31.1.2004 se konal v Eliotu již druhý oficiální sraz ctěného ouchylstva ze všech koutů naší vlasti.. (Pro neznalce-Eliot je jezdecký klub za Brnem, který nám poskytuje azyl ve svých prostorách pro cca 45 lidí). Sešlo se nás tam tentokrát jen asi 35. Bohužel spousta účastníků zrušila příjezd kvůli řádícím virózám. I naše garda musela zaimprovizovat kvůli chybějícím identitám a tak nakonec vše bylo jinak, než se plánovalo ve scénáři. Jak to dopadlo, posoudíte sami v následujících řádcích. :)

Inkvizice! To slovo mě bude několik dalších životů ještě znít v uších. Vzpomínám, že jsem kdysi, asi před 500 lety, šla kolem moravských polí, abych si odpočinula v jedné usedlosti a vyložila lidem karty. Jedna známá šenkýřka, Muflonek jí říkali, pracovala tam poctivě po smrti svého otce. Já, utrmácená po cestě, shledala jsem hospodu plnou milých lidí. Někteří vypadali sice trochu divně, svítily jim oči a poblikávaly jim rohy na hlavě. Ale já mám tak co říkat. Coby vdovu s pěti dětmi, za bosorku a čarodějnici mne nařkli!
Když jsem viděla, že Ti s těmi blikajícími rohy za svou taškařici vybírají nějaké dukáty, řekla jsem si, že bych mohla začít s vykládáním karet. Dali mi milosrdně najíst a bylo třeba začít pracovat.

Taškařice, to si budu z druhého Eliotu pamatovat dlouho. Ještě, než dorazili přihlášení hosté, dopilovávali jsme narychlo scénář a měnili obsazení i role podle přítomných a chřipkou nesklácených nadšenců. Po sedmé hodině večer, když už všichni dorazili a dokonce se objevil i NTPT s Koprretinkou, mohl být sraz oficiálně zahájen. Iniciátor a patron Waco vybídl všechny přítomné k příjemné zábavě ve stylu středověku. Dodal, že možná přijde i inkvizitor a poprosil přítomné o zaplacení vstupného výběrčím přímo z pekla, samotným čertům. Blikajícím červeným růžkům na hlavách Blue, Čírtěte a Renn nemohl odolat ani ten největší skrblík. Když se utišil ruch, mohla jsem začít nabízet vykládání z karet, jako správná bosorka. Inu, nějak jsme tu inkvizici museli vyprovokovat k činnosti ;)

Pár lidí si nechalo vyložit moje karty. Byla jsem ráda, že mne Muflonek nebude mít na krku jen tak zbůhdarma. Najednou jsem si všimla měšťana sedícího osaměle za stolem. Díval se tak divně?Nabídla jsem mu, že mu vyložím. Posměšně a pohrdavě podíval se na mé karty a lačně sjel pohledem mě, jako bych byla nějaké zboží!
?Tebe chci!? Povídá.
?Nejsem na prodej!? Já na to.
Pán byl asi vysokého postavení. Mé odmítnutí vzal si osobně a označil mne za čarodějnici. Bránila jsem se srdnatě, leč občané na mou obhajobu slova nepronesli a tak pohůnek povolaný v provazech odvedl mě do šatlavy. Souzena jsem měla býti inkviziční stolicí.

Některé lidi jsem beztrestně obtěžovala svým výkladem. Waco představoval bohatého měšťana, který vůbec nepotřebuje vyložit karty, nýbrž by rád něco úplně jiného od kartářky. Rozpoutali jsme malé divadýlko jako ze středověké krčmy. Výsledkem bylo, že mne Waco  označil za bosorku, co muže svádí k hříchu. Následkem toho odvedl mne Njal, jakožto vykonavatel soudní moci, nahoru do salonku, kde bosorky a jiné subinstvo mělo podstoupit strašlivá muka. (Ach!) Mezitím ještě Waco dole horlil cosi o ďáblových stvořeních... Poté byli přítomní sedící pozváni do salonku ku shlédnutí procesu.

V šatlavě jsem byla vystavena hladu a zimě a velmi zesláblou odvedli mne pak k soudu. V místnosti hořel krb a všude sedělo plno měšťanů. Zahlédla jsem známého velebníčka. Vrhám se mu k nohám a prosím, aby mne zachránil, ale pacholek mne táhne za provazy k výslechu. Nedají se obměkčit. Ale já také ne. Nemám co bych jim řekla. Nevím žádná jména. Přesto mne bijí důtkami až ztrácím mysl. Odpovídám jen, že karty mne naučila vykládat prababička. Nestačí ... Konečně mě odvazují... Bože, vidím, jak v provazech přivádějí šenkýřku! Muflonku, ty nebohá! Jen řekni co chtějí! Ráda bych poradila. Však vlečou mne pryč ze síně a na šibeničním vrchu mne pověsí.

Nahoře v salonku je báječně. Vše je připraveno k výslechu. Narychlo stvořený přenosný skládací žebřík, hořící svíce, stůl soudce a v krbu to příjemně plápolá. Pohodička. Za chvíli přicházejí zvědavci ze zdola a může začít legrace. Njal mne vede za provazy k soudní stolici. Ani velebníček Darksword nechybí. Avšak, zrádce, staví se na stranu inkvizice. Ukrutně krutý soudce, Terriér, mračí se roztomile za stolem. Já klečím, všechno zapírám. Marně. Konečně, přivázána k žebříku, dostávám důtkami (škoda, že jen jako - Njale, měl jsi přece jen přitlačit). Ale důtek a legracechtivých osob je víc a tak přichází na řadu další - Muflonek. Postupně se udáváme dle vylosovaného pořadí.

Chvíli jsem se houpala ve větru a pak jsem vylétla do mraků, odkud jsem sledovala další nelidské výslechy nevinných žen a dokonce i jakási bytost z vesmíru dostavila se, aby žádala o mír pro nebohé. Marně. Muflonka týrali stejně jako mě. Ten krutý pacholek s důtkami se v tom snad vyžíval. Ale ani Muflonek jim nic kloudného neřekla. Snad jen jednu neurčitou barvu vlasů prozradila. I to jim stačilo. Netrvalo dlouho a přivedli drobnou ženu s barevnými proužky ve vlasech. Dívka z hor jménem Mountbatten. Tu vzal si na starosti podsaditý, silou obdařený pacholek. Chuděrku, stejně jako Muflonka, zbičovanou, poslali jí houpat za mnou na šibeniční vrch.

Jak jsme postupně přivazovány k žebříku a symbolicky trestány, snažíme se o nějaké výkřiky rádoby bolesti. Jenže místo toho si smíchy prskáme na ruce, za které jsme přivázány. Je to velká psina. I přes improvizaci srší soudce za stolem vtipnými hláškami a ani Darksword není pozadu. A protože měl tolik řečí až se podřekl, ocitl se na žebříku také pod tvrdým dopadem důtek paní Nufinky. Oba si to jistě užili. Ale výmluvnost ani vtip z něj naštěstí nevymlátila. Udání a stíhání neunikli ani Tévéčka Renn a VikiCross. Renn byla obuta do ?ballet boots" a práskla Viki. Ta před pacholkem nečekaně vyskočila na stůl a když už jí konečně svázali, tak lomcovala s žebříkem a křičela, že bylo potřeba zajet bičíkem mezi... inu ?tam? a ihned poslušně sdělila jméno další provinilé hříšnice. Koprretinky. Ovšem i ta byla nevinná. Jen bejlí svářela a tak po chvíli také smíchy prskala na své svázané ruce.

Skoro jsem se tam v mracích obracela stejně jako v hrobě, když jsem viděla ta zvěrstva. Soudce byl krutý a zaujatý mladý pán. Velebníček, ten zradil spravedlnost a podlehl úplatkům. Inu, jak se mu to hodí. Když chce, tak káže a jindy se nechá svázat mocí pánů. Stále vidím další a další přivlečené ženy, které na rozdíl ode mne a šenkýřky prozradily jména dalších nic netušících žen. Dvě děvečky ze samoty, co se rády fintí do kostela až jim to všechny ženy z města závidí, byly také udány. A nejhorší ze všeho bylo, že ony dvě parádnice udaly dobrou bohabojnou dceru místního knihvazače. Jediné štěstí dalších obětí bylo, že soudce už výslech přestal bavit a dostal chuť na jinou zábavu. Ostatně, pověsil nás dost. Potěšil jsi mne velebníčku, když jsem Tě potkala u svatého Pavla...

Když už si všichni vychutnali výslech a spravedlnosti bylo učiněno za dost, rozpustil soudce Terriér diváky zpět do restaurace. Volná zábava plynula naprosto v pohodě, jak je tomu ostatně v Eliotu zvykem. Jako vždycky byly k dispozici prostory uzpůsobené hrátkám - ledárna a stáj a také byl k dispozici salonek pro intimnější vyzkoušení úvazů či důtek. Tentokrát jsme byli v hospodě na vlastní pěst, protože majitelé odešli plesat na ples. Ovšem naše společnost měla tři pěkně kostýmovaná děvčata, která obsluhovala sice s radostí, ale nepříliš, za což občas nastavila zadnici k odplatě. Krom toho se činila Zvířátko i Muflonek a další pomocníci za barovým pultem. Vyložila jsem ještě beztrestně pár přátelům karty a koukám, najednou bylo k půlnoci. Příjemné věci tak strašně rychle utíkají. A když si lidé rozumí a mají společnou řeč, zdá se, že čas ani není. Jen myšlenky putují a inspirují nás Postupně jsme se odebírali do svých pokojů podle únavy a právě rozdělaného tématu diskuze. Ráno nás čekala bohatá snídaně a návrat zpátky do normálního života.

Byl to opět fajn víkend. Děkujeme za organizaci Wacovi i Zvířátku a děkujeme za vaši účast i přízeň!

Nevím, jestli jsem divná, ale poprosila jsem svatého Pavla, ať mne v příštích životech ještě jednou pustí na to krásné místo a nechá mne uvidět ještě jednou všechny tváře. Chci se tam znovu a znovu vracet. To asi proto, že jsem rodem bosorka. Pojďte, duše hříšné i nevinné, pojďte si rozumět, pojďte si hrát ...

Správce serveru upozorňuje, že zde uveřejněná díla podléhají ochraně autorských práv ve smyslu zákona č. 121/2000 Sb. Všechna práva autorů vyhrazena. Neautorizované použití díla bez souhlasu jeho autorů se zakazuje.

Chcete na www.ds-life.cz také publikovat své články ? Přečtěte si návod  

Zobraz článek