Delší dobu jsem se zaobíral myšlenkou přijít do práce ?na krásno?. Prodávám ve stánku noviny a neměl bych být tak nápadný, jak by se dalo očekávat. A tak jsem jen čekal na vhodnou příležitost. Jednou můj synek chytil nějakou chřipku a tak se manželka, která s ním měla zůstat doma, rozhodla, že s ním odjede na zbytek týdne k rodičům. Znamenalo to, že od úterý minimálně do pátku budu sám doma. Dříve jsem si tuto situaci mnohokrát představoval. Na co všechno se musím připravit, co si vezmu na sebe, jak se do práce dopravím atd. Má žena o mé ?zálibě? ví, ale kdyby znala mé úmysly, jistě by měla námitky.

Bydlíme sice ve větším městě, ale co kdyby mě náhodou někdo známý potkal a poznal ? Stěhovat se kvůli hlouposti by se jí rozhodně nechtělo. Já jsem ovšem tomuto riziku chtěl předejít a pečlivě se na podobnou příležitost připravoval. Několikrát týdně trénuji ženský hlas, téměř každý večer chůzi v lodičkách i ženská gesta. Vzhledem k tomu, že mě na fotkách nepoznala ani má žena jsem pravděpodobnost prozrazení považoval za minimální.

Sotva se v pondělí odpoledne zavřely za mou rodinou dveře, vrhnul jsem se na přípravy. Nejdřív jsem si podrobně sepsal seznam všeho potřebného jídlem počínaje a odlakovačem konče a nakoupil na týden dopředu. Nerad bych ráno zjistil, že mi něco chybí. Ve vaně jsem si v duchu probral celý harmonogram mé akce. Má fantazie pracovala na plné obrátky a já si představoval jaké to bude, když strávím celé čtyři dny jako žena.

Snad to nebude moc velký problém. Bydlíme v přízemí panelového domu a auto mi parkuje přímo před vchodem. V práci jsem sám a můj zaměstnavatel mě navštěvuje maximálně jednou do měsíce. Jelikož to bylo zrovna minulý týden, rizika jsou, jak se říká, veškerá žádná.

Ihned po koupeli jsem si depilačním krémem pečlivě odstranil všechny chloupky na těle (tedy téměř všechny), pinzetou lehce protrhal obočí a udělal manikuru. Naštěstí nemám ?dělnické ruce? a stále si nechávám o kousek delší nehty, než je u mužů obvyklé. Nemusel jsem tedy sahat po umělých. Nehty jsem si nalakoval jemným narůžovělým lakem a většinu prstů ozdobil lacinými prstýnky. Vyřadil jsem ty extravagantní a s uspokojením si prohlížel prsty. Nevypadaly tak špatně. Rozhodně jsem viděl dost ženských, které mají zanedbané ruce jako lopaty. Nebo alespoň jako lopatky.

Přemýšlel jsem, jaké si vzít ráno šaty. Zda něco nenápadného unisex, nebo nějakou sukni a halenku či rovnou letní šaty, které jsem si minulý měsíc koupil. Moc jsem si přál je vyzkoušet, ale opatrnost zvítězila. Napoprvé to budou obyčejné rifle a černé krajkové body. U bot jsem si tak vybírat nemohl. Mám jen čtvery, z toho dvoje lodičky (na 10 a 15cm vysokých jehlových podpatcích), černé lakové sandálky na 12cm podpatcích a pohodlné domácí pantoflíčky na nezbytných 12cm vysokých jehlách. Do práce byly lodičky s nižšími podpatky nejrozumnější. Jsou mi trochu těsné a tak jsem si vzal na přezutí do stánku červené pantoflíčky. Při nákupech jsem nakupoval věci, co mi připadaly sexy a nepředpokládal, že budu potřebovat také něco všedního.

Večer, ještě než jsem ulehl ke spánku, mě napadla bláznivá myšlenka. Sebral jsem všechno své mužské ošacení co v bytě bylo, nacpal jsem ho do velké krabice a uzamknul do komory na chodbě. Klíč jsem pak zalepil do obálky a nadepsal vlastní adresu. Když zítra půjde všechno dobře, hodím obálku na poštovní schránky a klíč mi ve čtvrtek, nejpozději v pátek přijde domů poštou. Nezbude mě tedy nic jiného, než strávit v ženském převleku bez možnosti úniku celé čtyři dny. Tedy nepočítám možnost rozbít dveře sekerou, ale to by mě manželka asi moc nepochválila a sousedi v domě asi taky ne.

Svlékl jsem župan, navlékl jsem si podprsenku s vycpávkami, oblékl krajkovou noční košilku vínové barvy a hupsnul jsem do postele. Dlouho jsem vzrušením nemohl usnout a stále si v hlavě přehrával zítřejší den. Snad to proběhne bez potíží.

Když ráno budík začal ve čtyři vyzvánět, myslel jsem, že si dělá legraci. Normálně vstávám pár minut po půl , abych byl před pátou v práci, ale dnes bych to rozhodně nemohl stihnout.

Vletěl jsem do koupelny a přemýšlel, s čím začnu. Nejdřív hladce oholit a nejlépe dvakrát. Pak rychle make-up, černou řasenku, oční linky a slabě i oční stíny. Kosmetiku používám kvalitní, aby zakryla mé mužské rysy a vydržela bez velkých úprav celý den. Nakonec jemnou rtěnku, nasadit náušnice a řetízky.

Navlékl jsem si korset, který mi stáhnul pas, stahovací kalhotky a silonové punčocháče. Nechal jsem si černou podprsenku, která pod černým body vypadala celkem sexy. Nakonec jsem si natáhl rifle a přes ramena přehodil lehkou letní bundu, kterou jsem si vypůjčil z manželčina šatníku. Jistě se nebude zlobit, zvlášť když se nic nedozví.

Navlékl jsem si nachystané prstýnky, připnul hodinky (náhradní, které manželka nenosí) a zkontroloval vše ve velkém zrcadle. Snad to bude v pořádku.

Na první pohled jsem byl(a) tuctová ženská, ani ne moc zajímavá, ani ne moc škaredá. Prostě typ, za kterým se chlapi moc neotáčí, což mi vyhovovalo. Obul(a) jsem si lodičky, vzal(a) kabelku, igelitku s pantoflíčky a náhradními šaty, hluboce se nadechl(a) a pravou nohou coby žena vykročil(a) ze dveří.

Bylo čtvrt na šest a dům se pomalu probouzel. Ticho na chodbě narušoval jen klapot mých kovových podpatků. Tiše jsem zamknula a vyšla z domu. Byl to nepopsatelně zvláštní pocit. Cítila jsem se jinou bytostí, ta mužská část zůstala zamčena v krabici v komoře a a ženská část teď nasedala do auta a odjížděla pryč.

Řídit v lodičkách zase nebylo tak jednoduché, jak jsem si myslela. Byla jsem i tak dost nervózní a klidu mi nepřidalo ani to, že mi podpatky zavazely při sešlápnutí pedálů. Nakonec jsem si přece jen zvykla a vyrazila. Úzkostlivě jsem dodržovala předepsanou rychlost. Co kdyby mě zastavili policajti ? Ještě tak skončit v base (i když mezi ženskýma by to možná nebylo nezajímavé), nebo rovnou v blázinci.

Zaparkovala jsem asi 100 metrů od svého pracoviště. Nachystala jsem si do ruky klíče, abych se dlouho nezdržovala venku a vystoupila z auta. Měla jsem pocit, že mě sledují tisíce očí, ale přejel po mě pohledem jen nějaký výrostek a bez zájmu zas pohled odvrátil. Tuctová ženská ve starém autě nebylo pro něj nic zajímavého. Začalo trochu poprchávat a já využila příležitosti se schovat pod deštník. Cítila jsem se tak před pohledy kolemjdoucích přece jen bezpečnější. Na chůzi jsem si dávala záležet a až na malé škobrtnutí to myslím celkem šlo. Hlavně moc nespěchat. Cestou jsem potkala pouze několik zamračených dělníků z nedaleké fabriky dámu středních let. Došla jsem ke stánku, rozhlédla se, zda mě někdo nepozoruje a odemkla dveře. Vklouzla jsem dovnitř a hluboce si oddechla. První část je za mnou, za 10 minut mě čeká velká zkouška. Přivezou mi noviny a musím podepsat dodací list. Mám už připravenou pohádku, že zaskakuji svého nemocného bratra. Rychle jsem zkontrolovala make-up a paruku, před stánek vytáhla reklamní tabuli a sotva jsem se schovala, noviny byly tu.

?Pane Novotný, novinýýý? zahlaholil můj dodavatel jako obvykle a zaťukal na okénko.

?Dobrý den, pane Sojko, bratr je nemocný a tak ho do konce týdne zaskakuju. Hoďte mi noviny dozadu jako obvykle? řekla jsem napůl šeptem a napůl slabým hláskem. Moc mi to po ránu nešlo, ale Sojka si ničeho nevšiml. Jen mi vrazil dodací list k podpisu. R. Veselá, přeluštil můj podpis a viditelně jej to potěšilo. ?Co znamená to R.?? vyzvídal.

?Jsem Renata?, řekla jsem nejistě a trošku mi zatrnulo.

?Moc mě těší, já su Sojka, ale to už víte? zahlaholil a zamával mi na rozloučenou. Když odjel, moc se mi ulevilo. Generálku mám tedy za sebou. Schovala jsem noviny dovnitř a roztřídila jsem je. Pak jsem si teprve svlékla bundu a s úlevou zula lodičky. Přece jen mě trochu tlačí a celý den v nich nevydržím. Nazula jsem si pantoflíčky, které se spíš hodily do erotického klubu a postavila si na kávu. Bude mi to chvilku trvat, než si zvyknu chodit na podpatcích celý den. Pánské pantofle jsem zavrhla a jít teď do obchodu si koupit obyčejné dámské bych se neodvážila.

Pomalu se trousili první zákazníci. Bez problémů jsem je obsloužila, nikdo se na nic neptal, každý jen sbalil své noviny, dal na tácek drobné a šel. Zaplavil mě báječný pocit štěstí a úspěchu a tak jsem se rozhodla, že obálku s klíčem od komory vhodím do poštovní schránky. Nebylo to daleko, jen přes ulici. Přezula jsem se (bylo by asi nápadné běhat v pantoflíčcích na jehlách po ulici) a sebevědomě došla ke schránce. Na cestě jsem si všimla jen pohledu nějakého tlouštíka, který se cpal u blízkého občerstvení párkem v rohlíku. Vhodila jsem bez zaváhání obálku dovnitř a definitivně si tímto uzavřela možnost návratu do mužské role (samozřejmě jen pro tento týden).

Při chůzi mé podpatky po dlažbě hezky klapaly a já se snažila kroutila boky (zadkem), jak jsem to u některých žen viděla. Zapadla jsem do stánku a uvelebila se ke kávě.

Listovala jsem si v ženských časopisech a pročítala si různé tipy a triky v kosmetice a oblékání. Občas si někdo přišel koupit cigarety, či noviny a já si libovala, jak mi čas příjemně utíká. Když už mě to omrzelo, sáhla jsem po S/M erotice. Začetla jsem se do první povídky, když mě vyrušil zvonivý hlas.

?Je to hodně zajímavé ?? culil se na mě skrz okénko baculatý chlapík.

?Zajímá Vás to ? Možná bychom si to mohli číst společně, ne ?? začal se vnucovat.

Zatvářila jsem se tak studeně, jak to šlo a zeptala jsem si, co si přeje.

?Já bych si toho přál? chytil se mé odpovědi a culil se dál. ?Chtěl bych tenhle časák. Ale ne zabalený, ten, co právě čtete. Když mi na něj otisknete svou rtěnku, tak Vám dám dvě stovky, jo ??

A jéje, mám ctitele. S tím jsem nepočítala. Odpovědí byl opět můj studený pohled. Ten by se asi divil, kdo tu sedí. Tlouštík se nedal jen tak odbýt a strčil hlavu do okénka. Pohledem hltal má plná ňadra a zkoumal podprsenku, která byla pod krajkovým body celkem slušně vidět. Ten pohled mi byl celkem nepříjemný. Instinktivně jsem se nahrbila a dala ruce před tělo. Prsa mám asi dost velká a nedošlo mi, že to přitahuje mužské pohledy. Jako bych byla v mužské roli jiná!

?Vemte si ten časopis, dejte mi 70 korun a nechte mě laskavě na pokoji.? Tlouštík zklamaně stáhnul obličej, vysázel na tácek peníze a bez pozdravu odešel.

Tak to mi byl čert dlužný, pomyslela jsem si a začala trochu litovat téhle akce. Co když mě bude někdo obtěžovat ? Že já káča pitomá ty klíče házela do schránky. Teď už z toho nevycouvám. Ledaže bych musela rozbít dveře od komory a trhnout si šílenou ostudu před sousedy. Nezbývá mi nic jiného, než to dohrát do konce. Nervózně jsem popíjela kávu a děsila se toho, co mě ještě čeká. Byla jsem vyklepaná a to jsem byla teprve na začátku. Když mě rozhodí jeden trouba, co budu dělat jindy ?

Ruka se mi klepala a zákonitě došlo k nejhoršímu. Káva, naštěstí už studená, se mi vylila do klína a udělala mi obrovský flek. Ještě že jsem si vzala náhradní šaty, kdyby bylo horko. Moc se mi z riflí nechtělo, připadaly mi přece jen nenápadnější, ale nezbylo mi nic jiného, než se převléci. Vykoukla jsem ven, ale na dohled nikdo nebyl. Skopla jsem pantoflíčky a stáhla ušpiněné rifle. Přes hlavu jsem přetáhla body a seděla v trafice polonahá jen ve spodním prádle a silonkách. Náhle mi zatrnulo. Přes ulici za živým plotem stál ten dotěrný tlouštík, zubil se od ucha k uchu a nápadně mi ukazoval vztyčený palec. Představení se mu asi líbilo. Nenapadlo mě, že mě může někdo špehovat. Připadala jsem si tak trošku zneuctěná a měla jsem na něj vztek. Kdybych mohla, zmlátila bych ho do fialova. Rychle jsem vklouzla do šatů a upravila se. Veškerá tuctovost asi byla pryč. Dlouhé šaty s motivem leopardí kůže těsně obepínaly mé tělo a zdůrazňovaly velká ňadra. Kdyby to šlo, hned bych je vyměnila za menší. Když jsem se převlékala na večírcích, snažila jsem se co nejvíce vypadat sexy. Teď tomu bylo naopak. Začínala jsem chápat některé pocity, které ženy v každodenním životě pociťují. Jak může být nepříjemné, když Vás někdo na ulici svléká očima, nebo dokonce šmíruje. Nikdy jsem si nemyslela, jak může být slovní obtěžování nepříjemné. A to jsem byla schovaná ve stánku, natož jak by to asi dopadlo na ulici či v parku.

Tlouštík mi ještě jednou zamával a snad definitivně zmizel.

Ta úleva. Úplně jsem zapomněla, že nastal čas oběda a já od rána mimo kávy neměla nic v ústech. Do restaurace či obchodu si ještě netroufnu, ale nákup nějaké klobásky bych zvládnout mohla. Opět jsem se přezula do lodiček, přehodila si přes ramena bundu, která se sice k šatům moc nehodila, ale já se cítila o něco jistější a vyrazila pro oběd. Bez problémů jsem si koupila dlouhou klobásku s rohlíkem. Stoupla jsem si k pultíku a olízla ze špičky klobásy hořčici. S chutí jsem se zakousla a všimla si, jak mě sleduje postarší prodavač párků a uculuje se. Samozřejmě, všichni chlapy jsou chlíváci a nemyslí na nic jiného, než na sex. Tenhle by si měl místo zástěry vzít raději bryndák. Ať ženská udělá či řekne cokoliv, vždy si většina chlapů najde nějakou spojitost se sexem. Otráveně jsem sbalila svůj skrovný oběd a odešla jej dojíst do bezpečí.

Odpoledne již proběhlo celkem klidně, pracovní doba se chýlila ke konci a já začala předčasně trošku bilancovat. Až na toho tlouštíka vše proběhlo v klidu. Nebude to snad takový problém, jak jsem se obávala.

Vyšla jsem ze stánku schovat ceduli a zahlédla, jak za živým plotem na lavičce seděl ten protivný tlouštík a valil oči na mé nohy. Panebože, já se zapomněla přezout a vyběhla jsem ven v těch růžových pantoflíčcích. Kdo ví, jak dlouho mě sleduje a co má za lubem. Jestli je to také pro můj zájem o S/M, budu se ho možná obtížně zbavovat. Podle auta si může zjistit, kde bydlím a všechno může prasknout. To se nesmí stát.

Přezula jsem se a pomalu uklízela stánek. Tlouštík vstal a ostýchavě se přibližoval ke mně. V jedné ruce něco skrýval za zády a já dostala trochu strach. To je pech, první den a natrefím na nějakého opruze. Tlouštík se zastavil asi dva metry ode mě a zahuhlal.

?Nezlobte se prosím za to dopoledne, nechtěl jsem být dotěrný? a podal mi krásnou rudou růži, kterou do té doby skrýval za zády. ?Normálně nejsem takový, ale s tím časopisem jste mě zaujala.?

?A nejen tím, že?? zasyčela jsem na něho, ale už jsem byla klidnější.

?Hm,? vyšlo z něj a nenápadně pokukoval po mých nohách. Chtě nechtě jsem se musela pousmát. Viditelně pookřál.

?Já jsem Mirek a bydlím tady naproti. Vy jste tu nová?? vyzvídal.

?Jen zaskakuji za bráchu?, ujelo mi.

?Aha, jste mu dost podobná.?

´Bodejď by ne, ty troubo´, pomyslela jsem si a přemýšlela, co dál. ?Nezlobte se, ale spěchám, za tu růži díky?.

?Za málo, paní. Nashledanou, ? paní.?

Bez odpovědi jsem stáhla rolety a zapadla do stánku. Přezula jsem se a oblékla bundu. Zamknula jsem stánek a pomalu odkráčela směrem k autu. Dokud jsem nezašla za roh jsem cítila na zádech jeho pohled. Chvilku jsem počkala, zda mě nesleduje a pak rychle nasedla do auta a odjela domů.

Cestou mi došlo, že s návratem to nebude tak jednoduché jako ráno. V domě je navečer živo a nevím, zda by mě sousedi nepoznali. Zvlášť ta bába od naproti. Sedí celý den u kukátka a sleduje, co se kde šustne. Mozek pracoval na plné obrátky, ale nic kloudného jsem nevymyslela. Zaparkovala jsem co nejblíže domu a odhodlaně vystoupila. Před domem bylo jen pár dětí na pískovišti, které měly úplně jiné starosti, než mě sledovat. Jednomu z nich zrovna přistála lopatka s pískem na hlavě, čemuž se ty ostatní pošklebovaly. Otočily se jen ve chvíli, kdy mi podpatky hlasitě zaškrtaly o chodník. Budu muset tu chůzi ještě pilovat, moc mi to nejde. Na druhou stranu je spousta ženských, které by se na jehlách přelámaly po prvním kroku.

Nejistě jsem vstoupila do chodby a zamířila si to ke svým dveřím. Samozřejmě, sousedka je sice poloslepá, ale slyší všechno. Klapot podpatků ji zaujal natolik, že dokonce vystrčila hlavu ze dveří a zaskřehotala: ?Hledáte někoho??

?Ne, děkuji? odpověděla jsem studeně a odemykala zámek.

?Vy tu ale nebydlíte, že? Jdete za panem Novotným?? vyzvídala dál.

Stroze jsem odsekla, že je bratr nemocný.

Zklamaně a bez dalších otázek zabouchla dveře. Jistě seděla z druhé strany u kukátka a šmírovala. Naštěstí asi nic nepoznala.

Zapadla jsem do bytu, s úlevou skopla lodičky a svalila se v ložnici na postel. Teprve teď mi docházelo, co jsem dnes prožila, jaké následky to mohlo mít a co mě asi ještě čeká.

Hlad mě donutil vstát. Ještě že mám nakoupeno, konečně se slušně najím. Celý večer budu běhat bosá, podpatky nechci ani vidět.

Uvařila jsem si čínu s hromadou hranolek a otevřela láhev archivního vína. Taková událost se přece musí oslavit. První den coby ženou jsem zvládla na? no? asi dvojku. Po dobré večeři a skleničce se mi zdála má situace přece jen snesitelnější. Odlíčila a převlékla do domácích šatů. Spodní prádlo, paruku i vycpávky ňader si na sobě nechám. Jinak by to asi nebylo ono.

Po koupeli jsem si opět oblékla to nejnutnější. Jen paruku jsem na noc nechala na stojanu. Než jsem se dostala do postele bylo 10 večer a já usínala s celkem dobrým pocitem. Nakolik to byla zásluha dnešního dne nebo vypitého vína si netroufám odhadnout.

Správce serveru upozorňuje, že zde uveřejněná díla podléhají ochraně autorských práv ve smyslu zákona č. 121/2000 Sb. Všechna práva autorů vyhrazena. Neautorizované použití díla bez souhlasu jeho autorů se zakazuje.

Chcete na www.ds-life.cz také publikovat své články ? Přečtěte si návod  

Zobraz článek