Hra na štěstí, znáš to,
úsměv na tváři,
v duši temný stín.

Hra na štěstí,
za krásných vlahých večerů,
honíš se za slastí,
a radost?
Nepřichází...

Hra na štěstí?
Proč?
Stejně jsem ho ztratila.
Pro pár vlhkých slz.

Hra na štěstí,
pohltila nás všechny,
vzduch jiskřil,
a oči,
zase plné slz...

Hru na štěstí
jsem zkoušela si hrát,
Hrou na štěstí
chtěla jsem oklamat,
sebe, tebe i tebe, lásko má...

Nikdy,
už nechci,
na štěstí si jen hrát.
Nemohu ho mít,
když slzy smývá déšť...

Chtěla jsem mít štěstí...

Proč jste mi neřekli,
že na štěstí,
si člověk musí hrát,
a pak,
otevře oči
a realita ho zadusí...

Byla to jen hra.