NOVINKY : Texty : Komentáře : Auditoria : Seriály : Click & Bound : Kalendárium                       Home   

Identita :
NEZNAMY_6867 
info : profil : má auditoria : známí
přítomní : všichni : uspat : logout


Spřátelené weby :



Wacovo doupě
www.eleferno.cz

Stránka Domi.D
Shop s BDSM pomůckami
Njalova noční říše
Dark Club
Klub antropomorfní kynologie. Domov pejsků a feneček v lidské podobě
Sluneční tvrz Petrůvka
Yelen plastification. Fetish foto a móda



clanek reaguje nikdo
na clanek reaguji nikdo

Rubriky
Začátečníkům  ( 66 )
Náctiletým  ( 11 )
Reálné zážitky  ( 55 )
Scénáře  ( 16 )
Povídky  ( 100 )
Poezie  ( 33 )
Eseje a úvahy  ( 53 )
Teorie BDSM  ( 34 )
BDSM v praxi  ( 45 )
Udělej si sám  ( 11 )
Recenze,testy  ( 5 )
Reportáže  ( 23 )
Bondílna  ( 8 )
Help  ( 6 )
Vox populi  ( 62 )
Editorial  ( 13 )

Seriál:Příběh
Ztratit jízdenku bývá většinou problém. Záleží ovšem na okolnostech. Může se stát, že vám ji někdo pomůže najít, ale nebude to jen tak pro nic za nic. Možná za to od vás bude něco chtít a začne se psát nový Příběh. Tento začíná zdánlivě nevinně. Tak jak autor skládá mozaiku vyprávění, nabývá vývoj na zajímavosti a přicházejí nečekané zvraty. Tak už máte tu jízdenku? Pojďme se projet. ;-)



Pište pro www.ds-life.cz

Komentáře
(bez názvu)      [Tygřička ]
Bulsara      [Tygřička ]
:-(      [Liška ]
(bez názvu)      [Lee ]
Re: Lee, [29.10.2006 - 15:43]      [Blue ]
Re: Re: Lee, [29.10.2006 - 15:43]      [Pawell ]
Drsný a zajímavě přitažlivý...      [nautika ]



Znamkovali

Existujici
1.5

Alespon registrovani
1.666

vsichni
1.4


(1)
(1)
(2)
(1)
()
()
()
()


Znamkovani - jako ve skole
Neznamkuji 5 4 3 2 1

Oficiální článek ( 26.10.2006 10:10:29 )
Příběh VII.
Přečetlo 3539 lidí celkem 4592 krát (zobrazit statistiku). Komentovalo 6 lidí 7 krát. Nové7 (zobrazit komentáře)
Vkladatel:Pawell ., Autori:Pawell  Témata : Mezilidské vztahy    Femsub    Maledom    Rubriky : Povídky   

První díl seriálu Příběh: Příběh I.,             Předchozí díl seriálu Příběh: Příběh VI.,  díl 1. |  díl 2. |  díl 3. |  díl 4. |  díl 5. |  díl 6. |  díl 7. |  díl 8. |  díl 9. | Následující díl seriálu Příběh: Příběh VIII.,             Poslední zveřejněný díl seriálu Příběh: Příběh IX.,

Mám svůj flek a tam se scházím s jednou bednou
Prej se vo ní říká, že je bezedná
Až se na ní vyspím dostanu jí jednou
Vím, že až to přijde musím to bejt já
Zdroj: Z textu písně skupiny Zvlášňý škola

Nejdéle se loučí opilci, kteří se vracejí z hospody. Stojí na rohu ulice a najednou toho mají v sobě spoustu co si ještě neřekli, co musí tomu druhému sdělit. Jako kdyby se už neměli nikdy víc spolu vidět, jako kdyby to měla být jejich poslední slova než odejdou z tohoto světa. Všechno je důležité, všechno musí hned vypovědět.

Bylo tomu tak i jedné noci před hernou Grand. Ti dva muži toho měli očividně ještě hodně na srdci.

?Hele?, napadlo najednou jednoho z nich, ?co kdybychom ještě zašli do herny??

?Tam mne netahej, jsem švorc?, odpověděl druhý.

?Pojď já tě založím! Jsme přece kámoši..?

?Dobrá, ale jen na chvilku.?

Vešli dovnitř a kousek od dveří málem vrazili do Ivy, která si sem dávno před nimi přišla pro Honzu. Stála opřená o zděný sloup a sledovala Honzu, jak si u baru rozměňuje peníze. Věděla, že je dnes mění naposledy. Kolikrát to už viděla a bylo to jen s malými obměnami vždy stejné. Papírové bankovky promění u baru za kovové mince a ty pak nahází do hracího automatu. Zpočátku ty blikající světla nenáviděla. Nyní už ne ? zášť zmizela. Byla jak ty automaty, jako stroj, který je naprogramován na to, aby sem přišel, počkal, až Honza prohraje všechny peníze a pak s ním odejde domů. Nebyla v ní nenávist, nebyla v ní lhostejnost, nebylo v ní nic. Jen prázdnota. Už rezignovala. Něco v ní ji říkalo ? stůj tady a čekej. Čekej na svého Pána! A co bude dál? To teď neřeš. Teď tu musíš stát a čekat. Teď rozměňuje poslední peníze co má u sebe a za chvíli spolu půjdeme domů?

Náhle se stalo něco, co Ivě začalo měnit život. V životě je takových okamžiků jen pár. Jsou to události, které sami o sobě nic neznamenají, ale ve spojitosti s osudem a prožitým životem odstartují zemětřesení, uragán, potopu nebo taky výhru či obrovské štěstí.

Barman poslouchal u baru muziku ? krátila mu ty nudně stejné večery a zpříjemňovala noc.V den, kdy vešli dovnitř ti dva opilci, si barman vzal do práce cédéčko, které si už dlouho nepouštěl. Nyní rozměnil Honzovi peníze a pak vložil disk do přehrávače. Z malého reproduktoru nad barem se ozvala hudba.

Iva sebou trhla. Ta skladba byla jako jiskřička, která na vyschlé savaně zažehne plamínek co se zpočátku nesměle rozhoří, aby se v příštím okamžiku proměnil v mohutný plamen a pak požár. Z reproduktoru promlouval Ivě do duše rodák ze Zanzibaru, vůdčí osobnost skupiny Queen, zpěvák Freddie Mercury. Jeho Radio Gaga zaplnilo místnost a pronikalo do Ivy všemi póry jejího těla. Mysl se jí začala po prázdných dnech a týdnech zase roztáčet. Nejprve to byla vzpomínka na chvíle před pár měsíci. Na den, kdy zněla z jachty u břehů Kanárských ostrovů právě tato skladba. Tenkrát byla šťastná a myslela, že tomu bude tak navždy. Vlastně ne, nemyslela ? nepřemýšlela o tom. Teprve nyní pochopila to, co se stalo v den odletu zpět do Čech.

Šli se tenkrát všichni tři naposled projít po ostrově. Oceán byl v tento den rozbouřený, jeho vlny bičovaly pobřeží. Najednou Jitka ukázala na oblohu. Na nebi byly nad obzorem tři obláčky, které větřík seřadil nad sebe tak, že tvořily siluetu postavy. Siluetu, která se téměř shodovala s postavou z obrazu Persea vystupujícího z vln. Skutečnost, že obláčky byly těsně nad obzorem, nad velkými vlnami, to ještě celé umocňovala a vytvářela přírodní obraz skutečného Persea, který se z oceánu přišel podívat na trojici trávící dovolenou daleko od domova..

Bylo to neskutečně působivé a Iva to považovala už tenkrát za nějaké znamení. Jen nevěděla jaké. Od té doby Persea neviděla. Originál obrazu zůstal v Kolíně u Jitky a Honza jeho kopii věnoval své exmanželce. Teprve teď, s odstupem doby si náhle uvědomila jak to všechno do sebe zapadá. Dokud byl Perseus v její blízkosti, tak se její život vyvíjel tak, jak si přála. Když jí ale zmizel z očí a z mysli, život se jí přestal dařit. Mohla to být všechno náhoda, ale ona teď byla přesvědčena, že tomu tak není.

Když cédéčko dohrálo, Iva už v baru nebyla. Tak jako nepřemýšlela nad tím, že vždycky čeká na Honzu v herně až půjde domů, tak i nyní se bez přemýšlení otočila a vyšla sama z herny. Jednala mechanicky. Teprve až doma, u Honzy, si uvědomila, že se vzepřela - nejenom Honzovi, ale i sama sobě, své apatii, své nemohoucnosti. A jako tenkrát, když utekla z rodného domu, tak i tentokrát nad tím co dělá moc neuvažovala. Vnitřně cítila, že jí zde už nic nedrží, že je toho na ní moc, že už to dál tady nezvládne. Musela to změnit. A řešením byl pro ní útěk. Naházela v rychlosti své věci do batohu a seběhla schody na chodbě. Zamířila na nádraží. Vlak jí jel až za půl hodiny. Posadila se na dřevěnou nádražní lavici, opřela se o opěradlo a zavřela oči.

Honza měl posledních pět mincí. Teď to vyjde! Musí! Pomyslel jsi jako už tolikrát před tím. Zastrčil minci do štěrbiny a palcem jí poslal změnit svůj osud. V automatu to zarachotilo a ozval se jiný zvuk než na který byl zvyklý. Pak se začaly sypat peníze. Honzovi ten zvuk, kdy mince padaly dolů a narážely jedna o druhou připadal jak rajská hudba. O tomhle se mu zdálo skoro každou noc. Ten sen se mu vracel, byla to jeho noční můra a nyní se stal skutečností. Vyhrál spoustu peněz. Tolik tu ještě nikdy nevyhrál. Chtěl pokračovat dál, vyhrát ještě víc, ale zakročil barman.

?Heleď se, nech už toho? Nech si to na zítra? Vyhrál jsi toho dost, tak si člověče ten pocit užij.. Udělej aspoň jednou radost tý svý holce a jdi domů!?

Barman měl černé svědomí ? zpočátku co sem začal Honza chodit ho Iva prosila, aby zakročil, aby mu stále nerozměňoval peníze, ale on neudělal nic. Nezakročil, jen jí odbyl a vymlouval se na to, že každý si může dělat co chce.

Honza se podíval ke sloupu. Iva tam nestála. Barman sledoval jeho pohled. ?Před chvilkou to vzdala a šla domů... Tak běž chlape za ní.. Zítra je taky den..? Honza se zamračil: ?Jdi do prdele! Teď toho mám nechat, když jsem vyhrál..??

?Neslyšel jsi kámo, že toho máš nechat?? řekl mu výhružným hlasem jeden s těch dvou opilců co při vstupu málem vrazili do Ivy.

Vypadalo to, že v Honzovi vybouchne vztek, pak se ale zasmál a řekl šťastně: ?Jděte všichni do háje! Jdu za ní! Ale na zítra mě tu rezervuj místo, přijdu si sem pro zbytek..!?

Vyšel ven a vůbec si nevšiml těch dvou opilců co vyšli za ním. Ušel padesát metrů, a zahnul do neosvětlené části města. Tam ho jeden z nich srazil k zemi. Honza se praštil hlavou o obrubník. Ti dva mu prohledali kapsy, sebrali všechny peníze a pak se dali se na útěk. Z rány na hlavě začala téct krev. Honza ležel bez hnutí na ulici ? byl v bezvědomí. Měl ale smůlu, po ulici nikdo nešel, a tak z jeho těla pomalu odcházel život.

Od chvíle co Iva odešla z herny jí teprve teď přišlo na mysl, že odchod od Honzy má prvopočátek v době dávno minulé, dnešek byl jen logickým vyvrcholením toho všeho a ten okamžik v herně, kdy slyšela tu píseň v ní jen uvolnil to co v sobě zadržovala.

Kdy to vlastně začalo, ptala se sama sebe. Asi tehdy, když Honza vyhrál v kasinu spoustu peněz a zaplatil z toho tři poukazy na Kanárské ostrovy ? pro sebe, pro ni a pro Jitku. Bylo to poprvé co vsadil větší sumu peněz a bohužel nepochopil, že štěstěna je vrtkavá dáma, a to co vyšlo jednou už příště vyjít nemusí.

V té době, si s Honzou asi byli nejblíže. A těsně potom na kanárských ostrovech? To si připadala jak v ráji. Tvořili s Honzou a Jitkou nerozlučnou trojici. Řádili ve slané vodě oceánu, závodili kdo bude dřív ve skalnatých útesech na pobřeží, aby potom o chvilku později poslední z nich musel v restauraci na pláži za ?odměnu? sníst patnáct kopečků zmrzliny. V noci se pak s Jitkou zcela podvolovaly Honzovi. V těch okamžicích byl jejich Pán a vládce, v té době mu byly vydány na milost či nemilost. Nikdy před tím necítila tolik ?příjemné? bolesti, nikdy předtím se necítila tak šťastná.

Iva seděla na peronu sama, pohroužena do svých vzpomínek. Zrovna když myslela na to, jak se jednou koupali ve 3 hodiny ráno nazí v oceánu, vrátilo jí zahoukání nákladního vlaku zpátky do reality. Vlak nádražím pouze projížděl, proto nezastavil, ale jen zpomalil. Bohužel zrovna v tu chvíli napadlo zdolat ty protivné kovové koleje opuštěné štěňátko. Zahoukání lokomotivy ve štěňátku způsobilo zmatek, ze všech sil zrychlilo a nakonec se v posledním okamžiku přehouplo přes kolej po které jel vlak. Jedoucí vlak však zvířátko přece jen zachytil a odhodil stranou mimo kolejiště, kde zůstalo bezvládně ležet.

Ivě se to vše odehrálo před očima. Rychle se rozběhla k bezvládnému tělíčku. Bylo v žalostném stavu. Dotykem ruky zjistila, že dýchá, pohmatem, že má zlomené zadní nožičky. Doběhla si pro batoh, vyndala dvě tužky a kapesník.

?Počkej malej, to bude dobrý..?

Přiložila tužku k nožičce a znehybnila ji proužkem z kapesníku. To samé udělala s druhou zadní nožičkou. Z chlupatého uzlíčku se ozvalo slabé zakniknutí.

?Neboj, já tě dám dohromady!?

Iva s citem otřela krev z povrchových ranek.

?Jenom abys neměl nějaké vnitřní zranění.. Cos tady dělal tuláku takhle v noci? Tvůj páníček se taky o tebe nedokáže postarat viď.. Jestli vůbec nějakého máš..?

Vzala štěňátko do náručí. To se celé chvělo.

?Nenechám tě tu, jsme na tom stejně.?

Z dálky bylo slyšet jak se blíží vlak. O chvíli později už seděla Iva ve vlaku. Na sedadle vedle ní bylo ve svetru zachumlané štěňátko. Jízdenku, kde mám jízdenku? Ptala se sama sebe.. Vždyť jsem jí kupovala. Zpanikařila. Vzala kabelku a chtěla její obsah vysypat do klína.

Vtom se zarazila. Lehce se zachvěla. Vzpomněla si na ten den, kdy se s Honzou viděla poprvé. Stejný vlak, stejná trať, stejný směr. Podívala se na zem ke kruhovému topení. Na těle jí vyrazil studený pot. Stejně jako tenkrát, i teď tam byla zapadlá její jízdenka. Shodila jí tam asi když se otáčela a dělala vedle sebe štěňátku pelíšek.

Pomalu se pro ni shýbla. Krátkým pohledem se ujistila, že je to Kolín, její jako konečná stanice.

Ve stejnou chvíli, kdy Iva držela v ruce nalezenou jízdenku, opustil Honzu život úplně. Zemřel na místě svého přepadení. Později lékaři určili jako příčinu jeho smrti krvácení do mozku?

 

 

---------------------------------------------------------------------------------------------------

 

 

Co tentokrát mi chystá Osud, já optimista
Doufám, že zachytí
Mě do sítí
Stačí tak strašně málo
Aby se ukázalo
Pro jedno kvítí se slunce nerozsvítí

R:
Někde si najdu malej byt
A tam si budu jen tak žít
A snít
To je můj utajený svět
1+1 tam a zpět
A zpět

zdroj: Z textu písně skupiny Ready Kirken

V nočním vlaku může člověk buď přemýšlet anebo spát. Na spánek neměla Iva ani pomyšlení a na přemýšlení neměla sílu. Nechala proto své myšlenky toulat tam kam se jim zachtělo. Jen krátce přeskakovaly z jedné věci na druhou, ale už po chvilce se jí v myšlenkách neodbytně střídaly pouze ošklivé okamžiky, které prožila s Honzou. Nebylo divu. Celou dobu je v sobě skrývala a potlačovala. Zasouvala je někam hluboko do svých vzpomínek a myslela si, že už tam zůstanou navěky, jenomže při každé další špatné zkušenosti co s ním měla, se některé z nich draly na povrch jak bublinky vzduchu ukryté kdesi pod hladinou. Nyní však jako kdyby voda někam ustoupila a vše se rázem odkrylo. A tak poprvé od doby co se znali, viděla jejich společný život jinýma očima. Nebyl to teď objektivní pohled ? ani být nemohl, neboť bolest převládala. To hezké, to čeho se zuby nehty do teď držela, bylo pro tuto chvíli pryč, bylo někde mimo dosah mysli. Možná později, až mnohem později se bude moci oprostit od zaujatosti, která převratné okamžiky v životě provází, a vše se jí vybaví v rovnováze. Teď ale taková situace nebyla možná.

Zpočátku se jim vedlo dobře ? Honza vozil ojetá auta z Německa a tady je prodával, vydělal si tím dost peněz, ale později přibylo konkurence a zisky tak velké nebyly. Jenomže on se s tím, že má menší výdělek už nesrovnal. Nedokázal změnit svůj životní styl. Stále častěji se zadlužoval, stále častěji chodil do herny..

Změnil také své chování k Ivě. Po tváři se jí koulely slzy, když teď myslela na to, jak se často vytratil z domu, aniž by něco řekl a vrátil se třeba až za tři dny. Sice s kytkou nebo nějakým dárkem a slovy, která prosila za odpuštění, ale bez peněz. Všechny peníze rozházel bůhví s kým. Věděl, že jí to bolí, že nechce takový život, ale nedbal na to, myslel v této své etapě života jen na sebe. Zakázal jí všechny kamarádky, dokonce nesměla ani za Jitkou. Chtěl, aby měla jen jeho, ale neuměl její život sám naplnit tak, aby byla šťastná nebo aspoň spokojená s tím jak žije.

Ne, tenhle Honza měl daleko do Honzy, se kterým byla na Kanárských ostrovech. Došlo to dokonce tak daleko, že některé její věci dal bez jejího vědomí své exmanželce, před kterou byla Iva pořád jen kolegyně z práce. Snažila se mu podvolovat, být jen jeho, ale jako by veškeré snahy spěly k pravému opaku než chtěla docílit ? stále se jí víc a víc odcizoval.

Iva otevřela dveře kolínského bytu svým starým klíčem. Vešla dovnitř. První co uviděla byl obraz Persea: ?Tak mne tu máš zpátky, dědku fousatej!? řekla směrem k obrazu a v jejím hlase byla jak radost, tak ulehčení. Jitka v bytě nebyla. Když jí Iva ještě před cestou volala a ptala se, jestli u ní může chvilku zůstat, jen řekla:

?Chvilku? Jak dlouho chceš! Dneska tam ale nebudu, uvidíme se zítra?

Byla jí za ty slova vděčná. <>p Dala si v rychlosti sprchu a pak hned vklouzla pod peřinu. Za pět minut spala spánkem spravedlivých. Vedle ní na zemi v pelíšku ze svetru spalo štěňátko.

Probudila jí vůně smažených vajíček. Jedním okem zjistila kde je, oběma pak, že Jitka se motá u kamen.

?Jé, ty děláš k snídani smažený vajíčka??

?K snídani? Spíš k obědu! Před chvílí bylo poledne.. Vstávej a pojď sem ke mně ty má tulačko..?

Jitka doširoka rozevřela náruč a během okamžiku se už obě objímaly.

Za chvilku pak spolu obědvaly a jedna přes druhou vykládaly své novinky. Iva se dozvěděla, že Jitka v bytě už nebydlí.

?Odstěhovala jsem se?, řekla Jitka bezstarostně.

?Jak to??

?To musím od začátku?, zasmála se ?začalo to tím, že jsem si koupila pračku, jenomže mi jí špatně namontovali a při prvním praní jsem pořádně vytopila byt pode mnou?

?To jsi celá ty.. A oni tě z bytu vyrazili.? Skočila jí do řeči Iva.

?Počkej, přemýšlej ? nemůžou mě vyrazit za to, že jen někoho vytopím. A neskákej mi do řeči, nebo ti nic neřeknu!?, dodala naoko nazlobeně, ale hned pokračovala: ?Takže vytopila jsem partaj pode mnou. Ale nebyla to ta partaj, ale ten partaj.?

?Jak to ten partaj?? Neudržela se Iva.

?No, protože tam nebydlí nějaká rodinka, ale chlap!?

?Ale tam bydlí ta protivná bába..?

?To je právně ono, nebydlí! Bába se odstěhovala. Já si toho ani nevšimla.. Nedáš si krabicáka??, přerušila Jitka své vyprávění a aniž počkala na odpověď nalila z krabicového vína dvě sklenky.

?Já byla zrovna nakoupit, vracím se domů a najednou koukám, jak se mi do bytu dobejvá nějakej mužskej. Hezkej chlap, vysokej, dlouhý vlasy.. Říkám mu, co tam u mého bytu dělá - a on, že prý bydlí pode mnou a že jsem ho vytopila?

Ve mně hrklo. Otevřela jsem dveře a tady všechno plavalo. Ale úplně všechno! On vletěl hned k pračce a něco tam s ní dělal. Já jen celá překvapená stála a koukala na tu spoušť. On se otočil a hned mne sjel ? co tam stojíte jak trdlo? bafněte hadr a kbelík a začněte vytírat, ať tam dole taky takhle neplavu! Pak přešel ke stolu ? já tam měla na stole rákosku a provázky. Hned mu to bylo jasný?, Jitka se odmlčela, aby se napila. Iva jí visela očima na rtech.

?Hned mu bylo jasný na co to mám ? zeptal se ? domina nebo subinka?

"Subinka", hlesla jsem potichu.

Nic na to neřekl, jen se na mě díval. Stál přede mnou, já byla před ním na kolenou, v ruce hadr, jak ta poslední ficka. Při tom všem jsem ale najednou cítila, jak mne ta situace vzrušuje. To, že nyní věděl jak na tom sem, a že nade mnou stál, a já byla přitom sehnutá u jeho nohou.. Normálně mne dostal! A víš co pak udělal??

?Nevím.. Co? Povídej..? vyzvídala Iva

?Pak mi řekl - Až to budeš mít tady hotový, tak přijď ke mně, je tam taky ještě spousty vody. Pak vyšel ven a mezi dveřmi ještě dodal nesmlouvavým hlasem ? A hoď sebou, ať dlouho nečekám!?

?Ne, to ne.., tomu nemůžu uvěřit.. a poslechla jsi ho??

?Poslechla a zůstala u něj až do rána. Za týden jsem se k němu nastěhovala.?

?Fakt?? zeptala se pochybovačně Iva

?Fakt!? Kývla hlavou Jitka, ?on je fakt skvělej?, rozplývala se, ?o takovým chlapovi jsem furt snila a teď mi ho osud přivál do baráku? A co ty??

Ivě se do vyprávění moc nechtělo, ale věděla, že to Jitce říct musí. Začala tedy líčit svoje soužití s Honzou. Jitka jí pozorně poslouchala

?Mělas to udělat už dávno..!? řekla jí, když si to celé vyslechla, ?To bych do něj tenkrát neřekla..?, pohladila Ivu po rameni a dodala:

?To bude dobrý, to čas spraví.. Můžeš tu zůstat jak dlouho chceš. Tenhle byt je ti k dispozici. Já už jsem opravdu přestěhovaná dole a sem už nechodím.?

pak mrkla na hodinky, ?Ježíš, já budu muset letět, za chvíli se mi Martin vrátí domů?, napila se vína a ještě než odešla kývla na Ivu

?Zastav se u nás, aspoň uvidíš tu mapu na stropě jak jsem ho vytopila ? necháváme jí tam schválně ? jako památku.? Zasmála se a než jí Iva stihla za všechno poděkovat, tak byla pryč.

První díl seriálu Příběh: Příběh I.,             Předchozí díl seriálu Příběh: Příběh VI.,  díl 1. |  díl 2. |  díl 3. |  díl 4. |  díl 5. |  díl 6. |  díl 7. |  díl 8. |  díl 9. | Následující díl seriálu Příběh: Příběh VIII.,             Poslední zveřejněný díl seriálu Příběh: Příběh IX.,

Správce serveru upozorňuje, že zde uveřejněná díla podléhají ochraně autorských práv ve smyslu zákona č. 121/2000 Sb. Všechna práva autorů vyhrazena. Neautorizované použití díla bez souhlasu jeho autorů se zakazuje.

Chcete na www.ds-life.cz také publikovat své články ? Přečtěte si návod  

 
Pritomni :
NEZNAMY_6867 
[ 18.11.2017 - 18:25 ]
info
profil
přátelé
auditka
chat
texty

Status: OK
                    Administrace : Statistika : Psat redakci : Psat teamu  
Engine pracoval: 0.059219121932983 sekund sec.
You are NOT robot. Download restrictions not apply Output processing : 0.017947912216187 sekund
Vystupni komprese: deflate Celk cas: 0.077296018600464 sekund Size: 60763 bytes