukončil scénku naráz. Náhlé vytržení dolejšku z prožívání flashbacku nebo stavu extrémního hněvu, paniky nebo emočního traumatu není téměř nikdy pro dolejšek dobré. Ačkoliv to, co se děje, může naplňovat hořejšek strachem, je třeba, aby v takovýchto situacích překonal svůj vlastní strach a soustředil se na potřeby dolejšku a aby zvážil otázky emoční i fyzické bezpečnosti. Někdy může být nejbezpečnější pomalé ukončení scénky nebo pomalá změna jejího programu. Nicméně ze zkušeností mnoha dominantů a z pozdějších rozhovorů s jejich submisivy vyplývá, že pokud má dominant otázky fyzické bezpečnosti pod kontrolou, je lepší když se přidrží původního scénáře a ukončí scénku plánovaným způsobem. Ukazuje se, že náhlé ukončení scénky je tím nejhorším řešením. Dolejšci, kteří jsou náhle vrženi do reality z extrémních stavů můžou pociťovat desorientaci, pokoření z toho, že způsobili takové ?problémy,? paniku a jiné psychické potíže, neboť jsou stále ve stavu blízkém extrémnímu stavu.

Každá scénka je jiná. Pohled na hysterický nebo zuřící dolejšek vás může hodně znejistit. Pokud jste dominant, máte za svého submisiva odpovědnost a musíte činit správná rozhodnutí. Zhodnoťte veškeré informace které máte k dispozici a rozhodněte jak umíte nejlépe.

Psychologické programování při extrémní scénce

Extrémní hra obsahuje mnohá rizika, o některých z nich jsme hovořili výše. Jedno riziko je ale prakticky všudypřítomné. Jedná se o riziko psychického programování (podmiňování). K negativnímu programování dochází tehdy, když se hra stane tak nepříjemnou, že dolejšek ji již nechce nikdy opakovat. K pozitivnímu programování dochází tehdy, když se dotyčná osoba naučí mít ráda věci, které dříve ráda neměla. Oboje se týká i BDSM.

Klasickým příkladem pozitivního programování v bdsm je situace, když dolejšek, který původně neměl rád bolest a bál se jí, se ji naučí prožívat sexuálně příjemným způsobem. Například někdo, kdo neměl rád výprask, nebo propichování bradavek, začne tyto praktiky mít rád, pokud do nich bude zasvěcen přijatelným způsobem. Naneštěstí neexistuje žádná záruka toho, jakým směrem se bude vývoj ubírat. Pokud nemáte rádi bolest, není příliš pravděpodobné, že by vás někdo naučil mít bolest rád jejím spojením se sexuální rozkoší. Většina lidí, kteří zažili pozitivní programování, hovoří o této zkušenosti jako o náhodném, i když šťastném, vývoji. Není to tak, že by tuto situaci byli hořejšci schopni kdykoliv zařídit. Toto zjištění ovšem nebrání některým hořejškům, aby tvrdili, že oni právě toto dokáží. Někdy se přitom ohánějí hypnózou a magií, což jsou propriety které mají rádi lidé preferující ovládání mysli. Pokud ale dojde k dobré osobní interakci, pak mohou podobné jevy skutečně nastat. Ale většina dominantů určitě nebude tvrdit, že jsou schopní takové věci provést s kýmkoliv na jakékoliv zadání. Každý psycholog ví, že programování není vjednoduchá záležitost ani v případě zvířete. Pokud je navíc vyžadován souhlas dotyčné osoby, stává se celá věc ještě obtížnější. Neznamená to, že by neexistovaly vůbec žádné jednotící principy, ale to, že programování lidí je velmi složitá věc.

Odhlédneme-li od praktických problémů, fantazie jak dominantů i submisivů, týkající se situace, že submisiv musí poprosit nebo si toužebně přeje prožít situaci jinak nepříjemnou vzhledem k sexuálnímu vzrušení, které s touto situací souvisí, jsou velmi časté. Mnoho lidí se čas od času těmito činnostmi zabývá. Problém je v tom, že se nemůžete stoprocentně spolehnout na to, že dané činnosti budou mít vždy jen pozitivní účinek.

Existuje rovněž negativní programování, které patří mezi rizika hraniční hry. Některé svénky, připravené v dobré víře, se ukáží být jako příliš silné. Nikdo nedokáže dopředu odhadnout, jak se bude scénka vyvíjet, jaké budou reakce zúčastněných. Hry jako řízené dýchání nebo hra na znásilnění mohou způsobit, že dolejšek bude k smrti vyděšený. To se může stát dokonce i tehdy, byl-li dopředu scénář takové scénky důkladně prodiskutován. Většinou ale negativní programování, nebo pokus o pozitivní programování, který nevyšel, nezanechává naštěstí trvalé následky.

Klasickým příkladem, kdy se programování může vymknout zpod kontroly, je situace, kdy dolejšek se naučí mít orgasmus na rozkaz svého dominanta. V případě, že se vztah později rozpadne, nezřídka zjistí, že již nemůžou mít orgasmus vůbec. Ztráta podnětu, který jim vyvolal orgasmus, není něco, co by se dalo snadno nahradit. Je to nepříjemná zkušenost. Naštěstí tento stav odeznívá nejdéle během půl roku. Nicméně je to riziko, které by se mělo uvážit předtím, než se člověk pustí do podobných experimentů.

Občas se vyskytuje i negativní programování při činnostech, které byly dříve pociťovány jako příjemné. Příkladem může být bondage, orální sex, hra na znásilnění, nebo řízené dýchání. Opět platí, že většinou tyto nepříjemné asociace časem odezní. Špatné zážitky při scénce ? nepodařená scénka, nebo scénky, která zajde v určitém směru příliš daleko ? opět představují jen dočasné trauma, pokud hořejšek jednal v dobré úmyslu a projevil ochotu o celém zážitku po scénce hovořit.

Nicméně to neznamená, že případné trauma a programování zmizí v řádu hodin. Důsledky mohou být přítomné celé měsíce. Nejednal ? li hořejšek v dobré víře, nebo pokud spolu partneři nehovořili o celé záležitosti, mohou být následky trvalé.

Je obtížné si uvědomit veškeré důsledky negativního programování, protože o špatných scénkách se nezřídka příliš nehovoří. Jednou z příčin může být pocit zahanbení. Ať jsou již důvody jakékoliv, ačkoliv všichni víme, že ke špatným scénkám a negativnímu naprogramování občas dochází, často si neuvědomíme veškeré možné důsledky možného nagativního programování.

Pro mnoho lidí, kteří si chtějí hrát s konsensuální nekonsensualitou, zhroucením, terapeutickými aspekty, hněvem, nebo jinými intenzivními prvky, představuje možnost negativního programování známé a přijatelné riziko. Špatné věci se občas stávají, život se mění a co se vám dříve líbilo, se vám mohlo přestat líbit. Ale jiným lidem by se uvedené riziko mohlo zdát příliš vysoké. Pokud je to váš případ, prostě do toho nechoďte.

Ještě složitější věcí je užití negativního programování za účelem vyvolání strachu a hrůzy v dolejšku, možná s cílem rozšířit hranice a uspokojit oba partnery. Není třeba zdůrazňovat, že tento druh hry je extrémně riskantní a že může způsobit trvalé následky. Na druhé straně, jestliže strach je něco, co hledáte, může se stát, že zážitek extrémní bolesti nebo extrémního ponížení vás naučí bát se věcí, jichž jste se dříve nebáli. Je zřejmé, že podobná hra může mít dlouhodobé následky. Rizika a přínosy je velmi složité vyhodnotit.

Správce serveru upozorňuje, že zde uveřejněná díla podléhají ochraně autorských práv ve smyslu zákona č. 121/2000 Sb. Všechna práva autorů vyhrazena. Neautorizované použití díla bez souhlasu jeho autorů se zakazuje.

Chcete na www.ds-life.cz také publikovat své články ? Přečtěte si návod  

Zobraz článek