Když se za nimi zabouchly dveře kabinetu, tak unaveně vydechla: ?Markéto, Markéto? myslela bych si, že už máš problémů dost, ale asi jsem se pletla. Neplnění povinností, pozdní příchod? Když si představím, že po tréninku tě čeká ještě vyrovnání účtů z dopoledne, tak bych vážně nechtěla být ve tvé kůži.?

Markéta neměla co by na to odpověděla. Mělo snad cenu vysvětlovat, jak k tomu ke všemu došlo? Asi těžko.

?Chceš k tomu ještě něco říct, nebo rovnou začneme.? zeptala se trenérka, když Markéta odevzdaně přistoupila ke stolu a sama se přes něj přehnula a vystrčila na trenérku zadek, jak se to naučila dnes dopoledne. Na odpověď jenom zavrtěla hlavou.

?Tak dobře. Když přihlédnu k tomu, že je to poprvé v tomto půlroce, kdy jsou s tebou problémy, tak ti to ohodnotím na deset za pozdní příchod a deset dalších za neplnění povinností.?

Oči Markéta doteď upírala na desku stolu, ale když se trenérka pohnula a ze skříně vytáhla tu svoji plácačku, tak neodolala a pohlédla dozadu. Přála si, aby to nebyla udělala. Nevěděla jestli to byl dub nebo buk, ale určitě to nebylo nic měkkého, tmavý ebenový lak, a ta velikost? bylo to skoro stejně dlouhé jako squashová raketa, jenom to bylo tenčí (asi deset-dvanáct centimetrů) a působilo to dojmem lamače kostí. Trenérka byla silná žena a stejně si musela přešlápnout, aby si vyrovnala těžiště. Markéta se opět ovládla až v okamžiku, když TO trenérka zvedla nad hlavu. Nechtěla se dívat, takže zavřela oči a pevně stiskla rty.

Trenérka jí ještě nadzdvihla sukni od tréninkového dresu, takže jí zadek chránila už jenom tenká látka kalhotek a pak výprask začal. Jak jednoduchá je to věta a jak slabě vystihuje události, které následovaly. Je to, jakoby pilot bojového bombardéru řekl: Spustil jsem na město atomovou pumu a pak to začalo?

Markéta měla zavřené oči, takže neviděla, jak se trenérka poprvé napřáhla, ale přesto nějak vycítila ten okamžik, když se plácačka začala v kolizním kurzu snášet na její nechráněný zadek. Byla připravena na všechno, alespoň si to myslela, ale na tu ránu ji nemohlo připravit vůbec nic. Když plácačka dopadla, tak měla dojem, že se někdo rozeběhl a plnou silou do ní vrazil. Síla úderu ji nadzvedla a málem ji i katapultovala přes stůl na druhou stranu. Chvilku skutečně pod nohami necítila pevnou zem. Jenom to, že byl stůl tak veliký a že ji k němu plácačka doslova ?přibila? ji zachránilo od střemhlavého letu. Potom náraz odezněl, Markéta dopadla zase plnou vahou na podlahu a zadek se konečně ozval, když otupená centra bolesti všechna najednou vyslala alarmové hlášky do páteře a nahoru do míchy.

Celým kabinetem rezonovalo ohromné PRÁSK, které ji málem připravilo o sluch. Oči už měla od toho překvapení zase dokořán. Než se vzpamatovala, už jí na zadku explodovala druhá rána, nachlup stejně silná jako ta první. Přesto ale bolela několikanásobně víc. Možná to také bylo tím, že až teď stihl její zadek reagovat na to, že se mu něco děje a ta strašlivá bolest byla jenom reakce na tu první hroznou ránu. Do očí jí vyhrkly slzy a měla sto chutí křičet, ale nebylo jak, protože už ta první rána jí vyrazila z plic všechen vzduch a zatím se ještě nestihla znovu nadechnout.

PRÁSK.

Třetí rána už ji tolik nevyvedla z rovnováhy, protože se jí ?posadila naproti?, ale to nic neubíralo na její síle nebo razanci, ani na intenzitě bolesti. Markéta se ztěžka nadechla, ale vzduch se v ní neohřál dlouho, protože další rána ji o něj zase promptně připravila. Stejným stylem to pokračovalo dál, až trenérka u desítky přestala.  

?Tak jsme v polovině Markéto.? trenérka se nezdála být pohnuta Markétiným utrpením.

Markétě se konečně podařilo popadnout dech, ale měla zase jiný problém. S utíkajícím časem se její zadek probouzel a bolel jako ďas. Rukama se pevně držela stolu, až jí zbělaly klouby, zuby zatínala tak silně, že se skoro bála, že se musí každou chvíli rozdrtit, a svaly na celém těle měla napjaté jak v křeči. Z očí jí po tvářích volně stékaly slzy a na lesklém povrchu stolu tvořily malé loužičky. Kdyby v tom okamžiku měla funkční alespoň kousíček zdravého rozumu, jistě by si dělala starosti z toho, jak chce přečkat druhou polovinu bolestivého výprasku, ale naštěstí tam žádný nebyl, takže jenom tiše trpěla a zadržovala dech, aby nepropukla v pláč.

Když už to bylo nesnesitelné a hrozilo, že se zhroutí, tak se trošku uvolnila a pomalu vydechla skrz zaťaté zuby. Trenérka si to špatně vyložila jako pobídnutí k pokračování a než Markéta přemohla paniku a zformulovala alespoň: néé, plácačka se opět zaleskla vysoko ve vzduchu, jak se na ní odrazilo světlo slunce, a ztěžka se snesla ladným obloukem na Markétino ubohé pozadí. Markéta tentokrát hleděla přes rameno dozadu a vychutnala si tak celou dráhu plácačky až po nevyhnutelný dopad.

Všechno se jí zdálo jak ve zpomaleném filmu a i PRÁSK přišlo až v okamžiku, kdy se plácačka už vydávala na svou cestu zpátky nahoru. To už ale Markéta nesledovala, protože jí po nárazu hlava automaticky skočila vpřed, jak se páteř srovnala, a Markéta se prohnula jak kočka.

Pánví narazila do stolu a odrazila se od ní zpět, vstříc další nemilosrdné ráně. Obraz se jí opět rozmazal kvůli slzám, které znovu ožily vlastním životem. Tentokrát už nevydržela být zticha a překvapeně poslouchala vlastní hlas a dlouhé táhlé AÚÚÚÚ.

Pak zase vypnula, protože bolest byla příliš silná na to, aby dokázala kromě ní vnímat ještě cokoliv jiného.

Když zase přišla ke smyslům, ležela na stole, naprosto uvolněna, tvrdá deska ji tlačila do prsou a do obličeje a ona tiše plakala. Trenérka mezitím už odložila plácačku a upravila jí sukni a teď už jenom stála za ní, hladila ji po vlasech a zádech a čekala, až se Markéta utiší.

Zadek Markéta necítila, ale podle mravenčení v nohách věděla, že se hned tak neposadí, víc ji ale bolela uražená pýcha. Slíbila si, že nevykřikne a přitom tady křičela jak malá holka. Namáhavě se zvedla na lokty a snažila se narovnat, ale třesoucí se kolena ji neunesla, takže si musela ještě chvilku odpočinout, aby přinutila svaly, aby zase začaly pracovat. Tiše zavrčela, když se jí zmocňoval bezmocný vztek. Zhluboka se nadechla a pokusila se znovu se postavit na nejisté nohy. Napodruhé se to už podařilo, i když se pořád dlaněmi musela opírat o stůl kvůli stabilitě.

Trenérka odstoupila: ?Jestli chceš, tak si ještě chvilku odpočiň, pak se opláchni tady v umyvadle a přijď na hřiště.? Na odpověď Markéta jenom tiše přikývla. Oči nespouštěla ze svých třesoucích se rukou a v duchu se proklínala za slabost. ?A nezapomeň na náčiní a věci na softball.? Upozornila ji ještě trochu zbytečně trenérka a opustila kabinet, aby se připojila k holkám na hřišti. Jako by Markéta mohla zapomenout na důvod svého výprasku. Markéta si slíbila, že jí za to ta ?malá mrcha? Žídková zaplatí. Za každou - jedinou - ránu. Ještě nevěděla jak, ale na tom nezáleželo. Jisté bylo, že novým úkolem číslo jedna byla pro tuto chvíli: Pomsta!

Petra právě končila rozcvičku. Najednou si všimla, že většina holek hází pohledy směrem k budově školy. To mohlo znamenat jenom jediné, že se vrací trenérka. Holky měly tu výhodu, že byly čelem ke kabinetům, zatímco Petra k nim stála zády. Chvíli odolávala, ale nakonec zvědavost zvítězila a i ona hodila očkem přes rameno, aby se přesvědčila, že je její domněnka správná. Nemýlila se. Trenérka pružným krokem rychle zmenšovala vzdálenost od cvičících holek. Petra jenom chvilku zaváhala, když neviděla nikde v závěsu Markétu Spinerovou, ale pak už raději nepokoušela déle své štěstí a trenérčinu trpělivost a odvrátila pohled, aby se naplno věnovala posledním cvikům sestavy.

?Tak? Rozcvičeno?? zeptala se ostrým velitelským hlasem trenérka ještě za chůze. Petra ji už znala natolik, aby věděla, že se přísností snaží zakrýt rozpaky. Petra se nedivila. Bylo veřejným tajemstvím, že Markéta je trenérčina oblíbenkyně, a přesto ji musela trenérka dnes poprvé potrestat za neplnění povinností. Nemalou měrou právě díky Petřině snaze se Markétě dostalo onoho ?privilegia?, seznámit se s trenérčiným ?Disciplinátorem?.

Petra se v duchu zasmála. Markéta byla ve škole její jediná sokyně a skutečná hrozba, co se týkalo získání sportovního stipendia na London Volleyball College. Takže bylo jasné, že se Petra pokusí jakýmkoliv způsobem oslabit Markétinu pozici. Samozřejmě, že si nemyslela, že by Markéta vzdala svůj boj o stipendium jenom kvůli několika výpraskům, ale přesto, jak se říká: co našeho nepřítele oslabí, to nás posílí?

Petra se neudržela a skutečně se zašklebila, když si uvědomila, že Markétu čeká i doma nepěkné překvapení, protože Petra volala jejímu otčímovi do práce. Představila se jako školní psycholožka a sdělila mu, že Markéta byla nařčena jednou ze studentek z užívání stereoidů a hrozí jí postih z chování a bylo by dobré, kdyby si o tom doma promluvili, než se to bude rozebírat na školních schůzkách. Petra se sice vybrala na tenký led, když si vymyslela tento podvod, a i jí samotné hrozilo kvůli tomu podmínečné vyloučení, pokud by se to provalilo, ale s trochou štěstí? Petra se probrala ze zasnění a rychle zvážněla, aby si snad nikdo nevšiml jejího pobavení. Ještě tak chybělo, aby se sama prozradila nebo svým chováním k sobě přivedla pozornost trenérky nebo některé z holek.

 ?Tak dobře, teď si dáme šest pětistovek, abyste mi nezlenivěly, a pak začneme se softbalem, ať máme trošku změnu,? chopila se zase vedení trenérka, když dorazila na hřiště a viděla, že Petra už má rozcvičku za sebou. Děvčata se nevesele šinula ke startu kruhové dráhy. Po šesticích se připravovaly na start a jakmile se ozvala trenérčina píšťalka, vyběhly jakoby je poháněli všichni pekelníci. Trenérka byla známá tím, že pokud měla dojem, že se některá z holek flákala nebo nejela na sto procent, tak si celá šestice kolečko zopakovala. Bylo takřka pravidlem, že místo zamýšlených tří kilometrů nejedna šestice naběhala pět. Nejhorší na tom ale bylo, že čím byl člověk unavenější, tím pomaleji běžel a tím pravděpodobnější bylo, že se trenérka rozhodne ?obdarovat? celou šestici dalším kolečkem.

Markéta Spinerová se dostala na hřiště, až když měla většina holek už dvě kolečka za sebou, takže se připojila k jedné šestici s tím, že poslední dvě kolečka si odběhne potom sama, než se holky rozdělí do družstev na softbal. Petra běžela v jiné šestici, takže se se svou sokyní prakticky nepotkala, dokud se neodběhala všechny kolečka. Opět se potvrdilo pravidlo a dvě šestice (jedna z nich byla Markétina) si odběhly dvě kolečka navíc a jedna nešťastná šestice dělala Markétě doprovod i při jejích zbývajících dvou kolečkách, mezitím co se zbytek holek připravoval na hru. Děvčata se rozdělila do tří družstev a jakmile se i poslední běžkyně vysíleny dobelhaly do cíle, tak se začalo hrát. Tady se už nešlo Markétě vyhýbat. Petra a Markéta byly v rozdílných družstvech a hned v první hře se dostaly proti sobě.

Markétino družstvo hrálo v poli a Petřino bylo na odpalu. Markéta po celou dobu nahazovala, ale když se na pálku postavila Petra, tak se nechala vyměnit, protože si prý namohla rameno. Trenérka tím nebyla nikterak nadšená, protože určitě měla podezření a možná dokonce i jistotu. Možná tušila, že mezi Petrou a Markétou je dneska obzvlášť dusno a Markétin přesun na metu může klidně znamenat jenom snahu o tvrdou hru, ale nakonec svolila. Přesně podle předpokladu se skutečně Markétě podařilo ?nešťastně? vložit nohu zrovna Petře do dráhy, takže ta se jak dlouhá, tak široká natáhla do trávy. Hra se nepřerušovala, ale přesto bylo všem na poli i venku jasné, o co jde.

Podruhé se situace vyhrotila, když se vyměnily strany. Petra nahazovala a když přišla na odpal Markéta, tak jí Petra schválně házela na tělo. Teprve když hrozil volný přechod na první metu, tak jí na poslední pokus nahodila správně. Možná až příliš správně, protože Markétě rána krásně sedla a míček raketově vyrazil přímo na Petřinu hlavu. Jenom skok plavmo, po hlavě přímo do travnatého porostu softbalového hřiště, zachránil Petru od jistého zranění. Markéta své pobavení vůbec neskrývala a s klidem se dostala na třetí metu a její dvě spoluhráčky tedy mohly skórovat.

?Ty potvoro.? Drtila Petra mezi zuby písek a prach, který se jí dostal do úst při té neelegantní akci, kdy se zachraňovala stylem úprkem-prk. ?Chceš hrát tvrdě? Budeme hrát tvrdě.?

Vzala si oddechový čas pro družstvo a navrhovala novou strategii. Na nahazování šla Katka, Petra šla jako lapač a navrhovaná taktika byla: zaplnit mety. Katka tedy nahazovala špatně, takže se za chvilku skutečně mety naplnily. Markéta byla pořád na třetí a dvě její spoluhráčky obsadily první a druhou. Když se dostala konečně na pálku první slabší hráčka, tak se hra opět rozeběhla naplno.

?První dobrej?druhej dobrej?třetí dobrej, ven.?

Pálka vyměnila svou vlastnici a opět to probíhalo podle stejného scénáře. Tři rychlé hody, třikrát se Petřina rukavice uzavřela kolem míčku a další protihráčka byla venku. Potom se na pálku dostala Martina, která uměla odpalovat docela dobře, ale měla problémy s nízkými míči. Petra, jak se od ní coby kapitánky očekávalo, na to nezapomněla upozornit Katku.

?První dobrej?druhej dobrej?prásk??

Už se zdálo, že se podaří vyřadit další hráčku, když se Martině nakonec přeci jenom odpal podařil. Míček vystartoval přesně podle předpokladu rovnou zpátky ke Katce, ale na rozdíl od Markétiny rány směřoval hlavní ráz do země, takže se Katce podařilo míček zpracovat a okamžitě nahrát Petře. Markéta vystartovala, jakmile viděla, že se konečně odpal podařil, protože už byla nervózní z tolika špatných pokusů. V polovině cesty si uvědomila, že by se měla vrátit, protože rána byla slabá. Pořád ji ale ovládal vztek na Petru. Místo toho, aby se vrátila, tak se předklonila a ještě zrychlila, míříc v kolizním kurzu přímo ke čtvrté metě, k dalšímu bodu pro její družstvo a hlavně k Petře.

Toto byl přesně Petřin plán, přesně takto si to připravovala, když před chvílí vymýšlela novou taktiku a nechala se vystřídat na postu nahazovačky. Jakmile v pravačce sevřela míček, tak se přikrčila a sama vyrazila Markétě vstříc. ?Ani za nic nedostaneš tenhle bod holka. Jen přes mou mrtvolu.? Procedila mezi zuby a připravila se na náraz.

To co se potom odehrálo během několika okamžiků nelze jednoduše popsat. Markéta i Petra pustily hru z hlavy a vrhly se na sebe jak dvě lvice. Obě sokyně měly dopředu napřažené ruce. Petřina napřažená ruka s míčkem byla sražena stranou a obě dívky se tvrdě srazily. Markéta se ramenem naplno opřela o Petřin hrudník a ta ji zase vrazila volný loket pravačky rovnou za ucho. Vzápětí se v propletenci rukou a nohou obě svalily na zem. Chvilku jim trvalo, než si uvědomily, co se stalo a že leží na zemi, ale vzápětí jak na povel vyskočily na nohy a vrhly se do sebe hlava nehlava.

?Ty mrcho??

?Ty potvoro??

Potom už žádným slovům nebylo rozumět, protože jim zakrátko došel dech, i když se navzájem pořád častovaly šťavnatými nadávkami.

?Dost! Tak dost! Bude to! Řekla jsem dost! Okamžitě od sebe!? trenérka stejně dobře mohla mluvit ke stěně. Zápasící sokyně ji naprosto ignorovaly. Teprve když se konečně dostala trenérka mezi ně a pákou stočila Petře ruku za záda a přiklekla ji k zemi, tak bitka skončila.
Svým chvatem trenérka nejenom znehybnila Petru, ale zároveň ji dostala z dosahu rozzuřené Markéty, protože ta, pokud nechtěla útočit na trenérku, tak se k Petře prostě nedostala.

?ŘEKLA JSEM DOST!?

Teprve teď z Markétiných očí zmizel vztek a nahradilo jej zděšení. Tohle bude mít dohru? Petra už také přestala zápasit a klidně ležela a čekala, dokud ji trenérka nepropustí. Když bylo to nejhorší zažehnáno, tak trenérka pustila Petřinu ruku a postavila se. ?Vztyk!? adresovala Petře, aby dala najevo, že teď je řada na ní, aby mluvila.

?Tak takhle tedy ne, dámy. Takhle se tady nehraje.? Začala, když se obě dívky postavily na krok od sebe a svorně sklonily hlavy jako na povel.

?Nezajímá mě, co mezi sebou máte, ale v mojí hodině si to určitě nebudete vyříkávat. Je to jasné?? odmlčela se, dokud obě nepřikývly.

?Zdá se, že překypujete energií, takže s tím musíme něco udělat. Teď se obě seberte, odložte věci na hru a začněte běhat kolečka. Až do konce tréninku. Potom nás čeká rozhovor.? Dívky se po sobě nejistě podívaly. Co pro ně trenérka chystá?

?Ale tempem!? obě dívky poskočily, jakoby je píchla šídlem a vystartovaly sprintem ke startu dráhy. ?A pokud uvidím, že se flákáte?? trenérka nedořekla, protože obě dívky už upalovaly jak s větrem o závod.

?A vy ostatní?pokračujeme. Máme tu hru kterou je třeba dohrát. Vyšková, Doležalová, jste kapitánky. Pohyb!? na trenérce nebylo vůbec poznat, že se něco stalo. Byla ve svém živlu a nikdo se nepokoušel, snad ani v myšlenkách, podrývat její autoritu.

?Nemysli si, že jsme spolu skončily.? Zasykla Markéta, když odhodila sotfbalovou rukavici do tašky k ostatním pomůckám. Petra si připomněla svůj dopolední telefonát a sladce odpověděla: ?To by mě ani ve snu nenapadlo. Ještě jsem ani pořádně nezačala.?

Markéta klusala ke startu běžecké dráhy, ale vztek ji už částečně opustil. Markéta neměla ráda nějaké pošťuchování nebo stínovou hru pomluv a pastí. Nikdy to neuměla, a vždy byla impulzivní. Když ji někdo naštval, tak velmi rychle pocítil její zlost, ale jakmile bylo dobojováno, tak to stejně rychle zase pustila z hlavy. Proto jí Petřina odpověď vrtala v hlavě a přinášela neblahou předtuchu. Markéta věděla, že Petra naopak umí perfektně manipulovat s lidmi a ráda si hraje. Konečně výsledky jejího dnešního plánování a trpělivosti o sobě dávaly vědět při každém Markétině kroku. Markéta si o sobě ráda myslela, že je tvrdá a že něco vydrží, ale když si představila co ji ještě po tréninku čeká, tak se musela v duchu okřiknout, aby ji nepřemohla sebelítost. ?Ta zatracená malá sketa?? ulevila si a pak to všechno pustila z hlavy. Nač se trápit něčím, co stejně neovlivní.

Markéta protáhla krok, začala pravidelně dýchat a celou svou pozornost upřela jenom na běh. Konečně měla prázdnou hlavu a mohla na chvíli vypnout a nechat starosti starostmi. Petra měla víc věcí, kterých se musela zbavit a navíc se jí do běhu moc nechtělo, takže si s odstrojováním dávala na čas. Helmu a rukavici nakonec následovala i vesta a Petra se odevzdaně pustila do obíhání hřiště. Markéta už měla půl kolečka náskok, než se Petra vůbec rozeběhla.

  Pokračování následuje.

Správce serveru upozorňuje, že zde uveřejněná díla podléhají ochraně autorských práv ve smyslu zákona č. 121/2000 Sb. Všechna práva autorů vyhrazena. Neautorizované použití díla bez souhlasu jeho autorů se zakazuje.

Chcete na www.ds-life.cz také publikovat své články ? Přečtěte si návod  

Zobraz článek