NOVINKY : Texty : Komentáře : Auditoria : Seriály : Click & Bound : Kalendárium                       Home   

Identita :
NEZNAMY_3374 
info : profil : má auditoria : známí
přítomní : všichni : uspat : logout


Spřátelené weby :



Wacovo doupě
www.eleferno.cz

Stránka Domi.D
Shop s BDSM pomůckami
Njalova noční říše
Dark Club
Klub antropomorfní kynologie. Domov pejsků a feneček v lidské podobě
Sluneční tvrz Petrůvka
Yelen plastification. Fetish foto a móda



clanek reaguje nikdo
na clanek reaguji nikdo

Rubriky
Začátečníkům  ( 66 )
Náctiletým  ( 11 )
Reálné zážitky  ( 55 )
Scénáře  ( 16 )
Povídky  ( 100 )
Poezie  ( 33 )
Eseje a úvahy  ( 53 )
Teorie BDSM  ( 34 )
BDSM v praxi  ( 45 )
Udělej si sám  ( 11 )
Recenze,testy  ( 5 )
Reportáže  ( 23 )
Bondílna  ( 8 )
Help  ( 6 )
Vox populi  ( 62 )
Editorial  ( 13 )

Pište pro www.ds-life.cz

Komentáře
Něco málo chybí:))      [basticka ]



Znamkovali

Existujici
1.285

Alespon registrovani
1

vsichni
1.461


(6)
(5)
(2)
()
()
()
()
()


Znamkovani - jako ve skole
Neznamkuji 5 4 3 2 1

Oficiální článek ( 30.10.2003 00:09:17 )
Dnes jinak
Přečetlo 5429 lidí celkem 8216 krát (zobrazit statistiku). Komentovalo 1 lidí 1 krát. Nové1 (zobrazit komentáře)
Jak může dopadnout takový pokus o switchování
Vkladatel:Verg ., Autori:Verg  Témata : Switcheři a switchování    Femdom    Malesub    Rubriky : Povídky   

Je něco málo po devatenácté hodině když zastavuji u chodníku. Nasedáš. Dnes je to ale jiné - dnes večer až se za námi zavřou dveře jsi ty má Paní a já tvůj subík. Je to zvláštní pocit. Pozdravíme se a cestou probíráme všední věci každodenního života. Po chvilce jízdy zahýbám na parkoviště a hledám volné místečko. V tuto dobu je už trochu problém. Přece jen mám štěstí a já zajíždím do řady stojících aut. Vystoupíme já zamknu auto, klíče schovám do tašky a spěchám za tebou. Teplo zrovna není a tak jdeš docela rychle. Posledních pár minut svobody? Z mých myšlenek mě vytrhne zabouchnutí dveří. Tak a už je to tady.

Zuji se, bundu pověsím na věšák a odcházím na "místo". Ještě pořád to můžu zastavit. Vím že by jsi se nazlobila. Svlékám se, oblečení rovnám na židli a poklekám do kouta. Ruce podél těla. Ty se zatím svlékáš někde v předsíni. Slyším jak se za tebou zavírají dveře od koupelny. Ticho v místnosti přerušuje jen zvuk tekoucí vody v koupelně. Nevím kolik minut uběhlo - snad pět. Vcházíš do místnosti. Nevidím Tě. Ale cítím tvou přítomnost. Prohlížíš si mě. Je to zvláštní - vždy jsi zde klečela Ty a já se jen kochal. A nyní se kocháš ty. Otvíráš skříň, pak nějaké šuplíky. Vím co hledáš - obojek, pouta, řetěz a všechno to s čím si spolu hrajeme. Cítím jak se přibližuješ. Stojíš za mnou. Mám představu o tom co bude následovat, ale jeden nikdy neví jak to všechno může dopadnout.

Hladíš mě po hlavě. Vychutnávám si ten božský dotyk tvé ruky který tolik miluji. Najednou se však vše mění a Ty mě táhneš za vlasy. Otevři pusu - pošeptáš mi něžně do ucha. Vím že dostanu roubík - malý balónek z růžové gumy. Tobě ho nedávám - vím že to nemáš ráda, ale ty určitě víš proč mi jej chceš nasadit. Jaké je však mé překvapení když ve své puse ucítím místo gumy látku. Co to je? Hlavou se mi honí různé věci. Po chvilce to vím naprosto přesně - jsou to tvoje kalhotky! Dnešní? Tak to už můžu jen hádat... A abych si to opravdu užil tak už mi dotahuješ roubík. Ale jak - div mi to nevyvrátí čelist. Zajistíš ho proti vypadnutí. Necháváš mi chvilku abych si zvyknul na novou výplň svých úst. Když zjistíš že je vše v pořádku pokračuješ dále - obojek zajistit zámečkem - na něj karabinku. Spoutáváš mi ruce za hlavou k obojku a odcházíš. "Pojď sem". Pomalu se otáčím. Stojíš uprostřed místnosti. Plazím se po kolenou k tobě. Zastavuji se asi půl metru od Tebe. "Tak takto si představuješ složené věci?" a ukážeš na hromádku mých šatů. Vím že nemá cenu si zhoršovat situaci a tak vrtím hlavou na znamení toho že ne. "Tak to by takto nešlo - je vidět že tě maminka nic nenaučila - takže to máme za deset - souhlasíš?". Je jedno jestli ano nebo ne - raději přikývnu že ano, protože vím že jich může být daleko víc. "Fajn - takže se přehni přes postel - alespoň se trochu zahřeješ" konstatuješ trochu suše - trochu jízlivě. Šourám se k posteli a pokládám se na ni. Zadnici mám pěkně vystrčenou. "Takže nezapomeň počítat, pěkně nahlas a za každou ránu poděkuješ. Spleteš-li se nebo to nebude pěkně nahlas tak jedeme od začátku" - oznámíš mi pobaveně. Nám oběma je jasné že s tím co mám v puse nevydám ani hlásku takže jich můžu dostat pěknou sadu. Snažím se zaprotestovat ale to už na můj zadek dopadá první rána. Snažím se říci jedna, děkuji, ale ozve se jenom huhlání. Kalhotky splnily účel na jedničku. Musím uznat že se ti to povedlo - a taky už vím kde budu hledat inspiraci. "Neslyšela jsem, takže znovu", zazní tvůj hlas jako reakce na moje huhlání. Několikrát se to opakuje. Dáváš si záležet aby rány pěkně štípaly a na mém zadečku se začínají objevovat červené pruhy. Po každé ráně se snažím vydat ze sebe jedna, děkuji ale neozve se nic jiného než zahuhlání. Začínám propadat zoufalství. Nevím kolikrát jsi začala od začátku - snad pětkrát, snad desetkrát, ale už tě to přestalo očividně bavit. Bereš mě za vlasy a táhneš do kleku. "Jak to tak vidím tak ti to budu muset spočítat sama, jinak tady budeme do rána". Jsem rád protože mám jistou šanci na brzký konec. Vysázíš mě slíbených deset. Zadnici mám červenou jak ruský prapor. Pálí mě, ale ruce připoutané ke krku mě nedovolují se jí ani dotknout. Necháváš mě chvilku si vydechnout. "Myslím že je čas jít něco dělat" - vím co to znamená - půjdeme uklízet koupelnu. Přistupuješ ke mně ze zadu a pomalu mě začínáš hladit po prsou. Je to nádherný pocit který však netrvá dlouho. Najednou se ve tvé ruce objevují dvě žabičky které spojené krátký řetízkem se neúprosně zakusují do mých bradavek. A právě za tento řetízek mě odvádíš po kolenou do koupelny. Dobře víš jak se po kolenou špatně chodí a tak je řetízek stále napnutý a mučí mé sevřené bradavky.

Necháváš mě klečet na prahu koupelny a vysvětluješ mi, co mám čím umýt a jak postupovat. Na závěr vysvětlování si necháš odsouhlasit,že je mi všechno jasné, odepneš mi ruce od obojku a sundáš mi z nich pouta - aby se prý nenamočila. A aby mi to prý nebylo tak líto provlečeš mi řetízek od bradavek pod varlaty tak aby kdykoliv se narovnám tak aby se mi načali natahovat bradavky. Odcházíš a zavíráš za sebou dveře. Pomalu se dávám do úklidu. S tím řemínkem na bradavkách to nejde moc dobře - musím být stále ohnutý,ale sundat si jej netroufám. Čelist už také začíná slušně bolet a tak se snažím abych byl brzo hotov. Konečně. Všechno je umyté tak jak jsi mi to řekla. Utírám si ruce a po kolenou se přesouvám zpět do kouta kde čekám až si mě všimneš. Nemusím čekat dlouho. "Tak se půjdeme podívat jakpak jsi nám uklidil". Nasazuješ mi pouta na ruce, připevňuješ je za hlavou ke krku a opět mě za řetízek odvádíš do koupelny. Už toho mám opravdu plný brejle, ale netroufám si nic říci a stopku taky nechci použít. Doufám jen že už mém trápení brzy skončí. "Hmm" Prohlížíš si koupelnu, vypadá to že jsi celkem spokojená. Ale chyba. "No doufám že to bude příště lepší." Zchladíš mé nadšení. Přikývnu tedy že ano, protože mi stejně nic jiného nezbývá. "Takže máš 10 minut na to aby jsi se umyl popřípadě vykonal potřebu. Za deset minut se vrátím." Sundáváš mi pouta obojek i žabky z mých bradavek. Roubík mi však necháváš. Byl bych sice raději kdyby jsi mi jej vyndala také, ale lepší něco než nic. Rychle vykonám potřebu, umyji se, utřu a čekám až přijdeš. Vyšlo mi to tak tak. Věším ručník a ty už stojíš ve dveřích. "Hotovo?" Ptáš se. Já kývu hlavou že ano. "Ruce" zazní tvůj hlas a já je natahuji směrem k tobě. Nasazuješ mi na ně pouta, zajišťuješ zámečky. Strčíš mě do sprchy a nad trubkami které slouží na sušení ručníků mi je spojuješ tak abych je nemohl dát dolů. Když jsi hotová svážeš mi ještě nohy k sobě kouskem provazu. Poplácáš mě po tváři, zhasneš a odejdeš. Stojím tam ve tmě, bez možnosti se pohnout. Unaveně se opírám o zeď. Je to zvláštní pocit být "dole". Čas se pomalu vleče. Jak dlouho jsem tam stál nevím - možná 10 minut - možná 15. Mé myšlenky přetrhne světlo. Otevřou se dveře. Vcházíš do koupelny. V ruce neseš modrý kyblík. Vím co v něm je - jsou v něm kolíčky - strašná spousta kolíčků. Zmocňuje se mě panika. "Neboj se", konejšíš mě a hladíš po celém těle. Je to nesmírně vzrušující, líbí se mi to, moc se mi to líbí. Chtěl bych abys nikdy neskončila. Z agónie mě vytrhne krutá realita kolíčku objevivšího se na mé bradavce. Zaúpím. Ani ne tak proto že by to bolelo, ale spíš proto že jsem to nečekal. Nevěnuješ mi však žádnou pozornost. Dál pokračuješ v laskání mého těla. A taky v připínání kolíčků. Už je mám opravdu všude - na prsou, rukou, břiše, nohách, dokonce koulích a penisu. Kolíčky způsobují bolest, tvé doteky rozkoš. Je to k zbláznění. Přestáváš mě hladit. Zatáháš za pár kolíčků aby jsi se ujistila že pevně drží. Odcházíš a zhasínáš. Opět jsem ve tmě. Poslouchám co se děje - slyším jak přetahuješ nábytek? Ale ne - rozkládáš postel. Za chvilku se vracíš s šátkem v ruce. Zavazuješ mi oči. Podle zvuku který slyším se svlékáš. Pouštíš vodu. Začínáš mě sprchovat. Směřuješ proud vody právě na místa s kolíčky, které se při nárazech vody chvějí. Občas nějaký z nich nápor vody nevydrží a odpadne. Co se teploty vody týče - mohla by být i teplejší, ale studená to také není. Občas mi stříkneš do obličeje abych prý nespal - jako kdyby to šlo. Necháváš toho. Odstrkuješ mě do rohu. Zatahuješ závěs a začínáš se sprchovat. Poznávám to podle vůně mýdla a občasného proudu vody který mě zasáhne. Zastavuješ vodu, odhrnuješ závěs. "No a teď ty" a s těmito slovy jejichž význam mě nebyl moc jasný mě začínáš sprchovat proudem ledové vody. Myslel jsem že jsi na moje otužování zapomněla ale ne. Počítáš pomalu a já se snažím vydržet co nejdéle potichu. Při čísle 4 se už to nedá vydržet a já začínám křičet - no spíše hýkat do roubíku. Končíš na čísle 10. Spokojená se svým výsledkem mě necháváš oschnout a sama se věnuješ večerní hygieně. Mezitím oschnu. Opět mě začínáš hladit. Mazlíš se s mým tělem a pomalu z něj sundáváš kolíčky. Je to úleva. Rozvazuješ mi nohy, sundáváš pouta na rukou. Nakonec roubík. Z pusy mi vytahuješ kalhotky které jsou úplně mokré a nasáklé mými slinami. A se slovy "čekám." odcházíš.

Rychle se vyčistím zuby, poklidím v koupelně a jak jež po kolenou se přesunuji do pokoje. Sedíš na posteli. Vedle tebe leží pouta na ruce, obojek, pár zámečků a řetěz. Klekám si u tvých nohou. Nasazuješ mi obojek. Ruce spoutáváš za zády. Z řetězu děláš dvě oka do kterých mi vsuneš nohy a zajistíš tak aby řetěz zůstal volný, ale aby zároveň nemohl sklouznout. Takže protože jsi byl celkem hodný tak dáme 10 vařečkou, 10 rákoskou a 10 dřevěnou plácačkou. Souhlasím. Lehám si na kraj postele. Bereš do ruky vařečku a já začínám počítat. Dáváš si záležet aby to bylo cítit, ale ne zase tak aby to bolelo. "Deset, děkuji". Exekuce vařečkou je u konce. Měníš nástroj za rákosku a pokračuješ. "Dvacet, děkuji". Ukončuji druhou část trestu. Bereš do ruky plácačku - na ni se opravdu moc těším. Vyplácíš pomalu, oba si to vychutnáváme. "Třicet, děkuji". Tato slova ukončují mou odměnu. Pomáháš mi na postel. Ohýbáš nohy v kolenou a řetězem je poutáš k rukám. Jsem svázaný do kozelce. Svlékáš se, sedáš si na postel tak abych měl tvoji lasturku přímo před svým obličejem. Pomalu se posouváš níž tak až se má ústa dotknou té svatyně. Vím co to znamená - začínám sát a lízat. Občas mě uchopíš za vlasy a přitlačíš ke svému klínu, občas švihneš rákoskou po nohách nebo po zadku. Netrvá dlouho a tvé tělo se začíná chvět v křečích orgasmu. Vychutnáváš si jej opravdu dlouho. Objímáš mou hlavu svými stehny, nedovoluješ mi pohnout si ní ani o milimetr. Když konečně dozní poslední záchvěvy tvého orgasmu pouštíš mou hlavu a odsouváš se víš. Převaluješ mě na záda, nohy mám doširoka rozevřené. Bereš do ruky můj penis a začínáš si s ním hrát, chvíli jej saješ svými ústy, chvíli jej hladíš svou rukou. Odemykáš řetěz poutající ruce k nohám. Obkročmo se na mě posadíš, zavedeš si můj penis do své vagíny a pomalu se začínáš pohupovat...

...pomalu doznívají záchvěvy orgasmu. Vstáváš, otíráš zbytky spermatu. Políbíš mě na čelo, otočíš na břicho, spojíš nohy a ruce co nejkratším kouskem řetězu tak abych se nemohl moc hýbat. Oblékneš si noční košili, přikryješ mě peřinou, sama se zavrtáš do peřin vedle mě, popřejeme si dobrou noc a pomalu usínáme.


Správce serveru upozorňuje, že zde uveřejněná díla podléhají ochraně autorských práv ve smyslu zákona č. 121/2000 Sb. Všechna práva autorů vyhrazena. Neautorizované použití díla bez souhlasu jeho autorů se zakazuje.

Chcete na www.ds-life.cz také publikovat své články ? Přečtěte si návod  

 
Pritomni :
NEZNAMY_3374 
[ 28.3.2024 - 22:39 ]
info
profil
přátelé
auditka
chat
texty

Status: OK
                    Administrace : Statistika : Psat redakci : Psat teamu  
Engine pracoval: 0.10564208030701 sekund sec.
You are NOT robot. Download restrictions not apply Output processing : 0.063085079193115 sekund
Vystupni komprese: VYPNUTO Size: 44509 bytes