" Hra " s hranicemi - těmi vlastními, stejně jako s hranicemi partnerovými - je, jak známo, jeden z podstatných faktorů, které vytvářejí kouzlo dobré scénky. Kdo z nás už aspoň jedenkrát tajně, přetajně...a nebo dokonce zcela otevřeně...nesnil o tom být partnerem, kterému důvěřuje,  přiveden do blízkosti vlastních hranic? Mnozí v myšlenkách dokonce ještě pokračují a přejí si alespoň jednou tu svou vlastní hranici  překročit - byť by to bylo o pouhý milimetřík... a třeba jen proto, aby poznali, jak to tam vlastně vypadá. Zvědavost, která se - dle  jistého lidového rčení - stala osudovou nejedné kočce.

    Podle mého názoru jsou vskutku hranice zajímavé tím,  že ve své podstatě nepředstavují něco neměnného. Závisejí na aktuální  - fyzické i psychické - formě konkrétního jedince ... a mohou se posouvat každým novým prožitkem - dopředu a nebo nazpět. Přesto, a právě v tom spočívá jejich kouzlo, jsou tzv. hraniční přání něčím, co vězí někde hluboko v každém z nás, něčím, co se zase a znova dere na povrch.

    Hranice nechceme jen vytýčit, ne, jednoho dne je chceme také poznat. Přitom je vlastně úplně jedno, zda se přitom jedná o hranici psychickou nebo fyzickou. K hraničnímu poznání může u jednoho ´dolejška´ např. už během nějakého ´cvičení pokory´, kdy je vyžadováno o kapánek více, než je tento člověk připraven odevzdat.  Zatímco u masochisticky založené osoby bude zajisté potřeba bolestivějších zkušeností, má - li poznat své hranice. Je samozřejmé, že při tomto způsobu ´chůze po hranici´ přináleží tomu dominantnímu  více zodpovědnosti, koneckonců v důsledku je on tím, kdo musí v tomto případě dbát  na to, aby nezapříčinil těžké zranění či dokonce trvalé škody.

    Touha poznat své hranice není sama o sobě nic skutečně nového - hledat je, se vydává každý vrcholový sportovec...s  pevnou vůlí  ´tentokrát´je  překonat. Ale co se vlastně děje  za onou hranicí?  Pro sportovce otázka, na kterou známe přinejmenším jednu -  pro mnohé platnou - odpověd :  Vědomé myšlení končí, zůstává čistě instinktivní akce a reakce. Duše a tělo porušují své jindy tak pevné spojenectví, tělo jde odhodlaně svou vlastní cestou a duše krátkodobě pauzíruje a nebo se vydává zcela odlišným směrem.  Ale v podstatě se jedná pokaždé o novou hranici, protože ta stará už přeci byla minule o něco překonána.

    Sportovec, který svůj sport bere vážně, usiluje o překonání nových a nových hranic, aby zlepšil své výkony. Převedeno na SM znamená to, že také tady se každý z nás pokouší stupňovat své ´osobní výkony ´ a z toho vyplývá, že při nejedné scénce hraje přání ´tentokrát poznat zblízka své hranice´ roli.

    Každý z nás má své vlastní vnitřní hranice. Někdy je známe dobře, ale často také přeci jen ne. Pokud si o tomto s partnerem nepovídáme často, nastává  jednak riziko, že budou překročeny nechtěně, ale také riziko, že se nebudeme cítit naplněni a přání poznat hranice zůstane nevyslyšeno, což zase může věst k nespokojenosti, které parner nebude rozumět, protože vlastně vůbec neví, co tedy udělal špatně.

    Já osobně mám to štěstí, že se svým partnerem mohu mluvit vždy otevřeně... tedy samozřejmě i o mém latentním přání poznat přesně své hranice a projednou se zcela ´rozplynout´*. Chtěla jsem cítit, jaké je vnímat ´čirou ´ bolest a být přitom plně ´vydána ´svému milému... s vědomím, že konec přijde teprve po té, až tato ´dekompozice ´ plně proběhne. A samozřejmě jsem si přála být ´po té ´znovu láskyplně ´zkomponována ´... mlsat cukr ve stejné míře jako snášet bič. V mé fantazii mě vzrušovala jak myšlenka na ´rozplynutí se ´, tak i ( a ještě více ) myšlenka na finální rozkoš, která přijde po onom ´ rozplynutí. se´.

   Můj muž a Pán nějakou dobu nad mým přáním uvažoval, vždyť jsem o něm také často mluvila, naznačovala - a ke konci téměř rozhořčeně jeho splnění vymáhala. Jednoho dne mi jednoduše řekl, že se rozhodl poskytnout mi příště to, čeho se tak zřetelně domáhám... ovšem - a toto jsem si měla ujasnit - podle jeho vlastních pravidel. Můj nejmilejší, který v podstatě příliš neuznává ´strašení´ a ´slibování´, ale jedná mnohem raději spontánně, si tentokrát nenechal ujít nejenom oznámení (že se něco blíží), ale dokonce také mou mentální přípravu. Začala jsem se trošku bát... přemýšlejíc, zda jsem přeci jen nezašla příliš daleko. Přeci jsem měla dost poznatků o tom, že fantazie a realita se od sebe mohou velmi důrazně lišit.

    Když nastal onen Den D, kolísala jsem mezi dráždivou zvědavostí a pochmurným tušením, že ne vše, co má přijít, se setká s mým naprostým souhlasem. Můj, jindy tak zjevný, smysl pro humor mě začal opouštět a moje pokora ustupovala nejistotě, kterou jsem se pokoušela vyrovnávat jistým druhem úsměvného vzdorování resp. trucování. Ale, podle naší dohody, je Pánem on, a tak jsem  najednou stála s pažemi připvněnými vzhůru ke stropu a nohami fixovanými k rozporce. Pomalu jsem začala chápat, co mínil ´svými pravidly´ - chtěla jsem totiž - ve svých fantaziích - raději ležet, abych to měla jednodušší a nemusela se koncentrovat ještě na udržení vlastní stability, Ale on se oproti tomu rozhodl vyžadovat ještě  také moji vlastní disciplínu - jaké nám z toho plyne ponaučení?... přespříliš detailizované požadavky bývají dobrým ´hořejškem´ vždy použity proti ´delikventovi´...;-)

    To, co se dělo po té, je materiálem pro novou story, ne tak pro seriózní úvahu. Přesto na tomto místě tolik: hrál si se mnou jako s instrumentem. Přivedl mě k bodu, kdy jsem si přála, aby chtěl skončit... a zároveň, aby chtěl pokračovat dále. To první se týkalo biče, který oproti mým fantaziím nenechal tancovat jen na mém pozadí, to druhé zase vztahovalo na ´cukr´, který mi chutnal tak sladce, jako nikdy předtím. Skutečně mě dovedl do blízkosti hranic, které jsem měla pro tento večer... ale přesto je vědomě nepřekročil. Tímto moudrým způsobem mě sice přivedl k tušení, jak by mohla vypadat plná dekompozice - přesto sobě i mně nechal otevřené možnosti pro stupňování toho i onoho.

    Zpětně si myslím, že to od něj byl velmi chytrý tah. Co se skrývá za hranicemi, se koneckonců člověk dozví, až když je o pěkný kousek překročí. Co se stane, když se mu to, co se za nimi ukrývá, nebude až tak příliš zamlouvat? Co se stane s tím, kdo onu osobu přes její hranici dovedl? Nebude - li mu odpovědí vděk..., vztah jako takový může doznat vážných škod...! A na rozdíl od sportu, existují hranice, které  člověk, podle mého názoru, překračovat nemůže a nesmí - chce - li sám sebe posuzovat jako alespoň částečně "příčetnou" osobu. Přiblížení se k denní hranici bylo s určitostí nejlepším řešením. poznala jsem, co znamená, doslova a do písmene: nemít vliv na okolní dění... také jsem ale pocítila, že moje sklony jsou skutečné a láska k Pánovi nezlomná. Měl ze své pozice možnost pozorovat mě před a v průběhu této scénky, a tak bude moci kdykoli příště odhadnout, co by měl či musí udělat, abych se opět přiblížila ke své aktuální hranici.  Zvládnul ´hru´ s hranicemi v celé její šíři, což nám, jako  páru, otevírá zase nepřeberné možnosti k novým hrátkám. Ovšemže - a to bych měla na tomto místě důrazně vyjádřit - přiblížení se k hranicím s sebou přineslo nutnost nově zauvažovat nad mírou své vlastní podřízenosti. Ještě mnoho dnů ´po té´ jsem tak docela nevěděla, zda ještě toužím po scénce této intenzity. .. věděla jsem ale, že kdykoli bych měla být připravena takovouto akceptovat, bude - li to jeho přáním. Takže po dlouhém přemýšlení:  - a pro jednoduchý fakt, ze jsem submisivní - tedy: když Pán bude  názoru, že opět přišel čas nově prozkoumat mé hranice, přistoupím na to s radostí, ale také s porcičkou strachu z neznáma. Ten ďáblík ve mně stejně nedá pokoje, byla bych tedy právě proto smutná, neměl -li by to po mně někdy příště vyžadovat...

Přeloženo s laskavým svolením autorky. Originál na www.domantik.de

---

*  rozplynutí či dekompozice - v originále: Aufloesung,  dalšími evivalenty by byly např.: rozpuštění, rozložení

Správce serveru upozorňuje, že zde uveřejněná díla podléhají ochraně autorských práv ve smyslu zákona č. 121/2000 Sb. Všechna práva autorů vyhrazena. Neautorizované použití díla bez souhlasu jeho autorů se zakazuje.

Chcete na www.ds-life.cz také publikovat své články ? Přečtěte si návod  

Zobraz článek