Člověk má prostě někdy pech. Jsou tady velikonoce, s nimi spojené tři dny volna a zrovna já musím nafasovat dvě noční směny a na pondělí dokonce čtyřiadvacítku, což znamená, že ze svátků budu mít zase ? - však vy víte co. Kdo to kdy vymyslel, že při vykrývání služeb o svátcích mají přednost svobodní? Copak my neženatí nepotřebujeme volno? Možná právě naopak! Přece starší kolegové by si mohli říct, že mládí má přednost v nároku na volno, ale to ne. Stejně zase v úterý všichni ženáči přijdou s tím, jak byl ten prodloužený víkend zase samý úklid a zvelebování rodinného krbu, k čemuž je jako obvykle donutily jejich drahé polovičky. Maximálně v pondělí s doplňkem povinného objíždění (kde jsou ty doby kdy se chodilo pěšky?) všeho příbuzenstva a přátelstva, aby si jejich dítka vykoledovala nějaká ta vejce, která bude zbytek rodiny konzumovat následujících čtrnáct dní až bude všem špatně.

V podstatě nemám nic proti vejcím, ale někteří koledníci se u toho ještě stihnou na těch návštěvách obludně zničit za pomoci značného množství malých dávek alkoholu - z nichž přece žádná nemůže uškodit. Přál bych všem těmhle řidičům vidět ty velikonoční havárky. Velikonoce jsou prostě jedno z období se statisticky největším počtem nehod vůbec. Řidiči naprosto neuvažují. Každý rok přece na velikonoce hlídkuje na silnici skoro každý policista, který je toho schopen a dechová zkouška se dělá jedna za druhou. Nejvíc mne na tom štve, že na namátkové silniční kontroly nastoupíme kromě pochůzkářů a pojížděčů i my od dopravních nehod. Teda jestli nám na to mezi havárkama zbude nějaký čas. Ale šéf už si pohlídá každou naši minutu.

Člověk tři roky šlape chodník a teprve potom se může dostat někam dál ? teda pokud má štěstí, pokud nemá tak šlape dál. A tohle je ta doba, kdy odejde obrovský množství lidí prostě proto, že už je to přestane bavit. Teprve tehdy si člověk uvědomí, že na kriminálku nebo ke speciálce se prostě nikdy nedostane, protože tam chtějí skoro všichni. Jenomže nejvíc lidí je potřeba na ulici a služba na ulici je docela ubíjející makačka bez jakéhokoliv nadšení a motivace. Já jsem si vzhledem ke svému vztahu k autem vybral dopravku a dokonce se tam i dostal. Poočku jsem sice pošilhával po dálnici, ale dostal jsem se na obvodní oddělení v jedné nejmenované obci, v jejímž okolí široko daleko není ani jedna silnice, po které by se reálně dalo jet aspoň trochu rychleji ? čímž mám na mysli povolenou rychlost devadesáti kilometrů v hodině. Z toho vyplývá náplň práce: alkohol, špatný technický stav vozidel a z toho plynoucí bouračky.

V takovémto rozpoložení jsem začínal v pátek večer noční službu a doufal, že noc bude klidná a já se aspoň trochu vyspím. To jsem ještě netušil jak moc mi tato noc změní život. Klidně jsem si dodělával papírování a už tady byl první výjezd: Ve 20,17 se rozhodl 62- letý Z.T. z Nové Vsi po hádce se sousedem, že zbourá jeho nově opravený plot kolem domku, protože mu ten plot při opravě posunul o deset centimetrů na jeho vlastní pozemek, což je údajně v jejich rodině zvykem, protože totéž udělal kdysi i jeho otec, otec jeho otce a tak dále. Plot soused opravil v době pobytu Z.T. v nemocnici a tento si tudíž nemohl ohlídat aby mu ho neposunul a popřípadě mu v tom zabránit. Obyčejná sousedská hádka, ale protože se ten plot pokusil zbourat svým osobním vozidlem Škoda Favorit, tak operační při nahlášení incidentu usoudil, že se jedná o dopravní nehodu a poslal tam nás.

V Nové Vsi jsme na místě ?nehody? zjistili, že největší škoda vznikla na již zmiňovaném vozidle značky Škoda Favorit a to tak, že škoda totální. Z.T. totiž netušil, že plot nenesou jen tak ledajaké tyčky, ale poctivé ocelové traverzy zapuštěné metr a půl hluboko do betonu pospojované lešenářskými trubkami a teprve na nich je vlnitý plech. Celý ten plot vypadal spíše jako umně zamaskovaný protitankový zátaras a nikdo z přihlížejících nepochyboval, že by tanku bez problému odolal. Na plotu byla způsobena škoda pomačkáním tří metrů vlnitého plechu, vozidlo bylo shledáno neopravitelným ?čili náklady na opravu přesahují hodnotu vozidla před nehodou. Vzhledem k tomu, že nebyla požadována náhrada škody na vlnitém plechu a škodu na vozidle si řidič způsobil sám, vědomě a dobrovolně, byl celý případ uzavřen na místě blokovou pokutou ve výši tisíc korun za nedostatečné zabezpečení stojícího vozidla. Jinými slovy jsme zjistili, že nastartované auto nebylo zabržděno a kvůli závadě na spojce se samo rozjelo a zrušilo se o plot. Ke zraněním ani k žádné další škodě nedošlo. Aspoň jsme se trochu pobavili, celý případ jsme fotograficky zdokumentovali, abychom se měli na školeních čím pochlubit před kolegy z jiných oddělení a taky pro případ, že by se některá ze stran v budoucnu rozhodla požadovat překvalifikování případu.

21,20 Už jsme se chystali k návratu na oddělení když nás poslali k další nehodě. A tady to už bylo bez humoru. Řidič zeleného jaguaru měl asi poněkud odlišný názor na povolenou rychlost a zkusil si na okresce kolik se z jaguaru dá vytáhnout. Aby toho nebylo málo tak se ani neobtěžoval se zapnutím si bezpečnostních pásů. Při průjezdu lesním úsekem silnice druhé třídy se mu do cesty postavilo divoké prase a došlo k čelní srážce vozidla s prasetem. Prase bylo na místě usmrceno, řidič byl otřesen, ale schopen sám zavolat pomoc. My jsme na místo dorazili současně s vozidlem záchranné služby. Společně se saniťáky jsme ho vydolovali z toho co se dalo ještě před několika minutami nazvat skvělým autem, ale v tuto chvíli se jednalo o hromadu šrotu omotanou okolo robustního smrku.

Řidič byl stále při vědomí a zdálo se, že nakonec se z toho dostane jen s pár odřeninami. Jak jsme ho tahali, tak jsem viděl jak jeho oči upřeně pozorují moji ruku a prsten na ni. Takový obyčejný stříbrný kroužek, ale na něm nenápadný kruh s třemi stočenými rameny. Symbol, který pokud vidí osoba zasvěcená, vybaví se jí prostá čtyři písmena BDSM. Začal jsem ho nosit, když jsem si plně uvědomil, co jsem zač a taky jsem tak trochu doufal, že mi přinese více štěstí při hledání holky. Párkrát se mi sice stalo, že si někdo se zájmem prohlížel prsten na mé ruce a potutelně se usmál, ale byli to bez výjimky muži. Aspoň vím, že takových jako já není až tak málo, ale při hledání holky- subinky mi to zatím nijak nepomohlo.

Naložili jsme ho do sanity a já jsem šel obhlížet místo nehody, pořizovat náčrtek a fotodokumentaci. Myslel jsem, že sanitka hned odjede, ale stála dál na místě a bylo vidět, že hoši mají uvnitř spoustu práce. Tak tohle vypadá na komplikace, tipoval bych to na vnitřní zranění, protože navenek působil docela celistvým dojmem. U sanitky se najednou otevřely dveře a jeden ze saniťáků na mne volá: ?Chce s tebou mluvit.? Tak tohle doslova zbožňuji. Buď má starosti o auto, nebo se chce zbavit viny na nehodě. Tak to máš smůlu, protože podle brzdné dráhy jsi musel mít na tachometru tak dobrých sto čtyřicet.

?Postarejte se mi o ně,? mumlá zraněný řidič, sundává si z krku široký zlatý řetízek s klíčkem a strká mi ho do ruky. Jen co klíček zachytím, tak jeho ruka bezvládně padá na nosítka a jeho oči pomalu ztrácí lesk. ?Exitus ve 21.53 následkem vnitřních zranění,? říká doktor vedle mne a zakrývá mu tvář. Slyším najednou úděsné ticho a pomalu mi dochází, čeho jsem byl svědkem. Tohle je něco jiného než přijet k mrtvole, tenhle člověk mi zemřel před očima. ?Tak už běž,? vyhazuje mne saniťák z auta. ?Co s tím mám dělat?? ptám se a ukazuji řetízek s klíčkem. ?Dal ho tobě a chtěl výslovně tebe. Tak si s tím nějak poraď.?

Klíček jsem si pověsil na krk, později uvidím co s ním. Venku začíná mrholit. To mne aspoň trochu probírá a automaticky se vracím k vraku. Kolega tuší co jsem asi viděl a na nic se neptá. Společně dokončujeme ohledání místa nehody a čekáme na odtahovku a myslivce, kteří si jedou pro prase. Vrak je odtažen, prase taktéž a na nás zbývá nepříjemná povinnost oznámit úmrtí manželce. Tak tohle je bohužel taky naší náplní práce. Kolega se na mne podívá a vidí, že ještě nejsem úplně v pohodě, automaticky si sedá za volant a vyrážíme.

Podle dokladů jsem zjistili totožnost Pavel Norden a adresu Hořiště 888. Hořiště sice vím, kde je, ale to snad nemá víc než nějakých stopadesát čísel. Kde by se tam vzalo 888? Ještě se pro jistotu ptám přes operačního, ale ten mi to jen potvrzuje. No uvidíme? Do Hořiště jsme dorazili těsně po jedenácté, ale v hospodě se ještě naštěstí svítilo. Ani hospodský nic neví o nějakém čísle 888, ale ať prý zkusíme pošťačku, ta ví snad všechno. Teprve tady uspějeme. O třech osmičkách ví, ale poštu jim nenosí. Vždycky si ji někdo vyzvedává. Měl by to být zámeček za vesnicí, který před pár lety někdo koupil a vrazil prý do oprav obrovský prachy, alespoň podle toho co říkali chlapi, kteří tam na těch opravách dělali. Do té doby to byla opuštěná a chátrající stavba, protože družstvo, kterému to patřilo už to přestalo využívat, protože je to odevšad daleko a vlastně ji ani k ničemu nepotřebovali. Původně si to snad nechal postavit nějaký uhlobaron někdy na přelomu století jako svoje letní sídlo, ale akorát se tam vždycky zašíval s milenkami a dělával tam velmi bouřlivý mejdany. Právě proto si to nechal postavit tak daleko od všeho. Se zámkem to nemá nic společného, ale prostě se tomu baráku tak říká. Popíše nám cestu a my zbaběle utíkáme než nás pošťačka zasype lavinou dalších informací o věcech a lidech, které nás naprosto nezajímají. O současném majiteli totiž neví v podstatě nic a jenom se domýšlí.

Vyjedeme z vesnice a po třech kilometrech odbočujeme na nenápadnou lesní cestu s až podezřele dobrým asfaltem, po pár metrech označenou značkou zákaz vjezdu a doplňkovou tabulkou Soukromá cesta a čekáme kdy cesta skončí na nějaké louce. O to větší je naše překvapení když přijedeme ke kamenné zdi, ve které je kovaná brána a co nás překvapuje tak dokonce otevřená. Projíždíme branou a za chvíli vidíme to, čemu říkala pošťačka zámeček. Rozhodně to nevypadá ani na rodinný domek ani na zámeček. Nejspíš by se o tom dalo mluvit jako o vile v kombinaci několika stylů a slohů, které dohromady tvoří až podivuhodně kompaktní celek. Když už si myslíme, že na naše zvonění nehodlá nikdo reagovat, dveře se otvírají a za nimi se objevuje velmi hezká mladá žena zahalená do zvláštního županu upnutého až ke krku.

?Paní Nordenová??

(Pokračování příště)

Správce serveru upozorňuje, že zde uveřejněná díla podléhají ochraně autorských práv ve smyslu zákona č. 121/2000 Sb. Všechna práva autorů vyhrazena. Neautorizované použití díla bez souhlasu jeho autorů se zakazuje.

Chcete na www.ds-life.cz také publikovat své články ? Přečtěte si návod  

Zobraz článek