Jdu lesem, který znám od dětství. Neleží daleko od domu, kde jsem vyrostla. Ten les zná spoustu mých podob ... a těch tajemství... a trapasů ? pár vám jich ostatně vyzradit mohu - třeba nepříliš elegantní pády z kola - když hrdá bojovnice Malá želva ? občas ? v zápalu boje ? nezvládne techniku jízdy... a přistane jako žok v měkkém listí... rudá studem se zvedá a les? Chápavě zatřepotá listím a veverčím mrknutím signalizuje, že tento neúspěch netřeba zveličovat - a že v podstatě nikdo nic neviděl... až na veverku... Anebo dýmka míru spolu s válečnicí spřáteleného kmene...jsou dobře maskované křovím i vlastní nazelenalou barvou... A moje první pusa schovaná ve tmě... A ? to stačí ?

  ...Jednou mi při toulce s Alanem, psí osůbkou (a věrným průvodcem Malé želvy), padl do oka Pan Strom. Docela mohutný a vysoký ... něčím zvláštní? Jeho kmen se ve výšce několika metrů od země dvojil - tak jako jedno tělo má dvě ruce, tento strom měl kmen rozdvojený do dvou korun, které byly už značně mohutné a léty prorůstající jedna druhou... Malá želva dojde až pod strom, položí dlaně na kmen a zakloní hlavu, mhouří oči koukajíc nahoru, vysoko? do zeleného moře, které se lehce vlní a vypráví? lituje, že neumí vyskočit až tam nahoru, a tak tam jen stojí a snaží se alespoň porozumět řeči zelených vln? hladí kmen dlaněmi? Pak jsem si všimla, že zhruba ve výšce mého obličeje je v kůře vyryto srdce. Dvě písmena v něm se znaménkem plus jsem si více méně domyslela ?

To srdce už tam bylo nějaký pátek a jeho obrys pomalu zarůstal...

Malá želva přejíždí ukazováčkem po obrysech se smíšenými pocity? zvedá hlavu do korun a ptá se: ?Pane Strome, kdo tě popsal? A proč? A?Strome?nebolelo tě to??? Moře v korunách šumí a dumá, jak dát tomuhle dítěti odpověď? Malá želva se natahuje na špičkách ve snaze zaslechnout, co jí moře šuměním odpovídá ? Asi bude muset ještě trošku povyrůst?

?Jdu lesem, který znám od dětství (Malá želva mi jde tiše po stopě, jak už to Indiáni mívají ve zvyku?) za Panem Stromem. Postupem času jsem se naučila rozumět jeho řeči - a Malá želva mi byla přísnou lektorkou, to děti umějí ? a já jí za to dala odpověď na mnohé otázky ? A věřte, sem tam jsem s rozumem v koncích ? tohle dítě se mi nějak podezřele podobá. Svýma tázavýma očima už mi přivodila nejednu horkou chvilku. Dnes je mi smutno. Jdu se přitulit ke svému stromu. Objímám jeho tělo a oba mlčíme ? Dlaněmi hladím drsnou kůru a zavírám oči. Zelené moře se dnes nevlní, v tomto ročním období jen tak lehce šustí pod nohami. Pan Strom je dnes lehce vyčerpaný, to už se nejen stromům někdy stává ? Přitulím se k němu ještě více, vlastně už ani nevím, kdo koho víc objímá. A? záleží na tom? ? Malá želva přistoupí opatrně k těm dvěma, pacičkou pohladí místo, které kdysi někoho bolelo?

Všimnu si jí a splyneme jedna druhé v očích ? dnes jako by nějak povyrostla a v nevidím ony tázavé ohníčky ? spíš na mě tak nějak spiklenecky mrká ?