NOVINKY : Texty : Komentáře : Auditoria : Seriály : Click & Bound : Kalendárium                       Home   

Identita :
NEZNAMY_3271 
info : profil : má auditoria : známí
přítomní : všichni : uspat : logout


Spřátelené weby :



Wacovo doupě
www.eleferno.cz

Stránka Domi.D
Shop s BDSM pomůckami
Njalova noční říše
Dark Club
Klub antropomorfní kynologie. Domov pejsků a feneček v lidské podobě
Sluneční tvrz Petrůvka
Yelen plastification. Fetish foto a móda



clanek reaguje nikdo
na clanek reaguji nikdo

Rubriky
Začátečníkům  ( 66 )
Náctiletým  ( 11 )
Reálné zážitky  ( 55 )
Scénáře  ( 16 )
Povídky  ( 100 )
Poezie  ( 33 )
Eseje a úvahy  ( 53 )
Teorie BDSM  ( 34 )
BDSM v praxi  ( 45 )
Udělej si sám  ( 11 )
Recenze,testy  ( 5 )
Reportáže  ( 23 )
Bondílna  ( 8 )
Help  ( 6 )
Vox populi  ( 62 )
Editorial  ( 13 )

Pište pro www.ds-life.cz

Komentáře
a co takle      [Fila ]
(bez názvu)      [Enaz ]
Blue      [Asdareel ]
Mňauuuuuu!!!      [Tygřička ]
(bez názvu)      [mrgreen ]
(bez názvu)      [Milkov ]
(bez názvu)      [Suiza ]
Blue      [Cirte ]



Znamkovali

Existujici
1.833

Alespon registrovani
1

vsichni
1.875


(2)
(2)
(3)
(1)
()
()
()
()


Znamkovani - jako ve skole
Neznamkuji 5 4 3 2 1

Oficiální článek ( 15.7.2004 13:32:29 )
Modroklášterecká strašidla
Přečetlo 3081 lidí celkem 3790 krát (zobrazit statistiku). Komentovalo 8 lidí 8 krát. Nové8 (zobrazit komentáře)
Ponyplay u chatičky v lese
Vkladatel:Blue ., Autori:Blue  Témata : Femsub    Maledom    Pony, dog, zoomorfia    Rubriky : Povídky   

Na nose ji šimrá sluníčko a vlak se sotva šine. Ten koridor už se staví snad třetím rokem. Ještě, že kupé není plné, jediná spolucestující, dáma středního věku studuje cosi v nějakých lejstrech..."Hm, na soudkyni nevypadá...spíš asi učitelka..." tipuje bezděčně Klárka a sklápí oči zpět k National Geographic, kde se praví, že : ..."začali budovat obydlí mimo území hustého vlhkého tropického pralesa, mezi řekami Manaňón a Huallaga. Byli současníky Inků, kteří je nazývali Chachapoya neboli Lid mračen..."  Klárka kouká  oknem vlaku na modrou oblohu, která drží tempo s krajinou pohybující se za oknem... Myšlenky opouštějí těsnou tu schránku v hlavě a letí se podívat tam nahoru... a ještě dál... třeba na návštěvu ke Chachapoyům... a nebo jinam...

Jen ať si poletují dle libosti, aspoň chvíli... Konečně je pátek odpoledne a po dlouhé době jí začíná volný víkend.
 "A už nepracuji, neřeším!" mumlá si neslyšně a šmátrá do batůžku pro mobil, normální vyzvánění přepíná na pouhé vibrace... "Tak a teď mi všichni můžete...musíte dát pokoj", s pocitem drobného vítězství vrací telefon zpátky. Rukou přitom uvnitř zavadí o malý pytlíček z kůže, který skrývá... Tichý zvuk vykouzlí úsměv, zvenku sotva patrný, a Klárka  v duchu koriguje předchozí přání: "Teď chci mít pokoj od všech, až na Tebe..." a oči znova letí do mraků... Ještě půl hodinky a vystoupí na malém nádražíčku, v Modrém Klášterci, kde ji vyzvedne Marek... který ví, jak je tam nad mraky hezky... ostatně nejednou tam spolu byli... křídlo s křídlem propletené, ruka s rukou, pracka s prackou... Klárka se usmívá do krajiny, teď už docela zeširoka... vlak ujíždí a zbytky únavných myšlenek se tříští na jeho konci, na zadním nárazníku a pak padají někam do prachu mezi pražce...a dobře jim tak.

Malé nádražíčko vykouklo mezi stromy.Vlak brzdí. Na jednom ze dvou perónů známá silueta. "Ksakru, tomu to zase sluší:-)" bleskne jí hlavou napůl radostně, napůl nadšeně. Mimoděk si rukou usměrní pramínek vlasů, spadlý do čela. Už ji zaregistroval a blíží se. Směje se očima. Těžko říct, kdo koho vlastně objímá, když tam tak stojí propletení na perónu. Věci opět dostaly svou logiku. Obvyklé, bezeslovné přivítání, ono vlastně není třeba říkat nahlas cokoli zbytečného, a to ostatní už se ví. Chyběli si, to je jisté.                               

Auto jede mezi stromy do kopce, Marek řídí jednou rukou, druhá spočívá v Klářině tlapce. Občas tak spolu jezdívají, na klidných cestách, ruka v ruce, auto už není obyčejným fordem, když se ruce obejmou, mění se ve vznášedlo. Teď je unáší do chatičky v lese. Klárka přemýšlí, kterým z pokladů schovaných v batůžku dnes Marka potěší a jak to vlastně navlékne. Zároveň ale cítí, jak ji přeci jen dobíhá únava, důsledek uplynulých, nabitých dnů... Jeho ruka příjemně hřeje a oči se jí zavírají. "Uf, jsem vážně grogy...vlezu si do vany...pak si spolu dáme na verandě kafčo...budeme koukat na hvězdy a kouřit..." proběhne jí ještě bez hlubších souvislostí hlavou... Marek po očku pozoruje spící osůbku... má chuť zavýsknout. Je rád, že jsou tady spolu. On a Klára, která ví, jak je tam nad mraky hezky...šašek a královna, cikánka a princ, kočka a zrcadlo, Sultán a jeho Tyrl :-), četnice a lupič, malá a velký, zlá a hodný... a spousta dalších oblíbených her... "Dnešní hra se jí taky bude líbit", usmívá se Marek, když zvnášedlo přistává před chatou a ona otvírá oči... Rozplést ruce, bágly na záda a: Sezame otevři se.

Klárka se vylézá z vytoužené vany a má dobrou náladu. "Pozlobím ho"... povídá si a přemýšlí, jak Marka přilákat do koupelny. V ruce třímá kelímek se studenou vodou, přemáhá smích a volá: "Markůůů, nemám tady ručník, prosím Tě, přines mi nějaký...." přitom se krčí hned u dveří, připravena k útoku, rty ji cukají smíchy a jako nezbedné děcko se kření, když si ho představuje, jak výskne ...a určitě si to nenechá líbit...a... Tuhle hru na kočkovanou v různých obměnách hrávají rádi. Má v podstatě docela volná pravidla, začít dá libovolně a vítězem bývá ten, který jedním z povolených způsobů zadrží soupeřovy ruce za zády - počítajíc přitom volně do třiceti... Poražený pak vítězi patří po dobu dalších třech hodin. A ty se dají vyplnit ledasčím...  "Dneska vyhraju", plánuje si Klárka. "Marečkůů, prosím Tě, ten ručníík..."  Žádná odpověd. "Asi bude venku", pomyslí si. "Tak tedy jinak." Osuší se a navléká do tílka a bavlněných plandavých kalhot.

Klárka jde pokojem. Dveře na verandu jsou otevřeny dokořán a na obzoru se houpe krásné pozdně odpolední Slunce. Blíží se ke dveřím. V tom něco upoutá její periferní vidění a tak se pootočí hlavu doprava ke stolku. Ve svícnu hoří svíčka, vedle leží jezdecký bičík a šátek..." Co to..." chce se zeptat, a pak si všimne lístečku, kde stojí: "Postav se doprostřed pokoje a zavaž oči šátkem. Teď se na nic neptej, prosím." Chvíli váhá - ten bičík ji trošku vyvedl z míry... "Vždyť přece ví, že nějaké výprasky mě zrovna neberou...tak, co má za lubem?".Váhavě bere šátek do ruky. Satén je příjemný materiál... Pak se rozhodne a několika kroky se ocitá uprostřed pokoje. "Přece mu věřím", říká si v duchu a zavazuje oči.

Marek ji pozoruje z verandy. Viděl, jak překvapeně zaváhala. Dnešní hra je nová... Teď tam stojí, nevidí... Trochu napjatá, trochu nejistá... a tak krásná v paprscích oranžově červeného slunce. ... Klárka cítí, jak k ní přichází. Zbavuje ji tílka, pak i kalhot. Slyší, jak Marek něčím cinkne... "Zvedni pravou nohu" povídá jí. A potom ji o lýtko krátce otře cosi studeného, a snad i nějakou kůži..."Druhou nohu"... Postup se opakuje. Pak Marek vytahuje celou tu věc nahoru. Klárka cítí v rozkroku řemínek, zatímco do boků ji studí nějaké kovové věci... Cítí, že na ní celou tu věc utahuje... "Netlačí Tě to někde moc"? ptá se Marek... Ona jen zavrtí hlavou. Podobně jí navléká něco přes ruce, utahuje na prsou, jako by náhodou si přitom hraje s bradavkami a pak to utahuje pod lopatkami..."Sundám Ti šátek, ale nesmíš otevírat oči", říká Marek. Klárka je tak přemožená nezvyklou situací, že by ji ani nenapadlo neposlechnout... "Koupil mi kožené prádýlko?" snaží se zmateně uvažovat... "a nebo snad..." Nestačí poskládat rozběhnuté myšlenky, něco jako vlasy ji totiž šimrá přes obličej.Trochu krčí nos a jde tomu šimrání vstříc... "Víš co to je?" ptá se jí. Možná už tuší, ale slova zůstávají v krku. Ta šimravá věc se stěhuje dozadu, chvíli ji šimrá na stehnech a pak to Marek cvočky upevňuje nad Klářin zadeček... a "vlásky" se rozprostírají. "Už jsme skoro hotoví", slyší jako by zdálky Markův hlas. Vnímá jeho ruce a další řemínky s kovem na hlavě... Cvak...cvak...

"Otevři oči, miláčku"... říká Marek. Stojí ve dveřích verandy, v ruce velké zrcadlo... Klára mhouří oči proti Slunci, kterého je najednou tolik. "Pojď ke mně, prosím", vybízí ji. A ona opatrně jde... V zrcadle teď vidí sama sebe v nádherném černém postroji...Prohlíží se trošku vykuleně, trošku nejistě... tak trochu jako hříbě. Zkusmo a lehce poprvé zavrtí zadečkem a pak pohodí hřívou... Marek pokládá zrcadlo bokem. U pasu se mu houpe jezdecký bičík. Stojí naproti sobě. On a ona. On má slunce v zádech a ona v obličeji. Oběma jim září oči. "Dobrý večer, sluneční ponynko, budeme si hrát?" ptá se jí něžně. A hladí rukou po hlavě. A ona mu na znamení souhlasu olízne nos. Přes Markova ramena kouká do červánků a na temně modré nebe...

Když náhodou přijedete do Modrého Klášterce a tamní drbny vám budou vykládat, aby jste nechodili do lesa, kde prý straší a  po západu slunce se odtud někdy ozývají divné zvuky, řehtání a ´pambůvícoještě´, nic nedbejte a klidně si udělejte procházku. Teď už víte, jak to vlastně s modrokláštereckými strašidly je. Možná narazíte i na chatičku stojící na sluneční straně. Dveře nebývají zamčené - není důvod... Nepřátelé ani drbny sem netrefí. Tak klidně vstupte. Udělejte si pohodlí. Kafe najdete je v poliččce u okna. Možná dorazí i Marek s Klárkou a povědí nějaký další příběh z nebes. A když ne, nemějme jim to za zlé - asi zrovna zase lítají někde nad mraky... :-)


Správce serveru upozorňuje, že zde uveřejněná díla podléhají ochraně autorských práv ve smyslu zákona č. 121/2000 Sb. Všechna práva autorů vyhrazena. Neautorizované použití díla bez souhlasu jeho autorů se zakazuje.

Chcete na www.ds-life.cz také publikovat své články ? Přečtěte si návod  

 
Pritomni :
NEZNAMY_3271 
[ 19.11.2017 - 13:07 ]
info
profil
přátelé
auditka
chat
texty

Status: OK
                    Administrace : Statistika : Psat redakci : Psat teamu  
Engine pracoval: 0.060003995895386 sekund sec.
You are NOT robot. Download restrictions not apply Output processing : 0.040586948394775 sekund
Vystupni komprese: deflate Celk cas: 0.10079097747803 sekund Size: 45229 bytes