V pátek večer jsem se chystala na sraz lidiček z chatu a přemýšlela nad dopravou. Auto se mi brát nechtělo, poslední vlak domů jel poměrně brzo a spát ve městě u svého pána jsem nechtěla. Řekla jsem si, že počkám, kdo na srazu bude a popřípadě si domluvím odvoz domů.

Setkání bylo fajn, poznala jsem další lidi, které jsem zatím viděla jen prostřednictvím písmenek a domluvila si i cestu domů. V jednu v noci jsem s Kouzelníkem a jeho Klaudinkou nastoupila do auta a těšila se, na postýlku, ve které jsem měla být za půl hodinky. O těch dvou jsem se během večera dozvěděla, že je to pán se svojí subinkou, že jim to spolu klape a už dlouho. Všichni mí známí tvrdili, že je jim co závidět. Takže jsem si říkala, že s nimi klidně můžu odjet domů.

Na odbočce z dálnice k nám se ale žádné odbočení nekonalo a když jsem na tuhle chybu upozornila, dozvěděla jsem se od Kouzelníka, ať mlčím a nesnažím se radit, co má dělat. Po těchto slovech to v autě cvaklo a dveře byly zajištěny proti otevření. To už se mi ti začalo zdát trošku divný a na mou další otázku, se ani nenamáhal odpovědět. Klaudinka vedle něj seděla a ni nedutala. Za chvíli auto sjelo z dálnice a odbočilo na lesní cestu, kterou se po straně objevila. Jeli jsme asi patnáct minut lesem, po kterých jsme dorazili k pěkné chatě. Byla jsem vyzvána ať vystoupím a jdu se podívat dovnitř. Kouzelník se mile usmíval a Klaudinka měla taky na tvářičce příjemný úsměv a já se přestala bát. Byla to ale chyba. Když jsem vstoupila do chaty, zatrnulo mi. Chata byla dobře vybavená, ale já se tam necítila dobře. Kouzelník mi přikázal, ať s ním sejdu i dolů do sklepa. Moc se ni nechtělo, ale protože jsem byla zvědavá a čekala jiný sklep než na brambory, tak jsem šla. Choval se mile a já nevěděla, jestli mám být ráda, nebo se začít znovu bát. Měla jsem se bát.

Kouzelníkův výraz se dosti změnil a místo úsměvu nastoupila přísná tvář. Z jeho úst jsme se dozvěděla, že moje chování na srazu bylo nepatřičné. Že jsem oči dělala na všechny muže, kteří tam byli a při tom jsem tam měla svého pána. Proto si zasloužím trest a poučení, jak se má správná subinka chovat. Až do téhle chvíle jsem si myslela, že jsem dobrá subinka a můj pán je se mnou spokojený. Podle všeho ale nebyl a já měla téma k přemýšlení. K tomu mi však moc velký prostor dán nebyl. Dostala jsem příkaz, ať se vysvléknu a přistoupím ke kříži. Já byla ze všeho tak vedle, že jsem ani neprotestovala a udělala vše, co se po mně žádalo. V té chvíli přišla Klaudinka a řekla svému pánovi, že je připravená udělat vše, co bude pán chtít. Kouzelník jen pokývl hlavou a zaměřil se na mě. Stála jsem před křížem, přistoupil ke mně, přivázal mi ruce a nohy k němu a já se ani nesnažila bránit a čekala na trest, který měl následovat. Určil ho na dvacet ran rákoskou. Nejdřív jsem si myslela, že je dostanu od něj, ale přikázal Klaudince ať mi je vysází a nešetří mě. A tak se moje prdelka začala zabarvovat do červena. Naštěstí rány od Klaudinky nebyly tak silné, že by se nedaly vydržet. Na závěr jsem poděkovala, jak jsem byla zvyklá. Kouzelník mě odvázal a když jsem se mu podívala do očí, dostala jsem velkou ránu přes bradavky. Na můj udivený pohled mi vysvětlil, že to je jedna z věcí, kterou dělám špatně. Protože pánům se do očí nedívá. V ten moment jsem přestala věřit, že se mému pánovi něco nelíbilo a začala se opravdu bát. Pánovi nikdy nevadilo, že když s ním mluvím, tak máme přímý kontakt očima a já si v duchu řekla, co jsem to potkala za šílence.

Byla jsem dovedena k velmi široké lavici, na které byly úchytky na pouta, musela jsem si lehnout a když jsem chtěla protestovat, dostala jsem další ránu přes prsa. Pak mě přivázal za ruce, mezi nohy jsem dostala rozporku a i nohy mi byly přivázány do dalších úchytek. Mezitím přišla Klaudinka a když jsem se otočila za zvukem jejích kroků viděla jsem, že nese v ruchách misku plnou ledu. Podala ji Kouzelníkovi, který ji přikázal ať jde udělat malou večeři a Klaudinka odešla nahoru. Ten zatím zapálil u mé hlavy dvě svíce a začal mi do mé kundičky vkládat led. Ta mi celá trnula a bolela a já se snažila pohyby pánví urychlit rozpuštění ledu. V momentě, kdy jsem ho tam měla všechen, vzal Kouzelník svíci a pomaličku mi na kundičku začal kapat vosk. Kapky dopadaly a způsobovaly mi bolest, i slast. Ale jak jich bylo víc a víc, už to byla jen bolest a při poslední kapce, kdy byl vchod do dírky celý zaplněný voskem jsem omdlela. Probrala mě studená voda, kterou na mě Kouzelník vylil a já čekala, co bude dál. On se však beze slova obrátil a odešel a zanechal mě ve sklepě bez jediného dalšího slova. Ležela jsem v nepohodlné poloze, kdy mi kundička trnula a pálila.

Asi půl hodinky, jsem měla čas přemýšlet a přehodnocovat své pocity, promítat večerní sraz. Přece jen jsem přemýšlela, zda jsem neudělala chyby ve svém chování. Moje svědomí však bylo čisté a já se jen utvrdila v tom, že po jednom večeru nemůžeme věřit nikomu, i kdyby se o něm povídalo jen to nejlepší. Taky jsem si uvědomila, že kdyby mi vše tohle dělal můj pán, tak je to pro mne nanejvýš příjemné a vzrušující, ale od úplně cizího člověka je to opravdu nepříjemná věc. Během mých úvah se Kouzelník vrátil, přistoupil k lavici a začal ztrhávat vosk. Prožívala jsem další velkou bolest, kdy s voskem trhal i chloupky, které mě už zase opět začaly růst. Pak mě odvázal a poslal do rohu sklepa, kde byl skryt sprchový kout. Mohla jsem si dát sprchu a dojít zpět za ním. Hodil mi do náruče oblečení, zavedl ven před chatu. Řekl, že doufá, že jsem se poučila, že jsem mohla přemýšlet o všem co chci, co dělám a mohla si uvědomit spoustu věcí. A že si myslí, že domů trefím a určitě až dojdu na dálnici, tak si někoho stopnu. Zavřel dveře a já zůstala v lese sama. Jak jsem se dostala na silnici nevím, po nějaké chvíli se mi podařilo stopnout auto, které jelo směrem k nám a já měla strach, aby se vše neopakovalo. Naštěstí mi zastavil příjemný řidič, který mě zavezl až k domu, na nic se neptal a odjel. Bylo brzo ráno a tak jsem ještě na chvíli zalezla do postýlky a těšila se, na ráno, kdy zavolám pánovi a poprosím ho o setkání, na kterém bych si některé věci ráda ujasnila.

Správce serveru upozorňuje, že zde uveřejněná díla podléhají ochraně autorských práv ve smyslu zákona č. 121/2000 Sb. Všechna práva autorů vyhrazena. Neautorizované použití díla bez souhlasu jeho autorů se zakazuje.

Chcete na www.ds-life.cz také publikovat své články ? Přečtěte si návod  

Zobraz článek