Stále a téměř bezúspěšně se snažím najít odpověď na definici D/s vztahů. A ted nemám na mysli objasnění jejich pozic a charakteristiku postavení. Všechny ty dosud přečtené definice (samozřejmě nemám všechny možné dostupné prameny) mi příjdou příliš obecné. Suché.

Odkud se v nás bere identita D nebo S ? Proč takoví chceme být. Je to geny? Je to výchovou? Je to naše psychologická kompenzace? Není možné udělat jakýkoliv zcela a beze zbytku platný závěr. To ale není dokonce možné ani u ?běžných? mezilidských vztahů. Natož tak u ?nadstavbových?.

Každý jsme totiž individualita ve svém slova smyslu. Přesto existuje mnoho příruček a erudovaných článků, proč jsou věci mezi mužem a ženou utvářeny tak a ne onak. Protože nehledě na odlišné mozkové uspořádání muže a ženy máme i jakousi instinktivní výbavu. Archetyp. Něco, co nám dali předci, kteří si svou úlohu ve vztahu nevybrali z libůstky, ale pro účel přežití. Ať už fungoval patriarchát a nebo matriarchát, bylo to vždy z důvodů zachování rodu a přežití. Bez rozebírání toho, jak to z historického hlediska do detailů bylo či ne se dá shrnout, že patriarchát převládal a ovlivnil postavení muže i ženy na poměrně dlouhou dobu.

Celá staletí nebylo třeba hledat nějakou identitu. Jediné, čím se jedinci odchylovali v sexualitě byla míra agresivity, sadismu nebo masochismu a samozřejmě i sexuální inteligence čili cit. (A nevylučuji samozřejmě, že dřív nebyly Dominantní ženy ? ale přiznejme si, převažovali z velké části Dominantní muži).Proč je tedy dnes v sexu pojem Domiantní nebo Submisívní již brán jako odchylka od normálu?

Proto, že submisívní žena si nechá nařezat? Nechá sebou manipulovat? Dříve dostala nařezáno zcela regulérně. Až se toho i zneužívalo. (Zaplať pán Bůh za uvědomělé Dominanty). Manipulace?.? Co to vlastně je? Každý s někým nějakým způsobem manipuluje. Submisiv (svéprávný) využívá k manipulaci svou podřízenou bezbrannost (určuje hranice) a Dominant svou možnost ovládání a (rozumnou) moc.

Ale to je stále v šabloně našich archetypů. Chápu, že někteří lidé nesnesou žádnou manipulaci (tedy ani ?podřízenou bezbranností? partnera). Jakou mají tedy identitu? Co je tedy ona ?nadstavba? ? Kde je míra a hranice chování, které je již mimo naše instinkty a genetické vlohy ? Vždyť kdyby nebyly samice submisívní, lidstvo by vymřelo. Stejně tak, kdyby samec nebyl Domiantně vůdčí. Takže to máme v sobě?

A ta míra, jak moc se podřizujeme a nebo jak moc dominujeme nás hází buďto mezi normální a nebo mezi lidi, žijíécí ?DS LIFE? ? Nemyslím si . Domnívám se, že D/S vztah pouze umocňuje míru našich přirozených vkladů a vlastností

V čem tedy vidíte hranici? JAK MOC je muž schopen ženu ovládat, to JAK MOC je schopen si jí agresivně dobýt.Jak moc žena snese od muže v sexu, to čemu všemu JE SCHOPNÁ SE PODŘÍDIT. Jasně, můžete namítnout, že pokud někdo není submisiv, nebude schopen se vůbec podřídit. Pak je ale Dominant. Co by totiž byl(a), kdyby byl mezi? Switch? Normální? Sexuálně nevyvinutý? Co je to vlastně normální?

Je normální se nemilovat a nemít sex? Protože je dvojí cesta. Buď se submisivně podvolit sexuální touze druhého a nebo sexuální touhu řídit a diktovat.Pokud bude muž oddaně ležet na posteli vedle pasívní a nečinné ženy, těžko dojde k sexu. A pokud se spolu budou přetahovat, kdo je silnější, tak také těžko dojde ke spojení, pokud budou rovnocenně silní. Takže v těchto případech by lidstvo vymřelo?.

Čili?. Není to o submisivitě a dominanci. Ta prostě už v nás je. Je to o míře dominace a o míře submisivity. O stupni agresivity a masochismu. O schopnostech využít to, co je nám přirozeně dáno. A také o sexuálním zaujetí?.

A ještě jedna poznámka. Dle mého názoru jsou lidé identifikující se k jedné z rolí D/s (nebo i k oběma) mnohem více schopni citových prožitků a vjemů, lépe řečeno ? mají potřebu silných prožitků a vjemů, více než ?Vaniláci?. Pravděpodobně toto zjištění není nic nového, ale byla by škoda jej nezmínit. Což je dle mého prostého uvážení i důsledek toho, že D/s vztahy jsou kvalitnější, odpovědnější a citovější a fungují bez větších problémů. Proč ?? Protože jasně vymezené hranice chování a vnímaní své identity eliminují už předem řadu banálních vztahových problémů.