Poznámka redakce : Předchozí díly tohoto překladu lze najít zde : první díl a zde díl druhý

Přitažlivost temnoty

Jedním z důvodů, proč je BDSM pro moho lidí přitažlivé je ten, že BDSM má blízko k temným stránkám života. I když dospělí a zralí lidé rozlišují mezi fantazií a realitou, jsou přesto přitahováni k pohrávání si s myšlenkami, jež by v realitě odmítali a obávali se jich. Úspěch filmů, románů a mediálních zpráv popisujících - často i s obrázkovým doprovodem - znásilnění, únosy a násilí všeobecně je pouze špičkou ledovce. Jen obtížně by se hledal dospělý člověk, který by ve své fantazii nebo čtenářské kariéře se nikdy nezaobíral určitými aspekty extrémních situací, jakkoliv mohou být tyto myšlenky nebo sledování daných situací a jevů doprovázeny pocity viny.

Mučení, sklepení, bolest, nevinní lidé dohnaní zlem nebo nespravedlností k prožívání extrémní bolesti emocionální i fyzické, situace týkající se přežití, zuřivosti, zajetí, znásilnění, krve, zbraní a vražd jsou fascinujícími jevy pro lidi. Taková je skutečnost.

BDSM poskytuje konsensuální a bezpečný rámec, v němž hořejšci a dolejšci mohou a často také diskutují, zkoušejí a prožívají přiblížení se k těmto temným fantaziím. I když podobné tvrdší hry nejsou pro každého, určité prvky skutečného BDSM se týkají fascinace touto temnou stránkou. Šíře záběru je velká. Vždy to závisí na domluvě mezi konkrétními jednotlivci, kteří by stále měli věnovat pozornost vzájemnému souhlasu a starostlivosti. Nelze ani dost zdůraznit, jak důležitá je komunikace a vzájemná diskuse, zpravidla probíhající před tím, než si lidé začnou hrát stylem popisovaným v tomto díle. Lidé, které znám a kteří si tímto zpusobem hrají, tak činí s úzkostlivým vědomím toho, jak vysoké je riziko týkající se jejich emočního i fyzického zdraví. Velmi důležité je rovněž i to, že tito lidé si jsou vědomi toho, že nemusejí znát a předvídat všechny situace, do nichž se mohou dostat a které mohou nasměrovat vývoj špatným směrem. Vzájemná odpovědnost je základním kamenem tohoto druhu her. Rozumní lidé neprovozují tyto hry, aniž by neprodiskutovali možná negativa. To se týká i rozdělení odpovědnosti při zotavování se z následků po extrémních situacích. Pokud se dopředu neprodiskutují vzájemná očekávání týkající se situace po scénce, může to mít negativní následky pro hořejšky i dolejšky. Hořejšci se mohou cítit nuceni poskytovat nekonečnou emoční první pomoc, podobně dolejšci se mohou cítit emočně opuštěni. (Více o situaci po scénce a následné péči viz. část 2.) Pokud jste nováčci, myšlenky popisované v této části nepatří k tomu druhu her, který by bylo možné vám doporučit. Nechci předstírat, že rizika neexistují, ale právě tak nechci předstírat, že neexistuje tento druh temných her. Existuje a pokud se vám líbí, je možné, že se vám podaří spolu s vaším partnerem najít optimální způsob prožívání těchto her. A je lepší, když se dozvíte o možných problémech a rovněž o radostech, které sebou tyto hry přinášejí ze zkušeností jiných lidí, než abyste sami objevovali již objevené.

Konsensuální nekonsensualita

Konsensuální nekonsensualita (někdy nazývaná rovněž metakonsensus) označuje hru, kdy dolejšek výslovně dopředu souhlasí s tím, že kdykoliv po dobu hry bude hořejšek moci porušit princip vzájemného souhlasu. Během hry pak výhradně hořejšek rozhoduje o tom, co se bude dít. Pokud hořejšek věří, že vše jde podle plánu, pak hra pokračuje zcela bez ohledu na to, co dolejšek dělá nebo říká. Pokud dojde k nějaké nežádoucí situaci, nebo se hořejšek zmýlil v úsudku, je třeba, aby nastálý problém partneři později vyřešili. Je skvělé, pokud dolejšek prožil úchvatné chvíle. Pokud se jednalo o špatnou zkušenost, snad dokonce nejhorší v životě dolejšku, pak to partneři musejí později řešit. Nejčastěji se bude zřejmě jednat o určitý střed - dobré i méně dobré zážitky. Partneři si o tom promluví a v ideálním případě dokáží ocenit, že se odhodlali k takové obtížné věci, ať již se rozhodnou pro její opakování, vylepšení, nebo se rozhodnou ji již nikdy neopakovat. Někdy, aby se zvýšila realita takových scének, se dolejšek vzdává práva na vyslovení stopky, které před tím mohl mít. Takovéto scénky se někdy nazývají scénky nabo hry bez stopky. Ne všechny hry, v nichž dolejšek nemá právo na stopku, znamenají, že se nutně musí zajít až do nebezpečné oblasti. Fráze "hra bez stopky" znamená ve své podstatě konsensuální nekonsensualitu, kdy je možné zabrousit do oblasti pro dolejšek nežádoucích činností. O stopce více viz. část 2.

Proč by kdokoliv měl kdy přistoupit na konsensuální nekonsensualitu a riskovat špatnou zkušenost při hře a možná i dlouhodobé negativní důsledky? Jedním z důvodů je to, že někdy je pro dolejšek lákavé zajít dále, než k čemu by byl ochoten dát explicitní souhlas při hře. Připomeňme si, že pojem "hraniční hra" znamená hru v těsné blízkosti hranic dotyčného jedince, nebo přímo na těchto hranicích, bez ohledu na to, jak individuální tyto hranice mohou být. (viz. část 2). Někdy si lidé hrají tak blízko k těmto hranicícm, že samotný dolejšek není schopen předvídat, natož vědět, zda překročení těchto hranic se nakonec ukáže jako dobrá či špatná zkušenost. Někteří lidé dávají přednost tomu, aby takové situace prožívali, před tím, než aby o nich přemýšleli. Někdy je osobní zkušenost s těmito věcmi jedinou možností, jak zjistíte, zda to, co vás přitahuje, se ukáže být pro vás nádherným zážitkem, o němž sníte, nebo zážitkem hrozným, jak vám zdravý rozum napovídá. Je na vás, abyste se rozhodli, jak velké riziko si přejete podstoupit.

Dalším důvodem, proč si lidé někdy hrají za hranicemi běžného souhlasu je ten, že se takto navzájem lépe poznají. Zároveň se také prohlubuje vzájemná důvěra. V rámci prohlubování vzájemné důvěry může dojít i k situaci, že se váš partner dozví něco o vás, o něčem, co vás láká, ale čeho se zároveň obáváte, i když by se mohlo ukázat, že by se vám prožití podobné situace nakonec líbilo. Možnost toho, že překonáme svůj strach, nebo že budeme mít krásný zážitek s něčím novým, může být velmi přitažlivá. Je zde potenciál k tomu, abychom rozšířili své obzory a radosti, jež zažíváme v životě.

A pro určité lidi přitažlivost těchto her spočívá právě v tom, že hra skutečně zajde v určitém ohledu příliš daleko a že prožitky dolejšku se dostanou do oblasti mimo snesitelný rámec, že se budou vymykat jakékoliv představě, že překonají možnosti sebekontroly, že nebude úniku a že již nebude záležet na tom, zda se jedná o konsensuální záležitosti, nebo ne.

Někdy jsou důvěra a naděje neopodstatněné. Pokud hořejšek překročí hranice, pak následkem může být fiasko a zjištění, že nejen dotyčná hra je nežádoucí, ale že celý vztah není takový, jak dolejšek předpokládal. Pokaždé, když partneři zabrousí do oblasti konsensuální nekonsensuality, vyvstává riziko destrukce vztahu. Existuje-li mezi partnery dobrá komunikace, není toto riziko příliš vysoké, přesto však je nezanedbatelné. Jindy je důvěra opodstatněná, ale přesto zážitek není dobrý. V takových případech se partneři zpravidla snaží společně takovou negativní zkušenost překonat. A také se může stát, že vše dopadne fantasticky a dotyčný prožitek je perfektní realizací snů, fantazií. Může se stát i to, že něco, čeho se hodně bojíme, dokonce až do té míry, že se tím nechceme zabývat ani v myšlenkách, se nakonec ukáže být krásným zážitkem. Může se stát, že nám to otevře oči a že se něco sami o sobě dozvíme, něco o tom, jak se chováme v extrémních situacích, které mění nebo rozšiřují naše životní obzory i možnosti.

Nikdo jiný než vy sami nemůže učinit toto rozhodnutí a zvážit všechna pro a proti.

Scénky se znásilněním, nucený sex, přemožení a scénky s únosem

Jednou z nejběžnějších fantazií žen jsou představy týkající se znásilnění, přemožení, nebo únosu. A mnoho mužů má stejné fantazie. Ale v tomto oddíle se zaměříme na submisivní fantazie žen vzhledem k frekvenci těchto fantazií, zejména pokud se týkají znásilnění.

Celý románový žánr je založen na tom, že mnoho žen pociťuje rozkoš při představách, že jsou unášeny, kladou odpor, jsou spoutávány, přemoženy a posléze se vzdávají a poddávají, což se ukáže být jako šťasné a romantické zakončení s někým, kdo se zprvu jevil jako pěkný darebák. Piráti, motorkáři, nadřazené bytosti z vesmíru a různí zlí muži mají odjakživa tuto přitažlivost pro mnoho žen, v románech i v realitě. Je možné, že se jedná o geneticky podmíněnou přitažlivost spojenou se silou a inteligencí potřebnou k zaujetí vůdčí pozice. Ať již jsou kořeny této přitažlivosti jakékoliv, jedná se o běžné fantazie.

Scénky týkající se znásilnění jsou jen scénky. To znamená, že jsou jednoznačně konsensuální. Nejedná se o opravdové znásilnění. Jsou dopředu domluvené a simulují nebo vytvářejí atmosféru určitých aspektů znásilnění. Rozsah reálnosti a to, jaké prvky dané situace se vytvoří, záleží jen na zúčastněných partnerech.

Pro většinu lidí hrajících si tímto způsobem, ?znásilnění? znamená pouze pocit přemožení milovaným partnerem. Není v tom žádný náznak nekonsensuality. Vše, co se může dít, je například zápas na lůžku, nekompromisní a vzrušující přidržení rukou dolejšku k lůžku během sexu, nebo to, že si hořejšek svůj dolejšek prostě ?vezme?, řekněme tím, že má orgasmus do úst, pochvy nebo konečníku svého dolejšku, aniž by nutně musel svůj dolejšek přivést k orgasmu. V jiných případech se může provádět mindfuck (viz. Část 1). Pro mnoho lidí může toto vše být neuvěřitelně vzrušující a může to znamenat opravdu perfektní sex pro dolejšek (a pro hořejšek taky), ať již k orgasmu dojde, nebo nedojde.

Ale některé scénky týkající se znásilnění mohou být zaranžovány na zcela opačném konci tohoto spektra. Zejména, pokud znáte ty správné lidi v BDSM a pokud důvěřujete, že váš hořejšek zná takové důvěryhodné lidi, je možné zařídit, aby lidé, které neznáte ani nikdy nepoznáte, vás v noci unesli na ulici, aby dokonale simulovali znásilnění a abyste v daný okamžik opravdu věřili, že se jedná o skutečné znásilnění. Ale toto je skutečně již velmi řídké a jen velmi málo žen by si skutečně přálo něco tak extrémního.

Ale proveditelné to je a je to někdy i žádané. Je možné domluvit i bezpečný sex jako součást této scénky, mindfuck nebo iluze různých předstíraných věcí mohou být dohodnuté v rámci hry, je možné domluvit i to, že je ?oběť? informována v daný okamžik, nebo později. Cokoliv je potřeba k tomu, aby se dolejšek (nebo hořejšek!) cítili dobře, je možné domluvit. Včetně momentu překvapení. Běžný způsob, jak připravit překvapení, je ten, že hořejšek naslouchá, aniž by jakkoliv reagoval a poté se dlouhou dobu (třeba půl roku nebo rok) nic neděje. Poté jednoho dne dolejšek jede na služební cestu do jiného města a pozdě večer toho dne jede na letiště, aby se vrátil domů, ale již nenastoupí do letadla. Je to to, co byste si přáli? Pro mnoho lidí by toto bylo již příliš silná káva. Pro jiné ovšem sen, který se stane realitou.

Rovnováha mezi vnímáním celé situace a strachem z toho, že celá situace může být skutečná a mezi vnímáním celé situace jako ?scénky? je velmi složitá a záleží jen na účastnících, jak tuto situaci připraví a domluví. Jednou z možností je to, že váš milovaný vás ?nutí? k sexuálním činnostem, přičemž po celou dobu víte, že se jedná jen o scénku. Jiná situace nastává, pokud si do poslední chvíle nejste schopni uvědomit, že se jedná o scénku, zrežírovanou vaším hořejškem, věříte v daný moment, že jde opravdu o skutečné znásilnění s všemi doprovodnými hrůzami a strachem z tohoto znásilnění plynoucími. V tomto případě se jedná o plnohodnotnou scénku o znásilnění. Většina lidí, kteří si hrají s podobnými scénkami o znásilnění si přejí něco mezi.

Nazývám jakýsi střed nuceným sexem, protože neznám lepší pojem. Většina žen si přeje vědět, s kým mají pohlavní styk, i když v něm existují prvky násilí nebo přemožení. Zpravidla si přejí vědět velmi rychle, že se jedná o scénku, nikoliv o skutečné znásilnění. Přejí si o celé věci nejprve diskutovat a dojít k nějaké dohodě o tom, jaké pocity, činnosti a vjemy jsou v rámci rozumných hranic. Většinou, i když ne vždy, si přejí, aby ten, kdo je ?znásilňuje?, byl jejich partner. Je jedna věc, když váš milovaný partner vás přidrží, když se bráníte nebo dokonce, když křičíte ?stop? a jiná věc je, když vám nacpe svůj penis do úst tak tvrdě, že nemůžete dýchat. Jedna věc je, když jste šokována z toho, že jste se dosud nikdy nesetkala s touto násilnou stránkou osobnosti muže, jehož milujete a důvěřujete mu a jiná věc je, když se modlíte, abyste mohla celou záležitost zrušit v okamžiku, kdy opět můžete dýchat. Ale ještě něco úplně jiného je, když se cizí člověk objeví ve vaší ložnici a začne s vámi ty samé věci provádět.

Je závažnou chybou, pokud hořejšek pouze odhaduje, co by se dolejšku mohlo líbit, pokud přijde na scénky se znásilněním, únosy nebo přemožením. Nejenom, že hořejšci, a zejména dominantní muži při scénce se submisivní ženou, riskují obvinění ze skutečného znásilnění a následné zatčení, ale riskují rovněž to, že po zbytek života budou žít s tím, že se dopustili chybného úsudku tam, kde bylo možné celou věc vyjasnit pouhým dotazem. Neznám nikoho, žádný hořejšek ani dolejšek, kdo by lehkomyslně začínal podobnou hru.

To samozřejmě neznamená, že se lidé nikdy nezmýlí. Ale neměli byste to být vy! Promluvte si otevřeně a konkrétně se svým partnerem, je-li hra, k níž směřujete, opravdu pro něj přitažlivá. Dobré scénky se znásilněním ? a já vím o mnohých ? jsou obvykle pečlivě projednanou hrou. Pokud o podobné scénce sníte, ať již v pozici hořejšku či dolejšku, uvědomte si, že se nejedná o žádnou maličkost, k níž by se dalo přistupovat lehkomyslně a bez předchozích diskusí. Scénky se znásilněním jsou velmi variabilní. Může se stát, že to, o čem vy se domníváte, že je úžasné, se nebude líbit vašemu partnerovi. Raději si to zjistěte dopředu, ne až když je po všem.

Smrt a BDSM

Řekněme si to rovnou. Lidé, kteří praktikují BDSM, nedělají snuff scénky, to znamená scénky končící nekonsensuální smrtí dolejšku. To je záležitostí pouze fantazie a pornoprůmyslu. Není to konsensuální, není to ani konsensuální nekonsensualita a není to to, o čem je BDSM, ačkoliv pro někoho se může jednat o vzrušující fantazie. Ale je veliký rozdíl mezi fantazií a realitou. Všeobecně můžeme říci, že pokud dolejšek žádá, aby byl v rámci scénky zabit, jedná se o zcela jasný projev sebevražedných sklonů. Navíc je to velice nepravděpodobná situace. Jedna věc je fantazírovat o podobné situaci a něco jiného je skutečně něco podobného realizovat.

Nicméně exisují způsoby, jak se lidé v realitě mohou přiblížit takovým situacím, o nichž sní. Nejběžnější způsob je mindfuck. Jestliže si dolejšek přeje zažít pocit, že by v rámci scénky mohl skutečně zemřít, aniž by ovšem riskoval smrt doopravdy, mohou zkušení a tvůrčí hořejšci najít způsob, jak tuto iluzi zprostředkovat. Tvrdší hry, při nichž existuje jisté riziko toho, že dolejšek zemře, aniž by to však bylo cílem hry, existují ovšem také.

Zvědavost, jaké to je, stojíme-li tváří v tvář smrti, nebo čelíme-li strachu ze smrti se někdy uvádí jako důvod, proč si lidé hrají tímto způsobem. V některých případech může i taková činnost sama mít pro dolejšek erotickou přitažlivost. Řízené dýchání patří k těm hrám, které mají pro mnoho lidí takovou přitažlivost. S řízeným dýcháním je spojeno mnoho rizik a pokud nejste s těmito riziky (mezi něž patří i možné poškození mozku, zejména ztráta krátkodobé paměti, stejně jako i smrt) obeznámeni, neměli byste tyto hry hrát vůbec.

Další situací, kdy se občas uvažuje o možnosti toho, že scénka skončí smrtí, je situace, kdy by smrt v rámci scénky znamenala ukončení života v terminálním stádiu smrtelné nemoci. Nechme nyní stranou morální opodstatnění podobných aktivit, faktem je, že diskuse o eutanazii se netýká jenom BDSM. Podobně jako většině vanilek by se nežilo snadno, pokud by něco podobného udělali někomu blízkému, většině hořejšků by se nežilo snadno, kdyby udělali něco podobného. I při nejhumánnějším možném provedení představuje zabití někoho blízkého obrovskou citovou zátěž pro pozůstalého, i ponecháme-li stranou právní aspekty věci. Nicméně, ti, pro něž jak myšlenka euthanasie, tak i BDSM nepředstavují žádný problém, o těchto věcech občas diskutují.

Existuje mnoho dalších variant fantazií o možnosti smrti při scénce a některé mají mocnou přitažlivost. Pocit, že dolejšek či submisiv zbožňuje svůj hořejšek nebo dominanta natolik, že by byl ochoten zemřít, pokud by to byla vůle dotyčného dominanta, je velmi běžný. Většina dolejšků a submisivů, kteří sní o podobných věcech, si ovšem racionálně dokáže uvědomit, že jejich dominant by jim nikdy nic podobného neudělal ? vědí, že jsou milováni a oplátkou poskytují svoji extrémní důvěru. Důkaz bezmezné lásky a oddanosti je to, co je jádrem těchto fantazií. Může se jednat i o geneticky podméněnou touhu lidí zemřít pro někoho milovaného. To, že orgasmus je někdy nazýván ?malá smrt?, s tím zřejmě souvisí ? touha rozmnožovat se, dokonce i když to obnáší riziko úmrtí, je pravděpodobně zakořeněna hluboko ve všech úspěšných živočišných druzích a pravděpodobně souvisí s lidským vnímáním smyslu lásky.

Není rovněž neobvyklé, že dominanti mají fantazie o ?scénkách se smrtí?, nebo scénky obsahující extrémní mučení, které by ovšem se svými milovanými nikdy nerealizovali. Jak hořejšci, tak i dolejši zoufale touží znát příčiny a význam těchto temných fantazií, které mohou být značně zneklidňující a znepokojující. Proč by měl kdokoliv být vzrušený představou zabíjení nebo mučení, i kdyby tyto představy byly velice vzácné? Proč by kohokoliv měla vzrušovat představa, že se ocitne na prahu smrti z rukou milované bytosti? Ještě více je znepokojující, že většina dospělých lidí ve svém životě někdy někomu ublížila. Uvědomění si skutečnosti, že jsme jedinci s podobnými temnými fantaziemi nám dává příležitost k zamyšlení. Mnoho hořejšků odsoudí přísněji své dřívější chyby a nediskrétnost s tím, jak se dovídají stále více o síle konsensuálního BDSM a kladou si otázku, zda jejich dřívější skutky měly svůj původ v jejich horším já a zda by si měli s touto stránkou své osobnosti dělat starosti, když dojde na BDSM hry, které hrají.

Ať jsou již odpovědi jakékoliv, je velký rozdíl mezi fantazií a realitou. Ačkoliv BDSM umožňuje mnoha lidem, aby prožívali své fantazie do větší míry, než by to umožňoval vanilkový sex, neznamená to, že kdokoliv se chová tak, jako by neexistovaly žádné zábrany. Většina lidí má nastavené etické, morální a bezpečnostní mantinely tak, že na jejich opravdu strašidelné fantazie ani zdaleka nedojde. A koneckonců, zabít svého submisiva je neproduktivní z dlouhodobého pohledu.