Sylvie stála u sporáku a nepřítomně míchala sýrovou zálivku na makaróny. V pozadí hrála televize a běžící reklama se snažila přesvědčit Sylvii o jedinečné příležitosti k tomu ??aby vyzkoušela nový, vylepšený a zaručeně jediný funkční a bezkonkurenční prací prášek?. Sylviina pozornost se ale právě upírala do jiných sfér a mysl brouzdala v jiných krajinách.

S pohledem upřeným na bublající taveňák vzpomínala? Vzpomínala na Davida? vzpomínala na čas, který spolu trávili, na bezstarostný úsměv na jeho tváři, který ji vždycky dokázal uvolnit, na jiskření v jeho očích, kdykoliv ji překvapil nějakou drobností, kterou jí koupil jen tak-bez příčiny, prostě pro zlepšení nálady. Vzpomínala na netypickou vrásku, která se mu objevovala na čele, kdykoliv si s něčím dělal starosti i na dětskou radost, která mu čišela z dobráckého obličeje, kdykoliv se na něho usmála malá Táňa. Vzpomínala i na Tánin zvonivý smích, které dokázal u dcery vyvolat pouze David.

Vytrhla se ze zasnění a podívala se na hodiny na stěně. Pomalu byl čas na to, aby se vrátila z práce Tanja.

Nevzpomenula si už na popelavě šedou tvář, kterou jí ukázali kvůli identifikaci, ani na tmavý oblek, ve kterém ho viděla naposledy, než se nad ním navždy zavřelo ebenové víko. Tyto vzpomínky zatlačila hluboko zpět a zakázala si na ně myslet, ačkoliv někdy?v noci, když byl už ten tlak na ni příliš velký se probouzela do tmy, celá zpocená a polykala hořké vzlyky, aby neprobudila spící dceru. Říkalo se, že čas všechnu bolest otupí, ale ani po devatenácti měsících, se jí bolest nezdála o nic menší.

V zámku zachrastily klíče právě v okamžiku, když Sylvie vypnula sporák. Polohlasné ahoj následované dvojím zabouchnutím dveří ohlásilo návrat dcery?

Tanja zabouchla dveře do svého pokojíku a naštvaně zavrčela. Opět se vrátila z práce přesvědčená, že celý svět stojí za prd. Šéfová ji zase seřvala, že zapomněla poslat objednávku na kancelářské potřeby. Dneska je to zapomenutá objednávka, včera to byly povadlé kytky, den předtím se šéfové nezdálo, jak se Tanja chovala k zákazníkovi. Je to pořád něco. A aby toho nebylo dost, tak ji ještě Pavel, její kluk, řekl, že se chce zase dát dohromady se svojí ex. Tanja tu mrchu nenáviděla. Pavel byl příliš naivní a dobrosrdečný na to, aby odhalil, že ho ta potvora jenom využívá, a tak Tanju už podruhé opustil, jen aby se se svou ex dal zase dokupy.

Tanja si nerada připouštěla, že se s Pavlem zatím nedohodli na tom, že budou spolu chodit exklusivně a on ji očividně pořád bral jenom jako kamarádku, ale kdykoliv byl pravý čas na to, aby mu tu exklusivitu navrhla, tak se zjevila ta potvora a přetáhla si ho zase k sobě. A on jak beránek poslušně přišel, kdykoliv mu ex-přítelkyně zabrečela do telefonu a řekla, že ho stále ještě miluje, jen aby ho za měsíc zase odkopla kvůli někomu novému. Asi hold každý musel mít nějakou slabost, a když už existoval kluk, který byl OK, tak zase musel milovat tu nesprávnou holku, která mu to dávala sežrat. Tanja zuřivě skousla zuby a pustila si počítač. Snad se odreaguje alespoň na chatu?

Sylvie si mezitím naházela věci na spinning do baťůžku. Táně se očividně zase v práci nedařilo, ale nezdálo se, že by si o tom chtěla promluvit, takže se Sylvie nevnucovala. Svoji dceru už znala natolik dobře, aby věděla, že když Táňa nemá chuť o něčem mluvit, tak je ke všemu hluchá jako pravý kozoroh. Přesto Sylvii hodně trápilo, když si uvědomila, jak moc se jí dcera za toho půldruhého roku odcizila. Táňa v sobě všechno držela a potlačovala jakékoliv projevy citů, ale otcova smrt jí hodně otřásla. Dokončila školu, s odřenýma ušima odmaturovala a vysoká ji proklouzla mezi prsty, protože podcenila přípravu a přijímačky byly hodně drsné. Okamžitě nastoupila do práce, přestože jí Sylvie nabízela, ať si užije alespoň prázdnin. Zdálo se, že se Táňa snaží utéci smutku a utopit ho v práci a činnosti.

Výsledkem ale bylo jen to, že byla věčně podrážděná, náladová a neustále jako na trní. Jako první si to slízla Sylvie, potom kamarádky ze školy, které se Táně kvůli tomu začínaly vyhýbat a nakonec se to začalo projevovat i v práci. Sylvie každý den čekala, že za ní dcerka přijde, že dostala výpověď. Kamarádka Irena, která dceři nabídla pozici sekretářky ve svojí firmě, Sylvii skoro pravidelně hlásila, že Táňa udělala v práci nějaký průšvih. Sylvie ji pořád omlouvala, ale cítila, že Ireniny nervy dostávají zabrat a cítila se kvůli tomu bídně. Věděla, že si s Táňou bude muset vážně promluvit, ale moc se jí do toho nechtělo a tak to pořád o den odkládala, jakoby čekala na zázrak.

Když procházela kolem dveří od dceřinina pokojíku, tak zaklepala a nakoukla dovnitř: ?Ahoj, zlatíčko. Na stole máš večeři. Já letím na spinning. Ať ti to nevystydne a neponocuj zase, ať nejsi zítra unavená. Irena už se na tebe vážně zlobí, tak prosím sekej dobrotu??
Tanja byla otočena k obrazovce počítače, ale po poslední poznámce se otočila na matku a obočí se jí nesouhlasně stáhlo, než však stihla vyslovit své námitky, Sylvie pokračovala: ??Udělej to kvůli mně, zlatíčko. Ano? Irena je dobrá kamarádka a nechtěla bych mít pocit, že jí zneužívám.?
Tanja se ušklíbla, aby dala najevo, co si o Ireně myslí, ale souhlasně přikývla. Sylvie přikročila blíž, políbila ji na čelo a s povzbudivým úsměvem se rozloučila: ?Díky, tak zatím ahoj a nezapomeň na tu večeři.? řekla na odchodu.  ?Co máme?? zeptala se Tanja, ale hlavu už měla opět otočenou k monitoru. ?Makaróny se sýrem. Pá.? ?Hmmm, čauky??

Tanja vzala na vědomí, že je v bytě sama, ale do kuchyně nešla. Její pozornost se upírala k monitoru a na makaróny neměla chuť.

?Ahoj Veverko!? přes ICQ se jí ozval Stopař.
?Ahoj Stopaři, ráda tě vidím.? naťukala odpověď.
?Tak jak se dařilo v práci? Už je to lepší???

Stopaře poznala asi před rokem na některém z četných diskusních serverů, které navštěvovala. V civilu to byl 26ti letý grafik z Plzeňska, ale na netu byl Stopařem. Nikdy ho nepotkala, takže jak vypadá věděla jenom z fotek co jí poslal, ale přesto byl jejím větším důvěrníkem, než leckterý z jejích reálných kamarádů. Hodně jí pomáhalo, že se mu svěřovala jako svojí vrbě, ať už šlo o pocity ohledně tátovi smrti, ať už šlo o její kluky, školu nebo cokoliv co jí právě trápilo. Stopař byl úžasný optimista a dovedl jí zlepšit pochmurnou, neradostnou náladu a nalít trochu života do žil. Na druhou stranu si ale ani nebral servítky a když se mu něco nelíbilo, nebo s tím nesouhlasil, tak jí to dal jasně najevo. Nejinak tomu bylo dneska.

?Veverko, Veverko, nezdá se ti ten přístup trochu sobecký? Zkus si to po sobě přečíst a co uvidíš? Já.Já.Já!

Stěžuješ se, že tě nikdo nechápe, ale sama nevěnuješ pozornost cizím prosbám. Přítel tě opustil, ale přitom připouštíš, žes mu sama říkala, že chceš zatím odstup. Šéfová tě štve, ale přitom od tebe chce jenom věci, které máš ve smlouvě a navíc opět připouštíš, že se v práci nesoustředíš, protože aspiruješ na vyšší pozici než jen na to, abys byla sekretářkou. A konečně máma ti nerozumí a staví se na stranu svojí kamarádky? Vždyť ti nabízela, ať si vezmeš na prázdniny volno a já jsem se k tomu taky vyjadřoval, přesto když ses rozhodla jít do práce, tak ti pomohla najít pozici přes svoji kamarádku a věřím, že kdybys nebyla známá, tak už máš padáka, podle toho jak mi to líčíš, co v té práci vyvádíš.

A že to není podle tvých představ? Že to není práce kterou dělat chceš? To je jedno! Je to práce, která tě může někam posunout, uděláš si kontakty, naučíš se jednat s lidmi, naučíš se zodpovědnosti.

Cokoliv děláš soustředěně je pro tebe přínosné. Nezáleží na činnosti, ale na tom, jakou důležitost jí přisuzuješ. Pokud budeš soustředěně, koncentrovaně a s rozmyslem dělat to co děláš, tak nejenom, že tě to začne bavit, nejenom, že budeš mít lepší výsledky, ale zjistíš, že i na sebenepatrnější a na první pohled sebenesmyslnější činnosti se můžeš něčemu naučit a může ti ta činnost být něčím prospěšná.

Vážně mám dojem, že jediná věc, která ti právě teď chybí jako sůl, je řemen na zadku. Máš ohromnou smůlu, že je ta Praha tak z ruky, jinak bych za tebou dojel a vzal to do ruky vlastnoosobně.?

Tanja nebyla na kritiku připravena, protože však cítila, že je kritika trefná, tak místo hněvivé reakce, která se jí reflexivně drala na rty, raději diplomaticky zvolila ústup. Rychle se rozloučila, vymluvila se, že musí někam běžet a odhlásila se z chatu a vypnula ICQ.

Všechen vztek který měla. Nooo vlastně to ani nebyl vztek, protože se neměla na koho vztekat, snad kromě sebe samé, spíše šlo o zklamání?roztrpčení?nudu? Ať už to bylo cokoliv, všechno se pomalu rozplynulo a zůstal zmatek.

?Měl snad Stopař pravdu? Opravdu byla tak zahleděná do sebe, že nevnímala lidi kolem sebe? Na jednu stranu zažila za poslední dobu hodně bouřlivou dobu, na druhou stranu ale stejnou dobu zažívali i lidé kolem ní a ona místo toho, aby jim byla oporou, tak jenom brala od nich.

Necítila se špatně kvůli tomu, že přijímala jejich pomoc, aniž nabízela cokoliv nazpět. Dokud ona sama nebyla v pohodě, tak bylo nesmyslné, aby se snažila někomu pomáhat?udělala by tím víc škody než užitku. Ale Stopař měl pravdu, že ji hryzalo svědomí za to, že tuto jednostrannou pomoc vnímala jako samozřejmost. Jako svoje právo.?

Mezitím co přemýšlela nad Stopařovými slovy, tak se došourala do kuchyně a nabrala si stydnoucí večeři. Neměla vysloveně hlad, ale nějak tak automaticky hledala zábavu pro svoje ruce, zatímco ji mysl šrotovala na plné obrátky. Zamrkala a vrátila se zpět do reality. Potřebovala vypadnout někam mezi lidi, aby unikla tíživému pocitu, který v ní prázdný byt náhle vyvolával. V zapnuté televizi právě začínaly večerní zprávy.

Tanja si zaběhla do pokojíku pro mobil a vytočila číslo kamarádky Petry. Netrpělivě vyčkávala mezitím co jí táhlé pípání oznamovalo, že telefon na druhé straně vyzvání. Petra zvedla telefon. Tanja se zeptala kamarádky, jestli má na večer plány a buď to byl prosebný tón v jejím hlase, nebo neuvěřitelné štěstí, ale Petra ji odpověděla záporně.
?Tak já donesu nějaké vínko a za půl hoďky jsem u tebe. OK?? rychle pokračovala Tanja s návrhem, že si udělají dámský večer, aby snad Péťa nenavrhla něco jiného.
?Dobře budu na tebe čekat.? souhlasila Petra


Sylvie se vrátila ze spinningu a prvotní překvapení, když našla zamčený byt rozptýlil vzkaz, který ji dcera nechala na kuchyňském stole: ?Mami, šla jsem za Péťou. Možná tam budu dneska v noci spát. Nečekej na mě. Dobrou. Mám tě ráda, Táňa.? Sylvie byla zpočátku trošku naštvaná, protože se celou cestu ze spiningu připravovala na to, že s Tanjou konečně vážně promluví o jejích povinnostech v práci, protože Irena dnes v šatně opět opatrně stočila řeč na její přístup a na možnost, že ji bude muset propustit. Irenin manžel by roztržitou sekretářku ještě strpěl, ale jejich třetí společník už se negativně ozýval na její adresu. Pak si ale řekla, že to asi tak mělo být a snad tomu rozhovoru budou hvězdy lépe nakloněny zítra.


?Ahoj Péťo! Tak ráda tě vidím.? Tanje se na obličeji rozzářil úsměv, jakmile jí kamarádka otevřela dveře a prozatím ignorujíc kamarádčina hravého psíka, který jí dotíravě skákal u pasu vklouzla kamarádce do náruče.
?Ahoj Táňo, vítej.? Petra se jako hostitelka nenechala zahanbit, a tak se stejnou vervou obětí oplácela a zatím vyčkávala až Tanja sama vyjeví důvod své dnešní návštěvy. Kdykoliv některá z holek měla problémy a netoužila po pomocné ruce nebo poradci, ale pouze po utěšení a chlácholivých slovech, tak přišla za svou kamarádkou a udělaly si dámský večer, během kterého si navzájem nabízely oporu.
?Pojď dál, ať Tomík neruší sousedy.? Pozvala Petra Tanju do bytu a uklidňovala skotačícího psíka, který Táňu poznával a dožadoval se pozornosti.
 
?Promiň, ale musím ještě dneska něco zařídit. Zatím ahoj Stopaři, Ver.? Stopař hleděl na nezvykle stručnou odpověď a cítil, že svou kritikou tentokrát přestřelil. Znovu si své výčitky adresované Veverce přečetl a ačkoliv si pořád stál za svým, chápal, že strohá slova mohla působit útočně, ačkoliv je on tak nemyslel. Veverka ho znala a tak věděla, že si nebere servítky a že ji má rád, ať už napíše cokoliv, ale to nebylo omluvou. Ve skutečnosti nepochyboval o tom, že Veverku svou kritikou zaskočil a možná rozesmutněl?a to nechtěl, to nebylo účelem.

?Promiň Veverko, já to tak nemyslel. Ta slova byla napsána ve vzteku a z náhlého popudu, tak je tak prosím ber.?

Nic, žádná odpověď

?Omlouvám se?St.?

Veverka se pravděpodobně už odhlásila, ale až znovu zapne počítač, tak ta zpráva tam na ni bude čekat. Veverka nebyla sobecká nebo arogantní osoba, jak už několikrát v minulosti dokázala slovy i činy, a na svůj věk byla výjimečně chápavá a nekonfliktní, takže Stopař neměl obavy, že by ji jeho kritika urazila, ale právě kvůli tomu, že po otcově smrti byla Veverčina máma tou jedinou osobou, na niž se mohla dívka bezmezně spolehnout, tak naznačená výtka, že Veverka nemyslí na mámino dobro tak, jako ona myslí na dobro dceřino?inu to mohlo být citlivé místo v celé kritice a mohlo zranit. A to si Stopař nepřál a tak omluva byla na místě. Zítra se to celé vysvětlí, až se na to oba vyspí?
 

Jak večer pokročil a víno z lahve ubývalo, tak i původně konkrétní probíraná témata nabírala širších a obecnějších rozměrů a dívky se pomalu přesouvaly do filosofické roviny. Celé to nastartovalo, když si Tanja posteskla, že vlastně neví jakým směrem by se teď, po matuře, měla ubírat. Od otcovy smrti se nezastavila.Žila ze dne na den, od úkolu k úkolu. Cíl byl jasný?maturita a přijímačky na vysokou, kurz byl nastaven a Tanja jenom držela tempo. Teď, když ale dorazila do svého dočasného přístaviště a bylo na čase zvolit nový směr, tak na Tanju dolehly všechny události, které doteď potlačovala. A strhly ji do deprese, sebelítosti a smutku.

Petra ji nepřerušovala a jenom chápavě přikyvovala a nechala ji ať to celé vysype ven. Když Tanja skončila, rozhostilo se na okamžik zasněné ticho, protože nebyla slova, která by byla dostatečně významná na to, aby k Tánině problému vyjádřila jakékoliv stanovisko. To Tanja přerušila ticho a odlehčila celou atmosféru, když si vzpomněla na tátovu životní filosofii. David, Tánin otec, byl rozený optimista. I v té nejstresovější situaci dokázal na obličeji vykouzlit úsměv pro dceru, i v tom největším spěchu a časovém presu si vyhradil chvilku na to, aby ji vzal do náruče nebo ji vlídně pohladil po zlatavých kučerách.

?Táta vždycky říkával, že zoufalství a bezmoc jsou špatná vizitka a svědčí jenom o nepochopení. On věřil, že v životě se nám stávají jenom věci, na které jsme připraveni a které můžeme zvládnout, pokud je správně pochopíme. Takže když se dostaneme do situace, ve které nevíme co máme dělat a cítíme se bezmocní a zoufalí, tak ve skutečnosti je naším úkolem v takové situaci se něčemu naučit: trpělivosti, spoléhat se na druhé, kooperovat s jinými, využívat prostředků, které jsme do té doby nepoužívali nebo se jenom naučit snášet příkoří s chladnou hlavou, abychom byli připraveni na protiúder, jakmile nepříznivá situace pomine.?

Tanja nadhodila téma a čekala na odezvu. Byla to dobrá teorie a pokud by ji člověk měl skutečně zažitou, jako tomu bylo u jejího otce, tak si tím ušetřil spousty stresů, slz a bezmocného přecházení sem a tam a přestože jí v minulosti několikrát pomohla a uklidnila ji, tentokrát byl problém příliš nepolapitelný a bylo třeba určit nový kurz a nejenom vyčkávat na podnět zvenku. Svět běžel dál, ale Tanja se zastavila na místě. Kdyby snad chtěla být metaforická, představila by si malou lodičku v chatrném, dočasném přístavišti, která se zmítá v příboji a tancuje na pěnivých vrcholcích burácejících vln neustále bojujíc o světlo na slunci, zatímco jí každým okamžikem hrozí pád mezi ničivé masy vody, který by zaručeně ukončil její existenci.

?Nooo,? Petra protáhla, aby si získala Táninu pozornost ?Já když se cítím bídně, tak začnu uklízet a hned se mi nálada spraví. To víš?pohyb, endorfiny??

Tanju si mamka stále dobírala kvůli ?chlívku? ve kterém dcera žila a tak se Tanja chopila příležitosti Petřinu teorii o endorfinech vyvrátit. ?Pche endorfiny?to tak.? odfrkla si kritičtěji, než původně zamýšlela, protože v myšlenkách se bránila Sylviiným výčitkám o vlastní nepořádnosti. ?Každý kdo tvrdí, že když je v depresi, tak uklízí a to mu pomáhá, je ve skutečnosti stejný špindíra jako já. Jde jen o to, že žije sám, takže mu to nikdo nepředhazuje na oči, ale podvědomě cítí, že by s tím měl něco udělat. No a pak celkem pochopitelně, když si raz za čas byt uklidí, tak má dobrý pocit, že je v čistém. Však bys viděla, jak by tě to uklízení přešlo, kdyby se ti sem někdo nastěhoval a ty bys musela pravidelně uklízet i po něm nebo po ní. Když by sis pak uvědomila, kolik času ztrácíš úklidem a jak je to všechno strašně zbytečné, protože ti pak zase někdo nasviní a vůbec tvou snahu neocení, tak už bys při uklízení nedokázala relaxovat.?

 Petru Tánina odpověď zaskočila, ale šlo spíše o tón a ne o obsah. Vzápětí, když si uvědomila, že Táňa se touto kritikou jenom brání se jí na tváři opět objevil úsměv.

?Vidíš. A tady přichází na řadu ta tvoje teorie. Když s někým bydlíš a nedokážeš u uklízení relaxovat, tak je to jenom tvoje chyba. Protože uklízíš a čekáš za svou snahu nějaké ocenění, nebo výsledek. Kdybys uklízela jen proto, aby sis duševně odpočinula a nemyslela u toho, že to někdo zase za chvíli zaneřádí, tak by ti to taky jako relaxace fungovalo??

Tanja nedokázala udržet sveřepý výraz ani o okamžik déle a od srdce se rozesmála. Petra byla ráda, že se jí podařilo uvolnit atmosféru večera. Bylo cítit, že Táňa prozatím chmury potlačila a rozhodla se zvolnit tempo. Vysypala svoje problémy a starosti a to prozatím stačilo. Nemusela hned pátrat po odpovědích?jen ať si podvědomí taky trošku zapracuje. Ve správný okamžik, pak odpovědi a návody přijdou samy.

?A jak se vede tobě a ?? Tanja zapátrala v paměti ?tvému Ondrovi?? Petra roztála a rozpovídala se.

Atmosféra se opět přiblížila atmosféře, dámského večera a noc pokročila do další fáze.

Správce serveru upozorňuje, že zde uveřejněná díla podléhají ochraně autorských práv ve smyslu zákona č. 121/2000 Sb. Všechna práva autorů vyhrazena. Neautorizované použití díla bez souhlasu jeho autorů se zakazuje.

Chcete na www.ds-life.cz také publikovat své články ? Přečtěte si návod  

Zobraz článek