Níže popisovaná příhoda se ve skutečnosti odehrála úplně jinak. Vlastně se ani nestala? Masochistka. Od chvíle, kdy jsem před mnoha lety tenhle pojem slyšela a vysvětlili mi, co znamená, vím, co jsem. Vzrušení jde u mě ruku v ruce s bolestí a pokořením, vysvětluji postupně několika partnerům, kteří nechápou, proč mě jejich (občas i vášnivé a vynalezavé, ale na můj vkus příliš něžné) milování nechává chladnou.
Většinou to pochopí, některým se to dokonce zalíbí. Vždycky dostanu to, co chci. Šla léta a do módy se dostávají nové pojmy. Už nejsou sadisti, ale dominanti, a na opačném pólu jsme my - sexuálně submisivní. Proč ne? Nezní to tak pejorativně jako masochisti a vystihuje mě to taky. Jenže pak se čím dál víc začne používat slůvko subinka. Nebo ještě hůř ? subka (a taky mužský ekvivalent - subík). Proti tomu se bouřím, cítím, že jí nejsem. Nebo ano?
Ptám se ostatních, jak tomu slovu rozumí, kdo nebo co je pro ně subinka, a s úlevou zjišťuju, že nejsem sama, kdo v tom nemá tak úplně jasno. "Úchylná žena, která není domina" ? to nesedí, existují přece i jiné úchylky než ty zaměřené na ovládání, bolest a násilí, a taky lidi, kteří si říkají switch. "Žena, která v něčem svěří vedení partnerovi" ? taky příliš široké, a navíc daleko od sexu. "Žena submisivní určitě v sexu a většinou v životě" ? to už je lepší, ale taky dost nekonkrétní ? co to vlastně je, submisivní v životě? Navíc většina těch, které se přiznávají k subinkovství, jedním dechem dodává, že jsou inteligentní, samostatné ženské, schopné existovat a rozhodovat se samy za sebe. Na druhou stranu přiznávají, že dobrovolně odevzdaly část své samosatnosti partnerovi. Proč? A co za to dostaly? Stává se žena subinkou, až když má svého "pána"? Já žádného pána nechci. Smiřuji se s tím, že prostě subinka nejsem, neumím poslouchat, oddaně vzhlížet a čekat, až o mně a mých potřebách rozhodne někdo jiný. Celé bdsm je pro mě zúžené na to "M" a basta.
Pak si přečtu, že kdosi sám o sobě říká, že je dominantní masochista, a připadá mi, že mě to přesně vystihuje. Chci přece v sexu bolest a ponížení a dokážu si je prosadit. Jenže pak se něco stane. Ležíme vedle sebe po milování. Po milování, řeklo by se, banálně vanilkovém. Jediným znakem "nenormality" je obojek, který mi na začátku nasadil. Nepadla jediná rána, nesvázal mě, nemučil, dokonce mě ani nechytl za vlasy nebo nepodržel ruce za hlavou, i když ví, že to mám ráda. Oslovoval mě těmi nejněžnějšími slůvky, mazlil se se mnou způsobem, proti kterému obvykle protestuju, protože mi připadá pro něj nedůstojný. Nebyla žádná bolest ani ponížení, mé masochistické já si tedy vůbec nepřišlo na své. Přesto jsem spokojená. Na tu půlhodinku se jeho vůle stala mou vůlí, jeho touha mou touhou. Reagovala jsem na jeho vyslovené i nevyslovené pokyny a podněty, nešlo o mě, ale o něj, stala jsem se pouze nástrojem k jeho uspokojení. A byla jsem jím ráda.
Pohnu se. "Kampak?" zeptá se. "Jdu se napít," odpovídám. Přejede ukazováčkem po obojku na mém krku. "Nepůjdeš nikam. Já ti pití přinesu. Ty si lehni a čekej, ještě jsme neskončili." Lehám si (ruce pro jistotu pod záda, aby mě to nesvádělo dávat je tam, kam mi nedovolil), zavírám oči a říkám si ? znamená-li tohle být subinkou, pak je její kousek v každé(m) z nás. A je-li to jen projev zamilovanosti obyčejné masochistky - co na tom? Hlavně ať nám to dlouho vydrží!
Správce serveru upozorňuje, že zde uveřejněná díla podléhají ochraně autorských práv ve smyslu zákona č. 121/2000 Sb. Všechna práva autorů vyhrazena. Neautorizované použití díla bez souhlasu jeho autorů se zakazuje.
Chcete na www.ds-life.cz také publikovat své články ? Přečtěte si návod
Rada s rokapůlletým odstupem: Lepší je se nezamilovat. Když už se člověk zamiluje, nepřiznávat se k tomu. A když už se přizná (a ještě ke všemu takhle veřejně), nevracet se k tomu a nečíst si to, zbytečně to bolí...
No... Paradxoně těžké bývají i ty příběhy s dobrým koncem (nebo právě ty?)... Znám to z praxe, přičemž "dobrý konec" není v překladu "a šťastně tam žili až do smrti"... Člověk si říká... že kdyby na něj byl ten druhý (za předpokladu, že jsem ta první) zlý... ublížil mu... snadněji bych si v sobě vytvořila "protilátky" vůči tomu citu, který mám k druhé osobě.. a která mi prostě v mém životě "jen" neublížila. Jenomže... já raději ty příběhy s dobrý koncem. I když to bývá s odstupem času těžké. Můžu sice břečet kvůli tomu, že se věci mění... ale taky můžu být spokojená právě proto. Někdo mi dovolil, abych vystoupila na nejvyšší horu světa. Udělala jsem to... jiné vrcholky přestaly mít tu magickou sílu. Nezbývá mi, než začít objevovat... třeba oceány...
Nezamilovávat se, nepřiznávat se, nevracet se k tomu a nečíst to, co jsi napsala? Bolí to, ale bylo to tehdy krásné, ne? A ty, až tě to přebolí, tak to tady najdeš.
Jsem zamilovaná a předpokládám (i když bych raději doufala, že to nebude pravda)), že to skončí bolestně jako všechno, co mne zatím potkalo, ale díky za každý den, na který budu vzpomínat.
A tys tomu navíc dala písemnou formu, která se cení ... díky, Liško :-).
Ahoj,čítám tu tvé názory,v mnohém mně tak blízké.Sepsala jsem také takovou krátkou zpověd,poprvé jsem se našla,poprvé zamilovala,poprvé mám pána.Tuším,že tento rozchod či konec bude mnohem těžší než v normálním vztahu.Jsem zamilovaná až po uši.Nikdy jsem si nepřiznala,že jsem masochistka a v sexu potřebuji submisivitu.Ted objevuji nový svět a doufám,že ten sen nikdy neskončí...pokud prožíváš nyní nějaké zklamaní držím ti palce at přebolí.Sisi
Sisi: A musí nutně k rozchodu dojít? Já ke svým vztahům přistupuji tak, že jsou natrvalo. Až dosud se mi to nesplnilo, nicméně nepřestávám doufat, že poslední vztah je skutečně již napořád.
Ale já tentokrát doufám,že je to navždy neb poprvé nemusím nic předstírat,mohu být svá,mít své chybičky i přednosti.Mohu se chovat tak,jak mi je přirozené.dík tomu,že tentokrát jsou všechny mé city i pocity o mnoho silnější,s láskou přichází i oddanost...tak si občas v duchu říkám brzdi,pokud se rozejdete nemusíš to zvládnout.Protože cítím,že láska k pánovi je větším poutem než běžný vztah.S
Eeeeh, sem tuhle slyšel: "Nic netrvá věčně, ani láska k jedné slečně". Není lepší dát tomu vždycky maximum, počítat s tím, že to není navěky a v tom mezidobí při hledání vzpomínat na to dobré a přínosné, co bylo tím pravým kořením života?
chtěla bych dodat,že řešit zda jsem masochistka či subinka by ještě bylo fajn....já v tom měla takový zmatek,že tušíc svou odlišnost jsem pátrala po své frigiditě či lesbických sklonech,protože ,,normální "sex mne nechával úplně chladnou
No, já měla od svých 15 let problém jak partnerům vysvětlit co vlastně chci. Většinou nepochopili a místo partnerky ze mě byl hadr na podlahu. A přitom je to prosté... Jsem subinka. Toužím se čas od času vzdát zodpovědnosti za sebe samu a přenechat ji s důvěrou partnerovi.
zivot je barevny a je stale se menici. Toto to krasne vystihuje. Atak to snad i je. Tedy ja to tak citim, vidim. JEdnou si nahore a jednou dole. Ted mysleno ale ze stale jsi v pohode.-) A jelikoz je takoveto souziti to nejtesi, nejkrehci, je skoro az posvatne, pokus se zdari..
Položil jsi otázku která je velmi často ohnivě i chladně diskutována na mnoha serverech z různých úhlů pohledu a rozsahem si zaslouží spíše rozjet v některém vhodném auditoriu. Obecná odpověď na ni neexistuje a každý si musí postupně nějaký vztah k definicím a skupinám stejně jako sebedefinici a sebezařazením vyvinout a průběžně upravovat. Ona totiž neexistuje žádná osamocená entita. I za tím pověstným poustevníkem lezli lidi a směňovali s ním nehmotné i hmotné statky.
Pokud se týče mé osoby, odpovídám na první část ano. Nejsem améba abych se nechal bezvědomně unášet proudem ani nejsem děd vševěd, abych nepotřeboval o ničem přemýšlet proto, že už vše vím. Definován jsem už prostým faktem své existence, mám-li nějak smysluplně přežít, nezbývá mi než tuto definici poznat a s ní pracovat. Nejsem stoupencem povinného zařazování do uměle vytvářených společenství. Interakce, třeba jen ve formě výměny informací se slučitelnými, tedy s podobně definovanými individui, však takový kolektiv vytváří a individuum na této výměně se podílející do něj zařadí bez ohledu na vůli onoho induvidua. A to je moje odpověď na druhou otázku. I pro kladnou odpověď na první část mám potřebu této interakce a v důsledku toho tedy mám potřebu se zařadit mezi podobné lidi.
časem o tom člověk začne přemýšlet...jiné to je, když žiješ s partnerem ve vztahu a děláte si v sexu co je vám libo, aniž to pojmenováváte a jiné to je, když příjde člověk sám s nějakým tušením někam na internet...příjde tam proto, že se hledá. Snad je to chyba...snad máš to štěstí, že víš co se Ti líbí a děláš to e nemusíš nic hledat?
Jéé já to napsal blbě, že je přivázaná, když peču, co bych z toho měl, že...:-) Nicméně pamatuju na případ, kdy jsem byl na srazu kritizován za svoji submisivitu, když jsem donesl partnerce pití a pak jsem slyšel, že "jsem kolem ní skákal jako subíček" :-) Hmm, zatím co dominanti jí strkali papírky z telefonníma číslama a čekali, až se čubka přihlásí na lekci :-)
WACO [ 4.6.2004 - 11:25 To je taky nějaká škatulka? :-))
Koldak [ 4.6.2004 - 14:02 ]Ovládat...vládnout, k tomu je už jen skok, párkrát ovládáš a pak chceš vládnout :-)
Donesl jsi sve holce piti - v tom vidim projev pozornosti. Proc to resis?:-)Chci rici: problem mel dle meho videni ten dotycny, ktery se nad timto pozastavoval a ne Ty:-) - tak to preci neres,hm;-).
no, jen bymě zajímali ti lidé, kteří to tvrdili. Submisivitu nepouznáš podle toho,že partnerce přineseš pití. Dokonce ani ne podle toho že chodíš nakupovat a venčíš psa :-/ Samozřejmě že podobný přístup je KRAVINA NA KVADRAT ,akorát tady jsi opět selhal ve výběru hrobů,na kterém budeš brečet. Myslím si ,že lidé zde si svých sub partnerů váží a svou dominanci neodvozují - ani jí nwehodnotí - podle množstvé gentlemanství popřípadě mnžství domácích prací kterým se vyhnou :-/)))
Hm lištičko sakra, já nemám co kritizovat, to je divné co? Holt jsi prd subinka a já prd dominant. Uvařím si cokoli, upeču bábovku, piškot i vánoční cukroví, umyju nádobí, vysávám, uklízím, peru, žehlím...samý nedominantní činnosti :-)) A klidně to rád udělám i pro ženu, co je zatím přivázaná k posteli :-) Jo, je ve mně jakýsi zvíře sadismu, ale nemám potřebu vládnout a ponižovat...a žít tím. Vlastně sem nepatřím, je to tu DS life. A já nejsem na DS a ani to není můj život. Sakra kam já vůbec patřím? :-))
Tak pod pojmem Sadar a Masarka si fakt predstavuju, toho hodneho pana, ktery se stara o stromecky- obcas neco urizne, obcas neco zalepi, obcas neco ohne a Masarka - pod tou tu protivnou velkou mouchu. Nee- takove vyrazy nebrat.
Liska - moc se mi tvuj clanecek libil, hodne mi mluvi z duse. :-)
Tak: "...No, on je hrozny sadar..." (s hackem nad r) vypadlo z me netere tak pred 3 mesici, kdyz cosi vykladala o svem klukovi. Jsem na ni tazave zamrkala a loupla pohledem jeste po kamosce, ktera u toho taky byla...Ale mila neterinka se jen vesele smala a netvarila se, jako ze by to chtela nejak rozebirat. Tak jsem to nechala byt;-). ( Staci ze mi zacina ´krast´ me oblecky ...:-))...)
je zbytecny. Zvlast v tehle oblasti. Urcite si nemyslim, ze submisivita a masochismus jsou synonyma, zdaleka ne. Existuje nejaky prunik, ale existuji i extremy v ramci tehle dvou veci, ktere jsou mimo jejich prunik. Nicmene tohle je uz druhy text od tebe, kde priznavas, ze v sobe objevujes i submisivni tendence. Bojis se jich, nebo jsi z nich mozna zmatena... ale hlavni preci je, jestli te to uspokojuje. A v D/s vztahu ma silu i ten spodek - kdykoliv muze celou vec ukoncit.
Zajímavé je, že ačkoli se řadíš do tzv.skupiny" hrátkařů", přece jenom se dostáváš (aspoň podle posledních odstavců tvého článku) občas do situací, ve kterých se stáváš, jak napsal Koldak, příslušníkem "hlavního proudu". Je těžké pochopit člověka, který je v těchto situacích častěji nebo dokonce trvale?
já to cítím stejně jako Ty a přesto si ráda říkám Subinka:-) Dělá mi to dobře, být na chvíli v sexu ovládaná:-)))No vidíš, jak se dá hrát se slovy a pojmy:-)))
"Subinka" holt zní lépe, než "Masna" (masochistická žena):-) ale to označení je zavádějící, zvlášť když se mnohdy jedná o asertivní, dynamickou, průbojnou ženu (a ještě k tomu prachatou...:-))
Koldaku, tou masnou... jsi me dostal:-) Pomoc.:-)
Ale jinak - nemyslim, ze by na ds-life chodili hlavne dominanti a subinky. Kdyz tak premyslim nad skladbou lidicek, co sem prispivaji, myslim, ze jsme zde fakt docela ´vsehochut´.
jak to vidím - máš prostě určité masochistické fantazie realizující se výhradně v sexu. Myslím, že subinka v pravém smyslu toho slova rozhodně nejsi. BDSM je obrovsky široké a tvoje pojetí je prostě jedna z mnoha možných variant.
Na ds-life určitě 24/7 maledom/femsub:-) I když pár výjimek se samozřejmě najde.
Ale o to nejde... prakticky až na pár úletů (jako právě Liška) nikdo nehovoří o sadismu a masochismu. Lidé jsou děleni na dominanty a subíky, i když jen možná podvědomě. I mně to leckdy ujede...
jako drobná výčitka za nenaplněná očekávání je to moc hezké. Navíc rozumím proč se některým věcem v diskuzích tak bráníš. Ono slovo dominant ani v mém náhledu není eufemizmus pro sadistu. Moc dobře jsi popsala, jak to výsledné vyznění je mix pocitů duševních a tělesných, které dokonce mohou být v protikladu. Prostě si chceš užít jako masochistka a to z tebe nikdo nevymlátí, zatímco duševně hledáš spíše pohodu.
Mila Lisko.Tohle je moc hezka uvaha/povidani!:-)
Myslim, ze rozumim( i kdyz sama sebe po "hlubokosahlych:-)) uvahach a zkoumanich :-))" povazuji za tvora switchovaciho namixovaneho z mnoha prisad v nestejnem pomeru:-)Bee,to je definice... )
Mám podobné pocity. Zatímco sadista/masochista vyznívá jednoznačně, dom/sub interpretuje podle svého citu každý trochu jinak. Já to cítím spíš jako označení typu osobnosti, schopnost ovlivňovat mysl ostatních lidí (nebo nechat se vést) a ostatní to můžou vidět úplně obráceně. Koneckonců může existovat třeba i 100% submisivní sadista, akorát že si asi nevrzne. D/S mi taky přijde jako veličina relativní- vůči někomu můžu být dominantní, protože na to mám. Vůči někomu ne. U S/M tahle nejasnost odpadá.
S tím tak docela nesouhlasím. Ani se líbat nebo mít obyčejný sex nemůžeš s každým, natož provozovat tak vysoce intimní věc, jako jsou SM hrátky. Musíte si vyhovovat a doplňovat se (po "technické" stránce i jinak).
Já jsem ten komentář nepsal se zřetelem na míru intimity nebo kvalitu vztahu, to podle mě nesouvisí s dělením na S/M/D/S, takže s tvou připomínkou sohlasím. To, že někomu můžu dominovat, neznamená, že se to obejde bez citů. Vlastně bez citů se dá dělat všechno, ale výsledek úměrně tomu za nic nestojí.
Ne že bych v zásadě nesouhlasil s požadavkem intimity. Ona ale může mít velmi mnoho podob, od té "jeden za zavřenými dveřmi" přes "dva mezi přáteli, kteří v ten moment prostě neruší" až po "všichni mezi všemi!. Ale pozastavil bych se nad tím stupňováním. Zajímalo by mě o kolik jsou/musí být "SM hrátky" intimnější než "obyčejný sex".
Intimitu beru jako stupeň otevření/odhalení se před někým, a množina těch, které bych si (potencionálně!) pustila "k tělu" na SM hrátky, je menší než množina těch, které bych si (potencionálně!) pustila k tělu normálně. Co se týče počtu zúčastněných, jsem hodně konzervativní, takže mě ani nenapadlo uvažovat o jiném počtu než dva (tři?) :-)
Engine pracoval: 0.065603971481323 sekund sec. You are NOT robot. Download restrictions not apply Output processing : 0.03411602973938 sekund Vystupni komprese: VYPNUTO Size: 147457 bytes
