Věnováno virtuální kamarádce, která vytrvale
odmítala
nabízenou pomocnou ruku se zdůvodněním, že známé zlo je lepší volba,
než
nejistota a možné zlo neznámé. I dalším, kteří razí stejné heslo a v
BDSM
anonymně hledají úkryt, který jim tu nikdo nemůže poskytnout.
Povídka nereflektuje zásady SafeSaneConsensual,
není reálným
zážitkem ani nemá reálné kořeny (kromě hlavní myšlenky), přesto pro mě
do
oblasti BDSM patří (mám k tomu osobní důvody) a tímto varuji případného
čtenáře:
povídka neplní účel masturbační fantasie...
Cesta domů probíhala v elektrizující atmosféře.
Petra se
sice snažila o uvolněný tón a překypovala vtípky, ale Markéta měla
plnou hlavu
starostí ohledně návratu domů a Petře se prostě nedařilo zapomenout na
rivalitu
a uvolnit se, nemalou mírou ikvůli
studeným a odtažitým odpovědím od Markéty. Markéta dokonce měla pocit,
jí Petra chce něco
sdělit, ale
neví jak na to. Na druhou stranu Markéta si na psychologické hry nikdy
nepotrpěla a tak zdánlivá záhadná váhavost ze strany Petry mohla být
přirozenou
reakcí. Nikdo přeci nemohl čekat, že ze dvou sokyní, i když co se
týkalo
Markéty, tak řevnivost mezi nimi byla jen jakýmsi zvláštním projevem
náklonnosti a respektu mezi konkurentkami, se stanou kamarádky během
jednoho
odpoledne.
Teprve když dorazily k Petře domů a Markéta se
chystala k
odchodu, tak teprve tehdy Petra odhalila pravý důvod svého nepohodlí:
?Markéto,
než půjdeš, tak ti musím něco důležitého říct.? změna v Petřině chování
z
laškovného na nepříjemně vážný byla natolik výrazná, že si tím okamžitě
vysloužila Markétinu plnou pozornost.
?Já vím, že jste se s trenérkou podivovaly nad
tím, proč tak
ochotně přebírám tvůj trest,? než jí Markéta stihla přerušit, tak
okamžitě
pokračovala, ?Ano, ano, vím, že to neměl být tvůj trest, protože jsem
to celé
zorganizovala já, ale uznej, že kdybych nezasáhla, tak to stejně
schytáš ty...
bylo to prostě pěkně navlečené...? opatrnost a Markétin nesouhlasný
výraz Petře
zabránil v tom, aby se dále chlubila svou schopností vmanipulovat
Markétu do
nepříjemných situací, a tak pokračovala smířlivějším tónem: ?tak teda
důvod,
proč jsem nastavila svůj zadek nebyl ani tak z nějakého přílišného
altruismu
nebo soucitu, ale protože jsem věděla a doteď vím něco, co ty nevíš.?
Na chvilku se odmlčela, aby Markéta plně pochopila
význam
jejích slov a zároveň, aby ona sama nabrala trochu odvahy, kterou
potřebovala,
pokud se měla svěřit s tím, co ještě na Markétu připravila.
?A teď mi hodláš prozradit, o co se jedná, že??
Markéta se
sarkastickou poznámkou pokusila navodit zpět uvolněnější atmosféru, ale
Petra
se jen ušklíbla (to bylo něco, když už se i dobrosrdečná Markéta
uchýlila k
sarkasmu) a i nadále uchovávala na tváři sveřepý výraz.
Aby vyplnila napjaté a tíživé ticho Markéta
pokračovala:
?Proč mám takový dojem, že se mi to nebude líbit??
Petra konečně zareagovala a s hlubokým povzdechem,
dříve než
by ji všechna těžce nahromaděná odvaha přešla, zkroušeně promluvila:
?Doma tě
čeká výprask.?
Markéta nereagovala. Sama Petře prozradila, že ji
její otčím
bije a obě věděly, že dnes Markéta dostala kuli ze zkoušení.
Petra, když viděla, že její prohlášení nevyvolalo
kýžený
efekt, tak pokračovala opatrně dál: ?Víš, já ..jsem vašim... předala
vzkaz,...
že... jsi byla ...nařčena... ze zneužívání drog ...a ve škole tě čeká
disciplinární řízení.? přiznání z Petry lezlo jen neochotně a jak z
chlupaté
deky.
Markéta zděšeně vytřeštila oči. Nemohla uvěřit
tomu, co
právě slyšela. Petra se jí na rovinu přiznala, že ji navlékla do něčeho
mnohem
závažnějšího, než je pozdní příchod, nebo rvačka ve třídě.
Drogy!
To bylo pro Markétu něco naprosto
nepochopitelného. Jak mohl
někdo být taková sketa a vypustit do světa něco takového? Co kdyby byla
z téhož
nařčena, když do Čech přijdou ti Britové? Nejenom, že by nedostala
stipendium,
ale ať už by šla na školu kamkoliv, tak by si to s sebou nesla jako
břemeno.
Markéta si uvědomila, že ji pálí plíce a tělo se
hlásí o
kyslík. Petřino doznání ji doslova vyrazilo dech. Rychle zamrkala
očima,
vydechla a znovu se zhluboka nadechla. Při pohledu na Petřin obličej
plný obav
a nefalšovaného strachu si uvědomila, že podvědomě sevřela pěsti a ve
tváři má
vepsaný výraz hrozivého vzteku. Pomalu uvolnila stisknuté čelisti.
Pokusila se promluvit, ale z právě prožitého šoku
ji vyschlo
v ústech, a tak se ozval jenom tichý chrapot.Markéta si odkašlala:
?Pokračuj!?
Petra překvapeně zamrkala: Pokračuj??? Jak to
myslí? To je
celé. ?To je celé. Prostě jsem zavolala tvému otci...? ?Otčímovi!?
sykla
Markéta nenávistně... Takovou ji Petra neznala: ?otčímovi, že...? Petra
neochotně vysypala podrobnosti, zatímco Markéta nevěřícně kroutila
hlavou...
Když Markéta opouštěla bytovku, kde Petra žila se
svými rodiči,
už se navenek opět zcela ovládala. Bouře emocí uvnitř, ale ještě
nepřešla a tak
kráčela sídlištěm s rozporuplnými pocity. Petru měla sice vždycky
zařazenou
jako pořádnou mrchu, se kterou si není radno zahrávat, protože v sobě
nemá
kousek soucitu, ale přesto ji obdivovala jako konkurentku, která ví co
chce a
je toho schopna a ochotna dosáhnout, ať už je situace jakákoliv a oběť
sebevětší (obzvlášť, když tu oběť musí
položit na oltář celkového úspěchu někdo
jiný, než Petra sama). Pokud by měla říct Petřino motto, určitě by ji
jako první
napadlo: ?Účel světí prostředky...? Markéta se s tímto mottem sice
neztotožňovala, ale dokázala ji přesto respektovat. Petra, ať už měla
metody
sebediskutabilnější, pořád dosahovala svého cíle s výjimečnou elegancí,
grácií
a efektivitou.
Dnešek byl však velmi zvratový. Nejprve se Petra
ukázala
jako charakter, když ve škole na poslední chvíli přiznala svou vinu a
dostala
trest, který se už nezadržitelně snášel na Markétinu hlavu, aby vzápětí
dokázala, že je ještě větší mrcha, než by si to Markéta byla ochotna
kdykoliv
připustit poté, co se doma přiznala, že na Markétu ušila pořádnou boudu
a
dokonce hazardovala s její pověstí sportovkyně.
Markéta si v hlavě opět přehrála tu scénu z
Petřina pokoje:
Petra stojí u postele, v ruce drží malou krabičku s mastí proti
modřinám a je
nezvykle nejistá. Než se Markéta stihne zeptat, o co jde, tak už Petra
sama
začne se svým přiznáním, že doma na Markétu čeká otčím, který je
přesvědčený,
že mu volala škola ohledně kauzy zneužívání anabolik ve škole a že
Markéta je
prý v centru podezření. Toto sdělení Markétě skoro podrazilo nohy a
místo
toho, aby
ji rozčílilo jako fúrii, tak zbledla a cítila se náhle příliš vyčerpaná
na svůj
věk. Petra má sice nefér metody, ale všechno jde jen odtud-potud... A s
tímto tedy skutečně přestřelila.
Pro kohokoliv, kdo se připravuje na kariéru
profesionálního
sportovce je jakákoliv spojitost s anaboliky předčasným hřbitovem.
Pokud by
bylo takové podezření adresováno na ta pravá místa a někdo aktivní se
toho
chytil, tak přestože by Markétě nic nedokázali (nikdy neměla nic s
drogami
společného), tak už jen obvinění a vyšetřování samotné by jí v asociaci
volejbalu zavřelo nejedny důležité dveře. Markéta tehdy stála jak
zkamenělá a na zádech jí
vyrazil
studený pot, když si uvědomila jak daleko je schopna a ochotna Petra
zajít, aby
dosáhla svého. Tímto přiznáním se u ní Petra nadobro odepsala. Markéta
nemohla
prostě respektovat kohokoliv, kdo byl ochoten hrát takovouto hru.
Přestože se Petra snažila ještě o nějaké
vysvětlení, Markéta
už ji neposlouchala a zdvořile, ale naprosto chladně se rozloučila a
odešla
domů...
?Dobrý den Markéto!?
Markétu vytrhl ze zasnění známý hlas. Několikrát
zamrkala a
zaostřila svůj pohled na ženu, kterou právě míjela (duchem naprosto
nepřítomná)
a pozdravila, ještě než si uvědomila, že to je sousedka: Paní
Faltýnová.
Na místě se zastavila, napolo se otočila zpět
směrem odkud
přicházela a nejistě a napolo omluvně se usmála na sousedku: ?Dobrý den
paní
Faltýnová.? zopakoval pozdrav ještě jednou.
Sousedka se také zastavila a usmála nazpět: ?Jdeš
jako duch.
Nevidím napravo, nevidím nalevo...?
Markéta si automaticky prohrábla vlasy a sklonila
hlavu, aby
skryla nejistotu, načež zvedla pohled zpět na sousedku a se stále
stejným
nejistým a trošku provinilým úsměvem pokývala souhlasně hlavou: ?hmmmmm?
Sousedka se naposled povzbudivě usmála a nečekajíc
na další
odpověď se otočila, aby znova vykročila za svým neznámým cílem.
Markéta se dívala za sousedkou, protože byla ráda,
že ji
něco vytrhlo z pochmurných myšlenek a alespoň na moment ji tak dalo
zapomenout
na to, co ji doma čeká. Byla si ale až příliš dobře vědoma, že na ulici
nemůže
stát do nekonečna a čas se pro ni nezastaví. Otočila se tedy zpět a
zahleděla
se přes koruny stromů lemujících cestu směrem, kde tušila okno jejich
bytu v
paneláku kdesi na dohled.
Otčím už bude doma, bude zase čekat ve své
pracovně. V ruce
pásek a významně si s ním bude pošlehávat o dlaň druhé ruky. Ve tváři
naoko
přísný výraz, ale v očích chlípný a skoro natěšený pohled... Pokaždé je
to
stejné, pokaždé je to ještě o kousek horší, než posledně. Ponížení,
znechucení,
opovržení otčímem i sebou samou za to, že dopustí, aby se takto choval,
bezmoc
a - bolest. Markétě po skráni skanula slza a ona se v duchu
okřikla za
poraženeckou náladu. Vztek jí dodal síly a s novým odhodláním vykročila
čelit
osudu.
S poslední jiskřičkou naděje a zatajeným dechem
obcházela
panelák doufajíc, že jejich červená Felície nebude zaparkovaná na svém
místě,
což by znamenalo, že se otčím zdržel v práci a trest by byl odložen
alespoň do
večera, ale její prosby zůstaly nevyslyšeny a auto stálo tam kde mělo
stát. Ani
nemusela kontrolovat SPZtku a byla si jistá.
Teď už po bojovném duchu nebylo ani stopy.
Zmocňovala se jí
úzkost, srdce tlouklo jako šílené a dlaně se jí potily, když vytahovala
klíče a
odemykala vchodové dveře. Jako obvykle se nezdržovala čekáním na výtah,
ale
vyrazila pěšky a odevzdaně stoupala do čtvrtého patra, dokud se jí do
cesty
nepostavily známé dveře, dokud se jí před očima neotevřely a dokud
nevstoupila
do bytu, který hořko-sladce nazývala domovem.
Přezula se do domácích pantoflí, zaťukala na dveře
pracovny
a pozdravila. Bylo nemyslitelné, aby neohlásila svůj příchod domů.
Otčím navzdory očekávání nestál připravený, ale
pohodlně
seděl v koženém křesle a četl si knihu.
?Odlož si věci v pokoji a pak sem přijď, chci s
tebou o
něčem mluvit,? pronesl jakoby oba nevěděli jak bude ?rozmluva? probíhat.
Myslel samozřejmě, aby si v pokojíku nechala
školní tašku.
Nikdy ji nevyplácel nahou, aby snad nemohl být podezírán z pedofilie
(Něco
jiného samozřejmě bylo, když zjistil, že něco provedla, když ona právě
byla ve
vaně a koupala se. Pokud byl přesvědčený, že je nutné ji okamžitě
potrestat,
tak si nebral servítky a vlezl rovnou do koupelny, aniž jí dal
příležitost se
nějak připravit. Nikdy se to nestalo, když byla doma máma).
Markéta, už bez jakéhokoliv vzdoru, odnesla tašku
do svého
pokoje a vrátila se jako ovce jdoucí na porážku. Věděla, že je zbytečné
smlouvat, protože tím to celé dělala pro něho jenom zábavnější (on to
na sobě
nedal znát, ale Markéta si byla jistá, že musí mít nějaký zvrhlý motiv
k těmto
výpraskům... Naprosto jiný, než že by byl pouze přesvědčen o jejich
výchovné
účinnosti respektive nutnosti). Navíc měla ještě svoji hrdost a tak si
slíbila,
že nebude prosit a nebude plakat sebelítostí, ale projde tím hrdě a
sebevědomě.
?Kde je žákovská?? zeptal se s pozvednutým obočím
otčím,
který mezitím odložil knihu a teď stál ležérně opřený o svůj pracovní
stůl s
rukama složenýma na hrudi. Markéta si v duchu vyčinila. Byla tak v
obavách z
následků
Petřiny zrady, že úplně zapomněla na průběh jejich každodenního
rituálu, kdy
otčím kontroloval Markétiny výsledky v žákovské knížce.
Otočila se na
patě a
rychle vycupitala z místnosti, aniž pronesla jediné slovo. Už si zase
připadala
jako desetiletá holčička (i když ve skutečnosti výprasky začaly až v
mnohem
pozdějším věku... Její náhradní otec ji dokázal vmanipulovat do role
neschopné
roztržité holčičky) a dopouštěla se stejných chyb. S žákovskou v ruce a
srdcem v kalhotách se vrátila
do
pracovny a sklesle a bezduše odevzdala tu křehkou knížečku, jakoby si
tímto
podepisovala svůj ortel. Tatam byla skoro dospělá Markéta, důstojná,
sebevědomá,
bojující až do hořkého konce. Po líci ji skanula slza. Teď tu stála
malá
Markétka, zranitelná, vystrašená se slzičkami na krajíčku, i když se jí
zatím
ani nedotkl nebo ničím nepohrozil. Maličký a vzdálený kousíček
Markétiny mysli se
vztekal, že sebou
Markéta nechá tak manipulovat, ale byl příliš daleko a příliš slabý na
to, aby
mohl jakkoliv zasáhnout... Jen takový poletující vzteklý duch někde v
pozadí
jejího vědomí... Markétino Já.
Otčím mezitím nalistoval stránku s dnešním datem v
žákovské
a s nespokojeným a nesouhlasným výrazem v obličeji vrtěl hlavou v
zamítavém
gestu, ?pětka z biologie ze zkoušení, dvě poznámky za nepozornost...
Markéto,
Markéto, mám dojem, že jsem tě začal zanedbávat.?
Markéta začala koktat nějakou omluvu, ale on opět
promluvil
a tím ji useknul, než stihla říci cokoliv smysluplného: ?Myslel jsem
si, že už
začínáš být dost stará na to, aby sis uvědomila co máš dělat, ale asi
potřebuješ nad sebou bič po celou dobu.?
Markétě opět do očí vběhly slzy. ?Nejsi hloupá
nebo
neschopná, a přesto ze sebe hloupou děláš. Proč? Proč Markéto??
Tohle dělal naschvál. Naoko ji pochválil, ale ve
skutečnosti
díky intonaci, kterou použil jí vrhnul do očí její neschopnost a
zároveň vzal
možné argumenty proti... Kdyby se snad chtěla hájit, že je šikovná a
rozumná,
tak by mu jen dala za pravdu... Syčák. Markéta, ale byla v takovém
stavu, že si
nic z tohoto neuvědomovala a jen více a více upadala do deprese,
beznaděje a
strachu. Měl ji kompletně ve své moci, cítila se jako malá myška
hypnotizovaná
královskou kobrou, těsně před finálním smrtelným útokem.
?No nedá se nic dělat! Přines Mávátko!? uzavřel
svůj naoko
nespokojený monolog rozhodně. Markéta zkameněla. ?Mávátko? bylo
pozůstatek z
minulého
režimu. Byla to umělohmotná tyčka - držátko od prvomájového praporku,
kterou
otčím používal na její výprasky místo tradiční vařečky. Upřela na něho
prosebný pohled a se slzami volně
kanoucími
po skráních ho zoufale prosila: ?ne, prosím, Mávátkem neeee...to
strašně
bolí...?
Naštvaně sevřel čelisti a rozhodným krokem
vykročil ke
skříni, kde Mávátko uchovával, zatímco Markéta opět ožila a s brekem ho
následovala, zoufale se snažíc najít nějaké východisko. Když se Mávátko
objevilo v jeho ruce ustoupila o
dva kroky
zpět, jakoby se chtěla spasit útěkem, ale moc dobře si uvědomovala, kam
by to
vedlo.
Otčím si zkoumavě prohlížel nástroj, který měl v
ruce a
Markétu naprosto ignoroval. Teprve když spokojeně konstatoval, že je
všechno v
naprostém pořádku, tak studeným a naprosto netečným pohledem spočinul
na klepající
se Markétě.
?Kalhoty dolů a přehni se přes stůl.? rukou jí
ještě ukázal
směr, jakoby nevěděla, co se od ní očekává.
Markéta rezignovala. Už nebyla cesta zpátky a
všechnu
energii jakoby z ní někdo vysál. Přistoupila ke stolu, odevzdaně si
stáhla džíny
pod zadek a přehnula se přes jeho hranu.
Kupodivu bylo přijetí nevyhnutelného jistým
způsobem
osvobozující. Teď naprosto přesně věděla, že ať už udělá cokoliv, tak
to na
další průběh dění nebude mít vliv a tak se psychicky uvolnila. Teď šlo
jenom o to,
zatnout zuby, stáhnout půlky a přetrpět krupobití ran, dokud otčím
neuzná, že
toho bylo dost. Dokonce i plakat přestala a napjatě čekala na první
ránu.
Otčím přistoupil k připravené Markétě a cvičně
několikrát
švihnul Mávátkem do vzduchu. Markéta pokaždé instinktivně ještě více
sevřela
svaly na zadku, ale rána pořád ne a ne dopadnout. Když už začínala být
unavená
z toho nekonečného čekání (které však objektivně trvalo jen několik
sekund) a
trochu se uvolnila, tak první rána dopadla a navzdory veškeré snaze ji
překvapila nepřipravenou. V rychlém staccatu dopadaly další rány a na
Markétině
pozadí malovaly rudé švihance.
Teprve po prvním půltuctu, vlastně až když otčím
opět
ustoupil, si Markéta uvědomila šílenou bolest, která ji přinutila
postavit se,
obě ruce přirazit na týraný zadek a poskakovat na místě jak se snažila
bolest
ovládnout. Všechno proběhlo tak překvapivě rychle, že Markéta
ani
necítila jednotlivé rány a až zpětně odhadovala, že dostala celou
šestici. Když bolest polevila natolik, že Markéta přestala
poskakovat
na místě a už se jenom svíjela a kňučela, tak se slova opět ujal otčím.
Chytnul
ji zezadu za krk a natlačil ji opět ke stolu a skrz zaťaté zuby
zasyčel:
?Zůstaň přehnutá. Ještě jednou se postavíš a pak teprve poznáš co je to
bolest.?
Markéta se nechala nadirigovat zpět do pozice, ale
nohy se
jí stále třásly a nebýt dodatečné opory stolu, jistě by jí vypověděly
službu.
Otčím pokračoval s výpraskem zmenšeným tempem
nikoliv však
intenzitou. Každá z jeho ran byla odměněna Markétiným výkřikem a její
slzy
kropily desku stolu, tentokrát naprosto odůvodněně.
S pětadvacátou ránou Markétino utrpení skončilo.
Mávátko bylo drastický nástroj, i když dopadalo na
zdravé
pozadí, ale po tom, čím si Markéta dneska prošla v trenérčině kabinetu,
bylo použití
Mávátka nelidské. Markéta si byla jistá, že otčím musel fialové koláče
na jejím
pozadí vidět i přestože měla stále na zadku kalhotky, ale naprosto to
ve svém
počínání nezohlednil (ve skutečnosti si toho nevšiml, a tak se mu
Markétino
chování zdálo být promyšleným divadélkem, a tak úmyslně přitvrdil víc,
než jak
zprvu zamýšlel).
?Klekni si do kouta.? Ozval se otčím poté, co
nechal Markétu
trochu odpočinout, aby se probrala z prožitého šoku. ?Musím si ještě
něco
zařídit, ale ještě si promluvíme o jednom telefonátu, který mi dneska
přišel do
práce.?
Markéta se automaticky přesunula do kouta kde si
klekla a
předpažila. Zatím si vůbec neuvědomovala dosah otčímova sdělení...
Totiž, že ji
čeká další výprask, jakmile se vrátí.
Intenzivní bolest v zadku pominula a přešla spíše
do
pulzujícího nepříjemného pálení. O to víc si však uvědomovala tvrdou
podlahu
pod koleny a únavu v ramenou. Skutečně nejlépe by šlo její stav popsat
jako
vyčerpanost. Fyzickou i duševní.
Když bouchnutí dveří oznámilo otčímův odchod, tak
si trošku
oddechla a i zbytky napětí se pomalu rozplynuly. Ze suchých očí se jí
opět
vyřinuly slzy, tentokrát slzy sebelítosti. Byla naprosto bezbranná a
nebyl
nikdo, kdo by jí mohl pomoci. Mámě se svěřit nemohla, sociálku do toho
zatahovat nechtěla a na vlastní nohy by se ještě postavit nedokázala.
Musela to
ještě vydržet. Ještě rok, dva, snášet příkoří nenáviděného otčíma, než
mu bude
moci ukázat zdvihnutý prostředníček a navždy se k němu otočit zády.
Nejistě spustila ruce a začala opatrně osahávat
pulzující
zadek, aby zkontrolovala rozsah škod. Dokonce se i otočila, aby se
podívala,
ale v této pozici toho moc neviděla a riskovat, že se otčím vrátí
mezitím co se
ona bude kontrolovat v koupelně v zrcadle, to si netroufla.S
ubíhajícími minutami sebelítost zmizela a tichý
hlásek z
podvědomí nabýval na síle a cynicky Markétě vyčítal její slabost. Vztek
vysušil
slzy a zahnal sebelítost.Markéta chvilku nekontrolovaně
zuřila a polohlasně
nadávala
a spílala otčímovi i sobě, mezitím co v hlavě osnovala plány dokonalé
pomsty a
kruté odplaty, ale nakonec i vztek odešel a zanechal po sobě vypálenou
pustinu
bezmocné odevzdanosti.
Teprve teď na Markétu plně dolehla únava a
starosti o příští
vývoj situace. Až se otčím vrátí, tak bude výprask pokračovat. Markéta
skutečně
vážně pochybovala, že by snesla ještě ránu.
Obavy a úzkost umlčely i ten cynický hlásek, který
se opět
stáhnul do pozadí a Markéta jen tupě zírala na Mávátko, které ji leželo
křížem
přes opět předpažené ruce. Jak čas pomalu ubíhal, podlaha se jí tvrdě
zarývala
do kolen a ona se snažila najít co možná nejpohodlnější pozici. Kéž by
tak
věděla kolik je hodin, ale náramkové hodinky nenosila, v otčímově
pracovně
hodiny ani žádný budík nebyl a opustit své místo si netroufla.
Když už se jí zdálo, že každou chvíli musí přijít
z práce
mamka a že otčím na ni zapomněl, tak v zámku zašramotily klíče. Markéta
si
uvědomila, že už podle stylu odemykání dokáže poznat, jestli přichází
mamka
nebo otčím. Když příchozí vešel do pracovny a Markéta uslyšela
typické
šupání pantoflí po koberci, nemusela ani otáčet hlavu, aby si byla
jistá, kdo
za ní stojí. Otčím se vrátil.
Markétino hrdlo se stáhlo úzkostí a zoufale si
přála, aby
promluvil. Klečím správně? Je Mávátko nad úrovní očí? Poznal, že jsem
takhle
nebyla celou dobu? Myšlenky neuchopitelněletěly její splašenou myslí.
Otčím zezadu přistoupil a vzal jí z natažených
rukou
Mávátko, čímž jí beze slov rozkázal, aby se postavila.
?Tak, Markéto přišel čas, abychom si promluvili o
tom
telefonátu, který jsem zmiňoval.?
promluvil a Mávátkem si pošvihával do dlaně volné
ruky.
Markéta se přes protesty zdřevěnělých nohou
postavila a
otočila čelem k němu. Hlavu měla skloněnou, pohled upřený na špičky
jeho
pantoflí a ruce, volně překřížené za zády, se zlehka dotýkaly
zmrskaného zadku.
Věděla, že nečeká jakoukoliv odpověď a navzdory předešlému výprasku i
hrozbě
další bolesti byla tentokrát vyrovnanější, takže už nevzlykala jako
malá. Tichý
hlásek se dmul pýchou, přestože (nebo možná právě proto, že) věděl jaká
bude
cena ?vzdoru? (dá-li se absence klepajících se kolen a vzlykotem
roztřeseného
postoje vyložit jako vzdor).
?Kolem oběda mi volali ze školy, že prý jsi byla
nějak
zapletená do něčeho s drogami a anaboliky.? Konstatování v sobě
skrývalo otázku
a žádost o podrobnosti, ale Markéta se rozhodla ji ignorovat.
?Můžeš mi k tomu dodat podrobnosti?? nezvyklý
odporu otčím
zpřísněl a do jeho doteď medově sladkého hlasu se promítl hrozivý
podtón. Já jsem u toho nebyla, když ti volali, copak já
vím o co šlo?
Chtěla říct Markéta, ale místo toho jen zavrtěla zamítavě hlavou a
kousala se
do rtu. Každou chvíli musela přiletět facka. Markéta to prostě cítila
ve
vzduchu.
Kupodivu facka nepřistála a hrozivý tón v otčímově
hlasu
také zmizel: ?Tak se mi zdá, že si neuvědomuješ, jak důležité téma máme
před
sebou. Samozřejmě ti musím dát všechen čas, který potřebuješ, takže si
o tom
promluvíme, až budeš na to mít chuť.?
Markéta nevěřila svým uším. Čekala křik, nadávky
facky i
spílání, ale otčím zůstával zdánlivě naprosto klidný.
?Když se ale rozhodneš něco si nechat pro sebe,
tak za to
musíš nést i následky.? pokračoval otčím a Markéta začala tušit zradu.
?Takže
zatím to necháme na preventivním výprasku a počínaje dneškem tě každý
den večer
čeká stejný výprask, dokud se o své vědomosti neodhodláš podělit. A já
si zítra
zavolám do školy, abych se zeptal tam a Bůh tě chraň, jestli se dozvím
v
oficiální verzi něco, co se mi nebude líbit. Nejsem žádnej policajt a
ani tobě
policajta dělat nebudu. Nechci si ale chovat v domě dealerku, takže
dokud mi
neřekneš všechno... A myslím VŠECHNO,nejen to na co už ve škole přišli... Co se celé této tvojí
eskapády
týká, tak budu vycházet z toho nejhoršího a taky se tak k tobě budu
chovat. Na
hrubý pytel, hrubá záplata. Chovej se jak chceš, ale pak se nediv tomu,
jak se
lidi na oplátku chovají k tobě.?
To bylo podruhé, co Markéta dneska totéž přísloví
slyšela a
opět nevěstilo nic dobrého. Strach jí rozvázal jazyk, přestože si
nebyla jistá,
jak úspěšná její obhajoba bude. Hrozba nekonečných výprasků (protože
vlastně
nebylo nic, co by mohla sdělit... Všechno to byl jenom výmysl Petry) ji
zbavila
nově nabyté důstojnosti a hrozila ji opět zlomit.
?Všechno to byla jenom bouda, kterou na mě ušila
jedna
spolužačka...? Markéta vyklopila celou pravdu a doufala, že se na
poslední
chvíli zachrání. ?...můžeš si to ověřit, jenom zavolej do školy a tam
ti to
potvrdí.? skončila své vyprávění a napjatě vyčkávala jaká bude reakce.
?Markéto, já bych ti rád věřil. Velmi rád bych ti
věřil, ale mám
takový dojem, že mi lžeš.?
Markétiny naděje se propadly do hlubin zapomnění.
Dalšímu
výprasku se tedy nevyhne.
?Zítra si to ověřím a jestli jsi lhala, tak si mě
nepřej...týden se neposadíš.? varoval ji. ?Ale ať už to dopadne jak
chce, tak
se nehodlám účastnit vašich her, které si hrajete se spolužačkami. Jak
se
jmenuje ta holka co mi volala??
Teď poprvé Markéta věděla, že musí lhát. Pokud by
totiž
prozradila Petru, tak by se nechala připravit o své zásady.
Jestli to chtěl, tak ji mohl otčím klidně zabít,
ale Markéta
věděla, že pokud by teď podlehla, tak už by se na sebe nikdy nedokázala
podívat
do zrcadla. Toto nové uvědomění ji naplnilo nečekanou silou. Doteď po
sobě
nechávala šlapat a všechno snášela, ale teď, najednou, se dostala na
svoji
hranici, za kterou už se nemohla pustit. Věděla, že kdokoliv dostatečně
odhodlaný ji mohl
připravit o
důstojnost, sebeúctu a změnit v blekotající trosku. Nikdo ji ale nemohl
přinutit zradit sebe samu. Před očima se jí vynořila vzpomínka na jeden
verš,
který se
jí svého času velmi líbil, ale teprve teď pochopila jeho pravý význam:
Můžeš mě
zabít, ale nemůžeš mě sníst.
Tehdy se jí to zdálo nelogické, ale teď to
pochopila: Aby ji
někdo mohl sníst, musel ji předem zabít a po smrti už bylo stejně
všechno
jedno...takže ji ?jenom? zabil. Teď to bylo krystalicky jasné.
S nově nabytou silou se otčímovi podívala zpříma
do tváře a
smutně zakroutila zamítavě hlavou: ?Slíbila jsem si, že to nikomu
neřeknu.?
Otčím se zamračil a svraštil čelo, ale na Markétu
to už více
nefungovalo a stále mu odevzdaně a poraženecky, ale přesto klidně a
vyrovnaně
pohled vracela.Otčím se zamračil ještě víc. Opět bez
kýženého
efektu. Pořád
hleděl do týchž smutných, ale vyrovnaných a se vším smířených očí.
Teprve facka přerušila jejich vzájemný souboj bez
boje a oba
věděli, kdo z něj vyšel s čistým štítem.
Markéta se chytila za pulzující tvář a několikrát
zamrkala,
aby zahnala slzy, které se jí hnaly do očí. Pohled už neupírala na
něho, ale
kamsi bokem...do prázdna. Tak ho neprovokovala, ale po předchozí
poraženecké
póze už nebylo vidu ani slechu. Obešel jí zezadu a za krk opět
vmanévroval do
pozice u
stolu. ?Kdo nechce slyšet, musí cítit, dceruško.? oslovení ji bodlo
mnohem víc,
než všechno jeho arogantní chování, protože si uvědomila, jaký je jeho
status.
Neochotně, ale bez boje se nechala přehnout a sice
s
podivem, ale bez komentáře přešla i jeho ruce, které ji stáhnuly
kalhotky do
půli stehen.Otčím se v půli pohybu zastavil a narovnal se
do
plné výšky.
Když uviděl stav Markétina pozadí, tak ho zamrazilo. Vypadalo to, že
tentokrát
přestřelil a pokud by se Markéta obrátila na policii, tak z toho mohl
být
setsakramentský průšvih.
Markéta napjatě čekala co se bude dít, ale místo
krupobití
ran se otčím jenom postavil a nervózně si pohrával s Mávátkem a kroutil
jím v
prstech. Žádné promyšlená pošvihávání, aby prodloužil Markétina
psychická muka,
žádný proslov, aby zdůvodnil (alespoň chabě a před sebou samým) své
počínání.
Jenom nervozita a napětí.
?Rozhodl jsem se jinak. Dneska už je pokročilá
doba a svůj
díl už jsi dostala, takže ten tvůj výprask odložím na zítra, až si
promluvím se
školou a pak dostaneš i za dnešek.? Promluvil konečně a odešel odložit
Mávátko
zpět na místo ve skříni. ?Obleč se a jdi si udělat úkoly.?
Markéta byla nečekaným sledem událostí upřímně
překvapena. ?A pak okamžitě spát.?
uzavřel vše otčím a odešel si do koupelny umýt ruce.
Markéta si stáhla kalhotky úplně, rychle sebrala
ze země i
džíny a bez dalšího protahovaní zmizela u sebe v pokoji. Sice se jí
nezamlouvalo pobíhat po bytě od pasu nahá, ale otčím byl v koupelně,
nikdo jiný
v bytě nebyl a nedokázala se přinutit opět přetáhnout kalhotky přes
zraněný
zadek.Konečně u sebe v pokoji zkontrolovala celkový
rozsah škod v
zrcadle na skříni. Musela si rozsvítit světlo, protože venku už
pokročil večer
a světlo dopadající skrz okno dovnitř ani zdánlivě nestačilo na tento
úkol. Znovu se tedy podívala do zrcadla, tentokrát s
rozsvíceným
lustrem a zvednutým tričkem a ten obrázek jí vyrazil dech. Fialový
zadek jí křižovaly naběhlá jelita.
Na okamžik se jí sevřelo srdce lítostí, ale tu
rychle
nahradila směs hrdosti a strachu. Hrdosti, že toto vydržela a byla
ochotná
podstoupit další teror, aby nezradila Petru a tím i sebe samu a
strachu, že se
to už nikdy nezahojí.Uvědomila si, jak zranitelná právě je
a když na ni
celou
vahou dopadly události dnešního dne, tak se opatrně položila na břicho
na
postel a zadek si vypodložila pokrývkou, aby si zajistila co možná
nejpohodlnější pozici. Zhasnula lampu a unaveně usnula neklidným
spánkem.
Probuzení do druhého dne nepřineslo žádnou úlevu.
Přestože
se v noci probudila a v náhlém záblesku prozřetelnosti si natřela zadek
hojivou
mastí od Petry, přesto ji při sebemenším pohybu nesmírně bolel.
Navíc se k tomu přidalo i nastydlé svalstvo zad a
bolesti v
kříži z nepřirozené pozice ve které proležela noc.
Celkově se cítila ještě mnohem hůře, než jak se
cítila
včera.
Bez pohybu ležela na posteli a naslouchala zvukům
ranního
života v bytě. Otčím skončil se snídaní, oholil se v koupelně a pak
odešel do
práce. S Markétinou mamkou prohodil jenom několik slov, když se potkali
v
kuchyni a potom v koupelně. Mamka zaťukala na dveře Markétina pokoje,
aby se
ujistila, že je Markéta vzhůru, ale když Markéta zakřičela, že je
vzhůru a
chystá se do školy, tak se spokojeně opět vrátila ke svým každodenním
povinnostem, než zanedlouho také odešla.
Markéta zatím vylezla z postele a na pozdrav na
rozloučenou
dokonce pootevřela dveře do předsíně a ukázala mamce alespoň obličej s
povzbudivým úsměvem na rtech. Nebylo třeba mamce přidělávat starosti
nebo
špatné svědomí, že se s dcerou neviděla. Když se i za mámou zavřely
dveře a
Markéta v bytě osaměla, tak se opět položila na postel.Nebylo
myslitelné, aby ve svém stavu šla dnes do
školy. Bylo
jí jasné, že bude muset trochu kličkovat a vůbec se jí nezamlouvalo, že
bude
muset mamce lhát a prosit ji o omluvenku na dnešek, ale neuměla si
představit,
jak by se přinutila posadit se na tvrdé židle ve třídě, o tréninku
nemluvě.
Chvilku přemýšlela, jestli by se přeci jenom
neměla přinutit
odejít do školy, protože zaprvé riskovala problémy s třídní a s
trenérkou (i
když o ní věděla, že ta pochopí pravý důvod Markétiny dnešní absence) a
za
druhé se obávala toho, že otčím přijde kvůli něčemu domů a bude ji
nějak
obtěžovat nebo nedejbože splní svou hrozbu z předešlého dne a znova ji
vyplatí... To už by neunesla.
Nakonec ale únava zvítězila a Markéta se opět
propadla do
neklidného spánku. Znovu se probudila až po poledni, kdy ji ohromně
kručelo v
břiše a tak přes původní odhodlání, dneska vůbec nevylézt z postele a
nehýbat
se, aby si tělo trochu oddechlo,se
přinutila přijít do kuchyně a nachystat si alespoň skromné studené
jídlo, které
do sebe hladově naházela ve stoje, než se vrátila zpět do svého
pokojíku.
Cítila se trochu nepatřičně, když po bytě pobíhala jenom v tričku, ale
nemohla
se přinutit obléci si cokoliv dalšího.
Opravdový šok ji ale čekal, když v půl druhé
zazvonil zvonek
a někdo zaklepal na vchodové dveře. Žaludek se jí stáhnul v obavě, že
se
skutečně otčím vrátil, protože nějak zjistil, že zůstala doma (třeba,
že mu
volala třídní, s otázkou co se s Markétou děje a proč není na
vyučování) a
rychle si oblékla alespoň džíny naostro, aby před ním nestála od pasu
nahá a
běžela otevřít. Návštěvník byl zřejmě nervózní, protože za dobu
než Markéta
přispěchala ke dveřím, stihl třikrát zazvonit a několikrát zaklepat na
dveře,
což Markétě na klidu věru nepřidalo.
Teprve pohled kukátkem sejmul z Markétiných ramen
nesmírnou
tíži a napětí. Za dveřmi čekala nedočkavá Petra a nikoliv
rozzlobený otčím.
Markéta se znechuceně ušklíbla a koketovala s
myšlenkou
dveře neotevřít, ale Petra ji předešla, než se stihla rozhodnout:
?Markéto? Slyšela jsem jak se díváš přes kukátko.
Vím, že
jsi doma. Otevři.?
?Zatraceně.? zamumlala Markéta a s viditelným
přemáháním
pootevřela dveře. Petra by byla ochotná stát na schodech a hulákat a
Markéta
nechtěla vyvolat žádný povyk, který by jí mohl její situaci ještě více
komplikovat.
?Co chceš?? zeptala se bez zájmu, když Petře
pohlédla do
obličeje.
Petra byla Markétinou odtažitostí naprosto
konsternovaná.
Byla zvyklá na Markétu hrozivou, naivně důvěřivou, soupeřivou i
vstřícnou a
nabízející pomoc. Tentokrát ale čelila Markétě nevšímavé. Svým způsobem
by
dávala dala Petra přednost tomu, kdyby se na ni Markéta dívala s
nenávistí a
ohněm dštícím z přivřených očí, než tomuto bezvýraznému prázdnému a
přehlíživému pohledu bez emocí. Dokonce i opovržení by snesla, ale
Markéta se
na ni dívala bez zájmu jako na hmyz, který ji ani nestojí za zahnání.
Na okamžik Petra ztratila řeč a v zádech ji
zamrazilo.
Teprve když se Markétě na tváři objevila podrážděná grimasa a s
pozvednutým
obočím čekala na zodpovědění svojí otázky, teprve tehdy Petra chytila
druhý
dech.
?Nebyla jsi ve škole.? žádná reakce, ?Měla jsem
strach, co
se dělo a jestli ses kvůli mě nedostala do přílišného průseru.? stále
bez
reakce i když tentokrát se Markéta musela kousnout do tváře, aby
nevybuchla
vztekem nad drzostí té malé mrchy.
?Můžu dovnitř? Nebo chceš zůstat stát tady ve
dveřích.?
změnila taktiku Petra.
?Co chceš?? zopakovala Markéta studeně a bez emocí
svoji
otázku.
?Já....musím s tebou mluvit...?
Petra nevěděla jak
překonat
tu bariéru, kterou kolem sebe Markéta postavila.
?Mluv.? dostalo se ji odpovědi
?Zatraceně Markéto co se s tebou
děje?? vybuchla
bezmocně
Petra a chytila Markétu za rameno, aby s ní zatřásla a probudila ji k
životu.
Jakmile se jí ale dotkla, tak Markéta její ruku
srazila stranou
a explodovala. Dvěma kroky se octla těsně před Petrou a zatlačila
ji tak o
krok zpět a pravačkou ji chytila za čelist: ?Co si o sobě myslíš ty
malá mrcho. Diriguješ lidem život, sereš se do všeho jakoby ti patřil
svět a myslíš
si, že
všechno je jenom hra. Je ti u prdele ukradený, že lidi kolem tebe za
tvý činy
krvácí! Jseš hnusná sketa, ...hyena...odpad...? Markéta se
nekontrolovaně
chvěla a do očí jí opět vytryskly slzy.
?Jdi mi z očí, nemůžu se na tebe dívat.? ovládla
se a
všechen vztek z ní vyprchal. Pustila vyděšenou Petru a odstrčila ji od
sebe
pryč. Petra zůstala stát s
otevřenými ústy. Markéta nebyla z těch, které by se pro malý výprask
takhle
proměnily. Včera se muselo stát něco převratného.
Markéta se otočila zády a vešla zpět do bytu s
úmyslem
zavřít dveře a nechat Petru ať si tam stojí třeba do soudného dne. Když
ale
skutečně do dveří strčila, tak ty se místo zabouchnutí vrátily zpět.
Bránila
jim v dovření Petřina noha. V Markétině pohledu se objevil
zbytek hněvu, ale
únava si
vybírala svoji daň. Otočila se zpět na Petru a otevřela ústa, aby
naposled
pohrozila svojí spolužačce, Petra jí ale nedala příležitost promluvit:
?Jestli
chceš, tak mě můžeš srazit k zemi, ale buď to udělej, nebo jdu dovnitř.?
Tváří v tvář Petřině odhodlanosti Markéta jenom
vydechla
vzduch, který si šetřila na hrozbu na niž už neměla sílu a ustoupila
stranou.Čím dřív Petru nechá vymluvit, tím dřív ta otrava
zmizne a
Markéta bude zase mít svůj svatý klid (alespoň dokud se nevrátí domů
otčím).
?Markéto je mi nesmírně líto, že to došlo až tak
daleko, jak
to došlo.? začala Petra, když vstoupila do předsíně vyzula se a zavřela
za
sebou dveře. ?Věř mi, že kdybych to mohla vrátit, tak bych to všechno
vrátila.?
Markéta Petřino žvanění pouštěla jedním uchem dovnitř a druhým ven a
Petra si
toho byla vědoma. Pokud chtěla něco svojí návštěvou docílit a
nenechat to
vyznít jako prázdné gesto, tak si musela nějak získat Markétinu
pozornost.
Náhle ji napadla spásná myšlenka. Moc se jí do
toho co mělo
přijít nechtělo, ale nešlo to jinak.
?Podívej, Markéto, vím, že jsi asi dostala pořádný
výprask
od ...otčíma, ? včas si vzpomněla na Markétinu ohnivou reakci, když se
o druhém
manželovi Markétiny matky vyjádřila jako o jejím otci, ?ale jestli si
vzpomeneš, tak já jsem taky nevyvázla s čistým štítem.? Jakoby právě
vyslovila
nějaké tajné heslo, tak bezostyšně rozepnula vlastní kalhoty a spustila
je na
zem. Na důkaz svých slov se natočila zády k Markétě a ukázala jí fialové modřiny, které ji na zadku zanechala
Trenérčina plácačka.
To konečně upoutalo Markétinu pozornost. Šílenost
a
nereálnost Petřina počínání konečně vytrhla Markétu z letargie,
protože to
už bylo i na její unavené vnímání příliš bizardní. Petra se potěšila,
když uviděla, že konečně
získala
Markétinu pozornost, ale navenek na sobě nedala nic znát.
?Co to děláš Petro. Obleč se.? Promluvila Markéta
otráveně,
ale Petře neušlo, že až poté, co si její pozadí prohlédla a zhodnotila.
A tak
si byla celkem jistá, že otráveností se Markéta snaží spíše maskovat
něco
jiného.Poslušna příkazu, natáhla si Petra kalhoty opět
nahoru. Účel
to už splnilo, má Markétinu pozornost. Otázkou zůstávalo na jak dlouho.
?Jak jsem říkala je mi to líto?? Markéta jí
skočila do řeči:
?Ty nic nevíš.?
Petra se odmlčela, protože čekala pokračování, ale
Markéta
vypadala, jakoby ona věta řekla vše, proto musela opět začít sama.
?Markéto nejsi tak jedinečná, jak si myslíš.?
V Markétě
opět začínal klokotat vztek, ale jak Petra pokračovala, postupně se
vytrácel.
?Nejsi jediná, kdo dostává doma výprasky.?
Markéta šla do kuchyně a Petra ji opatrně
následovala, aniž
přestala mluvit. V kuchyni se Markéta otočila a zadívala se
Petře do
očí. ?Ty?Nic?Nevíš? důraz, se kterým odsekávala jednotlivá slova Petru
zastavil
uprostřed věty.
Najednou toho bylo na Markétu příliš a tak
rezignovala.
S povzdechem se sesunula na židli. Bolestivě zasykla, když
dosedla. A
unaveně složila ruce do klína.Tatam byla nezničitelná
atletka Markéta, Skála
v přílivu, Maják v bouři. Čeho je moc toho je příliš, Markétě
už
nezáleželo na tom, co si Petra pomyslí. Bylo to, jakoby někdo
z nafouknutého balónku vypustil půlku vzduchu. Skloněná hlava,
ramena
propadlá dopředu,vyhrbená záda. Takto si lze představit někoho, kdo
sedí jak hromádka
neštěstí.Petra mlčela, protože tušila, že Markéta
potřebuje
čas a pak
se sama rozhovoří.
A skutečně? s dalším povzdechem se
z Markéty
začala sypat slova, věty, celý příběh.
?Nejde o výprask nebo o bolest?jde o bezmoc.?
Markéta
nezahleděla do svých dlaní a hledala slova, ?neumíš si představit tu
bezmoc.Víš, že tě čeká výprask?nezávisle na tom, jestli jsi něco
udělala nebo
neudělala, jestli ses snažila nebo se flákala, jestli jsi měla štěstí
nebo
smůlu. Dostaneš, protože on chce.? Markéta se neradostně uchechtla a
zacitovala: ?Kdo chce psa bít, hůl si vždycky najde.?
?Nejjednodušší je počítat s tím, že
v kteroukoliv
denní nebo noční dobu může za tebou přijít a říct ti, že dostaneš. Ty
vlastně zažíváš ve své mysli výprask pořád.
Někdy se tě
nemusí dotknout po celý týden, ale ty přesto celý týden žiješ ve
strachu. Bude
tento pohled stačit k tomu, aby se naštval a našel si důvod?
Před výpraskem se třeseš, protože netušíš, jak
těžký bude a
snažíš se přijít s nějakou polehčující okolností, která by mohla
ovlivnit
množství ran. Nevíš ale, co bude tím důvodem a nevíš tedy ani, co může
zafungovat jako polehčující okolnost.
Když k výprasku dojde, tak tvá důstojnost ti
říká:
tentokrát nebudu plakat, tentokrát nebudu prosit, ale jak přichází
rány,
přichází i slzy.
Většinou nepláčeš kvůli bolesti fyzické, ale kvůli
lítosti a
bolesti nad tím, že není nic, co bys mohla udělat, abys z té pasti
unikla.
Není nikoho, kdo by ti mohl pomoci, na koho by ses mohla obrátit.
A to nemluvím o tom, že zároveň víš, že jediný
důvod pro tvé
utrpení není nějaký tvůj prohřešek, nebo že ho někdo naštval a on si
potřebuje
vylít vztek na někom slabším. Důvod pro tvůj výprask je ten, že ho to
sexuálně
vzrušuje, parchanta. Vzrušuje ho, když tě mlátí, ty se před ním krčíš,
vzlykáš,
naříkáš.?
Markéta se zhluboka nadechla a zastavila ve své
zpovědi,
jakoby překonávala další zábranu, ale v situaci ve které právě
byla se jí
všechny zábrany bortily jak domeček z karet.
?Když si ho mamka vzala, tak byl hodnej a
nevztáhnul by na
mě ruku. Pečoval o mě, kupoval mi oblečení, byl starostlivý. Teprve
když jsem
se ohradila, když mi chtěl při koupání mýt záda, teprve pak ukázal svou
pravou
tvář. Nejdřív tlačil a tlačil, ale když jsem pořád odmítala, tak se
rozčílil a
vrazil mi facku.
O týden později se mu nelíbilo něco dalšího a zase
to
vyřešila facka, pak pár facek a ani ne po měsíci jsem poprvé byla
přehnutá přes
křeslo a na zadek mi dopadal jeho řemen.
Za dva měsíce už to bylo na holou. A za půl roku
už byly
výprasky na denním pořádku.
Kdykoliv slyším jak těžce dýchá nebo cítím
v zátylku
jeho chlípný pohled, když klečím po výprasku v koutě tak se mi
z něho
chce zvracet.?
Petra neměla tušení. Když teď Markétu poslouchala,
tak
střídavě zatínala pěsti v bezmocném vzteku a střídavě zuřivě
mrkala, aby
se pro Markétu nerozplakala.Položila jí ruku na rameno a
když ji Markéta
nesetřásla, tak
se k ní sklonila, aby ji objala.Dlouho zůstaly jen
tak v objetí a obě mlčely,
než se
Petra napřímila a účastně, ale přesto zvědavě se zeptala: ?Ukážeš mi
to??
Markéta tiše přikývla, postavila se a spustila
kalhoty pod
zadek, aby se Petra mohla podívat.
Petra zasykla, když tu spoušť uviděla.
?Markéto?Já?.?
hledala slova ?Promiň.? Markéta se na ni podívala a když viděla
v Petřiných očích skutečnou účast a výčitky svědomí, tak se slabě
usmála:
?To se zase zahojí.? mávla rukou ležérně. Gesto by bylo celkem
přesvědčivé,
kdyby nebylo té zpovědi před tím.
?Markéto, je ti jasné, že to co dělá je trestné?
To je
fyzické a psychické týrání.? Petra pokračovala, když se snažila
zachovat
chladnou hlavu a rozumně celou záležitost vyřešit i když fakta se
kterými ji
Markéta konfrontovala byla skutečně těžko stravitelná.
Aby ji neovládla sebelítost a znovu se nesesypala
v pláči, tak se Markéta opět slabě usmála. ?Ano vím to, ale mamka
se o
tomto nesmí dozvědět. Ona by to neunesla. A já to musím vytrpět už jen
chvíli a
pak vypadnu z domova. Jakmile dostanu stýpko do té Anglie, tak si
sbalím
kufry a ahoj a na nikdyneshledanou.?
Petra s tímto ale nemohla souhlasit. Sama
měla dost
zkušeností s plánováním a odplatou a nemohla by si odpustit, pokud
by
Markétu nechala, aby z toho všeho otčím vyváznul
nepotrestán/neposkvrněn.
?A co si myslíš, že se stane, až odejdeš? Myslíš,
že si
nenajde někoho dalšího koho by mohl trápit??
Petře se nelíbil Markétin postoj a potřebovala
v ní
rozproudit její pověstnou bojovnost. Bylo jí jasné, že nebojuje ne ze
strachu,
ale z lásky k mamce, která si našla druhého manžela a těžko
by nesla,
pokud by se dozvěděla co je zač.
?A kdo je další na řadě? Sama jsi říkala, že je
mamka teď
hodně zranitelná?? Markéta se zakabonila a do očí se jí zase vracel
oheň. Petra
zmlkla, protože tak lépe nechala vyznít svoje varování.
Markétina sebelítost se pomalu rozplývala, Petra
poznala, že
první krůček se jí podařil a rozmluvila se znovu.Když
konečně Markétu přesvědčila o nutnosti
zasáhnout,
pokračovala v nastiňování svého plánu. Postupně se zapojila i
Markéta, obě
děvčata se pohroužila do rozhovoru a v hlavách se jim postupně
tvořil
plán, jak z toho ven.
Petra položila telefon, podívala se Markétě do
napjaté tváře
a povzbudivě na ni mrkla:?Alea ecta est.?
?Kostky jsou vrženy.? Přikývla s vážným
výrazem Markéta
ve snaze sdílet Petřin optimismus. Nedokázala se uvolnit. Foťák pípnul
na znamení, že
ukončil
upload obrázků do počítače a Markéta si znovu prohlídla fotky, které
před
chvílí s Petrou ?nacvakaly?.
Do otčímova příchodu bylo ještě třeba mnoho
udělat, ale po
Petřině telefonátu už nešlo akci odvolat? Bylo načase překročit
Rubikon,
s tím Markéta souhlasila a ne že ne, ale teď, když už nebylo cesty
zpátky,
neměla z toho dobrý pocit a napětí jí kroutilo a uzlovalo vnitřnosti:
?Jak
otčím zareaguje? Nezapomněly na něco?...?
Petra včas odhadla, co se Markétě honí
v hlavě, zezadu
k ní, sedící u počítače, přistoupila a povzbudivě jí stiskla
rameno.
Markéta se ohlédla a usmála se. Ano, s Petrou za zády to zvládne?
V zámku zarachotily klíče, odemkly a neznámý
návštěvník
vstoupil do bytu.
Markéta si byla jista, že je to on a zhluboka se
nadechla.
Pohlédla na Petru, aby u ní načerpala sílu, ale ta už se nechala
pohltit svojí
rolí.
Přesně podle předpokladu zaznělo zadunění, jak
otčím
?položil? svoji aktovku a rázným krokem vyrazil ke dveřím od Markétina
pokoje.Jeho ruka ztěžka dopadla na kliku a Markéta se
v duchu
připravovala na to, že zanedlouho bude muset čelit jeho hněvem
brunátnému
obličeji.Bez zaklepání vtrhnul dovnitř - a zastavil se
uprostřed
kroku, když zahlédl Petru. Nečekal, že u dcery někdo bude.
Markéta seděla na posteli a Petra na židli naproti
ní, asi
půldruhého metru daleko. Měl v plánu dotáhnout Markétu do obýváku
k další ?rozmluvě? a zjistit co to má všechno znamenat. Když ale
zaregistroval cizí osobu, znejistěl.
?S tebou,? zarazil svůj ukazovák namířený
Markétiným
směrem do vzduchu, ?chci mluvit.? procedil skrz sevřené rty.
?A ty?nevím kdo jsi ty, ale je
načase, abys šla
domů.
Markéta teď nemá čas.? Otočil se k Petře a jeho výraz poněkud
změkl.
?Dobrý den, já jsem Petra
Žídková.? usmála se na
něho Petra.
On už ji ale ignoroval a otočil se na patě, aby z pokoje zase
vypochodoval. Svoje rozkazy sdělil a očekával, že budou okamžitě
vyplněny.
Udělal několik kroků a zase se jeho pohyb zasekl v půli kroku.
Položil nakročenou nohu a pomalu se otočil, na
tváři směs
předchozího hněvu, podezření a překvapení.
Petra promluvila, ještě než se stihnul zeptat:
?Ano, Petra Žídková,
ta co vám dneska volala.?
Opět ožil a do očí mu vniknul skoro nepříčetný
výraz, který
Markéta tak dobře znala. Když se takhle tvářil, tak to pak hodně bolelo?Třemi rychlými kroky se přesunul k Petře, ale
ta také
neváhala a jakmile se rozpohyboval, vzala do ruky obálku co jí ležela
na klíně
a vyskočila na nohy.
Když byl na krok od ní, tak se napřáhnul, aby ji
srazil
fackou. ?Zkus to hajzle a zažaluju tě?? prskla mu Petra do očí,
přistoupila
blíž a napjala se do své plné výšky(ve skutečnosti tím, že mu
nakročila do
útoku, tak mu účinně zabránila, aby ho dokončil? A dala mu čas přemýšlet? A připravila se kolenem tak,
aby mohla
zasáhnout v případě, že jeho přemýšlení nepřinese kýžený efekt?).
Nečekal odpor a tak se znovu zaseknul. Vlastně by
jeho
chování vypadalo komicky, kdyby nešlo o někoho tak nebezpečného.
Vypadal jako
loutka, jejíž loutkař nezná svoje řemeslo.
?Tady mám ty fotky o kterých jsem ti říkala,?
zamávala mu
před obličejem obálkou a tykáním mu dala najevo, jak málo se ho bojí,
?Markéta
to zatím nechce vytahovat na světlo světa, aby s tím předem
seznámila
svoji mamku, ale udělej mi něco a zítra je to na stanici spolu
s mým
svědectvím a zprávou od mého doktora.? Kula železo dokud bylo žhavé a
nedávala
mu šanci chytnout druhý dech a stát se pánem situace, převzít otěže,
jak tomu
byl zvyklý.
Viděl že u Petry nepochodí a svou zlost zaměřil na
další
oběť - Markétu. Ta seděla v klidu dál a vracela mu jeho
pohled. Po
včerejšku se v ní cosi změnilo a už ji nedokázal vystrašit svým
pohledem
nebo gesty. ?Má pravdu.? Bylo jediné co mu klidným hlasem řekla. Její
pohled
sděloval vše ostatní.Ztěžka dýchal a probodával ji
pohledem, který mu
ona klidně,
snad dokonce s náznakem opovržení vracela. Teď, když se mu
postavila, ho
uviděla takového jaký skutečně byl - chudák, násilník, který si svou
oběť
vybírá
jen tam, kde ví, že nenarazí na odpor.
Otočil se k Petře zády a odcházel
z pokoje. Ve
dveřích se ještě jednou zastavil a pronesl poslední výhružku: ?Toho
budeš
litovat dceruško.?
Pak za sebou zavřel dveře. Klidně, tiše, o tolik
hrozivěji,
než kdyby jimi naštvaně prásknul.
Petra si vydechla a posadila se, protože se ji od
duševního
vypětí rozklepaly nohy. Tentokrát to byla Markéta, kdo se na kamarádku
usmál,
kdo dodal povzbuzení. Zvedla ruku s diktafonem a stiskla konec
nahrávání.
Teprve potom se usmála i Petra: ?Zvládneš to??
narážela na
jeho poslední výhružku. ?Jasně, jen si dál kope svůj hrob, když už jsme
to
spustily, tak ať je to velkolepé a s muzikou.? mávla nad tím rukou
Markéta
i když uvnitř si tak jistá nebyla. ?Petro?já?děkuju??
Obě dívky se postavily a navzájem se objaly?
Správce serveru upozorňuje, že zde uveřejněná díla podléhají ochraně autorských práv ve smyslu zákona č. 121/2000 Sb. Všechna práva autorů vyhrazena. Neautorizované použití díla bez souhlasu jeho autorů se zakazuje.
Chcete na www.ds-life.cz také publikovat své články ? Přečtěte si návod
Tímto komentářem pokládám ze svojí strany debatu s tebou za uzavřenou. Případné další komentáře prosím neadresuj mě. Nebo je posílej do pošty...přestáváme se pohybovat v rámci slušné diskuse...pokud máš konstruktivní kritiku, která mě může pomoci, budu ti za ni vděčný, pokud mě nazýváš patologickou osobností (byť z nevědomosti) a neslyšíš argumentaci(proč zveřejněno na DS-life: viz článek:"pro mě to do oblasti BDSM patří z osobích důvodů" viz auditorium:"Toto počínání jí bylo prezentovno jako BDSM..." viz komentáře: "Vím, že nejde o BDSM, ale příběh který mě k napsaní článku inspiroval byl z oblasti BDSM,resp. byl součástí života dvou BDSM+ lidí...
Proč v rubriuce té a té: já rubriku nevybírám Proč pornografická povídka: viz úvod: povídky NEPLNÍ učel masturbační fantasie 2)pověz mi rozdíl mezi fikcí a realitou(jak z fikce můžeš posuzovat psychickou labilitu autora? Jaký autor fikce pro tebe je normální(trochu tolerance "paranoiku", nevidis si na spicku nosu a zlobiš mě...pak by vsichni tvůrci horroru, psych. románů, hist. románů, sci-fi i fantasy byli patologičtí...pokud si opravdu myslíš, že věci v povídce se nedějí, nebo nedějí tak jak byly popisované asi tě zklamu...dějí a pokud myslíš že se nedotýkají života BDSM+ lidí(které bych na DS-life a mezi svými čtenáři očekával), tak tě opět zklamu...dotýkají), pověz mi jak bys byl o tématu schopen a ochoten diskutovat, pakliže ne touto formou: tedy povídka a z ní vycházející komentáře(pokud bych chtěl celou záležitost řešit v auditoriu, tak se mi málokdo ozve, málokdo poradí.))
Ad soukromí: dovedeš z informací které jsem poskytnul jednoznačně identifikovat dotyčnou? Myslíš si, že to kdokoliv kromě jí samé a lidí kterým se svěřila(a kterým tedy důvěřuje a nebojí se jejich reakcí a kteří se ze zmíněných komentářu nic nového nedozvěděli, právě naopak mají pocit,že někdy jsou tak obecné, až jsou nepřesné) dokáže? Já myslím že ne, a pakliže se plteu, milerád se dotyčné omluvím, a pokusím se přijít s řešením všech problémů, které by jí tímto mohly vzniknout.
Na druhou stranu bych uvítal, kdybys do toho nestrkal nos, pokud nechceš pomoci.
Díky
Petr
(PS: a kdyz uz ten nos strkas, bud slusny, vice toho dosahnes, nejen v jednani se mnou(ale to asi víš, jen se tím neřídíš.))
Proč v rubriuce té a té: já rubriku nevybírám - ale klidne muzes navrhnout ;-) Na druhou stranu, nekam se to dat muselo. A tohle bylo hodne specificke dilko, to by asi muselo dostat vlastni rubriku... :->
Pravda, pravda Njale.
Já si nestěžoval:-) Dokonce jsem i psal, že pochopím, pokud se rozhodnete to zavrhnout a jsem moc rád, že jste to ochotně zveřejnili. Pomohlo mi to některé věci si ujasnit i některé nové teorie akceptovat.
Díky za to(díky i všem kteří přispěli do debaty(ať už kladně nebo méně kladně:-D))
Potfurko!!!
Já tady koriguju tvůj proslov, abych předcházel případným konfliktům a ty si děláš legraci.
Viš jak težké je někdy stát za tebou, když se vyjadřuješ podobně zbrkle?
(velmi:-))
Šídlo si dělej z lidí tady legraci. Kluci a holky z redakce se naštvou, a můžeme se jít všichni klouzat. A já zveřejňovat svoje povídky a úvahy na BDSM, kde je čekací doba na zveřejnění několikanásobně delší(docházi-li tedy ještě ke zveřejňování...nechci se nikoho dotknout)
Zas máš hravou Kočko, viď:-)?
Více v poště.
Když něco uveřejňuješ, musíš počítat s tím, že se tomu lidi budou vyjadřovat. A taky s tím, že ne každý pochopí, jak jsi to myslel a cos vlastně chtěl říct. I s tím, jejich reakce budou do určité míry "strkání nosů do věci, jejíž pozadí neznají". Prostě se vyjadřují k povídce zde uveřejněné a pojmenovávají své dojmy z ní. Že se ti všechny reakce nebudou líbit? To už je osud autorů...
Díky Liško:-)
Popřemýšlím, jak jsem mohl na Arixe zareagovat lépe a možná svůj postoj poupravím...
Díky za případnou připomínku na místě, máš pravdu a asi mě spíš naštval způsob prezentace, než obsah.
V diskusích k jednotlivým článkům je způsob odpovídání a řazení příspěvků značně nepřehledný. Předkládám autorům serveru k uvážení, zda by nebylo dobré použít stejný způsob řazení příspěvků, jaký je v jednotlivých auditoriích zde na ds-life, nebo na jiných diskusních serverech - na lopuchu, lapiduchu, nyxu, okounu apod...
Možna budu za ňoumu, ale představoval bych si to řazení jako kaskádu, jen s tím rozdílem, že nové příspěvky by se kromě odsazení zárvň zobrazovaly v rámci odsazení nakonec
tzn:
1
1.1
1.2
1.3
2
3
zatímco teď se mi to zobrazuje:
1
1.3
1.2
1.1
2
3
Pokod to jde přepnout prosím o podrobné určení kde...díky a prosím o shovívavost:-)
Doplním ještě jednu poměrně zásadní věc. Neexistuje nekonsensuální BDSM. Existuje BDSM, jistý styl vztahů a chování, který je podmíněn souhlasem svéprávných aktérů a je zcela v pořádku. Pak existuje násilí, které je patologickým jevem (není-li sebeobranné), nepatří do slušné společnosti a je třeba jej potírat. Není nic mezi tím.
Tak to máš naprostou pravdu a hned mi docvaklo, že to takhle nějak asi budeš myslet. Nicméně, autor se nijak nesnaží tento příběh prezentovat jako bdsm.povídku, nýbrž jasně a hned na začátku jej označuje jako příběh o nekonsensuálním násilí a soudím, že smyslem jeho publikování je právě upozornit na rozdíl mezi SSC bdsm a nekonsensuálním násilím, které si zasluhuje odsouzení.
zkopíruju svůj post autorovi - Je-li článek uveřejněn na BDSM serveru v rubrice spanking, vykazuje-li znaky pornografické povídky (viz popisy výprasků, apod.) a zároveň popisuje tvé zkušenosti s (nekonsenzuálním) násilím, pak je něco špatně. Buď je špatně ta nekonsensualita (což je rozdíl mezi BDSM a násilím), nebo je špatně styl, rubrika i server. Nediv se pak takovým komentářům.
Nemyslím si, že by cokoliv bylo špatně. Autorův postoj k dotyčné problematice je jednoznačný, uvedený velkým disclaimerem na počátku příběhu a dále se odráží v jeho příspěvcích zde i v auditku Psychický sadismus a masochismus. Zažil jsem podstatně (a úmyslně) nejasnější situace a snad i proto nyní nemám problémy s rozlišováním.
Udělejte test a zkuste nabídnout článek k publikaci nějakému serveru, který se zabývá domácím násilím nebo násilím na dětech. Velmi bych se divil, kdyby z jeho četby neměli podobný dojem, jako já...
Zaujala mě myšlenka potíraní násilí, které je patologickým jevem(není-li sebeobranné):
Pokud umlčím tu část mě, která bude chtít slovíčkařit poukazováním na nedostatečnost definice násilí(co je násilí?, bojové sporty?, box?, výchova a fyzické tresty(a do jaké míry: řemen? naplácání? facka? pohlavek? plácnutí?)...všechno splňuje tvoji definici:"není v sebeobraně"), a budu předpokládat, že nejde o další "křižáckou výpravu: "BOJUJME PROTI NÁSILÍ DOBŘÍ LIDÉ"(TEDY NÁSILÍM PROTI NÁSILÍ:-()", tak by mě zajímalo, jak si Arixi takové potírání násilí představuješ, pokud ti povídka, s varováním na začátku, že nereflektuje SSC, že nejde o masturbační fantasii, že nepatří do BDSM tolik zvedá mandle, že autora nařkneš z patologičnosti?
Petr(autor:-))
PS: pokud se ti termín nekonsensuální BDSM(což je pro mně totéž jako "BDSM", BDSM, které nereflektuje SSC(SSC=bezpečný, v rozumné míře, konsezuální), pseudo BDSM...) nelíbí, navrhni jak bys(jednoduše, pochopitelně a stručně) říkal činnosti, která je prezentována v rouše BDSM a přitom jde o násilí(s prvky BDSM...tedy scénkování, bondage, sadomasochismus...jen s tou nectností, že nejde o konsenzus co se týče míry)
(Nemluvím o článku, ale o realitě, která mě k napsání článku přivedla...jak jsem říkal, nezažil jsem partnerku, která by mě nekonsenzuálně řezala ve vztahu:-), ale přesto mám s nekonsenzuálním násilím svoje zkušenosti a ty jsem použil při psaní článku...pokud tedy chci pomoci dívce, která nemá problémy ve vztahu otec/dcera, ale ve vztahu přítel/přítelkyně...musím jí dát najevo, že si její situaci(bezmoc, strach, bolest a beznaděj) umím představit a jsem tedy autorizován k udílení rad(resp.moje rady mají váhu a jsou podpořeny zkušeností)...Pokud podobnost mezi jednotlivými případy(vztah otec/díte a vztah přítel/přítelkyne(resp. přítelkyne o mnoho mladsi, skolou povinna, bez financi a bez moznosti návratu k rodicum)nevidíš, pak tě asi chápu, ale asi se nedomluvíme.)
Měla jsem z něj podobně smíšené pocity jako Arix a pořád přemýšlím, čím to je. Tenhle text není o BDSM ani, ale o domácím násilí. Ale tím, že je na tomhle servru a že se k němu rozpoutala (tebou jako autorem podporovaná diskuze o konsensuálním a nekonsensuálním násilí v partnerských vztazích, docela čtenáře mate...
já osobně to dělím docela vyhraněně. KRASNE ponížení verzus ponížení ošklivé. Krásná bolest verzus bolest ošklivá. Krásné násilí verzus násilí očklivé. Všichni se schodneme, že bDSM má být o tom krásném násilí. A kdekoliv se to zvrhne v ošklivé. je třeba zasáhnout.
PS: existuje i krásná bezmocnost a krásná beznaděj....
My "zasvěcení" :-) chápeme co tím myslíš, ale použít termín "Krásné násilí/ponížení" před nějakym "vanilkovym" člověkem, minimálně si poťuká na čelo a řekne ti že ti řádně kape na karbit, příp. tě jako Arix označí za "patologickou osobnost" :-))
Sympatické dělení:-)
Jen ta bezmocnost a beznaděj krásná asi musí bý časově omezená, nebo musí být možnost se z ní vlastními silami nějak dostat, popřípadě naděje, že někdo jiný nás z ní dostane.
Co mě tolik štve v souvislosti s článkem(ať už jde o BDSM v uvozovkách nebo o výchovu v uvozovkách), že oběť neví, že má možnost z toho ven, neví, že si může pomoci sama ani že jsou jiní,kteří pomoci ochotni jsou:-(((.
Každý tvrďák, který pak tvrdí, že neznalost je vlastní hloupostí oběti u mě vyvolá jen radost, že on toto nezažil a smutek, že nedokáže překročit svůj stín a alespon se POKUSIT pochopit, že kromě subjektivní pravdy a objektivní pravdy, může existovat i neméně důležitá subjektivní pravda oběti.
Arixi: Inteligence a Zkušenost není zaslouženou odměnou, ale privilegiem, které by mělo jít ruku v ruce s Moudrostí a Pochopením (mmj. i pochopením, že druzi to mohou mít jinak a když něco říkáš, tak nepochopení nemusí být vždy chybou na příjimači:-().
petr(angel): Když chceš slovíčkařit, pak si uvědom, že o násilí lze mluvit tehdy, je-li nedobrovolné (bojové sporty, box a BDSM sem jistě nepatří ;)). Co se týče výchovy, tam je situace složitější a část odborníků uznává, že do jistého věku má fyzický trest své místo, o jeho vymezení proti týrání bylo napsáno již mnoho slov povolanějšími; nadto se v našem případě o malé, rozumovým argumentům nepřístupné dítě (jinde fyzický trest smysl nemá) nejedná.
K té patologické osobnosti - souvislost nekonsensuálního násilí a podrobných popisů, budících dojem záliby v tomto způsobu konání, skutečně takovou představu navozuje.
Tolik mimomísní argumenty, teď k podstatě.
Je-li článek uveřejněn na BDSM serveru v rubrice spanking, vykazuje-li znaky pornografické povídky (viz popisy výprasků, apod.) a zároveň popisuje tvé zkušenosti s (nekonsenzuálním) násilím, pak je něco špatně. Buď je špatně ta nekonsensualita (což je rozdíl mezi BDSM a násilím), nebo je špatně styl, rubrika i server. Nediv se pak takovým komentářům.
Termín nekonsensuální BDSM je pleonasmus, pro tebou popisované násilí, ať je v jakémkoli rouše, existuje několik paragrafů v trestním zákoníku, jen takhle z hlavy mě napadá útisk, vydírání, týrání svěřené osoby a násilí proti skupině obyvatel a jednotlivci. Pán z tvého příběhu by se měl ze svých zážitků zpovídat úplně někde jinde.
Pokud chceš pomoci dívce, která má obdobné problémy v partnerském vztahu, je to chvályhodné. Ale myslíš, že je vhodným způsobem zveřejnění? Vhodným médiem BDSM server? Vhodným stylem pornografická povídka? Jde-li o školou povinnou přítelkyni, jistě lze najít vhodnější způsoby řešení. Pokud jsi proti zmíněnému násilí účinně zasáhl (ať už právními nebo fyzickými kroky), pak tento odstavec neber vážně.
Ještě pár přípodotků - nesměšoval bych nekonsensuální násilí a non-SSC BSDM. I dobrovolné násilí může být unsafe a insane, každý jsme jiný.
A konečně - jak může někdo tolerovat něco nekonsensuálního?
ano. samozřejmě že ty vždycky nejlépe víš JAK se to dělá (lépe řečeno že to dotyčný dělá blbě).
Upřímně, sám jsem se několikrát setkal s podobnými ať již smyšlenými, nebo reálnými (!) případy , a vím, jak něco podobného spolu se snahou pomoci dokáže člověku pohnout psyché. Včetně nejsitoty, pocitu bezmoci a tak dále. A do podobné situace se může dostat každý z nás.Proto také tento článek na DS-LIFE.
PS: jsou tady nějací lidé nepatologičtí (krom tebe samozřejmě)
Mimochodem, díval jsem se na některé jiné tvé texty a po přečtení dalších (fiktivních) příkladů týrání nezletilé svěřené osoby, které ve svých povídkách popisuješ, nemám na původním, trošku neuváženém výroku o patologičnosti potřebu nic měnit.
Souhlasím; ale měl jsem na mysli něco trochu jiného. Odporné je především zpracování tohoto příběhu.
Buď jej autor míní jako kritiku násilí na závislých osobách - a pak nač ty podrobnosti okolo výprasku/výprasků, shodné s formulacemi u jeho ostatních povídek, nač uveřejnění na serveru, který se zabývá BDSM.
Nebo jde o další povídku ve stylu BDSM - a pak je autor osobnost přinejmenším patologická.
Arixi přiznám se, že teď bohužel nemám čas na dlouhé rozepisování toho, jak to myslím - ale: k tomu, co se Ti mj. silně nelíbí - a to rozepisování scén kolem výprasků, v případě, že autor chce jev odsoudit. Namátkově mě napadlo několik protiválečných filmů, kde je asi každému jasné, že autoři neoslavují válku - třeba Četa - film hodně známý. Asi ve třetině jsem tehdá vypla video, neboť se mi ze zobrazovaných scén opravdu dělalo zle. Na můj vkus hodně hnusné. Přesto bych si ani na chvíli nepomyslela, že by autoři "fandili válce". Ty ano? Nehledě na to, že na začátku Petrova článku přeci JE výslovně uvedeno, kam autor míří. Nejde o další povídku ve stylu BDSM. A stále si myslím, že je dobře, že tady ta povídka je. Minimálně proto, aby se tedy řeklo, co BDSM opravdu ne a není.
Arixi, ty podrobnosti okolo výprasku/trestů jsou potřebné k tomu, protože poskytují velmi přesný vhled do mechanismu pseudopedagogického sadismu. Chceme-li bojovat proti nějakému jevu, musíme jej co nejlépe poznat a porozumět mu. Rovněž popisy psychického stavu oběti jsou velmi přesné (pocity vyčerpání, únavy, rezignace apod.) Já jsem neměl ani ten nejmenší problém pochopit smysl tohoto článku a to, co chtěl básník říci.
btw Dochází-li k neporozumění, nepochopení a k nedorozumění u takto imo zcela jasných a jednoznačných textů, začínám rozumět i tomu, čemu jsem dlouho nemohl přijít na kloub - proč se tak těžko s lidmi nachází společná řeč.
Viz. níže...Propříště než začneš něco komentovat/hodnotit, doporučuju ti přečíst si komentáře už napsaný, ať tady pořád neopakujeme to samý dokola jak v pomocný škole :-P
Ahoj Arixi
Jak bylo nekolikrat receno zde v komentarich i v prislusne sekci auditka (auditorium psychicky sadsmus a masochismus), CLANEK BYL NAPSAN JAKO KRITIKA "BDSM" ci jak to ty nazyvas pseudoBDSM.
Byl napsany pro jednu konkretni divcinu, ktera v představě, že jde o BDSM tolerovala psychicke tyrani a nekons. bití od svého přítele.
Co se tyče podrobných popisů: OMLOUVAM SE, NEJEN TOBE, ALE I VSEM DALSIM KREHCIM DUSIM. Bohužel pokud chci radit, musím přesvědčit dotyčnou, že vím o čem mluvím, že si to nejenom umím představit, ale že jsem si to i zažil na vlastní kůži.
Napadá-li tě lepší způsob, velmi rád si ho přečtu, pokliže se rozhodneš ho zliterárnit a zveřejnit.
A k uveřejnění na DS-life:
Pseudo BDSM (abych užil tvou terminologii) k BDSM komunite patrí at už se ti to líbí nebo ne. BDSM+ člověk se BOJÍ zeptat se veřejnosti, co by měl dělat se svým zaměřením a raději zkouší své štěstí v komunitě.
Má-li štěstí, a je-li dostatečně otrlý, dokáže se prosadit, má-li smůlu a není-li tolik otrlý, může se stát, že padne pod ruku někomu, kdo s BDSM (ve stylu respektovani SSC ap.) nemá mnoho společného, zato má přemíru komplexů a v nováčkovi vidí možnost, jak se části z nich alespoň na chvíli zbavit...a pak bye bye nováčku:-(((.
Jsem dalek tomu, abych radil lidem, kteří moji radu nechtějí, nepotřebují.
V případě ale, že mě o pomoc někdo požádá a já mu pomoci můžu, tak zkouším všechny možné prostředky...veř mi, že zveřejnění "povídky" přišlo až jako poslední možnost a spíše pro klid mysli, jakože jsem zkusil všechno, spíše než s nadějí, že by to mohlo skutečně oné dívce pomoci.
Další připomínky prosím do pošty, protože svoje stanovisko jsem snad více než zřetelně vyjádřil v komentářích k článku a v diskusi v auditoriu.
(PS: "osobnost přinejmenším patologická" mě pobavila...jen tak pro zajímavost...jaké je další stadium?(normální...zvláštní...patologická...???))
je HNUS a v BDSM nemá co dělat (psychický už vůbec ne!) a všechny provozovaný praktiky se MUSÍ líbit oběma/všem "účastníkům hry" :-) -Namítáš "Ale jak se pozná ta hranice?/A co překračování hry?" - Tu si právě určujou sami, a pokud jde o manipulaci/"gumování", "spodek" jakožto dospělej člověk musí sám poznat kdo to s nim myslí dobře a od koho si nechá poroučet/radit/řikat co má dělat (Např. když jsou to věci který uznává i on sám, jenom nemá tak silnou vůli/chuť je plnit sám bez vedení :-) (Pokud už teda mluvíme od D/s životním vztahu a ne o pouhý hře :-)
Nadherna plamenna rec:-)(promin, jen te skadlim:-))
1) vytecne to funguje, kdyz oba komunikuji(tak aby to ten druhy pochopil...komunikace kterou si druhy vyklada jinak je ...na nic(slusne receno))
2)druhym predpokladem je, aby byli oba dospeli(ne vekem nebo cislem v obcance, ale dusevne dospeli...tzn alespon sami pred sebou meli jasno, co chteji, co maji radi a po cem touzi a aby byli ochotni pro to neco udelat(zacina to vyslovenim onoho prani a konci aktivnim usilim pro zdarne naplneni tohoto (jiste bohulibeho:-))cile.
3) jak uz jsem tady(nebo mozna v auditku) rikal: v mem pripade se "gumovani" nebojim, na druhou stranu vim, ze dokud si s hranicemi lamu hlavu, tak me neovladnou hormony a nikdy vysledku nebudu zpetne litovat(se zpetnou litosti mam zkusenosti u jedne divky kterou oba zname...vis koho myslim, ze?:-))
4) jiny pripad ale nastane, pokud jde o "vztah" ktery byl podnetem k napsani clanku...vztah, kdy jeden "partner"(v uvozovkach, protoze neni rovnocennym partnerem ani ve svych ocich ani v ocich vrska) ma problemy se svetem a v BDSM hleda ukryt, unik, bezpeci.
Ten tady samozrejme nenachazi a i pokud by nasel(nasla) tak problemy se nevyresi tim, ze pred nimi uteceme(at uz jde o unik do sexu, alkoholu, prace, partylife, sportu, nabozenstvi nebo drog(fuj!) a buhvicehojeste). problemy, ktere jsou venku...muzou teoreticky zaniknout kdyz se na ne zapomene nebo zacne platit promlceni. Problemy uvnitr(sramy na dusi, vycitky svedomi apod) ale nikdy nezmizi a v nespravny okamzik(kdyz je nejmin potrebujeme) ukazou ruzky(toto je moje zkusenost...pokud ma nekdo zkusenost vyrazne jinou...prosim at se o ni podeli)
Devcata ja vas mam obe rad(i kdyz kazdou jinak:-)) ale co se tyce toho nespravneho okamziku, takse obavam,ze jste vedle(pokud si za svym stojite, pokracujte prosim a snad pochopimjaktomyslite a o jake konkretni zkusenosti(znalosti) sva tvrzeni opirate.
Ja mam spise pocit,ze kdyz si nekdo takovebremeno s sebou nese,tak ho naopak pohrbiva, zahrabava a snazi se na nej zapomenout a to je CHYBA(IMHO). protoze tento problem, davno povazovany za vodu ze vcerejska v situaci, kdy se dostaneme do uzkych, kdy nam zivot podrizne vetev naktere jsme dosud sedeli a potrebujeme z minulosti cerpat silu, kdy mame pocit ze vsechno stoji za kulove, tak TEHDY si velmi dobre vybavime pocity, vycitky, stud, bolest i litosti, kteru jsme dlouho povazovali za vec minulosti.
esem zastancem vrtani se stale na jednom miste, vyzivani se ve svych bolistkach a neuspesich, na druhou stranu, kdyz uz se mi neco spatneho prihodi a preziju to, tak je PRO MNE velmi dulezite rozebrat si proc k tomu doslo, jak se mohu pojistit, aby se to v budoucnosti neopakovalo, co je na cele situaci dobreho a jak by se nastaly stav dal vyuzit k dobru, pripadne jak minimalizovat negativa.
Mnozi to maji jinak, ale bohuzel nechapu jak se s tim vyrovnavaji...vidim na nich, ze se tim nezabyvaji tak jako ja, ale do hlavy jim nevidim...nevim jestli si reknou: inu co, co se ma stat to se stane...Byl to osud...Buh to tak chtel...nebo co ja vim co se jim honi hlavou. V konecnem dusledku jsou (snad) s celou zalezitosti spokojeni a nevazou(neasociuji) si k ni zadne negativni pocity...pak je vsechno v poradku a neni treba obavat se "flashbacku" v nevhodnou chvili.
Pokud ale existuje situace, se kterou mame spojeny strach, obavy,bolest, bezmoc...takse mze stat, ze jinou situaci(ktra objektive nebude mit s tou puvodni zadnou spojitost) si vnitrne stotoznime s onou situaci kritickou a ... zacneme se chovat nelogicky(panicky, agresivne, bojacne nebo jen neadekvatne dane situaci).
Toto je pouze muj nazor a jsem ochoten ho diskutovat, pokud si nekdo najde cas a chut aby ho napadl(slovy konkretnejsimi nez:"ty jsi blb":-D)
Tak tedy jinak.Polopatisticky
dokazes si predstavit, ze v urcitych situacich se chovas jinak, nez je u tebe bezne?
dokazes si predstacvit, ze kdyz pujdes vecer domu z parby, kde ses dobre bavila, tak se budes citi v pohode i kdyz mas projit temnym parkem
Zatimco kdyz tymz parkem musis projit pote, co se dozvis, ze v nem vcera tvoji nejlepsi kamaradku prepadl nejaky uchylak, budes se klapat strachy a radeji si zavolas taxi, nebo park obejdes jinou cestou?
Dokazes si predstavit, ze kdyz jsi fit, optimisticka, venku sviti slunicko a v kapse cinkaji penizky, svet je bajecny a nic ti nestoji v ceste, tak problemy resis jak na bezicim pase a zadnym zasutym vzpominkam ani nenapadne vyskocit a otravovat ti zivot?
Zatimco kdyz mas dluhy, vyhodili te z prace, venku prsi, pohadala ses s domacim a vypovedel ti smlouvu, pritel te opustil umrel ti pes a venku o... holub, tak ten sebenepatrnejsi problem se ti nafoukne jako balon, ktery proste sama nezvladnes?
Pak je jeste krome teorie i zivot: a ten se kymaci nekde mezi temito extremy...nekdy jsi dole, jindy nahore.
A ted k tomu prispevku: Ja mlvim o divce, ktera byla na dne...mela hodne spatnych veci, ktere (kazda trosku) zpusobily, ze se slozila, rezignovala.
To se muze stat KAZDEMU Z NAS!!!
Ver mi, kdyz rikam, ze v takove situaci je velmi tezke, ne-li nemozne hlavu(jestli tedy nemluvis ve svem prispevku o jinem anatomickem utvaru...fujtajbl radeji nerozvijim co vsechno by to mohlo byt...(promin, nemohl jsem si nestouchnout:-))
Podivej se do auditka(psychologicky sadismus a masochismus) tam probiha soubezna debata a tam jsem vysvetloval i podrobnosti celeho pribehu(asi si budes muset projit vsechny prispevky od data zverejneni clanku(10.4.) abys byla v obraze.
Nekdy mam dojem, ze mame stejne nazory, ale stejne si neodpustis, abys me stale netestovala jestli davam pozor, jestli se mi bude chtit vysvetlovat.
Vzdycky nahodis dve slova, ja pak potim vysvetleni jako do pisemky ve skole a nakonec me s usmevem na tvari pochvalis, jakej jsem sikula a ze jsem to tak pekne povedel.
Mysli na blizici se Velikonoce a sekej dobrotu(oj uz zase ten obrat co mas tak rada(a tak rada ho prekrucujes:-)).
Mam te rad:-)
Problemy uvnitr(sramy na dusi, vycitky svedomi apod) ale nikdy nezmizi a v nespravny okamzik(kdyz je nejmin potrebujeme) ukazou ruzky(toto je moje zkusenost...pokud ma nekdo zkusenost vyrazne jinou...prosim at se o ni podeli)
Pokud se tak stane - a stane se tak v dospělém věku, kdy už plus mínus někde stojíme a víme kým jsme, pak podle mého názoru je toto právě šancí se s onou věcí otkat podruhé - podruhé, kdy už jsem ovšem v jiné výchozí situaci, mám možná lepší prostředky a zbraně, jak se s onou věcí vypořádat, případně - což je velmi hezká varianta - mám také partnera nebo jinou hodně blízkou osobu, např. dobrého přítele (či ideálně kombinace partner+dobrý přítel) který mi s tím pomůže. Což není nereálné.
Jak jsem už četla níž, stejně souhlasíš s mym názorem, takže netřeba se opakovat :-) (Viz. kouzlo bezeslovního sdílení)
Jojo, oba duševně dospělí...K tomu je ale Dlouuuhá cesta a dovršení 18tky/21čky k tomu rozhodně nestačí...Viz. knížka kterou čtu a kterou jsem ti řikala že ukážu :)
ad zpětná lítost: Chybama se člověk učí a Když najdeš v životě...:-))
Jinak se zbytkem (utíkání od problémů) souhlasim - A když vystrčí růžky něco co nechceme aby lezlo ven, můžeme použít vnitřní obsah toho to co nám vyroslo na krku :-))
klobouk dolů. Stává se z tebe Pan Vypravěč (a to myslím zcela vážně). A pokud se týče snahy odlišit ssc bdsm od toho nekonsensuálního, s tím jsem si tu před lety něco užil.
Diky:-)zvlaste od tebe to dvojnasob potesi(i kdyz se mi to stale radne roztahuje a ac jsem doufal,ze se naucim strucnosti jako mount, medved a dalsi, tak ...:-))
Muzu se jen tak pro informaci zeptat, k jakym vysledkum ses tehdy dopracoval(cetl jsem si tvoje clanky i nektere texty na lune, a trosku me to posunulo vpred, ale presto neco obecne platneho ne a ne zformulovat(tedy aby to nebylo na druhou stranu natolik obecne a nicnerikajici, ze by hodnota celeho sdeleni byla miziva:-()
Pokud myslíš styl, jakým Mount píše články, tak ten je opravdu moc pěkný :-) K čemu jsem se dopracoval, to je zcela prosté - pokud je jakákoliv bdsm aktivita v mezích SSC, je to zcela v pořádku a jedná se o obohacující a prospěšnou činnost a naopak, považoval bych za škodlivé a frustrující své sklony potlačovat jen proto, že někomu jinému se tyto věci nemusí líbit. Pokud je tam nekonsensuální donucení, které dotyčný či dotyčná vnímá jako degradující a negativní, pokud to nevede k naplnění, ale k psychické nepohodě, je to špatné a se ssc bdsm to nemá co dělat a partnerovi, který se o něco podobného pokouší, je nejlepší dát sbohem.. I když, pokud se partneři znají a mají vztah založený na opravdu hluboké důvěře, mohou experimentovat i s jistými prvky nekonsensuality (nebo přesněji konsensuální nekonsensuality).
Dekuju. S tim by se dalo docela souhlasit, az na jednu malickost.
Tou maličkostí je vývoj vztahu.
Co se stane v okamžiku, kdy posouvame hranice dál a dál, posouváme je v rámci SSC, dalo by se říct, že dobrovolně, ale k posunu dochází hlavně právě proto, že s partnerem žijeme, převzali jsme některé jeho názory, seznámili se s jeho kamarady(BDSM+) a tak celou oblast BDSM vzali jako mene dogmatickou, nez jak jsme ji chapaly do te doby?
pak se snadno muze stat, ze pozdeji budeme litovat, kam jsme se to dopracovali, přestože v danou chvíli jsme si to neuvědomovali.
Jiste namitnes, ze kazdy svého štěstí strůjcem a nemáš nepravdu, na druhou stranu co když jeden z partnerů ma velikou převahu(ať už co do zkušeností, vedomostí nebo pouhé přesvědčivosti) a druhého "vede" tam kam chce on sám?
jistě namítneš: Inu pokud je to v zjmu spodka, proc by se toto "vedeni" melo vrskovi vycítat, vzdyt o tom D/s vztahy do znacne míry jsou.
Pak se ale ptám a co ta mrska podvedomí?
Já sám se dokážurozhodovat za sebe, dokážu nést zodpovednost za to, že se rozhoduji podle svého nejlepsího vedomí a svedomí, toto se vsak meni v okamziku, kdy prebírám zodpovednost i za budoucnost nekoho dalsího(nejde jen o spodka v DS vztahu...deti/potomstvo je ve stejne pozici...chci pro ne to nejlepsi, ale jak muzu rict, co je nejlepsi kdyz se seknu, odnesou to oni)...vim, ze namitnes,že nikdo do budoucnosti nevidi a tak je třeba rozhodovat se uvážlivě a s rozumem.
Na což odpovídám, Pak by ale bylo spravne říct, jak jsem ke svému přesvedčení přišel jakou mají moje zkušenosti vypovídací hodnotu, případně jak je pravděpodobné, že se mohu plést. Jinak beru "sverenci" svobod rozhodnout se, jestli mi bude verit nebo ne(nebo se snad muzu zodpovedne rozhodovat jen v okamzicich, kdy jsem stoprocentne suverenni...a pak se ptam, kde mohu brat tu drzost ke stoprocentni suverenite???)
hmmm komplikovane
Položil jsi několik otázek a hned jsi na ně sám i našel odpověď :-)Vývoj vztahu je živá a dynamická záležitost a nelze předvídat, kam půjde vanilkový vztah a nelze ani předvídat, kam půjde bdsm vztah. Vztahy jsou nekonečně proměnlivé a záleží na odpovědnosti,lásce a důvěře obou partnerů, aby případné problémy ukočírovali. Bohužel, nejsem schopen ti dát méně obecnou odpověď, ale myslím, že by ti ji nedal nikdo. Osobně považuji bdsm vztah, pokud se již rozvine a upevní, za stabilnější, než vanilkový, s bdsm jako stabilizujícím faktorem.
Souhlas. Vztah JE dynamicky, to je pravda, tezko se da kontrolovat, trosku se da predvidat(pokud jsme k sobe samym naprosto uprimni, vime co od vztahu cekame, co jsme ochcotni dat a co potrebujeme ke spokojenosti a umime si o to rict(nemym na mysli zrovna artikulovane rict co chceme...prestoze bych to preferoval, uznavam, ze jsou veci, ktere stezi vyslovime vyslovime-li je, uz to ztrati kouzlo okamziku a "sdilene vedomi" (da-li se tak nazvat stav, kdy ja vim co a jak citi partnerka a ona vi co a jak citim ja) se hned tak necim nenahradi...kdo zazil souhlasi, kdo nezazil, preju mu aby jednou zazil:-)))
Clanek jsem psal hlavne s myslenkou, ze BDSM neni utocistem pred realitou, ktera se nekterym zda prilis tvrda.
BDSM tak jak ho chapu ja muze pomoci se sebevedomim prave proto, ze urci a pevneji a jisteji stanovi role obou partneru, doda prehlednosti do vztahu, ktere ve "vanilkove" spolecnosti trpi neduhem neprehlednosti, neuprimnosti a masek.
jak jsem zminoval v Auditku(psych. sad. a mas.) ja osobne predpokladam, ze vyrovnany jedinec najde v BDSM oporu, zabavu i rad, ktery leckdy jinde chybi, na druhou stranu zraneny, nevyrovnany nebo zdeprimovany jedinec nachazi v BDSM jenom prusvihy(at uz zaujme pozici spodka, nebo nedejboze pozici vrska:-(Fuj))a pokud se sejdou dva takovi...tak se obavam one cesty do pekel popisovane vyse(samozrejme dopady se pripad od pripadu ruzni...nekde dojde k vzajemne nevrazivosti a rozchodu, jinde mohou byt dusledky horsi (pro tu kterou stranu...trestni oznameni pro vrska nebo ublizeni na zdravi(fyz i psych) u spodka)
Jak jsem rikal...mozna si delam starosti zbytecne a tyto pripady jsou ojedinele...ALE...
zaver:Martino! Budes-li to cist, tak vez, ze cim driv se nekterym pruserum a spatnym rozhodnutim postavis, tim driv a snadneji se z nich dostanes. Doufam, ze uz ses k necemu za tu dobu rozpohybovala sama(nebo te ostrcil nekdo dalsi) ale pokud ne, tak se zase ozvi a neco zkusime spolu vymyslet(a podle reakci nekterych tady na serveru mozna prijde i pomoc od jinych...kazda rada dobra, vic hlav vic vi), OK?
Ehm... vztah se asi těžko vyvine směrem popsaným v tomto vyprávění. Vztah je o vzájemnosti, dúvěra na jedné straně je zodpovědnost za rozhodování o tom co je dobré pro oba konce. I hodně přísný trest je při takovém uspořádání v podstatě hrou. A stoprocentní jistota? Tu máme jen v tom jednom :-)
To co jsi popsal je prostě stav pemanentního nepochopení a nasranosti spojené s nedostupností subjektu a náhražkovým chováním maskujícím skutečnou příčinu snahy se přiblížit.
Ac to muze znit paradoxne, tak s tebou souhlasim
Ve skutecnosti definice "prisneho trestu" bude asi dvojice od dvojice jina.
Dokonce souhlasim i s druhou casti atedy ze popsana situace nema s BDSM pranic spolecneho. Jde o domaci nasili, fyzicke tyrani, psychicke tyrani a pokud si spodek neumi pomoci jinak, mel by se obratit na spolecnost, domy bezpeci a bile kruhy apod.
Co ale delat, kdyz o tomto vis? Samozrejme reknes...nahlasit to at uz spodek chce nebo ne, at uz s definici jeho vztahu jako nefunkcniho a skodliveho souhlasi nebo ne
Na to ti ale musim rict: Hmmm a co kdyz ses jako pozorovatel spletl?
Jak by se komukoliv z nas libilo, kdyby nejaky aktivni soused kontaktoval patricna mista s vypovedi, ze se od nas z bytu ozyvaji neprirozene zvuky a spodek upi pod nasi krutovladou(nebo si je kdokoliv tak jist svymi aktivitami, ze se podobneho "posudku" z pohledu nepouceneho pozorovatele nemusi obavat?
abych se vratil k pribehu: Kdybych VEDEL, ze je neco spatne a jak moc je to spatne, tak bych si lepe udelal obrazek a zvolil metody(Jako to udelala Petra v clanku...teprve kdyz se Marketa sverila se vsim, tak mohl zasahnout....dokud ve skole ve sprchach pouze videla modriny, tak nebylo jeji povinnosti ani pravem rypat se do Marketina zivota.)
Prusvih ale je, ze spodci v teto popsane situaci(disfunkcni vztah) se STYDI a nechteji vyjit na svetlo. DOKUD se sami(y)nerozhodnou neco s tim udelat, tak se muzu vztekat, ale nic s tim neudelam, pripadne nadelam vic skody nez uzitku(viz clanek Laura, jeji pritel Sergej, pomoc od kamaradky, ona nakonec ve vypovedi branila Sergeje...)
ANO! je to pribeh, je to fantasie, ale kolik spodku(z techto disf. vztahu)je tak zdeptanych a ma tak spatne sebevedomi, ze veri svemu despotovi, kdyz rika, ze se bez nej neobejde, ze sam se na vlastni nohy nepostavi, spolecnost jej odsoudi a vimjacojeste?
Ano ty reknes:Blbost. Ja reknu taky:Blbost...ale co rekne ten clovek co upi v podruci(neobavam se pouzit tuto metaforu) sveho tyrana nejaky ten patek a je "vygumovany"??? Mozna to vidim cerne(muze byt) ale obavam se, ze BLBOST! nerekne...spis skloni hlavu a v myslenkach se zaobira "svoji realitou" a premysli, jak z toho ven...
Diky za reakci...nezlob se za nesouhlas a mozna pokud to rozvedes, tak pochopim tvoje stanovisko, zatim ale bud nechapu, nebo nesouhlasim.
Myslím, že se nedá říci, co konkrétně dělat, když o tom víš. Podle mě, je to od situace k situaci. Zažila jsem si třeba na vlastní kůži, kdy jsem chtěla pomoci mámě té mojí kamarádky, neboť onen otec se k ní choval stejně hnusně jako i k holce, dokud s nimi žila. Maminka nejdřív byla ráda, jako by se jí ulevilo, plánovali jsme konkrétní návštěvu toho bílého kruhu bezpečí (nebo, jak se to správně jmenuje), a také jsem jí nabídla, že může jít ke mně, než se to vyřeší. Hmmm... víš, dopadlo to tak, že ona sama mě nakonec požádala o to, "ať ji nechám být, že je to tak lepší, a že se vlastně nic tak hrozného neděje"... Byla dávno dospělá, jistě, že jsem ji zkoušela přesvědčovat, že to není správně, ale nepřesvědčila. A tak jsem to tedy nechala být... Happy end se nekonal,hm :-( Prostě tvrdím, že pomáhat LZE - ale ne pokaždé... Bohužel.
pomoct se dá jenom tomu kdo CHCE/sám se snaží aktivně s tim něco dělat - Jinak je to jenom k ničemu nevedoucí ztráta času a energie :-( (a ještě jsi pak ty ta špatná :-((
to znamená že být násilník - vtlačím svou oběŤ do stavu rezignace a pak se můžu spolehnout že už jí nikdo nepomůže protože ona se "přece už nehejbá"...
Tudy cesta ke zdůvodnění "proč nepomoci" bohužel nevede.
Hm, asi jsem to v předchozím komentáři (to s tou paní, které jsem chtěla pomoci) neřekla přesně - věc se měla tak, že já jí pomoci chtěla, věděla jsem co se děje, komunikovala s ní o tom, ona se mnou atd. Ale když mělo dojít na lámání chleba, tj. návštěva bílého kruhu, komunikace se sociálkou, odstěhování, tak to skrečovala - definitivně.
Tvrdím, že v takové situaci se nic dělat nedá - nepřinutíš onu osobu, aby se např. odstěhovala (i když by měla kam), aby s tebou šla ty věci řešit (i když nabízíš, že mluvit - s úřady atp. - budeš ty) atd. atd - prostě, když se "zašprajcne", tak... Tak se holt pomoct nedá.
jo jo, chyba byla i u mne.
Tim, že Nautika z tvé odpovědi vyvodila něco jiného a ja reagoval na její komentář, ale se slovy "Blue a Nautika" tak jsem přispěl svojí troškou k špatnému výkladu toho co bylo řečeno.
Omlouvam se:-)
"Když se zašprajcne, tak se pomoci nedá..."
s tímto nemůžu souhlasit, protože sice to tak vypadá, ale na druhou stranu myslím, že v takovém případě je na čase změnit taktiku(klidně i ústup a přeskupení), na cíli se však nic nemění.
Pokud jsem bytostně přesvědčen, že je něco špatně, tak se špatně smiřuji s myšlenkou, že bych to měl nechat tak, že jsem na to krátký(něco jiného je, když mě daná osoba UVĚŘITELNĚ přesvědčí, že oproti původnímu stavu došlo k výrazné změně a tedy i prvotní cíl(dostat ji pryc a postavit na vlastní nohy) se změnil.
Tak to mám já a neříkám že to je dobré nebo snadné...prostě jsme kým(čím) jsme a nic víc, a nic míň.
A samozřejmě neintervenuju vždy a všude...mám svou míru:-))
:-) Oki...
Myslím, že bychom mohli ještě déle rozebírat, kdy se pomoci dá, kdy ne, kdy jak a tak - ono se to ale obecně nedá, věci jsou vždy v nějakých souvislostech...
V životě jsem přijala postupně tuto myšlenku: Nemohu změnit svět, nemohu, nebudu a nechci si hrát na boha - pro to tady nejsem - co můžu: jednotlivým věcem pomoci, pakliže to je možné a pakliže toho já sama schopná jsem. :-) Tím pádem už mě tak nedeptá, když něco nejde. Sláva za každou situaci, kdy se to povede... To je můj konstantní postoj, ke kterému jsem si postupně došla vývojem, pod vlivem mnoha událostí, které tady nebudu rozebírat, to by bylo na románovou trilogii *:-).
prvni odstavec:souhlas
druhy odstavec:mam to podobne
duvod proč jsem s diskusí mimo jiné začal byl v tom, že právě každý nějaké zkušenosti s konkrétním případem máme.
Jak se říká víc hlav víc ví a tak jsem doufal, že se dozvím, o možnostech řešení, které by mě samotného nenapadly a bude mi stačit je upravit na konkrétní siuaci, v níž se budu nacházet.
Prípadně mi něčí komentář, odpověď nebo tázka otevře nový pohled na věc.
Zatím jsem nadmíru spokojen a i kdyby nikdo s ničím novým nepřišel, tak pro mě debata měla význam a něco si z ní odnáším(mluvím o debatě vcelku...tady i v auditku).
Všem zúčastněným díky
Naprosty souhlas. Rict, ze kdyz nekdo nema spravnou optiku, tak mu nepomuzu se mi zda jako lacine.
Jit hlavou proti zdi je samozrejme take zbytecne, takze opravdu jsou situace, ktere dopadaji jak popisuje Blue a Nautika, ale vychazet z tohoto predpokladu NELZE.
Obzvlast kdyzclovek ktery pomoc POTREBUJE se zaroven STYDI si o ni rict...takze nestaci pomocnou ruku jednou nabidnout...on si totiz mysli, ze pokud by chtel vasi nabidky po tydnu vyuzit, tak vy se mu vysmejete, ze uz to neni aktualni...
Jsem rad, ze jste(devcata) toto vyslovily, protoze mnoho lidi to skutecne ma tak a jen ti, kteri uz byli na druhe strane hranice vedi, jak se tam clovek citi a jak to tamte strany vypada..
Ehm ted jsem trosku ztracen
Pokud s NTPTem souhlasis, tak to nechapu(on nesouhlasil s tvym predchozim komentarem("ze ne vzdy jde pomoci").
Pokud nesouhlasis, tak to budes muset(resp budes-li mit chut, tak to prosim udelej) rozvest, protoze hlaska:"to uz jsem rikala" je pro me zahajovaci, kteoru davam najevo nespokojenost, ze se musim opakovat, ale pak prave nasleduje ono vysvetleni...ktere zatim tady postradam.
Samozrejme ze nerikam, abys tady vyklopila veci ze soukromi. na druhou stranu pokud sve zkusenosti dokazes zobecnit, vyextrahovat z onoho zazitku ktery mas na mysli tu esenci a rict jak tva zkusenost vypada tak aby i neinformovany vedel(a mohl souhlasit/nesouhlasi) co se snazis rict. Pak budu za takovy komentar velmi rad.
uzitna hodnota jedne vety(nejasne dokonce i me, ktery uz slysel(dle tvych slov a nemam duvod ti neverit) jakou zkusenost mas) limituje k nule(neni-li rovnou nulova:-(.
(nezlob se ale tak to citim)
Ne e s NTPT nesouhlasim (stejně jako s tebou) - Myslela jsem tim to jak mamka kdysi pomáhala kolegyni od jejího manžela kterej jí a jejich 2 děti celý roky mlátil, vyháněl ji v noční košili na mráz, v létě nesměli vůbec ven atd. - Pomáhala jí AKTIVNĚ, ne jenom radama - tj. zorganizovala stěhování, riskovala život (jeden čas nevyšla ven bez pepřáku) - Po třech dnech se k němu vrátila, takže zase všechno odznova...Nakonec se jí teda podařilo od něj dostat, což je skvělý, až na to že si našla dalšího, se kterym má třetí dítě, krásnou holčičku, a kterej ji nebije - ale pro změnu deptá psychicky :-(
Nejsme ve sporu. NTPT i ja tvrdime, ze NELZE APRIORI VYCHAZET Z PREDPOKLADU, ZE NEKOMU NELZE POMOCI jen podle minulych zkusenosti, popripade podle prvniho dojmu, ktery z one osoby mame.
Ty rikas, ze existuji osoby, ktere, poté co byly nějakým zásahem zvenčí vytaženy na světlo a byla jim dána druhá šance, tak ji promrhaly.
Nevidim nikoho, kdo by tvrdil neco jineho(asi by bylo k diskusi, jestli byl styl pomoci zvolen jako nejlepsi mozny, nebo jako jediný, kterého mamka byla schopna. Jestli to šlo udělat jinak, s lepším konečným výsledkem(a JAK) apod.).
Z tveho pribehu ale porad nevyplývá, že bychom neměli pravdu(ja a NTPT).
Já také neběhám po městě a nehledám koho bych "zachranil". V okamžiku, když mi ale přes (životní) cestu přeběhne někdo kdo je v průšvihu(a stěžuje si a žádá o pomoc(resp. já si jeho chování vyložím jako žádost o pomoc)), tak se mu snažím pomoci. Ne protože se to má, ne protože od něho něco chci, ale protože si chci o sobě ve stáří myslet, že jsem měl své zásady, kterých jsem se držel a z nichž jsem neslevil.
shrnuti:1) Nelze pomoci kazdému (resp. možná ano, ale zatím nikdo nevíme jak a ani to obecně říci nejde, protože případ od případu se to bude lišit).
2) to neznamená, že bych se o to (pomoci) nepokusil, v případě, že cítím, že se někde děje křivda a já mám sílu, čas, chuť, energii a prostředky k tomu, abych tuto křivdu(POZOR křivdu z mého pohledu...objektivně o křivdu vůbec nemusí jít) napravil.
Pokud se mi stane to co tvoji mamce, tak si buď řeknu 1)zatraceně, někde jsem udělal chybu, špatně odhadnul situaci a lidi, špatně zvolil prostředky nebo timing
nebo 2) aaale čert to vem, ať si zas někdo jiný hraje na samaritána, ale v případě, že tato osoba zase za mnou přijde, aby se postěžovala, tak ji nevrle odbudu: "Nešlo to po mém...tak TY navrhni jak to udělat...ja to zvážím a případně vyhovím".
když s nápadem nepřijde, tak je to pro mě uzavřená záležitost...nemůžu žít život za někoho jiného a ani to nechci(až budu mít děti tak budu mít starostí nad hlavu s tím, že někdo na kom mi záleží si žije život jinak, než bych si to přál(pro něj) já...s tím ale nic nenadělám a tak se můžu uklonit a odstoupit s vetou: je to tvuj život, tvoje cesta...chceš-li radu, přijď, chceš-i pomoc přijď, chceš-li se zbavit zodpovědnosti-přemýšlej a dospěj(a pak přijd:-))
Címž se dostávám k tobě...vzpomeň si kolikraát ses stěžovala, že s něčm chceš pomoci a kolikrát jsem ti vyhověl. ¨
Vzpomeň si, že naposled jsem ti navrhnul, abys s řešením přišla ty, protože ja už zkusil všechno co mě(a lidi, kteří byli ochotni poradit) napadlo
Je snad jasne, kam vývoj spěje i aniž bych to řekl tzv."na plnou hubu"(pakliže ne, pošli mi SMSku a vyřešíme to v soukromí)
Prosimtě Péťo, dyť řikáš pořád to samý, a i to co já, akorát pokaždý jinejma slovama :-)) (Takže myslim že neni co řešit)
P. neS.: Kdy jsem si stěžovala že chci s něčim pomoct a pak toho nevyužila/vykvajzla se na to?
Uaaaa...(*nebo-li po česku: "To je materiál!!!"*):-)))
Samozřejmě že říkám stále totéž...(jen upřesňuji/konkretizuji)...ještě abych schizorefnně tvrdil jednou to a podruhé ono
Pokud říkáš totéž co já, tak vážně neumím tak výtečně číst mezi řádky, spisovatelské řemeslo pověsím na hřebík, menzu odvrhnu a vrátím se na základku, protože někde se stala chyba, když já k řečení téhož potřebuji trojnásobek textu než ty(pozn. jen počkej Trajdo, až se mi dostaneš pod ruku...zahraju si na nechápavého a uvidíme jak kouzelná je tvoje výřečnost, když se pokusím tvá slova interpretovat jinak než jak jsi je řekla(abych ti dokázal, že ač říkáme totéž...šlo by s trochou dobré vůle(a že trochu dobré vůle u mě najdeš vždycky to se můžeš spolehnout:-D(pozn. co bych pro dobrou věc neudělal, že))tvým slovům neporozumět a někdy je dobré víc mluvit, aby k šumu nedošlo)
Ad PéneeS(huh? uniklo mi cosi?post scriptum znam...inu Answers.com riká o PneS jen:"psychogenic non-epileptic seizures"(pozn asi opravdu neumím tak dobře číst mezi řádky:-)protže ta spojitost mi tu chybí, i když v momentě když jsem si tvou reakci přečetl by u slabší osoby k "PneS" mohlo dojít:-)):TO vyřešíme jindy a jinde...připomeň mi to prosím, až se příště uvidíme:-)
Nic na hřebík neodvrhávej, člověk se stále učí, celý život, no ne? :-)
P.S. znamená "poznámka stranou", tedy "P.neS" je "poznámka nestranou", tj. že to patří k podstatě/jádru věci (:-) - Neřikám že tvoje výřečnost je špatná - Často mi pomůže vyjádřit co si myslím líp, ale pozor aby se netransformovala v ukecanost :-)) (A zbytečně zdlouhavýho šťourání se :-)
omlouvam se za OT:
ad ukecanost...ta tobě vskutku nehrozí:-((a ja bych ji (občas)uvítal...pokud se bude týkat jádra věci a poslouží k lepšímu pochopení)
Kdyby všichni kolem mě mluvili(rozumně, o zajímavých tématech, racionálně a klidně) tak bych si lebedil, poslouchal a ani neceknul, aby mi něco neuniklo.
Kupříkladu z tvojí odpovědi jsem se dozvěděl novinku: (I když si ji budu muset ověřit,protože mi nesedí) že PS nemá vazbu k jádru výpovědi textu...já to doteď chápal v doslovním překladu jako post(po)scriptum(dopis)...takže jako něco co k psanému vazbu má(ono IMHO "poznámka" by vždy k textu měla vzbu mít, jinak jde o větvení a ne o poznámku...ale jak říkám, mohu se mýlit a ověřím si to))
problém je, že i když najdeš někoho , který si zdánlivě zvykl na život ve sračkách a vzdal se naděje na změnu, a tedy nepostupuje aktivně (tedy člověka kde je podle tohoto názoru každá pomoc marná ) nemůžeš nikdy dopředu říci jestli to zůstane tak i po tvé intervenci. ano, jsou případy, se kterými člověk nehne, protože to prostě nejde ať děláš co dělá. problém je jediný. Dopředu nepoznáš a s klidným svědomím neřekneš, který to je. jediná možnost jak to zjistit je - jít do toho nebo si o věc rozbít šajstlich.....
Ono taky záleží na tom, kolik je té týrané osobě. Pokud si někdo všimne modřin nebo divného chování dítěte nebo hluku od trestů, breku atd., má dokonce zákonnou povinnost to ohlásit na odboru sociálně právní ochrany dětí a mládeže na městském úřadě - nebo policii, ale lepší te ten SPO (lze i anonymně a oni amijí povinnost to prošetřit). Je-li týranému nad 15, mělo by to být s jeho souhlasem. A nad 18 už musí každý sám.
pokud jde o nezletile deti tak mas samozrejme pravdu.
Na druhou stranu to u me evokuje usmevnou vzpominku, kdyz sestricka v urcitem obdobi casto brecela a jednou soused zazvonil u dveri, kdyz jsme byli doma jenom my, deti(starsi braska, starsi sestricka a ja) a soused:"Proc toho maleho furt bijete, že tak vřeští?"(takze pozor na to, jestli se od souseda ozyva tyrane dite, manzelka pri hre, nebo mlady tyran(viz chuva v akci nebo jak setotedvtetelevizijmenuje:-)))
Ufff pote co emoce trochu opadly bych rad poprosil vsechny, kteri to docetli a umeli by artikulovane vysvetlit "nepistaciovym" v cem se BDSM lisi od tohoto, aby tak ucinili v auditku psycholog poradna (pokud tedy Terrier nebude namitat).
No, ono hlavně ten příběh o BDSM vůbec není. Je o despotickém idiotovi, který by sám zasloužil nařezat tak, že by si ne týden, ale aspoň měsíc nesednul ;-).
Proč o tom nepsat. Tyhle věci se dějí. Sama jsem měla dvě takovými rodiči postižené kamarádky. Ještě i dnes si vzpomenu na svůj tehdy v podstatě bezmocný vztek - chtěla jsem jim tehdá nějak pomoct, reálně nebylo jak, samy se bály s tím něco dělat, někam to jít říct... byly jsme holt děti... chjo:-/
Blue: ono to sice o BDSM neni, ale nametem byl realny pribeh, ve kterem o "BDSM" slo. Tedy alespon podle pohledu one holciny.
Mel jsem pouze jeji mejl, takze ten chlap byl pro me velkou neznamou, kazdopadne podle textu byla ona holcina hodne hluboko u dna:-(((.
Existuje moznost jak z toho toho dotycneho vytahnout? Nebo si musi pomoci sam(i kupriklau tim, ze mu clovek rekne, ze BDSM nema s vyse popsanym nic spolecneho(tedy krome veci ktere to spoelcne ma:-)...uff ale jsem se zamotal)
Existují. ale je to FUSKA, makačka, dřína a kařdopádně to není na pár dní či měsíců...
Ale krom toho je tu ještě jedna možnost. A to docela reálná a možnáí reálnější než tato zmiŇovaná. a to sice, že si to celé holčina vymýšlí. že se topí ve vlastních fantaziích , které sjou někdy tak reálné že jim uvěříš nejen sám ale i další spouta lidí okolo. (vlastní - a trpká zkušenost) Taky jsem už honil po půl republiky přízrak - s docela kyselou dohrou ve smyslu "každý dobrý skutek bude po zásluze potrestán"
:-( nemuzu rict, ze me tato moznost taky nenapadla...
byla ale hodne presvedciva...mlzila, otevirala se neochotne a ...whatever.
Stejne nemuzu s klidnym svedomim rict, ze me to netankuje, ze si to vymysli a ze me je do toho prd.
Kazdopadne by me zajimalo, jaky je rozdil mezi nekonsenz. nasilim "vanilkovym" a nasilim "pistacovym".
proc je jedno opovrzenihodne a druhe neskodne?
Nebo jsme jen alibisticti?(kolik z nas akceptuje partnera takoveho jaky je a kolik vnitrne doufa, ze se partner zmeni, ze posune svoje hranice, ze nam dovoli neco, s cim zatim nesouhlasi.
Je to konsenzus?
Nebo je to manipulace...to ze to nevyslovime, jeste neznamena, ze sveho partnera(ku) "nenutime" nekam, kde se mu(ji) to nelibi a dela to jen protoze nas ma rad(a).
hmmmm...
Hmm, můj osobní názor je takový, že dospělý člověk by měl umět přijmout fakt, že jeho partner něco nechce. A podle toho se zařídit - říct si: nakolik je pro mě důležité, aby můj partner chtěl zrovna toto? Z odpovědí pak vyplývají možná řešení. Snažit se "předělat" dospělého člověka je cestou do pekel. Plést si partnera s produktem na míru - na tom se dnes a denně spálí desítky lidí. Ideál neexistuje. Dá se jen hledat člověk, který by se k nám hodil. S někým některé věci možné budou, s jiným ne. Tohle je ta relativita. Ale vždy bude "něco za něco". Je to o míře... Všechna přání splněná na 100%? Iluze.
ano s cestou do pekel naprosto souhlasim: Jde mi ale o to, ze na zacatku muze byt prosba (s podtextem- pokud nechces, tak se nic nedeje), partnerka vyhovi(zamilovana), potom prosba (s podtextem- mas me preci rada, nebo ne), pak rozkaz(z legrace/v ramci hry), potom uz rozkaz v ramci 24/7 a...a...a.
Mona se obavam zbytecne a skutecne je k ceste do pekel potreba zaroven ridice a zaroven obet a pokud jeden z nich nehraje, tak katastrofa nenastane(a pak vlastne ani pomoc obeti neni, protoze to ma geneticky zakodovano, ze skonci v pekle...zalezi jen na tom s kym...TO SE Mi ALE JAKO VYSVETLENI NELIBI A ZVANI MI ALIBISMEM(neco ve stylu nevim jak pomoci, tak zavru pred problemem oci: co oci nevidi, to srdce neboli...nejsem ideologicky altruista(at uz petr-angel nebo jen petr:-))ale kdyz s necim nesouhlasim a myslim ze mam na to, abych krivdu napravil...abych si zachoval vlastni dusevni integritu musim zkouset a hledat zpusob(nerikam, ze ta cesta je, jen vzdat hledani hned na zacatku se mi nepozdava:-(, snad se musim jeste parkrat spalit jako to zminoval NTPT))
Hm - ono taky: víš, lze pomoci jen těm, kteří pomoci chtějí - ani tehdy ovšem ne na 100%.
Pomáhat někomu, kdo pomoci nechce - to nejde - to zavání ´držkopádem´ rozhodně.
A jak je to s temi, kteri pomoc chteji, pomoc potrebuji, dokonce by jim i pomoci slo, ale bohuzel nasledkem zkusenosti z minula neduveruji?(tzn pomoci si nenechaji,neotevrou se, mluvi v naznacich a utikaji do anonymity???)(retoricka otazka:-()
Pak snad - pokud Ti na oné osobě záleží (je dobré vědět jak moc, abys v případě zklamání tak nějak věděl, proč jsi do toho vlastně šel) tak ji zkusit rozpovídat. Jít na to oklikou. Přes nesouvisející témata atp... Ono nikdo není taaaaaakový tvrdý oříšek, aby se časem nepootevřel. Ovšem s některými lidičkami to trvá dýl. Stojí to energii a Tvůj čas. Pokud je to tak v pořádku, pak... potom: hodně štěstí:-)
Diky:-)Zalezi(a uz se pooomalicku otevira(ta aktualni divcina, nikoliv ta pro niz byl clanek kdysi psan))
Jen protoze tato situace(kdy bych chtel pomoci,muzu pomoci, ale ona osubka se pta:Proc? co za to bude chtit? jaky k tomu ma duvod?) neni ojedinela a vzdy me stoji minimalne polovinu energie mluveni, presvedcovani a dokazovani, jako pak skutecna pomoc(tzn. kdyby mi verila hned od zacatku, tak me to stalo pulku energie...nemam rad plytvani:-)))
VEDET JAK MOC! veledulezity faktor. Nic nedeprimuje tolik jako nenaplnena ocekavani:-)))
ZAbít málo. vyřádit se na někom kdo je bezmocný , nerovná se útočníkovi ani fyzicky a ni psychicky a ještě je na něm naprosto závilyý.. Domnívám se že BDSM pozitivní mají povinnost proti takovémuto BDSM naruby zasahovat, potírat jej kde mohou a jak moho. dostat takovýhle lidi do ruky asi bych si vzpoměl na hodně věcí co se dá se sviní udělat. Ale pořádný výprask (aby svině ochutnakly vlastní medecínu) je jen to nejmenší...
Uz jsem zapomněl, že jsem to takhle napsal. Kdyz to ctu, zatinam pesti a rikam si: fujtajbl nekteri lide jsou hnus (a nekteri jini prochazeji poradnym ocistcem).
Inu alespon to snad poslouzi jako navod jak NE!
Pozn: to varovani na zacatku o nedodrzovani SSC bylo treba vice zvyraznit...takhle jsem to sice cetl, ale nevnimal.(a podobne to bude asi i u ostanich)
A co teprve kdyz slysis onu spodni osobu rikat, ze lepsi je nechat si libit toto, nez zkouset projit si zivotem na vlastni pest:-((((.
Zneuzit svoji pozice je svinstvo, ale nechat toho druheho v nevedomosti, psychicky ho vygumovat, aby se nebranil to je svinstvo na druhou:-(((
grr nektere "zazitky" me vazne stvou a kdyz slysim, ze je nekdo se mnou sdili, tak se oklepu a ...ale dosti zloby...uz se tesim na ten konec:-)))
Engine pracoval: 0.098903179168701 sekund sec. You are NOT robot. Download restrictions not apply Output processing : 0.060127019882202 sekund Vystupni komprese: VYPNUTO Size: 357192 bytes