To ráno bylo zmatené. Hlavně to bylo ráno po úděsném večeru, kdy se
pilo a později hrály karty. Ponynka čekala v pokoji až pro ni Pán
přijde a vrátí se domů jako vždycky. Koneckonců, měla před sebou ještě
šest týdnů prázdnin a hodlala si je stoprocentně užít. Konečně! Dveře
se otevírají a Pán je tady! Jenže nejde sám. S ním přišel ještě jeden
muž ? ten, kterého viděla předchozí večer u karet. Na první pohled nic
moc, navíc po ní celý večer koukal? Ponynka se zavrtěla a i když to Pán
neměl rád, přitáhla nohy k sobě a rukama si zakryla prsa.
?Nezlob se, měl jsem včera smůlu?, ozval se Pánův hlas.
?Ona je sice
plachá, ale je poslušná. Výchovu má dobrou,? obrátil se Pán k tomu
muži. A pak pokračoval: ?Sundej ty ruce a pozdrav nového Pána! No tak!?
?Nechej ji, má nárok se bát. Strach se dá odvyknout, záleží jen na
postupech? usmál se onen cizinec. Ponynka se podívala z jednoho na
druhého. On ji ten chlap bude vychovávat? No, to snad ne?!! A jaký nový
Pán?
?Prohrál jsem tě včera v kartách, takže teď jsi po zbytek prázdnin
jeho. Přijedu tě na ranč zkontrolovat, jestli mi neděláš na výcviku
ostudu.? Ponynka zůstala jako když do ní hrom udeří. Chtěla utéct, ale
pud sebezáchovy přece jen zafungoval. Těžko mohla proběhnout přes celý
penzion plný hostů jenom v postroji. Svoje věci měla ve voze? Pán ji
včera dovezl až těsně k zadnímu vchodu, odkud měla na pokoj jen pár
kroků, ale auto teď stálo na předním parkovišti, spolehlivě mimo dosah.
?Věci už máš u mě v autě?, ozval se sametový mužský hlas.
Ponynka se zvedla jako ve snu ? ostatně jí nic jiného nezbývalo,
nechtěla-li se ukázat před více jak sto lidmi téměř nahá. Pořád se
ještě chránila dlaněmi před jeho pohledem. Styděla se a zároveň ji
vzrušoval a ona nechtěla aby to viděl. Přejel ji očima a uhnul, ale
přesto si jeho pohled uvědomila. Pálil ji jako rána bičem.
?Sedni si
dozadu?, nařídil jí. Doufala, že ji nechá obléknout, ale on jí podal
silnou deku.
?Zabal se.? Opět jen dvě slova. Byla mu za ně ale vděčná,
bála se totiž, že bude muset jet jen tak v postroji, který z jejího
těla odhaloval skoro všechno.
Ze zadního sedadla nestačila číst ukazatele, takže netušila kde přesně
je, i když směr určit dokázala. Bohužel jí nebyl povědomý a navíc auto
po chvíli sjelo ze silnice do lesa. Cesta byla dost klikatá, až nakonec
auto vjelo na dvůr větší usedlosti.
?Vystup! Deku si můžeš nechat. Vím,
jak ti asi je?, ozval se opět jeho hlas. Vešla do obytného domu,
podobného tisícům jiných v této oblasti. Na zdech ale namísto obrazů
visely fotografie koní. Ze dvora zaslechla ržání ? prostě se octla na
ranči. Muž otevřel jedny dveře v chodbě.
?Tenhle je tvůj. Líbíš se mi.
Už dlouho. Zařiď se tady jak chceš. A ještě něco. Pravidla. Mám tady
normální koně a musím se jim věnovat. Času pro sebe tedy budeš mít
dost. Co je v pokoji, je ti k dispozici. Kazety s filmy nebo knížky ti
dovezu. Budeš mít pravidelný výcvik. Nechci abys ztratila kondici.
Tvoje postroje mám. U mě běhají ponynky na lonži, na to asi zvyklá
nejseš. Zkusíme to nejprve krátce ? po dvaceti minutách a pak se uvidí.
A abych nezapomněl. Oba jsme dospělí a nahou jsem tě už viděl. Ode mě
můžeš očekávat upnutí do postroje, svázané ruce, doteky tušírkou,
doteky na těle tam, kde to musí být. Rád bych sice něco víc, tvůj Pán
mi tě dal bez omezení, ale přesto chci tvůj souhlas na cokoliv dalšího.
Takže hranice jsou jenom na tobě. Rozuměla jsi mi??
?Ano.?
?Ano, Pane,? zdůraznil. ?Na to nezapomínej. Chceš se mě na něco
zeptat??
?Já? dostanu šaty? A jak je to s tresty? Pane??
?Šaty ti nedám. Slíbil jsem, že neutečeš. Ostatně, jsi u mě přesně na
40 dní. Nahá ale nebudeš. Dostaneš sportovní body, které se ti vejde
pod postroj. Nechci, abys byla nahá, pokud ty sama nebudeš chtít. A
tresty? Bude tě vůbec za co trestat? Ano, při výcviku používám bič,
mimo výcvik je na tobě, co chceš dělat. Trestat nebude za co, doufám.
Na konci chodby je koupelna, toalety a bazén. K dispozici je ti i malý
dvorek abys mohla na vzduch. Jsme tu trvale jen my dva, ostatní
personál je tu jen přes den a to ve stájích z opačné strany domu.?
?Ano, Pane.? Ponynka se rozhlédla po pokoji.
?Dostaneš se z postroje sama??
?Ne, Pane.?
?Tak se postav. Ruce smíš pro začátek nechat volně??
Ponynka vstala. Čekala doteky - nepříjemné doteky cizích rukou a proto
podvědomě zaťala zádové svaly.
?Neboj se, děvče, slíbil jsem ti, že můžeš sama určit, kdy se tě budu
smět dotknout.? To už cítila tah na prvním řemínku a v zápětí povolila
první přezka. Silné mužské ruce uvolnily postroj, aniž by se jí
jakkoliv dotkly.
?Stáhni si ho!?
Ponynka přetáhla řemínky přes hlavu, sundala zbytek postroje a začala
jej skládat.
?Počkej! Byla jsi v něm dlouho. Musí se ošetřit a opravit, máš z něj
otlaky. To by nešlo, pokud máš prodělat celý výcvik.? Muž vzal postroj
a ještě ve dveřích se otočil. ?Jedla jsi něco??
?Ne, Pane. Ale nemám hlad.?
?Musíš jíst, děvče, jinak si zaděláš na problémy. A abychom si
rozuměli, pokud si budeš chtít něco vyvzdorovat, dostaneš nanejvýš
výprask. A že to s bičem umím, to doufám chápeš.?
Dveře se zavřely a ponynka osaměla. Začala zkoumat pokoj. V zásuvkách
bylo několik bodyček, hladkých a beze švů. Na malé poličce byly nějaké
kartáče, toaletní potřeby a manikura. Na další neměla čas, protože se
opět otevřely dveře.
?Tady máš prádlo a kosmetiku. A taky něco na zub.?
Na míse bylo srovnané ovoce a hned nahoře leželo něco, čemu hladová
ponynka nedokázala odolat. Překrásný tmavý hrozen. Natáhla se pro něj,
aniž by si uvědomovala, že tím vystavuje celé své tělo cizímu pohledu.
Muž se spokojeně pousmál, mísu položil a odešel. Ponynka se nakrmila a
lehla si. Přece jen toho na ni bylo docela dost.
Další díly: Ponynka II. , Ponynka III.
Správce serveru upozorňuje, že zde uveřejněná díla podléhají ochraně autorských práv ve smyslu zákona č. 121/2000 Sb. Všechna práva autorů vyhrazena. Neautorizované použití díla bez souhlasu jeho autorů se zakazuje.
Chcete na www.ds-life.cz také publikovat své články ? Přečtěte si návod