Jdu lesem, který znám od dětství. Neleží
daleko od domu, kde jsem vyrostla. Ten les zná spoustu mých podob ... a
těch tajemství... a trapasů ? pár vám jich ostatně vyzradit mohu
- třeba nepříliš elegantní pády z kola - když hrdá bojovnice Malá
želva ? občas ? v zápalu boje ? nezvládne
techniku jízdy... a přistane
jako žok v měkkém listí... rudá studem se zvedá a les? Chápavě
zatřepotá listím a veverčím mrknutím signalizuje, že tento
neúspěch netřeba zveličovat - a že v podstatě nikdo nic neviděl... až
na veverku... Anebo dýmka míru spolu s válečnicí spřáteleného
kmene...jsou dobře maskované křovím i vlastní nazelenalou barvou... A
moje
první pusa schovaná ve tmě... A ? to stačí ?
...Jednou mi při toulce s Alanem, psí
osůbkou (a věrným průvodcem Malé želvy), padl do oka Pan
Strom. Docela mohutný a vysoký ... něčím zvláštní? Jeho kmen se
ve výšce několika metrů od země dvojil - tak jako jedno tělo má dvě
ruce,
tento strom měl kmen rozdvojený do dvou korun, které byly už značně
mohutné a léty prorůstající jedna druhou... Malá želva dojde až pod
strom, položí dlaně na kmen a zakloní hlavu, mhouří oči koukajíc
nahoru, vysoko? do zeleného moře, které se lehce vlní a vypráví?
lituje,
že neumí vyskočit až tam nahoru, a tak tam jen stojí a snaží se
alespoň porozumět řeči zelených vln? hladí kmen dlaněmi? Pak jsem
si všimla, že zhruba
ve výšce mého obličeje je v kůře vyryto srdce. Dvě písmena v něm se
znaménkem plus jsem si více méně domyslela ?
To srdce už tam bylo nějaký pátek a jeho obrys pomalu zarůstal...
Malá želva přejíždí ukazováčkem po obrysech se smíšenými pocity?
zvedá
hlavu do korun a ptá se: ?Pane Strome, kdo tě popsal? A proč?
A?Strome?nebolelo tě to??? Moře v
korunách šumí a dumá, jak dát tomuhle dítěti odpověď? Malá želva se
natahuje na
špičkách ve snaze zaslechnout, co jí moře šuměním odpovídá ? Asi bude
muset ještě trošku
povyrůst?
?Jdu lesem, který znám od dětství (Malá želva mi
jde tiše po stopě, jak už to Indiáni mívají ve zvyku?) za Panem
Stromem. Postupem času jsem
se naučila rozumět jeho řeči - a Malá želva mi byla přísnou lektorkou,
to děti umějí ? a já jí za to dala odpověď na mnohé otázky ? A věřte,
sem tam jsem s rozumem v
koncích ? tohle dítě se mi nějak podezřele podobá. Svýma tázavýma očima
už mi přivodila
nejednu horkou chvilku. Dnes je mi smutno. Jdu se přitulit ke svému
stromu. Objímám jeho tělo a oba mlčíme ? Dlaněmi hladím drsnou kůru a
zavírám oči. Zelené moře se dnes
nevlní, v tomto ročním období jen tak lehce šustí pod nohami. Pan Strom
je dnes lehce
vyčerpaný, to už se nejen stromům někdy stává ? Přitulím se k němu
ještě více, vlastně
už ani nevím, kdo koho víc objímá. A? záleží na tom? ? Malá želva
přistoupí opatrně k těm dvěma, pacičkou pohladí místo, které kdysi
někoho bolelo?
Všimnu si jí a splyneme jedna druhé v očích ? dnes jako
by nějak povyrostla a v nevidím ony tázavé ohníčky ? spíš na mě tak
nějak spiklenecky
mrká ?
Správce serveru upozorňuje, že zde uveřejněná díla podléhají ochraně autorských práv ve smyslu zákona č. 121/2000 Sb. Všechna práva autorů vyhrazena. Neautorizované použití díla bez souhlasu jeho autorů se zakazuje.
Chcete na www.ds-life.cz také publikovat své články ? Přečtěte si návod
Engine pracoval: 0.046222925186157 sekund sec. You are NOT robot. Download restrictions not apply Output processing : 0.036694765090942 sekund Vystupni komprese: VYPNUTO Size: 35489 bytes