Povídání ve více rovinách...
Třeba o hledání a nacházení a také o
tom, jak to chodilo v dobách předinternetových..A jako
bonus: prošpikováno humorem jemu vlastním... :-)
Když se Tě zeptám: Kdo jsi Koldaku? ... Co mi
odpovíš?
Kdo jsem ... V jakém smyslu? V BDSM orientaci, nebo tak vůbec v
životě? Jisté je, že mám masochistické sklony. O
případné dominanci či submisivitě bych pomlčel, protože z
mého úhlu pohledu je to relativní pojem, můžu
dominovat v určité společnosti a v jiné být zase
za oukropečka... i když třeba jen do doby, než se otrkám:-).
Vzpomeneš si, jak jsi vlastně přišel na to, že´s "
trošku jiný " ?
Kdy jsem objevil své sklony... No, objevil jsem je velmi
záhy, jenže jsem je dlouho nedokázal definovat.
Mám o 3 a půl roku starší sestru, z toho plyne, že
většinu dětství jsem úpěl pod ženským terorem. (
Do té doby, než jsem začal být silnější, jenže to
mi pak ségra vysvětlila, že ji mlátit nemůžu, neb
má prsa... a tento zážitek ve mně vytvořil blok, takže
opravdu ženy mlátit nemůžu. I když už jsem dospěl tak daleko, že
mučit je mi nedělá žádné potíže:-), ale
pouze ve smyslu sexuální přede- či - hry samotné.)
Se ségrou, když jsem byl malé škvrně
navštěvující školku, jsme si často hráli na
svazování. Když ségra dospěla do puberty, hry
přestaly - a já najednou pocítil strašné vakuum,
prostě mi to chybělo. Tak jsem se občas pokoušel navodit si ten pocit
ze svázání sám... podotýkám,
že tenkrát u mě ještě nebylo nic, co by se dalo nazvat
sexuálním vzrušením. Jednou jsme ve škole dělali
krabičku z papíru a já byl nějak pozadu, nestíhal
jsem, nešlo mi to a začal jsem panikařit. Zároveň jsem měl
pocit, jako by mě nutkalo k močeni, aspoň tehdy mi to tak připadalo. A
potom jsem zjistil, že když se sám svazuju, ten pocit ( nebo
podobný pocit ) se taky dostaví - a byl v daném
kontextu příjemný. Nepamatuji se, byla - li erekce, nebo
ne. Vím jen, že jsem se snažil ten pocit znovu a znovu
vyvolávat, a jediný způsob, který jsem znal, bylo
to sebesvazování. Na druhou stranu, mám - li
rozebírat svou dominanci či nedominanci, ve škole jsem vždycky
patřil mezi vůdčí typy. Zakládal jsem pod vlivem
Foglarovek " kluby ", ve kterých jsem byl samozřejmě
vedoucí, když se na druhém stupni začalo se "
školní samosprávou ", byl jsem automaticky volen
předsedou třídy. Až do páté třídy jsem byl
uznávaný rváč, který neustoupil ani před
propadlíky, kterým ostatní ( až na
třídního otloukánka ) lízali boty. Pak jsem
dostal " na budku " od svého nejlepšího kamaráda a
bylo po kariéře bijce... :-)) Jo,... jěště si
vzpomínám na jeden aspekt - dětské sny. Snil jsem
o tom, že jsem unesen indiány ( vliv mayovek ), spoután a
držen v zajetí, které ovšem snáším hrdě a
vznešeně, až se se mnou indiáni zkamarádi, naučí
mě veškeré své kejkle a podobně jako Old Shatterhanda mě
uznají za svého náčelníka. (...co mi to
jen připomíná, milý Koldaku...?:..:-)...) Z
toho pramení trochu vnitřní kult
přemáhání bolesti, neboť správný
indián u mučednického kůlu nesměl hnout ani brvou. Takže
jsem držel zapálenou zápalku na dlani ( to já
si zase tehdá kapala na ruku vosk...:-)...) a nehýbal
při tom brvou ( jasan! ) ... pár vteřin, než jsem
zařval: " jauvajs! " a sirku odmetl daleko od sebe ( a udělala
mocné FUUUK!:-) ...) Ještě další rovina - mnou už
kdysi zmiňované dámské prádlo, (
povídej, povídej, stříhám ušima...; -)...)
které samo o sobě je vymyšleno tak, aby na muže v jeho
blízkosti šly mrákoty, způsobené odlivem krve z
mozku. V dobách mého dětství téměř
žádná rodina nebyla příliš bohatá, ponožky
se třeba štupovaly a běžně se nosilo oblečení po starším
sourozenci. Můj sourozenec byl bohužel holka, takže dětská
traumata na sebe nedala dlouho čekat. Do paměti se mi nesmazatelně
vryly dvě situace. Jedna - snad ještě v jeslích - to jsem měl po
ségře halenku, hrála se nějaká kolová hra a
já se stašně styděl, že se mi budou smát: " holčička " a
uklidil jsem se do ústraní. Druhý případ
byl horší. Zdědil jsem po ségře punčocháče - byly
to červené krepsilonky - jasná, tehdy holčičí,
barva. ( Ááááh, takové ty
škrabavé a kousavé - upřímně jsem je
nesnááášela - ač nenaleptávaly mé
holčičkovské ego - zato nervíky ano...nu, nějak se mi
posléze podařilo umluvit mámu na obyčejné
bavlněné značky : " hadráky "...Ó, jak s Tebou
cítím, Koldaku;-) ...)Rodiče násilím
potlačili můj odpor a já byl vpuštěn ve školce do
nelítostného davu dětí. Výsměch, a to z
mého pohledu velmi intenzivní, na sebe nedal dlouho
čekat. Červené krepsilonky opravdu nešly skrýt, i když
jsem se doplížil ke stolku a že si tam budu jen kreslit...
Myslím, že od té doby mám ženské
oblečení ( a v jeho eroticky vzrušujícnějším
případě dámské prádlo ) nevratně spojeno s
ponížením. Přihlédneme - li k určitému
stupni masochismu a potřebě pocit ponížení u sebe
vyvolávat, je výsledek nasnadě. Do toho všeho vstupovalo
ještě vědomí, že žena v prádle je nádherná
bytost a chlap v tomtéž směšná, neerotická figurka
... z toho pramení snaha některých masochisticky
zaměřených mužů " stát se ženou " se všemi
příslušnými atributy. Nakonec jsem došel k názoru,
že transformace v ženu v mém případě není to
pravé ořechové, i když fascinace dámským
prádlem u mě neustoupila, zvlášť poté, co se
dostal do mých pubertálních rukou první
katalog Neckermann.
Takže dva hluboké otisky ( vlastně tři - to
svazování v předškolním věku ), které velmi
pravděpodobně formovaly určitým způsobem mou
sexuální osobnost. Ještě zůstanu u
předpartnerského období. Vzpomínám si, že
jsem ve škole měli dvě partičky, které spolu úžeji
kamarádily. Vždycky o přestávce jsme se tzv. " kolili na
place ", čili jsme zápasili za lavicemi. Samozřejmě, když někdo
chyběl a druhá strana měla převahu, došlo na mučení. A
občas jsme se navštěvovali i doma a hry se svazováním a
mučením nebyly tak řídké, jak by se možná
hodilo. O jednom klukovi se už tehdy říkalo, že je " sadista "
... Třeba je to teď nějaký vyhlášený dominant s my
se bavíme na ds-life a nevíme o sobě:-)) ( :-)) hm,
...a svět je vlastně malý, že?:-)...)
... a co bylo potom? Jak se vlastně v době, kdy internet byl
sci-fi fantazií, lidé " hledali " ?
Tak za bolševika jsem já osobně kritérium BDSM pozitivity
při výběru partnerky neuplatňoval. Za prvé jsem netušil,
že v tom nelítám sám, že lidí,
podobných jako já, běhá po světě spousta. A volil
jsem náhradní řešení při zapojení fantazie
- proti orálnímu sexu obvykle ženy nic nenamítaly
a mně tato pozice připadala dostatečně ponižující, aby mi
u toho bylo dobře. Občas jsem zkusil do sexuálních
hrátek nenápadně zavést svazování,
ale to většinou odšumělo. Tehdy o nic nešlo, partnerky
přicházely a odcházely. S první ženou to bylo
horší, ale o tom snad až jindy. Po převzetí moci
reformními komunisty se objevil významný
fenomén - Annonce. V inzerátech, nazvaných "
Hezké chvíle " a vybízejících k
nezávaznému skotačení bez zábran, se
objevovaly, čím dál, tím častěji, tvrdší
SM-inzeráty. Najednou jsem viděl, kolik takových
lidí u nás žije... I když můj dojem byl možná
nadsazený velkými počty inzerátů od jednoho
jedince. V mém případě se výsledek najít si
partnerku podobným způsobem blížil nule.
Existovalo něco na způsob srazíků nebo panovala "
přísná ilegalita" a lidé si, podle Tvého
názoru, ouchylačili jen "doma"?
Ne, srazíky se tenkrát rozhodně nepořádaly, aspoň
já o žádných nevím, ale dost možná,
že existovala nějaká skupina - dvě - lidí stejného
zaměření, kteří se scházeli. Ale jak
říkám, myslel jsem si, že moje odlišnost je velmi
řídký jev a spíš jsem se smiřoval s tím, že
ne všechny moje potřeby budou naplněny... což ostatně je běžné i
v jiných případech.
Jak ses tedy seznámil s prvními BDSM+ lidmi?
Annonce se ukázala býti vhodná pro
hledání dalších úchylů... ale ne partnerky.
Seznámil jsem se většinou jen s muži. Jedním z nich byl
člověk, který mě přivedl na tehdejší Mamedia, později
Mageo. A chodí i na ds-life. :-)
Prosím, zkus se vrátit k době Tvých
začátků na internetu. Vzpomeneš si na nějakou veselou či
zajímavou historku?
Na veselou příhodu si nějak ve spojitosti s BDSM
nevzpomínám. Neříkám, že na
všelijakých srazech, kam jsem zpočátku chodil, veselo
nebylo, ale za výraznou příhodu nepovažuju to, že někdo
někoho někam přivázal kovovými pouty
vykládanými rúžovou kožešinkou a byla legrace. (
Rozumím:-) ...) Spíš mám opačné
zážitky - ale to bylo v době dávno před internetem - když
jsem si ze sadomasohrátek nesl nějaký ten šrám a
čekalo mne nepříjemné vysvětlování.
Kupodivu, co jsem začal chodit na net, se mi nic tak hrozného
nepřihodilo. Možná proto, že jsem obvykle nehrál tu
submisivní roli.
Když už jsme u těch úchylek ;-), takové
´role - play ´... Zkus si představit, že bys mohl
prožít týden v roli Tobě nejbližší... Kým
bys chtěl být. A proč?
Já už mám po snění, protože tu roli
prožívám naprosto v reálu a nemám, co bych
na tom měnil. Je to role sexuálního objektu, který
je spoután za účelem pohlavního zneužití.
Možná je to nějaká reakce na malou sebedůvěru v době
dospívání, kdy jsem si připadal nehezký a
pro ženy naprosto nezajímavý. Takto
dokázaný zájem je evidentní. :-) ( To
tedy naprrrosto evidentní :-) ... ) Podotýkám,
že doma nehraju žádnou submisivní roli, všechno je tak,
jak si řeknu - a proto to také funguje. ( Nu, co dodat,
máš to prostě dobře vymyšleno:-)...)
Děkuji Ti, milý Koldaku, za čas věnovaný našemu
povídání, naslouchalo se mi velmi příjemně.