Už dlouhou dobu mne vzrušovaly představy, že jsem unesená, pevně spoutaná, vězněná, ponižovaná, zneužívaná a mučená. Se svými představami jsem se ale dlouho neodvážila nikoho seznámit, až anonymita internetového virtuálního světa mi dodala odvahy. Na jednom z chatů jsem se seznámila s člověkem, který všechno to, po čem jsem tajně toužila, nabízel. Došlo to tak daleko, že jsem se přestala úplně ovládat a nakonec jsem slíbila, že s ním a jeho třemi kamarády strávím víkend na jeho chalupě, kde zažiju úplně vše z toho, o čem sním. Několikrát jsme si zavolali a i když mne upozorňoval, že když už tam budu, nebude cesty zpět a že budu pro ně jenom hračka pro jejich zábavu a budu míň než hadr na podlahu bez jakéhokoliv slitování, neodradilo mne to.

V pátek v 16:00 nastal den ?D? a hodina ?H?. Nedočkavá, ale také se spoustou obav jsem přešlapovala na smluveném místě u autobusové zastávky oblečená tak jak jsme se domluvili (modrá minisukně s bílými květy a bílá halenka, vlasy vyčesané do culíku) a vyhlížela smluvené auto.

Čtyři kamarádi, se kterými jsem měla strávit víkend plný vzrušujícího strachu a ponížení už byli na cestě ke smluvenému místu. Domlouvali se na mne, co se mnou provedou. ?Zajedeme cestou do lesa, tam ji svážeme a hodíme do kufru, ať nevidí, kam jedeme? navrhl jeden a ostatní souhlasili. Chvilku po 16té hodině byli na smluveném místě, kde jsem plná zvláštních pocitů přešlapovala. Má nervozita asi musela být znát. Auto, které jsem znala z popisu, jsem hned poznala. Oni mne zřejmě poznali také (jak podle oblečení, tak podle nervózního chování), protože zastavili přímo přede mnou, spolujezdec stáhl okénko, a řekl ?Čekáš na nás, že jo??.

? Myslím, že ano,? odpověděla jsem třesoucím se hlasem. ?Tak si nastup!? řekl. Jeden z těch dvou, co seděli vzadu, otevřel dveře, vystoupil a pustil mne doprostřed. Plná obav, ale i nezvládnutelného vzrušení jsem nastoupila, on také, zavřel dveře a vyrazili jsme.

Chvíli si jsme se zkoumavě prohlíželi, a když jsme dojeli na konec města, začali mne ti dva vzadu osahávat. Jeden mi zajel pod sukni, druhý mi začal prohmatávat prsa. ?Neblázněte, ještě ne!? snažila jsem se je okřiknout a odstrčit jejich ruce. ?Ale vždyť vidím, jak se ti to líbí, ty děvko,? smál se ten, co mi sahal do úplně mokrého klína. Chvíli jsem se kroutila a snažila se vyprostit a tento předem prohraný souboj přiváděl další návaly vzrušení. Mezi tím jsme byli už takových 5 km za městem a projížděli jsme lesem.

?Už mě ten její odpor přestává bavit a navíc je tady vzadu málo místa,? řekl najednou ten, co měl svou ruku v klíně. ?Takhle to dál nejde, zajeď do lesa,? řekl řidiči ten druhý. Ten také hned odbočil na lesní cestu a zajel do poměrně hlubokého lesa. Netušila jsem, že jsou takhle na mne domluveni.

Když auto zastavilo, jeden z těch co jsem s nimi seděla vzadu vystoupil a totéž přikázal i mně. Moc se mi nechtělo. ?Nenechávejte mne tady, já to tak nemyslela,? škemrala jsem, protože jsem myslela, že se naštvali a chtějí mne tam nechat. ?Nerozuměla jsi, říkal jsem ti, že máš vystoupit!? přikázal výhrůžně, chytil mne za ruku, násilím vytáhl ven a dal mi pár pořádných facek. To už vystoupili i ostatní, jeden z nic mezitím otevřel kufr, a všimla jsem si, že z něho vyndavá provaz.

?Neboj, my tě naučíme poslouchat, děvko,? řekl ten, co mne před tím vytáhl z auta a zkroutil mi bolestivě ruce za záda. ?Dělej, svaž ji!? řekl kolegovi a ten mi také zápěstí ihned pevně svázal za zády provazem. Další přiskočil s nožem v ruce. Dostala jsem šílený strach a začala křičet, ať mne pustí, jak smyslů zbavená. Jeden z nich mi ale přidržel ústa rukou, takže moc křiku jsem ze sebe nevydala. Ten s tím nožem mi mezitím nazdvihl sukni a rozřízl kalhotky. Byl to šílený pocit, když jsem cítila ledové ostří ve svém klíně. Když kalhotky rozřízl a svlékl, stočil je do ruličky a nacpal mi je do úst. Další z nich je několikrát řádně přelepil leukoplastí.

?Neboj se, že tě tady necháme, to bysme přišli o svojí hračku,? smáli se mi. ?Jen budeš dál cestovat tak, jak děvky jako ty cestovat mají,? smáli se mi dál. Poté mne vzali a nacpali do kufru auta. Otočili mne na břicho, pak mi dalším provazem pevně svázali k sobě nohy v kotnících a přivázali k rukám do kozelce. Pak kufr zabouchli a já se ocitla v naprosté tmě. Slyšela jsem, jak auto startuje a cítila, jak se rozjíždí. Slyšela jsem, jak se ti v kabině auta baví a smějí, zatímco já jsem byla zavřená v kufru, pevně svázaná do kozelce s vlastními mokrými kalhotkami v ústech, zajatá, bezmocná. ?A mám přesně to, co jsem chtěla,? pomyslela jsem si a bezmocně zacloumala pevně utaženými provazy, zatímco mne auto odváželo na neznámé místo.

Nevím jak dlouho jsme jeli, ale v té nepříjemné poloze to trvalo celou věčnost (ve skutečnosti to byla necelá hodinka). Po chvíli jsem cítila, že auto začalo více drncat, a napadlo mne, že jedeme asi po nějaké polní nebo lesní cestě. Provazy, kterými jsem byla svázaná, nepříjemně řezaly a skrz roubík z mých vlastních kalhotek, ve kterých se mísily pohlavní sekrety se slinami, se mi těžko dýchalo. A to byl teprve začátek dlouhého víkendu. Najednou auto zastavilo. Slyšela jsem, jak někdo vystoupil, auto pak zase kousek popojelo a nakonec zastavilo definitivně. Dost dlouho se nic nedělo, už jsem pomalu dostávala strach, že na mne zapomněli, když jsem zaslechla kroky. Pak se víko kufru otevřelo. Stáli tam dva z mých únosců, ale než jsem se stačila rozhlédnout, dostala jsem přes oči nějaký šátek nebo něco takového. ?Tak jak se ti jelo, kotě?? otázal se mne jeden z nich výsměvně. Zmohla jsem se jen na nesrozumitelné zahuhlání do roubíku. Pak jsem cítila, jak mne uvolňují z kozelce a rozvazují nohy. Alespoň trochu jsem si ulevila. Poté mne oba uchopili a vytáhli z kufru ven. Hned na to jsem ucítila, jak mi něco připínají okolo krku (obojek s vodítkem), na kterém mne stále s rukama stále za zády vzápětí někam vedli. Se zavázanýma očima jsem podvědomě brzdila, občas zakopla, ale táhli mne na vodítku dál. Došli jsme ke schodům. ?Zvedej nohy, děvko, jdeme do schodů!? přikázali mi. ?Byla by škoda, kdyby ses nám přerazila dřív, než si s tebou pořádně užijeme,? řekl ten druhý. Neohrabaně jsem vyšla schody, a v poutech, s roubíkem a páskou přes oči klopýtala dál.

Uvnitř mě za spoutané ruce přivázali k jakémusi sloupu, a vzápětí jsem znovu ucítila na kůži chladný nůž. Rychlými, energickými pohyby mi byla rozřezána a strhána halenka i sukně. Podprsenku jsem na sobě neměla, a o kalhotky i o boty jsem přišla již v lese, když mě svazovali do kozelce. Stála jsem tedy teď zcela nahá, rozcuchaná (gumičku z vlasů jsem ztratila v autě, když jsem byla svázaná a bezvýsledně bojovala s pouty), a připoutaná ke kůlu před čtyřmi nadrženými mladíky. Abych si mohla situaci řádně vychutnat, byl mi konečně sundán šátek z očí a z pusy vyňat roubík. Věděla jsem že již nemá cenu křičet o pomoc, či se jinak snažit zvrátit svůj úděl otokyně. Bylo příliš pozdě si něco rozmyslet, jediné co zbývalo bylo smířit se s tím že ti čtyři, kteří si teď mlsně prohlíželi mé bezbranné tělo, si se mnou od této chvíle mohou dělat cokoliv budou chtít.

Nevrhli se na mě ihned, jak jsem předpokládala, ale zjistili že mají hlad a že bych jim tudíž měla uchystat něco k jídlu. Zatopilo se v kamnech, v jejichž plameni zmizely i cáry mých oděvů. Neměla jsem žádné náhradní oblečení, vůbec jsem netušila v čem se v neděli vrátím domů. Byla jsem naprosto v moci přidrzlých, hrubých spratků, kterým jsem teď musela ve vší podřízenosti a naprosté nahotě sloužit.

Odvázali mě od sloupu, a na ruce nasadili asi půl metru dlouhý, těžký řetěz, který zajistili visacími zámky. K obojku na krku mi připli další, asi 10 metrů dlouhý řetěz, který připevnili k okům na futrech dveří mezi kuchyní a obývákem. Pak mě přistrčili ke kuchyňskému koutu a poručili si večeři. Během vaření jsem jim také musela podávat pivo a zapalovat cigarety. Na dlouhém řetězu s pouty na rukou, nahá, ponížená. Obdržela jsem přitom také prvních několik ran dlouhým bičem, který si na mě přivezli. Chvíli mi totiž trvalo si zvyknout, že když někoho z nich obsluhuji, musím před ním vždy pokleknout.

Když byl pokrm hotov, přesunuli se hoši z hlubokých křesel k velkému jídelnímu stolu, kde jsem je s cinkajícími řetězy na rukou a na krku obsloužila. Při jídle jsem jim dále nosila pivo (už jsem věděla jak se má nápoj správně podávat neboť jsem stále cítila předchozí švihance na zádech), a plnila další příkazy panstva. Nakonec jsem musela sklidit a umýt všechno nádobí.

Mezitím kluci začali hrát karty. Nevím jestli se takto dohodli dávno předem nebo se v nich probudila nečekaná soutěživost, ale kdosi navrhl že kdo ten večer vyhraje, bude mě až do rána mít pro sebe. Nápad se ujal, byla vytvořena bodovací pravidla, a napínavá hra se rozjela. Protože mě ale pro větší motivaci chtěli mít co nejvíc na očích, přinutili mě vystoupit na velký, dubový stůl, u kterého seděli. Tam mě stáhli na kolena, uvolnili řetěz z jedné ruky, načež mi obě ruce zkroutili dozadu a nakrátko znovu spoutali, takže jsem s rukama v řetězech za zády klečela na patách uprostřed hrací plochy. V této ponižující poloze jsem musela celý večer vydržet, zatímco se hráči kolem mne vesele opíjeli a napětí rostlo, zejména tedy v mém rozkroku.

Stůl jsem mohla opustit, jen když někomu z nich došlo pivo. Musela jsem slézt, obsloužit je (což s rukama spoutanýma za zády byl téměř akrobatický výkon), a pak zase pokleknout na stůl. Docela jsem se však na tyto své procházky do komory a zpět těšila, protože jsem si při nich mohla protáhnout klouby. Hráčům to zase umožnilo si lépe prohlédnout svou potencionální výhru, a vychutnat si svou samčí nadřazenost pokaždé když jsem jim na kolenou, s hlavou skloněnou až k zemi podávala v napnutých pažích vytouženou plechovku.

Pohled na mě jim evidentně dodával energii, a hra se stávala čím dál tím vášnivější. Cítila jsem na sobě chlípné pohledy ze všech stran, a marně se snažila uhýbat před špinavýma rukama momentálně vyhrávajících borců, kteří si mě majetnicky ohmatávali na stole. Bezmocně jsem čekala na konečný výsledek, a představovala si přitom jak si mě jeden z těch opilců odvádí po schodech do svého pokoje.

Když byla hra u konce, vítěz obdržel gratulace a také mnou obávaný dlouhý bič, který jsem již bohužel měla možnost ochutnat, a který jaksi ke mně neoddělitelně patřil. Z výhry měl samozřejmě velkou radost a hned si mne pořádně osahal na prsou, zajel i mezi nohy, a poplácal po zadku.

?Až do rána patříš jenom mně,? zasmál se a odháněl přitom ostatní, kteří si také ještě chtěli naposledy polaskat mé vnady. Odepnul mi z krku dlouhý řetěz, který jsem tam celou dobu měla a místo toho mi k obojku připevnil vodítko pro psa. Pak mne donutil slézt se stolu a kleknout si před něj na zem. Ruce mi nechal řetězem spoutané za zády, ale řetěz, který přečníval, zacvakl navíc nakrátko vzadu k obojku. Takto mi ruce znehybnil naprosto dokonale, a navíc to docela bolelo. Potom mne přinutil, abych mu na znamení mého ponížení políbila špičku boty, a na vodítku, které držel velmi nakrátko, si mne odvlekl do svého pokoje. Musela jsem se za ním šourat po kolenou, ponížená, pevně spoutaná a bezmocná.

Nahoře v pokoji jsem byla odhozena na postel, a ruce mi byly spoutány opět vepředu, přičemž byl řetěz mých pout provlečen okolo kovového rámu postele u hlavy. Když jsem viděla jak si opilec nade mnou začíná, mezi oplzlými poznámkami na mou adresu, rozepínat kalhoty, rychle jsem se odvrátila a v marném vzdoru zůstala ležet na břiše co nejdál od něho. Neuvědomila jsem si však, že mu tím dávám záminku k výprasku. Vzduchem zasvištěl jeho opasek, a na mé pozadí se sneslo několik tvrdých zásahů, společně mnoha sprostými nadávkami a příkazem abych se ihned otočila na záda. Poslechla jsem, ale jeho hněv už to nezmírnilo.

?Roztáhni se kurvo, od čeho myslíš že tady jseš!? řval a nepřestával mě švihat přes stehna, dokud jsem před ním doširoka nerozevřela svůj klín. Při pohledu na mé vlhké přirození se mírně uklidnil, a pak už na nic nečekal. Ani se nezdržoval svlékat, vrhl se na mne jen se staženýma kalhotama a prudce do mě vnikl. Když po krátkém, zvířecím útoku vybil svou energii, svalil se vedle mne a hluboce oddychoval. Pak vstal a někam odešel. Po chvilce se objevil znovu a táhl za sebou malou kovovou klec.

?Snad sis nemyslela, děvko, že se budeš do rána válet v posteli,? zasmál se mi, když viděl, jak se dívám na jeho počínání. ?Do klece půjdeš!? Odvázal mne od postele a nacpal v kleče do klece. Ruce mi za zády protáhl skrz mříže a spoutal. Rovněž mne k mřížím připoutal řetězem za obojek. Bylo to nepříjemné, nemohla jsem se ani pohnout a byla jsem úplně bezmocná. A v této poloze jsem musela vydržet až do rána.

Když mě druhý den mne vytáhli z klece, byla jsem celá rozlámaná. Patřila jsem znovu všem bez rozdílu. Každý si mě mohl připnout na vodítko a využít jak uznal za vhodné. Při práci jsem měla ruce v řetězu před sebou, jinak většinou sepnuté zámkem těsně k sobě za zády.

Večer se o mne opět hrálo, pro změnu ne v kartách ale v kostkách, a já - abych na stole nepřekážela - jsem stála opodál připoutána za ruce ke stropnímu trámu vysoko nad hlavou. Napnutý řetěz se mi zarýval do zápěstí, takže jsem byla nucena stát skoro celou dobu na špičkách, až se mi kůže po celém těle leskla potem. Několikrát jsem též slabě zasténala, což hráče rušilo, a tak mi do úst nacpali pořádný roubík a navíc mi zavázali šátkem oči, abych nic neviděla. Kdykoliv jsem se třeba jen nepatrně pohnula, třeba přešlápla z nohy na nohu, abych ulevila napnutým svalům, dostala jsem bolestivou ránu bičem.

Z posledních sil jsem se dočkala závěru soutěže, ve které se mé tělo znovu stalo na celou noc majetkem vítěze. Ten radostně přijal gratulace a přistoupil ke mně. Vzápětí mě s pohrdavým úsměvem několikrát z různých stran přetáhl bičem, zřejmě aby zpečetil svou výhru a předvedl všem kdo je teď mým pánem. Mé těsným roubíkem dušené výkřiky vyvolaly všeobecné veselí.

Konečně mi můj nový pán odemkl řetěz na jedné ruce, aby mi ji ihned společně s druhou spoutal za zády. Byla jsem mu za to v tu chvíli docela vděčná, neboť jsem již omdlévala únavou od stání na špičkách, a ztuhlé paže téměř necítila. Následoval obvyklý rituál, ve kterém jsem byla tahem za vlasy přinucena před vítězem pokleknout a vyzvána políbit mu boty. Vzhledem k tomu, že jsem byla zbita chvíli před tím, nečekala jsem na další pobídku bičem, a poslušně vykonala svou povinnost, jakmile mi byl sundán šátek z očí a vyjmut roubík z úst. Byla jsem opět odvedena do pokoje vítěze, připoutána k posteli a zneužita. Potom mne vítěz odvázal od postele, ruce spoutal zase dozadu a zavřel do klece. Ruce a nohy mi přivázal zase k horní části klece, naštěstí je ale tentokrát neprotahoval skrz mříže a nesvázal mne v kleče, ale vleže na břiše. Pohodlné to sice také nebylo, ale proti předchozí noci to bylo o hodně lepší.

Když mi v neděli ráno odemykali pouta a vypouštěli mě z klece, pociťovala jsem již velké odlehčení. Byl to můj poslední den služby, a celkově jsem věřila že už mám nejhorší za sebou. Trochu mě znepokojovalo, že nemám v čem odjet, protože všechno mé oblečení bylo zničeno hned při příjezdu, ale doufala jsem že kluci něco vymyslí.

Vymysleli. Zrovna jsem v kuchyni umývala nádobí po snídani, když mi oznámili, že až uklidím tak mám přepsat dopis, který ležel na stole. Pak si odešli zahrát fotbal na louku před chatou, a já v šoku zírala na následující řádky:

Mami,
našla jsem si narychlo skvělou brigádu, asi tak na měsíc. Je tady bezvadná parta, neměj prosím žádné starosti, vrátím se nejpozději do konce prázdnin. Zatím ahoj, Tvá Petra

Rozeběhla jsem se ven ale těsně u vchodu mě zarazil řetěz na mém krku. Cloumala jsem vztekle svými pouty, ale všechno včetně obojku bylo zajištěno silnými visacími zámky. Se slzami jsem dokončila jako každé ráno úklid domu. Teď ještě stejně musím sloužit, říkala jsem si, a bylo by zbytečné popudit hochy dřív než se to pokusím s nimi nějak vyřešit. Jakmile jsem však zaslechla první kroky v předsíni, neudržela jsem své emoce a začala ihned protestovat: ?To přece nemůžete! Byli jsme domluveni jenom na víkend.?

?Že to nenapíšeš?? podivil se jeden z vracejících se kumpánů. ?Nikdy! To jste se zbláznili?? křičela jsem zoufale. Dál už se nebavili. Rychle a koordinovaně mě odemkli řetězy s krku i rukou, a ruce pevně svázali vepředu hrubým lanem, za které mě pak vyvlekli ven z chalupy.

Asi jsem neodhadla jejich převahu, vyčítala jsem si, když mě vedli přes louku směrem k lesu. Jedna dívka proti čtyřem ostrým hochům to zřejmě nikdy nebude mít lehké. A tihle měli navíc šikovného pomocníka: dlouhé kožené důtky, které si teď hrdě nesl jeden z nich.

Přitáhli mě na okraj lesa a vybrali vhodný strom. Byla to statná borovice se silnými vodorovnými větvemi začínajícími asi 3 metry nad zemí. Pod jednou z nich jsem vzápětí visela za ruce. Jen špičky nohou se mi dotýkaly jehličí. Do očí se mi opíralo ranní slunce, takže jsem ani nepostřehla, který z mých trýznitelů ke mně promluvil: ?Každý z nás má pět ran. Budeme se střídat a pokračovat tak dlouho, dokud nás nepoprosíš aby si směla napsat ten dopis.?

Věděla jsem, že mám prohráno. Mé bolestné sténání pohltil les. Netrvalo ani celá dvě kola, a vedli si mě zlomenou a podrobenou po louce zpátky. Jen, co jsem dopis napsala, chytili mne a svázali provazy do pevného kozelce, prý abych si takhle lépe mohla uvědomit, že nejsem vůbec nic, jen jejich otrokyně. Dva z kluků hned poté odjeli s dopisem do města, a mne nechali v kozelci a s roubíkem v ústech až do té doby než se vrátili. K večeru mne rozvázali, spoutali tradičně zase řetězy a tím pro mne začalo nekonečné období opravdového otroctví. Zbičovaná záda mě pálila ještě několik dní. Díky této ?výchovné? lekci jsem si už nedovolila nijak odporovat, a veškeré úsilí jsem vynakládala pouze na vzorné plnění příkazů a povinností, jen abych byla co nejmíň bita a trestána.

Osazenstvo chaty se během následujících týdnů značně měnilo, neboť kluci na mě byli velice hrdí a nechtěli si mě nechat jen pro sebe. Pečlivě se ale snažili nikoho z pozvaných hostů předem neupozornit na moji přítomnost, a bavili se pak vzniklými situacemi. Své kamarády vždy po příjezdu usadili do proutěných křesel na zahradě, a se skrytým smíchem pozorovali výrazy jejich tváří poté co jsem je přišla obsloužit s tácem plným občerstvení na přivítanou.

Každý nakonec velmi rychle překonal počáteční rozpaky, a svůj pobyt si doslova užíval. Přijížděly však i dívky, jejichž reakce byly mnohem rozporuplnější. Jedna feministka se dokonce urazila a ihned odjela. Ke své škodě, samozřejmě, neboť které ubytovací zařízení dnes standardně nabízí nahou otrokyni v řetězech? Ostatní dívky si ale většinou postupně zvykly, a čím dál víc si vychutnávaly mé podřízené postavení, dávajíc mi svou povýšenost důrazně najevo.

Každý večer, podle toho jaká se sešla společnost, se o mne buď hrálo nebo losovalo, případně se zájemci prostě domluvili a podělili se během noci o mne všichni. Jednou se o mne dokonce porvali, což mi téměř polichotilo, až na to že pochopitelně vyhrál ten největší surovec, který se pak nemazlil ani se mnou. Rány, které kvůli mně utržil v souboji, mi bohatě vrátil v posteli řemenem.

Zatímco se všichni bavili hraním či soutěžením o mne, já jsem musela vždy někde poblíž spoutaná poníženě čekat než se rozhodne, komu budu muset ten večer přede všemi políbit boty než si mě na vodítku odvede do svého pokoje a použije jak uzná za vhodné. Buď jsem klečela u jejich stolu s rukama spoutanýma za zády, nebo stála přivázaná za ruce na špičkách. Občas mi také svázali ruce za zády a vytáhli provazem nahoru, takže jsem celý večer byla nucena na svého výherce čekat v hlubokém předklonu. Noci jsem pak trávila zavřená v kleci, k jejichž mřížím jsem byla většinou v různých polohách připoutaná za ruce i za nohy.

Zkrátka jsem měla stále co dělat a o čem přemýšlet, a tak čas celkem rychle utíkal. Jednoho dne jsem procitala s podivným tušením. Skutečně, při snídani mi bylo sděleno že budu v poledne volná. Dokonce mi jeden z kumpánů, který se předchozí večer vrátil z města, ukázal na nákupní tašku u dveří, ve které mi prý přivezl nějaké šaty. Přestala jsem na chvíli panstvo u stolu obsluhovat a poklekla jsem, abych jim dojatě poděkovala.

?Byli jsme s tvojí službou vcelku spokojeni,? pronesl ke mně jeden ze stolovníků. ?...- až na určité počáteční nesrovnalosti,? skočil mu do řeči druhý, a tento nečekaný, improvizovaný proslov zakončil třetí z nich: ?Stala se z tebe nakonec přece jen dobrá otrokyně, která by na trhu jistě vynesla slušnou částku. Dáváme ti však volnost, neboť benevolence je výsadou těch nejmoudřejších vládců.?

Stále na kolenou a se sklopenou hlavou, což byla pro mne jediná pozice, ve které jsem směla promluvit, jsem poprosila zdali mi bude dovoleno, než mi odemknou okovy, napsat ještě jeden dopis. Toto bylo schváleno, a na stole se po snídani objevila tužka a papír s obálkou. Když jsem umyla nádobí a pánové se mezitím odebrali na svůj obvyklý ranní fotbal na louku, mohla jsem si tedy vyplnit své přání.

Pečlivě jsem nadepsala obálku a napsala krátký dopis. Potom jsem překročila řetěz na rukou, tak jak jsem byla naučená, sama si sepnula ruce těsně k sobě za zády připraveným visacím zámkem, a odebrala se jako každé ráno po splnění svých úkolů do kouta jídelny klečet, dokud se nevrátí někdo z hochů a nezadá mi další práci. Dnes však bylo všechno trochu jiné a zvláštní. Neustále jsem se z kouta ohlížela, a za stále většího vzrušení vrhala váhavé pohledy střídavě na dopis na stole a na tašku s oblečením. Jak tíživé je rozhodování!

Najednou se otevřely dveře, a do místnosti se nahrnula skupinka rozjařených mladíků. Rychle jsem otočila hlavu zpět a sklopila ji dle zvyku k zemi. Zatímco se všichni zvědavě naklonili nad můj dopis, po břiše mi stékala kapka potu a v mém klíně to vřelo jako v hustém tropickém pralese. Četla jsem v duchu s nimi:

Mami,
Mám se skvěle a ráda bych si to tady prodloužila alespoň o měsíc. Můžeš mě prosím omluvit ve škole, díky. Slibuji že všechno doženu (neboť vím že máš ještě v komoře schovanou tu starou rákosku...).
Těším se, Tvá Petra

Správce serveru upozorňuje, že zde uveřejněná díla podléhají ochraně autorských práv ve smyslu zákona č. 121/2000 Sb. Všechna práva autorů vyhrazena. Neautorizované použití díla bez souhlasu jeho autorů se zakazuje.

Chcete na www.ds-life.cz také publikovat své články ? Přečtěte si návod  

Zobraz článek