Coming out. Tak bývá nazýváno otevřené a přesvědčené přiznání k nějaké neobvyklé zálibě či úchylce. Ale co když k tomu dojde jaksi bez přípravy a mimochodem?
Ten víkend začínal slibně. Odvezli jsme syna na chalupu za prarodiči. Docela se tam těšil. Protože jsem opět po delší době zavítal na chalupu, byl jsem zvědav, jak je to s datovými přenosy u mobilu v této lokalitě. Kdysi bylo nutné pro obyčejný hovor vyjít na zahradu a od angreštu asi metr na východ se dalo telefonovat. Takže jsem vybalil notebook, chvíli kouzlil s mobilem a modře blikající krabičkou, abych zjistil, že mi to zas nějak nejede. Už jsem půl roku mobilní data nepotřeboval. Software vytrvale vzdoruje. Asi jsem zase něco testoval. Ale co? Nedokážu si vybavit.
Svým zápolením s moderní technikou jsem zaujal tchána. Přistoupil ke mě a dívá se mi přes rameno. Kolem počítačů se pohybuje někdy od padesátých let. Jako důchodce by si už mohl užívat klidu a pohody, ale koníček IT má obrovskou přitažlivost.
"Něco nejde?" ptá se se zájmem.
"Jo, nějak se mi to rozpadlo. Asi jsem zase něco testoval," odpovídám popravdě.
Najednou zaváhám. Tchán s tchyní jsou vlastně poslední dva, kdo o našem nově zformulovaném vztahu ještě neví. Nepřišli jsme na to, jak jim to sdělit. Třeba i něco tuší, ale určitě neví. Právě mám před sebou explorer a něco kopíruji. Ale až to dojede, zavřu ho a objeví se desktop. A tam ...
Jdi do háje a neblbni, uklidňuji se v duchu. Vždyť je to tak hezké a navíc je to pravda. Kdo jiný by měl mít pochopení pro rozmary a tužby svých dětí, než jejich rodiče. Tak zavírám okno a čekám na rozběh konfigurátoru. Koutkem oka sleduji, jak tchán zbystřil pozornost. Málo platné, na mém desktopu je docela hezká ženská, pěkně zasazená do okolí, usmívá se a radost jí září z očí. Ale co ty texty kolem? Disk hrká. Vteřina, dvě. Vlečou se jako roky. Konečně okno průvodce nastavením. Kdosi mě nutí procházet proces nastavení krok za krokem, když stejně na pátém kroku potřebuji něco změnit a změny uložit. Rychle vkládám údaje, průvodce pracuje a přehazuje panely. Nadpisy a první odstavce z "Vodítka" a "Vyznání Pánovi" škodolibě vykukují nad oknem stejně jako adresa mého webu.
Tchán se sklání k panelu. Jako by četl. Jsem napjatý. Konfigurátor skončil. Opět chvíle zápolení s nabídkou start.
"No to je přece ...," říká jméno své starší dcery. V hlase je cítit lehké pobavení. Aspoň že tak.
"Víš, to jsme si jen tak hráli," navrhuji vcelku pravdivé a zlehčující vysvětlení a napjatě očekávám reakci.
Na desktopu zatím klečí moje žena a usmívá se. Kolena od sebe, pestrobarevný hedvábný šátek z vlastní produkce spuštěný z pravého ramene a rozprostřený přes tělo je smeknutý a odhaluje tak levý dvorec a bradavku. Dozadu stažené vlasy dávají vyniknout černému obojku se stříbrným pobitím a okem, na kterém se houpe chromovaná rolnička. V očích jí svítí hvězdy.
"To je hezká fotka! Taková od srdce." Úplně mě tím klidným zhodnocením rozhodil.
Vzmáhám se jen na zablekotání "Ano, je."
Viděl. Četl? Přečetl? Pochopil? Teď není ta pravá chvíle na podobný rozhovor. Spojení s internetem naskakuje. Otevírám poštu a nově přijaté zprávy se řadí do seznamu.
"Tak to tady jede," říkám tak nějak do vzduchu.
"A docela rychle," doplňuje mě tchán jakoby v odpověď.
Správce serveru upozorňuje, že zde uveřejněná díla podléhají ochraně autorských práv ve smyslu zákona č. 121/2000 Sb. Všechna práva autorů vyhrazena. Neautorizované použití díla bez souhlasu jeho autorů se zakazuje.
Chcete na www.ds-life.cz také publikovat své články ? Přečtěte si návod
