Jsem úchylná a docela dost ujetá na obojky. Přestože už asi tak dva vlastním, nedalo mi to, abych nezačala přemýšlet o tom, že si nějaký sama vyrobím. Přesto si nedělám iluze, že by můj článek mohl být chápán jako nějaký návod na výrobu obojku. Prosím nedělejte to tak.:)

Začalo to tím, že jsme nalezla v Praze jedno sedlářství, v jehož výkladě mají opravdu moc hezké obojky. Přibližně dva měsíce jsem se odhodlávala tam vejít a nějaký si koupit. Jednoho krásného dne jsem tam skutečně vlezla a nestačila se divit. Slečna prodavačka a výrobce věcí z kůže v jedné osobě mi s úsměvem na rtech sdělila, že nemají než ty, co jsem viděla ve výkladu, ale hned nato mi řekla, že obojky mi udělají klidně na míru. Nevím čím to, zda použitou formulací nebo celkovým prostředím, ale po uslyšení jejích slov jsem se zmohla na jediné, že si to doma přeměřím. Chápejte, kdo z normálních smrtelníků by si přeměřoval krk svého psa, aby mu mohl opatřit ten nutný kus kůže na krkJ. Po šťastním návratu do svého pokojíku jsem ještě stále vzrušeně myslela na to, co jsem toho dne viděla a slyšela. Ještě téhož dne jsem začala dělat rádoby technický nákres mojí budoucí ozdoby. A že by to tedy ozdoba být měla jak se na mladou slečnu patříJ Pracně jsem tedy začala přeměřovat a črtat se svými skrovnými prostředky, jedním padesáticentimetrovým pravítkem a pentilkou, na kus papíru. Ano, projektantka ze mě nikdy nebudeJ. Jakmile jsem dokončila své návrhářské snažení, chtěla jsem se vrátit do onoho sedlářství, leč uznala jsem, že tam jít nemůžu, tedy alespoň ne dvakrát stejného dne.

Nu, ale co čert nechtěl. Po několika dnech jsem začala přemýšlet a v hlavě se mi rodila myšlenka. Jsem přeci šikovná holka. Dokážu spravit i jízdní kolo. Není tedy důvod, proč bych obojek vyrobit nezvládla taky. Nezbývalo tedy nic jiného než vypravit se do obchodu a koupit si potřebný materiál. S mírnými zmatky jsem obchůdek našla a s trochu většími zmatky tam koupila vše, co je na výrobu potřeba. Kus kůže, tři kroužky tvaru D a spona na zapínání už dávaly tušit, co z nich vlastně bude. Koupila jsem si také několik metrů velmi hezkého modrého provazu. Musela jsem čekat. Ihned po příjezdu domů jsem začala tvořit. Nejprve přišel na řadu provaz. Bohužel bylo úplně nemožné se s činností zašívání konců provazu skrýt na potřebnou dobu, a tak moji drazí rodičové v dobrém smyslu otravovali se zajímavými otázkami.J Maminku se mi podařilo jakž takž odbýt, aniž bych ji řekla přesný účel mého snažení. S tatínkem to bylo horší. Když svoji otázku poněkolikáté po mém odbývání opakoval, neudržela jsem se a řekla, že provazy mám na svazování lidí. Nu, slyším to ještě teď. "Kriste Pane, holka, co z Tebe bude? To tam máte nějaký sado maso jo? Kdo bude ten chudák? Po kom Ty vůbec jsi?", byla jeho okamžitá reakce. Načež já mu řekla, že jsem po chalupě, jak o mě s oblibou všichni tvrdí už od mého dětství. Tatínek si dále neodpustil pár provokativních poznámek typu, že se mi to bude stejně třepit a že bych udělala lépe, kdybych použila oheň a "zalepila to". Moje vrozená tvrdohlavost mi ovšem velela dokončit započaté dílo. Rodina se trochu uklidnila a také uklidila k televizi a já měla čas na svoji hlavní a stěžejní činnost toho večera, výrobu obojku.

Přesunula jsem se tady od maminčina šicího stroje do svého království a začala kreslit čáry na kůži a stříhat, to se později ukázalo jako nepříliš šťastné řešení. Udělala jsem si tedy tři proužky o šířce 3,5 cm a délce kolem 55cm. Dva z těch proužků jsem vzala a sešila k sobě. Při šití jsem si prošila prst a potřísnila kůži vlastní krví. Mám si dávat pozor na prsty. Posléze jsem si ustřihla tři malinké kousky kůže pro přichycení kroužků a jala se prozkoumávat náš sklep jestli tam nenajdu vhodný spojovací materiál. Našla jsem. Já osobně tomu říkám "cvočky", ale přesný výraz bude patrně jiný. Zbývalo tedy jen udělat dírky v kůži a sklepnout. Tak první pokus spojování materiálu se nezdařil. Nůžkami na plech jsem tento cvoček zničila a sundala z kůže. Proč? Byly nejblíže.J Další půl hodiny jsem po celém baráku hledala nýtovačku s nýtky. Nalezla jsem a malé chvilce pochopila princip nýtování. Bohužel jsem zjistila, že to také nebude ono.L Nýty jsem tedy odstranila stejným způsobem jako cvočky. Napadlo mě tedy, že bych kroužky mohla k obojku pouze přišít. Ještě předtím jsem ovšem přišila třetí pruh kůže, abych zamaskovala díry po nýtech. No jo, prošít čtyři vrstvy kůže, i když slabé a jemné, není žádná legrace, a než se mi povedlo dvě jehly vzaly za své. Z toho vyplynul důležitý poznatek, maminčin šicí stroj značky P.... je k ničemu. Co teď?J Zbývala mi poslední možnost. Oprášila jsem rodinnou starožitnost, šlapací šicí stroj značky S.... po babičce a ejhle, nevyskytl se žádný problém s prošitím. Toho dne jsem šla spát. Ráno, když jsem se svými vyspavšími se smysly podívala na svůj výtvor, musila jsem sebekriticky uznat, že je to katastrofa. Celou včerejší práci jsem tedy zničila a začala znovu od začátku. Tentokráte jsem použila pouze dvou pruhů, které jsem uřízla za pomocí kuchyňského nože a kuchyňského prkýnka, na kterém s oblibou klepu řízkyJ, a šila rovnou na S.... Vyplatilo se to. K jednomu pruhu jsem nejprve přišila kroužky a poté jsem se snažila přišít druhý pruh kůže. Bohužel kolem kroužků se mi nezdařilo dělat rovný šev. "No co se dá dělat.", řekla jsem si. "Nějak to musím pak zamaskovat.", dodala jsem v duchu sama pro sebe. Obojek začal získávat svoji výslednou podobu. Vystřihla jsem díru na zavírání, přišila (taktéž křivě, jsem holt nešika, s tím už nic nenadělám) a přemýšlela jak to zamaskovat. Už ve fázi rozhodování o výrobě jsem chtěla obojek nějak ozdobit, aby se mi líbil a teď se mi to nesmírně hodilo. Vzala jsem tedy kus řetízku stříbrné barvy, do ruky jehlu a niť a začala přišívat. Řetízek tvoří na obojku lomenou čáru, je přišit na pěti bodech, tři z nich jsou u kroužků. Opravdu se mi výzdoba povedla. Obojek sice nevypadá nijak profesionálně proveden, ale je můj a nedám na něj dopustit. Pro mě je nejhezčí na celém světě a nikdo mi to nevymluví.J Doufám, že vás můj netechnický popis mých strastí při šití obojku neznechutil, je pouze dokladem, že obojek udělá i manuálně nešikovná dívka, a že k výrobě obojku netřeba jediného nýtku či cvočku.J

Celou výrobu bych tedy shrnula do několika poznatků.

• 1.Dávat si pozor na prsty, při prošití to docela bolí a teče krev.
• 2.Použít raději malé kroužky tvaru D. Švy budou potom rovnější.
• 3.Materiál raději řezat na rovném prkně při použití pravítka. Hrany budou rovnější než při stříhání nůžkami.
• 4. Prvně šít méně "konfliktní" materiál, kvůli lidem kolem.

Pár obrázků na závěr