Když už si myslíme, že na naše zvonění nehodlá nikdo reagovat, dveře se otvírají a za nimi se objevuje velmi hezká mladá žena zahalená do zvláštního županu upnutého až ke krku.

?Paní Nordenová??

?Ne bohužel, pan Norden není doma.?

?Hledáme paní Nordenovou.?

?Je mi opravdu líto, ale pan Norden není doma.?

?Ano to my víme a kvůli tomu jsme tady. Potřebujeme mluvit s paní Nordenovou. To jste vy??

?Ne to nejsem, pane. Prosím pánové, pojďte dál. Řeknu o vás paní Nordenové. Počkejte tady, prosím.? S těmito slovy nás uvádí do haly a sama odchází po schodišti do patra. Po chvilce se vrací a jak schází po schodech tak vidím, že na nohou má lodičky na tak vysokých podpatcích, že se v nich snad ani nedá chodit. Obdivuji jak bravurně a lehce se na těch šílených šteklech pohybuje.

?Paní Nordenová vás teď bohužel nemůže přijmout. Právě se podrobuje zdravotní kůře, zábalu do léčivého bahna a nemůže kůru přerušit. Nejlépe pokud byste byli tak laskavi a přišli ráno, prosím.?

?Obávám se, že tato záležitost nesnese odkladu a na našem rozhovoru s paní Nordenovou musíme trvat.?

?V tom případě mne pánové, prosím, následujte do salonu. Budete bohužel muset chvíli počkat, než se paní upraví a bude vás moci přijmout. Udělejte si pohodlí, prosím.? Uvádí nás do takové menší nádražní haly a ukazuje na křesla, která skutečně lákají k posezení. Křesla lákala naprosto oprávněně, tomuhle říkám pohodlí. Chvíli se rozhlížím a jestli všechny ty obrazy okolo jsou originály, tak?, raději nemyslet.

?Nabídněte si prosím, pánové. Jistě vám při vaší náročné službě přijde lehká pozdní večeře vhod.? Na stolek se z vozíku přemisťují mísy a na nich snad deset druhů masa, pečené, uzené a kdovíjaké ještě. Stejně tak několik druhů salámů a sýrů. I pečiva víc druhů než v leckteré pekárně. A na pití nápoje, které jsem nikdy neviděl, i minerálky jsou francouzské. Hmmm, začínám lehce chápat jak si žije těch horních deset tisíc. Na tohle bych si dokázal zvyknout. Vždyť toho jídla je tolik jako pro celé naše obvodní oddělení na týden. Teda skoro na týden.

?Pokud byste něco potřebovali pánové, zazvoňte prosím.? Konečně odtrhávám pohled od té nadílky na stolku a dívám se kdože nám ji dovezl. Další moc pěkné děvče, alespoň podle obličeje, protože nic jiného nevidím. Taky má na sobě ten podivný župan, nebo co to je, a na nohou opět lodičky na těch šílených šteklech. Jen co nás nechá o samotě, tak se ještě chvilku rozpačitě díváme střídavě na sebe a na stolek a nakonec neodoláme. Cpeme se jako zjednaní, ale na stolku skoro neubývá. Můj jinak pěkně mlsný jazýček zjišťuje, že je na světě ještě spousta chutí, které dosud nepoznal. Víc už toho do sebe skutečně nedostanu a ani jsem nedokázal od všeho alespoň ochutnat. Kolega je na tom obdobně. Kouknu se na hodinky a vidím, že jsme se krmili skoro hodinu.

?Mohu již sklidit pánové?? Ani jsem si nevšiml, že se tady opět objevila naše pozorná obsluha. Oba usilovně přikyvujeme a snažíme se nedat najevo jak jsme se nacpali. ?Paní Nordenová tady bude za chvilku, pánové, ještě chviličku počkejte, prosím.? Takhle příjemné čekání nám rozhodně nevadí, takováhle zpestření bych si dal ve službě líbit častěji, nebýt toho důvodu proč tady bohužel jsme. Docela se cítím trapně, že se tady cpu vybranými lahůdkami a přitom jsem tady abych oznámil smrt manžela.

?Omlouvám se za čekání, pánové. Jak vám mohu pomoci? Manžel bohužel ještě není doma, asi se držel v práci,? ozval se sametový hlas ode dveří. Vyskočili jsme z křesel, otočili se za hlasem a naskytl se nám pohled na tvář jako u antické sochy. Oválná, naprosto symetrická a bez jediné chybičky a k tomu nádherné havraní vlasy až do pasu. Snad až na ty poněkud zvláštní šaty, které měla na sobě. K tak krásné hlavě přece musí patřit i krásné tělo, ale tyhle šaty, jakkoliv vypadají pěkně, snad byly úmyslně navržené aby schovaly všechno co se schovat dá. Volné tak, že by se do nich vešla celá rodina, a kolem krku rolovaný límec o velikosti malého záchranného kruhu. Prostě něco jako oděv pážete ze středověku, ale ve výrazně zmodernizované podobě.

?Právě naopak, my se musíme omluvit, že vás rušíme v tak pozdní hodinu. Bohužel právě kvůli panu manželovi jsme tady. Samozřejmě musíme nejdříve poděkovat za to skvělé pohoštění.?

?Ale to nestálo za řeč.?

?Ne, ne. Musím přiznat, že tak skvěle jsem se snad ještě nenajedl.?

?To je práce naší kuchařky Lucie. Musím vám dát za pravdu, že má skutečně talent. Ale teď už raději k tomu proč jste tady.?

?Raději snad jestli byste si sedla.?

?Já?, nechápu?, stalo se snad něco manželovi? Nějaký úraz, je v nemocnici??

? Je nám to velmi líto, ale máme tu smutnou povinnost vás informovat, že váš manžel měl dnes večer nehodu. Bohužel utrpěným zraněním na místě podlehl.? Paní Nordenová zbledne jako křída a sesype se před námi do křesla. Zahlédneme jak se u dveří zapotácí další tělo. ?Vodu, doneste rychle vodu!? zakřičí kolega do prostoru. Naštěstí se okamžitě vzpamatovává a někam odbíhá.

?Tady je, pane.? Beru od ní sklenici s vodou a podávám ji paní Nordenové. Ta ji celou vypije najednou. Posunkem posílám kolegu aby se postaral o něco silnějšího. Za chvilku mi podává sklenku koňaku. I ten v paní Nordenové okamžitě zmizí a alespoň se jí začíná vracet barva do tváře. Nechápavě se rozhlíží kolem a její pohled nás vůbec neregistruje a jakoby procházel skrz nás.

?Ale?, to přece?, jak?, vždyť?, co my?? Nedostane ze sebe nic než jedno dvě slova najednou. Po tváři se jí valí slzy a v očích je vidět nezměrná bolest. Občas tuhle práci nenávidím. Být poslem špatných zpráv je strašně nevděčná role. ?Jak se to stalo??

?Jel příliš rychle, nezvládl řízení a narazil do stromu. Ještě si sám zavolal záchranku, ale bohužel zemřel v sanitce. Došlo u něho k vnitřním zraněním, ale myslím, že nijak netrpěl.?

?Díky bohu aspoň za to. Teď už mne ale nechejte o samotě, prosím. Pokud byste potřebovali něco dalšího, obraťte se na manželova asistenta v jeho firmě. Zuzana vás vyprovodí.? Odcházíme a necháváme paní Nordenovou jejímu smutku a péči jejich služebných, nebo co vlastně byly zač ty dvě dívky. Už nasedáme do auta, když si vzpomenu na klíček. Rychle se ještě vracím, Zuzana za námi naštěstí ještě nezavřela.

?Ještě bych měl jeden dotaz na paní Nordenovou a hned půjdu.?

?Prosím pane, paní Nordenová je stále v salonu .?

?Ještě jednou se omlouvám, že vás musím vyrušit, ale váš manžel mi předal tohle.? S těmito slovy sahám za košili a vytahuji klíček. Zahlédnu jak se její oči na okamžik rozjasní a ožijí, ale po chvilce se zase zahalí smutkem.

?Výborně, pane. Nechejte si ho zatím u sebe a střežte ho jako korunovační klenoty, prosím. Právní zástupce mého manžela se s vámi co nejdříve spojí ohledně toho co s ním dělat dál, pane.? Odcházím a hlavu mám plnou otázek a nevím do jaké situace jsem se vlastně dostal. Nasedám do auta a kolega se ptá co jsem ještě potřeboval, odbývám ho, že vlastně nic a ať už raději jedeme. Zbytek směny už je klid a my zase doděláváme úředničinu, ráno předáváme službu další směně a já se odjíždím domů vyspat.

Sobotu jsem strávil kromě spánku opečováváním své motorky, noční směna proběhla celkem v klidu, nějaká ta plechařina, ale nic co by stálo za řeč. Neděli jsem pro změnu věnoval četbě a pěkně jsem ji proflákal, Klíček jsem ani nesundal z krku, několikrát jsem si ho prohlížel a v hlavě mi pořád hlodá myšlenka od čeho ten klíček vlastně je. Takový malý, ale až podezřele složitý klíček, možná od nějakého trezoru, nebo tak něco.

Noční na velikonoční pondělí je klid, ale jen co s ráno rozední tak nám začíná šrumec. Auta v příkopech, auta v plotech, auta na polích a skoro u všeho alkohol. To jsem ale vlastně čekal, naštěstí je alespoň všechno maximálně s nějakou tou odřeninou, ale bez jakýchkoliv vážnějších zranění. Akorát ještě pár lidí přijde o řidičák, ale to už není naše starost, my jenom předáme papíry na okres a tam to pak dořeší. Naštěstí je tady konec a já spěchám spát. Však kolegové na noční si taky ještě užijí.

V pondělí si mne hned ráno volá k sobě náčelník. Mám si vzít civilní auto, odjet okamžitě do Hořiště a hlásit se ve vile pana Nordena. Co se to děje, že se to řeší služební cestou a v pracovní době? Dveře mi tentokrát neotevírá žádná z dívek, ale nějaký muž, který mne zavede do salonu.V salonu už čeká skupinka mužů, přičemž jeden z nich vypadá na náměstka našeho ministra. Ale to bude asi jenom nějaká podoba čistě náhodná, co ten by tady dělal? Přece jsem neudělal žádnou chybu, všechno je jak má být. Nebo že by to byla nějaká vysoká hra?

Všichni se zvednou z křesel, jeden z nich spěchá ke mně a podává mi ruku: ?Dovolte abych se představil, jsem doktor Wagner a jsem právním zástupcem pana Nordena a jeho společnosti, dále je zde pan Benedek, asistent pana Nordena, pan Kelsner, notář, pan Klein, náměstek ministra vnitra a pan Hloza, který udělá zápis. Jsem povinen vám sdělit, že cokoliv bude řečeno v této místnosti je přísně důvěrné a ať už tento náš rozhovor dopadne jakkoliv vy jeho obsah zachováte v tajnosti a nikomu nic nesdělíte.? Postupně si potřesu rukou se všemi kromě zapisovatele, který se drží bokem. ?Prosím, posaďte se.?

?Ale já nechápu co se tady děje?.?

?Mějte s námi prosím trochu trpělivosti a vyslechněte nás. Nejprve ale budeme mít několik dotazů my. Jen si sedněte a nabídněte si něco k pití.?

?Tak prosím, pokusím se vám být nápomocen.?

?Děkuji. Mohl byste nám prosím popsat všechno okolo nehody pana Nordena od začátku, jak jste se byl vyslán k nehodě a pak dál.? Odvykládám celý průběh od příjezdu k nehodě, vyproštění a naložení do sanitky včetně scény s klíčem. ?Můžete nám prosím zopakovat, co přesně vám řekl pan Norden.?

?Postarejte se mi o ně.?

?Ano, děkuji. Byli u toho nějací svědci??

?Byl u toho doktor a dva saniťáci, celé se to odehrálo v sanitce.?

?To souhlasí s tím co jsme si ověřili u osádky sanitky. Čili, prohlásil to při vědomí, bez donucení a před svědky. To se dá považovat za pověření, souhlasíte se mnou pánové.? Všichni horlivě přitakávají. ?Řekl ještě něco dalšího, například o co se máte postarat, nebo něco v tom smyslu? Popřípadě nemluvil o něčem ještě předtím??

?Když jsme ho vytahovali z vraku, tak jsme mluvili jen o tom jak ho vytáhneme a dál se ho ujal doktor ze sanitky. Jestli jemu něco řekl, netuším. U toho jsem už nebyl.?

?Co víte o panu Nordenovi? Víte čím se zabýval? Setkal jste se s ním někdy? Setkal jste se někdy s někým z jeho příbuzných, přátel, známých a mluvil jste s někým někdy o panu Nordenovi a jeho aktivitách?? Co víte o firmě NSS Norden Security Systems? A ještě spousta dalších otázek. Tohle snad ani nebyl rozhovor, ale výslech. Nakonec asi došli k přesvědčení, že o panu Nordenovi a jeho aktivitách skutečně nic nevím. O to horší byl můj zmatek, do čeho jsem se to proboha připletl. ?Děkujeme, teď nás prosím na chvilku nechejte abychom se mohli poradit a počkejte prosím v hale.? Odcházím do haly a čekám na verdikt, ačkoliv vůbec nevím o jaký verdikt se tady jedná. Při pohledu na hodinky se nestačím divit. Oni mne tam dusili skoro tři hodiny. A teď se radí dalších dvacet minut.

?Prosím, pojďte dál. Posaďte se.? To už tady bylo, sedám si do křesla a snažím se něco vyčíst z pohledů, které se na mě upírají. ?Když dovolíte, začnu trochu zeširoka. Pan Norden působil ve funkci ředitele společnosti Norden Security Systems, kromě toho byl i zakladatelem této společnosti a také většinovým vlastníkem. Firma NSS sama o sobě moc vidět není. Spíše jsou vidět její dceřinné společnosti, například Secutrans, Norsoft a pár dalších. O těch jste pravděpodobně už něco slyšel, že?? Přikyvuji a v duchu si říkám, kdo by neznal Secutrans, vždyť to je jedna z největších bezpečnostních služeb, se specializací na převozy cenin. Její auta potkáte snad všude, oni jezdí pro banky a teď už i pro poštu. A Norsoft je dodavatelem software i pro policii a kdovíkoho ještě. Tak tohle je pěkně vysoká hra.

?Dá se říci, že tomu všemu pan Norden šéfoval. Samozřejmě každá společnost má své vedení a svého ředitele, ale ten se zodpovídal panu Nordenovi. A tím se dostáváme k vám. Pan Norden nemá žádné děti a tudíž veškerý jeho majetek připadne jeho manželce. Paní Nordenová se nikdy nezajímala o pracovní záležitosti manžela a ten ji tím nezatěžoval. Ve své poslední vůli stanovil, že pověří vedením společnosti někoho, koho bude považovat za dostatečně odborně i jinak způsobilého, aby spravoval společnost a majetek rodiny. Doposud písemně nikoho neustanovil, ale v testamentu uvádí i možnost, že v případě nouze pověří vedením společnosti patřičnou osobu předáním klíče od svého trezoru. V takovém případě ale musí být tato volba potvrzena stanovenou radou. A tato rada jsme my. Dospěli jsme k rozhodnutí, že splňujete požadavky, jaké tato funkce vyžaduje.. Jak vidíme z vašeho služebního spisu, tak vaše vzdělání a zkušenosti jsou velmi dobré. Všechno ostatní se dá dohnat praxí a za pochodu. Bezpečnostní prověření již nějaké máte a vyšší stupně doplníme průběžně. Vaše pravomoci budou po nějakou dobu omezeny a některá důležitá rozhodnutí budu ještě navíc schvalovat i já, nebo dokonce celá tato rada. Postupně bude rozsah vašich pravomocí rozšiřován a počet rozhodnutí vyžadujících náš souhlas se bude zmenšovat. Nyní je pouze na vás, jestli tuto funkci přijmete.?

Tak tohle je pěkně silná káva. Jestli jsem něco čekal, tak tohle určitě ne. Člověk přemýšlí co kde udělal špatně, z čeho kde kouká problém a oni na mne vytáhnou tohle. Právě mi nabídli, abych se stal šéfem společnosti s obratem minimálně v desetimístných číslech. Ale já jsem přece policajt a navzdory všemu mne tahle práce baví. Na druhou stranu bych se asi dostal za vodu. Takový šéf si určitě nežije špatně a na luxus se zvyká snadno. Co bych dál přemýšlel, taková nabídka se víckrát v životě nezopakuje. Nemám sice představu do čeho lezu, ale? ?Já to tedy beru, šéfe.?

Správce serveru upozorňuje, že zde uveřejněná díla podléhají ochraně autorských práv ve smyslu zákona č. 121/2000 Sb. Všechna práva autorů vyhrazena. Neautorizované použití díla bez souhlasu jeho autorů se zakazuje.

Chcete na www.ds-life.cz také publikovat své články ? Přečtěte si návod  

Zobraz článek