?Co?co?ty tady děláš?? trošku se zakoktal, když zpracovával překvapení
z pohledu na tu osobu, která vlastně jako lavinu spustila události
dnešního odpoledne. ?Jak ses sem dostala??
?Petra mě pustila. Chtěla bych si promluvit o tom dnešním ránu. A smést
to ze stolu.?
Martin teď na Lucku neměl vůbec náladu.
?Mluvila jsem už s Petrou a viděla jsem, že už jste o tom tématu také?
diskutovali? sarkasmus, se kterým pronesla poslední slovo Martina opět
popudil. Dobře no, nezachoval se právě čistě a s tím trestem to
přehnal, ale z toho se musí zodpovídat sám před sebou a před Petrou,
možná tak ještě před jejich rodiči, i když tomu by se rád vyhnul, ale
určitě ne před Luckou. Obzvláště ne před Luckou.
?Co chceš?? znovu zopakoval svoji otázku.
Teď bylo na Lucce, aby převzala iniciativu, pokud se neměli jenom
neplodně pohádat a mělo skutečně k TOMU dojít. Za tu dobu, co byl
Martin pryč se na tuto chvíli připravovala, ale žádný nápad, ze všech
které se jí předtím v plánech zdály realistické nebyl teď, tváří v tvář
Martinovu rozzlobenému obličeji, rozumnou alternativou. Nakonec se tedy
inspirovala od Petry: ?Nesouhlasím s tím, co jsi Petře vyměřil jako
trest, to ať je jasné hned na začátku, ale chtěla bych projevit
charakter a vzhledem k tomu, že to bylo všechno můj nápad a moje
iniciativa, tak jsem připravena za to nést následky.?
Martin nevěřil svým uším. Skutečně mu právě Lucka dobrovolně nabídla,
aby jí zmaloval zadek, jak to nedávno udělal Petře? To by bylo příliš
krásné na to, aby to nemělo háček. Přesto?za pokus to stálo. Lucka
nebyla z rodiny, byla dospělá a navíc spolu už chodili. Pokud by tedy
nastala ta nepravděpodobná alternativa, že by se Lucce aspoň trošku
líbilo dostávat výprasky, stejně tak jako se Martinovi očividně líbilo
je udělovat, tak by byl v ráji.
Martin měl ve svých pocitek zoufalý zmatek, ale nevyužít příležitosti,
která se mu nabízela? To by musel být hlupák.
?Takže ty souhlasíš, že ode mě dostaneš na holou, za to že jsi celou tu
estrádu dneska ráno spustila?? ujistil se ještě. Lucka jenom přikývla,
protože se neodvažovala promluvit, aby ji nezradil hlas. Už jenom když
o tom mluvili, tak ji začínalo prudčeji bušit srdce a dostávala závratě
jakoby z nedostatku kyslíku.
?Jakmile ale začnu, tak už jsi plně v mé moci a nemůžeš to v polovině
zrušit, jako že sis to rozmyslela.? pokračoval Martin, který už se
dostával do své role.
Další pokývnutí.
Když tak nad tím Martin přemýšlel, tak si Lucie zasloužila ten výprask
za mnohem víc věcí, které se mezi nimi staly za celou dobu jejich
středoškolského vztahu. Za všechny ty zrušené schůzky, za všechny
nedodržené příchody i za to, že mu nakonec zahnula, protože jí byl prý
moc vypočitatelný a nudný, což bylo příčinou rozchodu. Ano. Lucie si
skutečně svůj výprask zasloužila a Martin se rozhodl
dneska srovnat účty.
?Tak dobře? rozhodl už definitivně Martin.
Rychle naházel nákup do ledničky, mezitím co Lucie čekala ve dveřích co
se bude dít a pak jí pokynul, aby šla za ním. Vyšel z domu, v garáži se
ještě zastavil pro svůj starý řemen a jednu bambusovou tyčku od rajčat
a pak pokračoval dál směrem k opuštěné stodole, která byla na jejich
zahradě skoro až u lesa a dávno se používala jenom na uskladnění
traktorku a zahradnického náčiní.
Měli velkou zahradu, dům z jedné strany sousedil s hlavní silnicí, ale
z druhé strany se roztahoval až k lesíku, který v resuscitaci dostala
Martinova rodina spolu s přilehlým polem. Nebyly to velké pozemky, ale
stačilo to na to, aby to uživilo jeho mamku a jeho a ještě, aby zbylo
něco na nezbytnou údržbu a opravy. Proto vlastně Martin šel na
zemědělskou vysokou, aby měl titul, který mu také k něčemu bude a
prakticky ho využije. I když?když tak nad tím někdy přemýšlel, co se ve
škole učí, tak vážně pochyboval jestli to, co se tam za svá studia
naučí, bude jednou ?komukoliv? k nějakému praktickému užitku.
Martin šel rázným krokem a Lucie tiše cupitala za ním, naprosto
ovládnutá atmosférou toho, co právě zažívala. Kolikrát si něco
podobného představovala, když ležela v posteli a ? věnovala se ?ruční
práci??
A teď se to skutečně odehrávalo.
Martin otevřel dveře do stodoly pouze natolik, aby tam mohli oba
vklouznout a popohnal Lucii dovnitř. Světla bylo zatím dost, i když se
schylovalo k večeru a soumrak o sobě už dával vědět začínajícími
červánky, ale slunce ještě svítilo dost na to, aby oba viděli, co vidět
potřebovali. A za chvíli už tolik světla potřeba nebude.
?Tak se svlékni.? Otočil se Martin k Lucce, když se ta jenom rozhlížela
po stodole, jakoby tu byla poprvé. Jakmile viděl, že se jí na rty dere
námitka rázně ji umlčel. ?Mlč a dělej. Souhlasila jsi s tím, tak teď už
nemáš cesty zpět.?
Lucii po zádech přeběhl mráz, když uslyšela jeho nezvykle ostrý tón a
nepřítomně ze sebe začala stahovat oblečení. Proč začala tričkem, to
bylo pro Martina záhadou, ale nechtěl ji
přerušovat. Jak se říká: dokud dávají tak ber, když bijí tak utíkej.
Lucie si měla stáhnout jenom kraťasy, ale pokud se sama rozhodla, že se
svlékne docela, neměl Martin námitek. Petra tušila, že se něco děje,
hned jakmile dveře podruhé bouchly.
Někdo vyšel ven. Nerozuměla, o čem si Martin s Luckou povídali, na to
byla ta televize puštěná příliš hlasitě, ale když pečlivě naslouchala,
tak jí bouchnutí vchodových dveří nemohlo uniknout.
Chvíli čekala, jestli neuslyší Martina něco dělat, což by znamenalo, že
si to Lucie rozmyslela, ale když se nic neozývalo, tak začala být
zvědavá. Najednou uslyšela přes otevřené okno bouchnout dveře do garáže
a
Martinův hlas. Nebylo slyšet slova, ale k někomu mluvil. Co
nejnenápadněji se přikrčila u okna a vyhlédla ven, připravena
okamžitě zastrčit hlavu, pokud by se někdo díval zpět k domu, ale
Martin s Lucií jasně a svižně směřovali ke staré stodole.
Petra byla zklamaná. Doufala, že se to všechno odehraje v domě a ona
tak bude moci v polovině vykouknout z pokoje a uvelebit se někde na
schodech odkud by měla na všechno dobrý výhled. Nebo by alespoň mohla
poslouchat dopadající rány a Lucčiny prosby, pokud by se Martin rozhodl
vyplatit ji jinde než v obýváku, který by byl ale její jasnou první
volbou, pokud by byla na Martinově místě. Martin se však očividně
rozhodl jinak. Teď tedy Petře nezbývalo, než
rychle se do něčeho obléknout a nepozorovaně vyběhnout ven, aby si
našla nějaké pěkné místečko u stodoly nebo dokonce uvnitř.
Petra si zkusila natáhnout kalhotky, ale nedostala se ani ke stehnům a
bylo jí jasné, že to není až tak dobrý nápad, takže rychle sáhla po
první sukni, která ji padla pod ruku, upravila si tričko(bílé), které
ale v kombinaci s tmavou sukní bylo jako pěst na oko a vyrazila do
večerní zahrady, doufaje, že ji takto nikdo neuvidí. Rychle pelášila
skrz záhonky a divoce rostlou trávu, která už
potřebovala posekat a mířila přímo ke stodole, která se temně rýsovala
vůči červené obloze jako nějaký strašidelný hrad. U vrat se zastavila a
zaposlouchala se do zvuků, které se ozývaly zevnitř. Pravidelně
dopadající rány a tlumené vzlyky. Zdá se, že představení začalo bez
obecenstva - Petry.
Lucka se svlékla a přesně podle pokynů od Martina se přehnula přes
kapotu zahradního traktůrku. Martin si ji ještě zlehka poplácal po
zadku, odložil bambusku stranou a starý řemen přehnul napůl. Potom vzal
protilehlé konce do obou rukou a chvilku si s řemenem jenom pohrával.
Najednou se ozvala hrozivá rána, když Martin potáhl protilehlé konce od
sebe a kůže plesknula o kůži. Lucka se zastyděla za svou reakci, když
poté co uslyšela tu ránu, skoro nadskočila, tak moc sebou trhla. Martin
se škodolibě usmál. Začínal tomu přicházet na chuť a Lucie si
opravdu zasloužila, co se jí právě chystá nedělit. Už déle neotálel,
aby ji nenechal čekat a poprvé se zeširoka rozpřáhl.
Svištění řemene, plesknutí, rudý pruh přes obě půlky a zavýsknutí. To
vše vytvořilo krásnou symfonii. A Martin byl dirigentem?
Lucka se po první ráně strašlivě lekla. Pálilo to jako ďas a než si
stihla odpočinout, už to štíplo zas. Tak tak se ovládla, aby zůstala
předkloněná, když ji řemen zasáhnul potřetí. Pořád bez jakékoliv pauzy.
Přestože byla doteď vzrušená, teď to z ní všechno rychle opadlo. Jenom
zatínala zuby a přála si, aby už byl konec.
Po pěti ranách Martin přestal a začal ji hladit. Zadeček ji pořád
pálil, ale když jí ho tak jemně masíroval studenou rukou, začala se
její touha opět rozhořívat. Martin ale nemyslel na to, aby pokračoval v
hlazení a chladnou ruku rychleji, než by bylo Lucii milé, vystřídal
opět pálící řemen. Další pětice jí vehnala slzy do očí a musela pořádně
zkousnout čelisti, aby nevzlykala nahlas. Ruka opět na chvilku zahnala
nejhorší pálení, než přišla další pětice?
Petra s jednou rukou v klíně naslouchala Lucčiným prosbám. Po první
desítce ran se Lucka už neovládla a začala Martina prosit, aby už
přestal. Petra si moc dobře vzpomínala, jak podobná slova, podobné
prosby a sliby pronášela nedávno ona a také si vzpomínala, že to na
Martina nemělo nejmenší vliv. Nejinak tomu bylo tentokrát. Řemen
stoupal a klesal se strojovou pravidelností a Martin zůstal neoblomný.
Když Martin dokončil patnáctku, usoudil, že má Lucie zatím dost a
daroval ji chvilku na zotavení. Brečela jak malá holka a na zadečku jí
jasně vystupovaly naběhlé pruhy.
?Tak teď ještě patnáct bambuskou a jsme hotovi. Už máš půlku za sebou.?
?Martinééé?prosíííím?už dooost?já už to nesnesuuu.? mezi vzlyky
pronášela Lucka a snažila se ho obměkčit, když pohledem hledala jeho
ostré, nesmlouvavé oči.
?Já jsem ten, kdo ti vyměří trest, ty ho máš přijmout. Tak mlč a přehni
se zase.? Martin mezitím vyměnil řemen za bambusku a zaujal svoji
pozici exekutora.
Lucka se nerada podvolila rozhodnuta dotáhnout to do konce.
Když se ozval hrozivý svist a vzápětí se jí do citlivého zadečku poprvé
zakousla bambuska, musela radikálně změnit své představy. Obě ruce jí
vystartovaly dozadu a chytla se za zasaženou zadničku, načež začala
poskakovat a tancovat, jak se snažila zbavit intenzivní bolesti, o
které doteď vůbec nevěděla že vůbec existuje. Bylo to, jakoby ji někdo
pořádně praštil do brňavky, ale neustávalo to. Bylo to stejně
intenzivní, jenom to trvalo celé vteřiny, a teprve potom se jí podařilo
zastavit její skotačení s rukama připlácnutýma na zadku, jakoby ho
musela držet na svém místě nebo by upadl. Martin se v duchu smál, když
si vzpomněl, jak mu tato holka před několika lety s nosem zvednutým k
oblakům řekla, že je příliš usedlý a nudný a že ona si našla někoho
živějšího. Zdálo se, že i ona je živá až až, obzvláště po tom rozkošném
tanečku, který mu právě předvedla.
?Zpátky do pozice Lucko. Jestli tady tedy nechceš zůstat na noc?? Lucka
se na něho zděšeně podívala, když si uvědomila, že by jí mohl trápit
ještě dlouho, protože on je tady šéfem a ona se podvolila, že to
všechno přijme bez námitek. Samozřejmě se mohla otočit a odejít, ale
její hrdost jí to nedovolila. Už by mu nikdy nemohla na oči a tohle je
přeci to po čem tolik toužila? nebo snad ne? Jen v jejích představách
to bylo tak nějak čistější, romantičtější a nebolelo to tolik. Musí se
tím prokousat. Lucka zaujala zase pozici ohnutá přes kapotu traktůrku a
zadek
vystrčila do výše, vstříc dalšímu výprasku. Ve skutečnosti se jenom
snažila zamaskovat, že se jí doteď klepou kolena z předchozí rány.
Martin si opět pohladil proužkovanou napuchlou zadničku, kde už
nabíhalo pořádné jelítko po té první ráně a znova ukročil dozadu, aby
se mohl dobře napřáhnout.
Petra poslouchala srdceryvné výkřiky, která se ozývaly zevnitř. Teď už
jí začalo být Lucky nesmírně líto a v duchu ji obdivovala, že to vydrží
navzdory té bolesti, která jí zaznívala v hlase. Když se konečně ve
stodole rozhostilo ticho, tak si Petra uvědomila, že už by měla zmizet,
aby si na sebe neušila další boudu. Přitom, jak byl Martin v ráži, by
se jí následky vůbec nemusely líbit. Rychle se zvedla ze svého úkrytu u
střešního okénka a pelášila zpět do domu.
Mezitím ve stodole Martin odložil bambusku stranou a do náruče vzal
Lucku. Přestože byl pořád přesvědčen, že si každou ránu zasloužila,
zároveň ji i obdivoval, že to skutečně dotáhla až do konce. To vůbec
nebylo Lucce, kterou znal, podobné. Když se Lucie zotavila z největšího
šoku a už jenom zlehka pofňukávala
v Martinově náruči, zatímco ten ji držel, konejšil a uklidňoval, tak
také Lucie zažívala nové pocity. Martin byl vždycky spolehlivý, ale teď
ukázal i svoji ?macho? stránku a stejně se v jeho blízkosti ještě
necítila tak v bezpečí a jistá jako právě teď. Bylo to jak v klasikovi
o Dr. Jekkylovi a panu Hydeovi. Tentýž chlap, který jí doteď způsoboval
takovou neuvěřitelnou bolest, ji teď ještě delší dobu nepustil z pevné
náruče, dokud se sama neodtáhla. Lucie už skoro zapomněla, jak Martin
voní, jak mu pravidelně bije
srdce, jakou má postavu a široká ramena. Proč ho vlastně tehdy
opouštěla? Podívala se mu do tváře. Beze slova její pohled oplácel.
Říká se, že oči jsou okna do duše a dveře k srdci. Tito dva
nepotřebovali slov, se kterými stejně nedokázali obratně popsat, co se
mezi nimi právě změnilo. Lucka se postavila na špičky, aby ho mohla
políbit. Martin se sklonil, aby se na špičky stavět nemusela.
?Zkusíme to ještě jednou od začátku?? zeptal se Martin, když se od sebe
odtáhli, a Lucka přesně věděla, že nemluví o polibku ani o výprasku.
Měli několikaletou pauzu, ale dnešní noci v sobě navzájem objevili
něco, o čem sami dosud neměli ponětí, že to uvnitř je? Martin nechal
všechno ležet, Lucii pomohl obléci triko a kolem ramen jí
hodil starý plášť, který visel ve stodole a oba zamířili do domu. Lucie
dnes přespávala tady, o tom nebylo třeba diskutovat. Až když byli skoro
u domu, tak kolemjedoucí auto posvítilo rovnou do
oken domu a odhalilo jejich zraku zvědavý obličej v jednom z oken,
který ovšem okamžitě zmizel a jen kývající se závěs tiše svědčil o tom,
že nešlo o halucinaci.
?Petra.? vyslovili oba současně a vzápětí se rozesmáli.
Petra doběhla do domu a ihned vyběhla do Martinova pokoje, aby se mohla
dívat, až se budou ti dva vracet. Dlouho se nic nedělo, takže se
nakonec začala obávat, že utekla příliš zbrkle, když ještě nebylo po
všem, ale tu se najednou pootevřely vrata stodoly a po potemnělé
zahradě klopýtaly dvě postavy. Petra věděla, že by měla zmizet zase k
sobě do pokoje, ale pořád si říkala ještě chviličku, ještě chviličku,
až byli oba skoro u domu. Chtěla jim vidět do tváře, aby se tak zkusila
domýšlet, co se v poslední půlhodině ve stodole ještě dělo, když jí do
očí posvítilo kolemjedoucí auto. Po hlavě skočila k zemi jak podťatá,
za kterýžto manévr by se nemusel stydět ani profesionální filmový
kaskadér a proplížila se do svého pokoje. Bouchly vchodové dveře a
dovnitř vešel mladý pár. Martin Lucku dovedl
do sprchy, kde se obratně vyvlékl, když se ho ona snažila dostat pod
sprchu taky, s tím, že zatím připraví večeři a sprchový kout je stejně
pro dva malý. Když ohřál kuřecí špízy, které udělal už včera a nadělal
dost hranolek pro všechny, tak došel do pokojíčku za Petrou.
?Péťo vstávat!? teprve když se nehýbala, tak tiše zašeptal: ?Viděl jsem
tě v okně. Jestli okamžitě nevystartuješ k večeři, tak si vezmu ten
tvůj kartáč a poženu tě do kuchyně svinským krokem.?
Ani to nestihl doříct a bylo to jakoby právě vyslovil kouzelnou formuli
na oživení golema-Lucky. Tatam byla předstíraná ospalost, tentam
byl ?hluboký? spánek, když Petra vyskočila z postele jako kdyby byla na
pružince a, jen tak v tričku, prosvištěla kolem Martina, který jí jen
tak na poslední chvíli stihnul uhnout z cesty, aby se ve dveřích
nesrazili. Když kolem něho letěla, chtěl jí popohnat plácnutím po
zadku, ale Petra byla tak rychlá, že se ohnal naprázdno a trefil jenom
její vlající tričko. Martin se neudržel a rozesmál se nahlas. Petra,
mezitím už dole ze
schodů a jen několik kroků od kuchyně, se překvapeně otočila a také se
začala zubit.
Když po chvilce všichni seděli, více či méně pohodlně, u večeře a
povídali si o běžných každodenních nesmyslech, jakoby byl dnešek den
jako kterýkoliv jiný, tak měli všichni v koutku mysli totéž, ačkoliv to
nikdo nevyslovil: Možná to nebude až tak špatný začátek prázdnin?
Správce serveru upozorňuje, že zde uveřejněná díla podléhají ochraně autorských práv ve smyslu zákona č. 121/2000 Sb. Všechna práva autorů vyhrazena. Neautorizované použití díla bez souhlasu jeho autorů se zakazuje.
Chcete na www.ds-life.cz také publikovat své články ? Přečtěte si návod
Poprosil bych všechny lidi, kteří si myslí, že mají aspoň elementární inteligenci, aby nereagovali na člověka, který háže všechny do jednoho pytle. Má právo na názor a čas potvrdil, že jakákoli diskuse nemá ani ten nejmeší význam. Dokažte že jste větší osobnosti než je on.
Zde to potvrdil už jeden, ač už bylo asi vše řečeno, on ještě musel jít a přenést to sem. A nakonec zase bude na mě, že já někde něco rozpoutal :-)) To je fakt psycho :-)) YNTELYGENTY :-DD
Tento komentář sem nepatří, ale z úcty k přání Domi-nicka se nechci vyjadřovat u jeho článku a je to adresováno pouze jedné osobě
METE!!!
odhaduji, že tak stovka lidí přišla za dobu tvé "debaty"(nazývejme to lichotivě debatou, přestože oba víme, že realistycky bychom to měli nazvat štěkáním(ale ty, ač realista, bys toto bral jako urážku)) na DS-LIFE.
Z toho tak dvacíce jsi trošku zahýbal žlučí a z toho třem jsi zahýbal žlučí dostatečně na to, aby svoje "štěky" poctili odpovědí (do jaké míry odpovídali slušně a kdy přepnuli na tvoji úroveň...to nechám na posouzení každému zvlášť)
Nepřeceňuj svou důležitost. Jsi komár, který občas zabzučí a dokud bzučí, nutí nás ohánět se po něm. Až stichne, bude klid.
říkáš, že existují lidé, kteří cítí stejně jako ty, ale nemají odvahu své/tvé doměnky prezentovat a tak to děláš za ně...já ti říkám: neexistují, a jestli ano, tak si nečtou na ds-life, tak je přesteň bránit, HRDINO.:-)
Pro mě a odhadem tak osmdesát procent čtenářů jsi úsměvná figurka...pobavení.
pro ten zbytek...inu někteří tě asi litují a ti kteří tě potkají poprvé, tak ti tě berou vážně.
S pozdravem a přáním krásného slunečného dne tobě i všem, kteří si toto přečetli až sem
Z toho tak dvacíce jsi trošku zahýbal žlučí a z toho třem jsi zahýbal žlučí dostatečně na to, aby svoje "štěky" poctili odpovědí (do jaké míry odpovídali slušně a kdy přepnuli na tvoji úroveň...to nechám na posouzení každému zvlášť) Pro mě a odhadem tak osmdesát procent čtenářů jsi úsměvná figurka...pobavení.
Chlapče můj milý, ty si dost protiřečíš co? Takže tolik povyku pro jednu fugurku a hejbání žlučí? Jsi si vypláchnout :-))
pro ten zbytek...inu někteří tě asi litují a ti kteří tě potkají poprvé, tak ti tě berou vážně.
Ty jsi mě nikdy nepotkal, a nepotkáš, protože pochybuju, že lidi jako ty by mně měli co říct.
A lidi co lžou sami sobě i jinejm, mně nemají co říct, a nikdy mi co říct mít nebudou.
ad restituce: díky...chybka se vloudila a WORD opravil...bohužel na jiné slovo
ad délka textu: když píšu něco, co má být víc než jen prvoplánovitá masturbační fantasie, tak je potíž se zápletkou.
Pokud napíšu plochý příběh: on/ona(ona/ona, on/on), někde se setkají, někdo někoho zbije, a pak si řeknou: bylo to fajn...tak to taky nikdo číst nebude
Fascinuje mě, jak kupříkladu Mountbatten(Alraune a další) perfektně vystihne atmosféru místa několika slovy
Já to neumím(zatím) takže si pomáhám charaktery a postavami...blbé je, že pak to celé nabobtná
Přesto se mi líbí moje texty(některé):-). Takže dokud soukromě nevyjdu s nějakým ohromujícím comming-outem, tak se těšte na další sáhodlouhé texty na pokračování:-)
Petr
...ale přesto se nemůžu nepochválit:-D...jsem dobrej...úplně mi běhá mráz po zádech. Díky těm kteří mě do toho vždycky naženou, abych něco napsal...stojí to za to:-)
Jsi dobrej :-) ... jsi king, protože napsat cokoli je hrdinství. Díky. Ale stejně ... nevěřím ti ... tohle je jen fikce. Ale ještě jednou ... jsi skvělý, že píšeš. Vím, plácám, ale jednou to taky zkusím (myslím to psaní).
No ty mi teda dáváš. Já se tak pěkně nakopnu...dokonce zas začnu psát a ty mě takhle demotivuješ...(kecám, na to aby mě někdo demotivoval, tak mě musí znát a vědět jak na mě:-))
souhlas...je to fikce...je to v sekci povídky a ne realné zážitky:-)
PS: piš, piš, piš... je to skvělý způsob sebereflexe, i když píšeš fikci (nebo snad právě když píšeš fikci?)
Hmmm, fikce jsou skvělé :-), ale není to náhodou odraz našich tužeb? Piš dál ... je to fajn - já to zkusím až budu mít pocit, že už ten přetlak svých tužeb nemůžu vydržet. Zatím se stydím ... tedy, spíš to nedokážu takhle zformulovat :-).
Engine pracoval: 0.074537038803101 sekund sec. You are NOT robot. Download restrictions not apply Output processing : 0.0021860599517822 sekund Vystupni komprese: VYPNUTO Size: 78386 bytes