Balancuj mezi Venuší a poddajnou služkou
21.
1.
... pevně mě chytil a
otočil čelem k posteli. Ležím na břiše,
trochu překvapená a tělo se svírá...
Ne snad strachem, ale jeho náhlá reakce byla tolik
nečekaná. Pevně mi stiskne zápěstí
a rychle je omotává provazem. Teprve když se
přesvědčí, že se z jeho pout nevymaním,
znovu mě skoro až hrubě otáčí zpět
na záda, ale jen proto, aby mi mohl vyhrnout černé
tílko a stahuje mi podprsenku natolik, aby si mohl pohrávat
s mými bradavkami... Má zvláštní
výraz... něco mezi úsměvem a
chladnokrevným soustředěním. Beze slova mi
stahuje kalhoty a s nimi vše, co by mu mohlo překážet
v jeho touze a libovůli dotýkat se mě kdekoli. Znovu
mě otáčí na břicho, trhavým
pohybem mě nadzvedává právě tak, abych
se tváří přitisknutou k prostěradlu
opírala, napůl klečela s doširoka roztaženýma
nohama a bez možnosti se bránit. Bere si mě. Snad
hrubě, divoce a bez sebemenšího zaváhání.
A já po celou tu dobu bez kontroly podléhám
touze a rozkoši...
Chtělo
se mi brečet. Ty návaly vzrušení byly k
nevydržení. Asi jsem vzlykala. Slabost zcela ovládla
mé tělo. Na povrch vyplynula úleva spolu s
neskutečně dráždivým napětím.
Znovu a znovu přirážel a já byla někde
daleko, ztrácela jsem se ve vesmírných
prostorách, užívala si mléčnou dráhu,
rozplynula se do noci, polykala šplíchance potu, dusila
se přívalem vzduchu a jako kometa prořízla
ohnivě okamžik snu.
Bylo to ten
večer, kdy jsem málem omdlela vzrušením,
když si s mojí nahotou pohrával při bondáži.
Ten večer byl hravý, trochu vrtošivý,
trpělivý, nevyzpytatelný, zákeřný
a zvláště pak přívětivý.
Můj pán bývá takový. Barevnost
nálad, variace, balancování... Jak sladká
může být nejistota...
Naše
setkání se zvolna prolínají. Mísí
se pocity, touhy...Ještě nejsme sami sebou plní.
Ještě se nemáme dost. Nové a nové
zážitky se zdají být o něco
intenzivnější, než ty před nimi. Snad je
to pravda, že jsou. Mám tím ale na mysli svůj
prožitek. Mé vnímání společně
strávených chvil.
V
sobotu navštívila mého pána jeho
dominantní známá z netu. Chtěla se přiučit
něco z bondáží. Slíbila jsem, že
ten den posloužím coby figurínka. Ještě
v pátek jsem svému pánovi upřímně
přiznala, že mám z chystaného setkání
smíšené pocity a že si vůbec nejsem
jistá, jak to na mě bude působit a zda budu schopná
být uvolněná, aniž bych zakolísala v
rámci své role. Domnívala jsem se, že budu
nejspíš odměřená, že si po celou
dobu udržím sice respekt, ale zároveň odstup
a rezervovanost. Můj pán byl zřejmě z mého
přiznání trochu rozpačitý, neboť,
jak se jeho známá vyjádřila, chtěla se
vedle bondáže též “pokochat fungujícím
D/s vztahem”, což je prý dnes vzácností.
Jistě, nechtěla jsem, aby se můj pán v této
společnosti necítil dobře právě kvůli
mně. Ale zároveň jsem nechtěla, aby očekával
něco, co bych mu třeba nemohla splnit, kde bych nedokázala
či nechtěla překročit hranice. Zároveň
mi bylo jasné, že pokud se nebudu cítit dobře,
nebude mě můj pán nijak do ničeho nutit a že
by se ovládl, pokud by něco nemělo zafungovat. Snad
to byla zbytečná panika. Ale jisté je, že
když jsem v sobotu ráno nastupovala do tramvaje, byla
jsem trošku nervózní a knihu, kterou jsem se
pokoušela číst cestou, jsem příliš
nevnímala.
Drobné
uvolnění nastalo ve chvíli, kdy mi můj pán
poslal smskou domněnku, že sedím nejspíš
s jeho známou v tramvaji. Prudce jsem se rozhlédla, což
zaznamenala jistá dáma s tmavými vlasy jen o
kousek za mnou přes uličku. Zachytila jsem její
pohled. Usmála se. Trochu omluvně, ale přátelsky.
Úsměv jsem oplatila a znovu zavrtala pohled do knihy.
Nakonec se mi ale přeci jen podařilo zabavit se četbou
a jen tu a tam jsem se po očku ohlédla, zda zmíněná
dáma už náhodou nevystoupila. Seděla stále
na svém místě. Až do zastávky, kde na
mě čekal můj pán. Teprve pak se zvedla a
vystoupila vedlejšími dveřmi tramvaje. A byla to
ona.
Potřásly jsme si rukou,
usmály se a já si oddechla, protože dáma s
tmavými vlasy a vlídným úsměvem
působila sebevědomě a sympaticky. Den plný
drobných překvapení mohl začít. Po
příchodu a krátkém povídání
se rozhodl můj pán neotálet příliš
dlouho, sundal mi sametku, nasadil mi obojek a chvíli poté
jsem byla ozdobená jednoduchým pentagramem. Nálada
byla příjemná, já se postupně
uvolňovala, s něžností se dívala na
svého pána, který s trpělivostí
pedagoga vysvětloval, ukazoval a někdy mě pohladil.
Ještě před obědem mi poručil, abych si
lehla na postel na břicho. Když mi pak za zády
svazoval ruce, upozorňoval dámu s tmavými vlasy na
možná rizika a žertoval na mou bezmoc. Brzy mi
svázal nohy s koleny od sebe a kotníky přitáhl
k zápěstí. Ležela jsem, takřka bez
možnosti se pohnout. A abych z toho nevyšla tak lacino,
názorně demonstroval – jen letmo, nebo spíš
– právě že letmo! – jak je snadné
si se mnou v takové poloze hrát, jak je mu vše k
dispozici a jen na jeho vlastní libovůli. Když prsty
zajel takřka k mému rozkroku, prudce jsem se nadechla a
nechala se sladce unést první vlnou rozkoše,
která měla být jen předzvěstí
toho, jaký bude celý den...
Byl čas
k obědu.
“Přemýšlím,
jestli ti mám na oběd sundat obojek,” řekl můj
pán.
“Jen
jí ho nechej,” vybídla ho dáma s tmavými
vlasy, která se zájmem a vlídností
sledovala naši mimoslovní komunikaci, letmé
doteky, náznaky a velmi tichou hru. “Já myslím,
že jí to nebude vůbec vadit.”
Měla
pravdu. Bylo to zas něco, co mě na sobě samé
překvapilo. Rozpustila jsem si vlasy, ale ještě v
restauraci jsem svůj obojek přestala skrývat. Když
si mě pán v jednu chvíli, právě jsme
poobědvali, přitáhl za očko obojku k sobě,
aby mě mohl políbit, vědomí, že nás
mohl někdo z hostů či číšníků
spatřit, mě jen ještě víc vzrušilo.
(A pobavila mě jistá slečna, když jsem si o
chvíli později myla ruce, která kolem mě
prošla, přivřela dveře... pak je znovu
otevřela, nevěřícně se podívala na
mou šíji a když si zřejmě uvědomila,
že jsem si jejího pohledu vědoma, zmizela na
toaletě.) Líbilo se mi být poddajná na
veřejnosti. Lichotilo mi, když našemu vztahu
skládala vlídná dáma s tmavými
vlasy komplimenty a sama upozorňovala na nějaké
detaily naší mimoslovní hry.
Pokračování
v lekci bondáže mělo ještě uvolněnější
a veselejší náladu. Vycházela jsem vlídné
dámě, kterou jsem přijala spíš jako
přítelkyni, než jako dominantní známou
svého pána, co nejvíce vstříc. Mého
pána, který stále a bedlivě střežil,
aby mi dáma s tmavými vlasy nijak neublížila,
to velmi těšilo. Bavilo mě sledovat, jak se mnou
pyšní, jak sám vypráví některé
“neuvěřitelné” a “povídkové”
miniatury z našeho vztahu. Líbilo se mi, když vzal
mou hlavu do dlaní, zatímco mě vlídná
dáma s tmavými vlasy obmotávala provázky
a šeptl mi, že jsem hodná a že je spokojen.
Užívala jsem si těch nepozorovaných chvil,
kdy se mě můj pán dotýkal záměrně
tak, aby mě znovu a znovu vzrušil. Využíval
gest, letmých doteků, magických stisků...
Pomalu a jistě jsem se přestala zdráhat v projevech
oddanosti k mému pánu. Jen tu a tam jsem trochu
zaváhala, a ve chvíli, kdy jsem měla chuť
stočit se do klubíčka k nohám mého
spokojeného pána, jsem se raději ovládla a
vyčkala na příležitost, kdy dáma s
tmavými vlasy zmizela na okamžik v koupelně, abych
tak mohla nerušeně spočinout u pánových
nohou s hlavou v jeho klíně. A byl to sladký a
vášnivý večer, když jsme osaměli.
Balancování
mezi Venuší a poddajnou služkou. Sebevědomá
vášeň a naprostá oddanost. To jsou dva
póly, mezi kterými se nechám dle nálady
unášet. Prostořeké škádlení,
svůdnost střídá třeba okamžik, kdy
můj pán popíjí víno a já si
bez vyzvání klekám, něžně ho
obejmu kolem nohou a se skloněnou hlavou čekám, až
můj pán polkne poslední doušek. To, že
je můj pán laskavý. To, že v něm
probouzím něhu a klid. To, že mi dává
jistotu i nejistotu zároveň. To, že mě obejme
vždy, když to potřebuji a že mnohdy bývám
ta první, komu je dopřáno. To, že spolu
můžeme ležet vedle sebe dlouhé hodiny, povídat
si jako přátelé o svých snech, o lidech, o
věcech dobrých i těch ostatních a “důvěrno
bývá na spadnutí”. A i to, že od něj
odcházím do svého světa s novou energií
a třeba i unavená se k němu vracím. Mám
důvod k radosti...
Správce serveru upozorňuje, že zde uveřejněná díla podléhají ochraně autorských práv ve smyslu zákona č. 121/2000 Sb. Všechna práva autorů vyhrazena. Neautorizované použití díla bez souhlasu jeho autorů se zakazuje.
Chcete na www.ds-life.cz také publikovat své články ? Přečtěte si návod