V pátek večer jsem se chystala na sraz lidiček z chatu a přemýšlela nad
dopravou. Auto se mi brát nechtělo, poslední vlak domů jel poměrně brzo
a spát ve městě u svého pána
jsem nechtěla. Řekla jsem si, že počkám, kdo na srazu bude a popřípadě
si domluvím odvoz domů.
Setkání bylo fajn, poznala jsem další lidi, které jsem zatím viděla jen
prostřednictvím písmenek a domluvila si i cestu domů. V jednu v noci
jsem s Kouzelníkem a jeho Klaudinkou
nastoupila do auta a těšila se, na postýlku, ve které jsem měla být za
půl hodinky. O těch dvou jsem se během večera dozvěděla, že je to pán
se svojí subinkou, že jim to spolu
klape a už dlouho. Všichni mí známí tvrdili, že je jim co závidět.
Takže jsem si říkala, že s nimi klidně můžu odjet domů.
Na odbočce z dálnice k nám se ale žádné odbočení nekonalo a když jsem
na tuhle chybu upozornila, dozvěděla jsem se od Kouzelníka, ať mlčím a
nesnažím se radit, co má dělat.
Po těchto slovech to v autě cvaklo a dveře byly zajištěny proti
otevření. To už se mi ti začalo zdát trošku divný a na mou další
otázku, se ani nenamáhal odpovědět. Klaudinka vedle
něj seděla a ni nedutala. Za chvíli auto sjelo z dálnice a odbočilo na
lesní cestu, kterou se po straně objevila. Jeli jsme asi patnáct minut
lesem, po kterých jsme dorazili k pěkné
chatě. Byla jsem vyzvána ať vystoupím a jdu se podívat dovnitř.
Kouzelník se mile usmíval a Klaudinka měla taky na tvářičce příjemný
úsměv a já se přestala bát. Byla to ale
chyba. Když jsem vstoupila do chaty, zatrnulo mi. Chata byla dobře
vybavená, ale já se tam necítila dobře. Kouzelník mi přikázal, ať s ním
sejdu i dolů do sklepa. Moc se ni
nechtělo, ale protože jsem byla zvědavá a čekala jiný sklep než na
brambory, tak jsem šla. Choval se mile a já nevěděla, jestli mám být
ráda, nebo se začít znovu bát. Měla jsem se
bát.
Kouzelníkův výraz se dosti změnil a místo úsměvu nastoupila přísná
tvář. Z jeho úst jsme se dozvěděla, že moje chování na srazu bylo
nepatřičné. Že jsem oči dělala na všechny
muže, kteří tam byli a při tom jsem tam měla svého pána. Proto si
zasloužím trest a poučení, jak se má správná subinka chovat. Až do
téhle chvíle jsem si myslela, že jsem dobrá
subinka a můj pán je se mnou spokojený. Podle všeho ale nebyl a já měla
téma k přemýšlení. K tomu mi však moc velký prostor dán nebyl. Dostala
jsem příkaz, ať se vysvléknu a
přistoupím ke kříži. Já byla ze všeho tak vedle, že jsem ani
neprotestovala a udělala vše, co se po mně žádalo. V té chvíli přišla
Klaudinka a řekla svému pánovi, že je připravená
udělat vše, co bude pán chtít. Kouzelník jen pokývl hlavou a zaměřil se
na mě. Stála jsem před křížem, přistoupil ke mně, přivázal mi ruce a
nohy k němu a já se ani nesnažila bránit
a čekala na trest, který měl následovat. Určil ho na dvacet ran
rákoskou. Nejdřív jsem si myslela, že je dostanu od něj, ale přikázal
Klaudince ať mi je vysází a nešetří mě. A tak se
moje prdelka začala zabarvovat do červena. Naštěstí rány od Klaudinky
nebyly tak silné, že by se nedaly vydržet. Na závěr jsem poděkovala,
jak jsem byla zvyklá. Kouzelník mě
odvázal a když jsem se mu podívala do očí, dostala jsem velkou ránu
přes bradavky. Na můj udivený pohled mi vysvětlil, že to je jedna z
věcí, kterou dělám špatně. Protože pánům
se do očí nedívá. V ten moment jsem přestala věřit, že se mému pánovi
něco nelíbilo a začala se opravdu bát. Pánovi nikdy nevadilo, že když s
ním mluvím, tak máme přímý
kontakt očima a já si v duchu řekla, co jsem to potkala za šílence.
Byla jsem dovedena k velmi široké lavici, na které byly úchytky na
pouta, musela jsem si lehnout a když jsem chtěla protestovat, dostala
jsem další ránu přes prsa. Pak mě přivázal
za ruce, mezi nohy jsem dostala rozporku a i nohy mi byly přivázány do
dalších úchytek. Mezitím přišla Klaudinka a když jsem se otočila za
zvukem jejích kroků viděla jsem, že
nese v ruchách misku plnou ledu. Podala ji Kouzelníkovi, který ji
přikázal ať jde udělat malou večeři a Klaudinka odešla nahoru. Ten
zatím zapálil u mé hlavy dvě svíce a začal mi
do mé kundičky vkládat led. Ta mi celá trnula a bolela a já se snažila
pohyby pánví urychlit rozpuštění ledu. V momentě, kdy jsem ho tam měla
všechen, vzal Kouzelník svíci a
pomaličku mi na kundičku začal kapat vosk. Kapky dopadaly a způsobovaly
mi bolest, i slast. Ale jak jich bylo víc a víc, už to byla jen bolest
a při poslední kapce, kdy byl vchod
do dírky celý zaplněný voskem jsem omdlela. Probrala mě studená voda,
kterou na mě Kouzelník vylil a já čekala, co bude dál. On se však beze
slova obrátil a odešel a zanechal
mě ve sklepě bez jediného dalšího slova. Ležela jsem v nepohodlné
poloze, kdy mi kundička trnula a pálila.
Asi půl hodinky, jsem měla čas přemýšlet a přehodnocovat své pocity,
promítat večerní sraz. Přece jen jsem přemýšlela, zda jsem neudělala
chyby ve svém chování. Moje svědomí
však bylo čisté a já se jen utvrdila v tom, že po jednom večeru
nemůžeme věřit nikomu, i kdyby se o něm povídalo jen to nejlepší. Taky
jsem si uvědomila, že kdyby mi vše tohle
dělal můj pán, tak je to pro mne nanejvýš příjemné a vzrušující, ale od
úplně cizího člověka je to opravdu nepříjemná věc. Během mých úvah se
Kouzelník vrátil, přistoupil k lavici a
začal ztrhávat vosk. Prožívala jsem další velkou bolest, kdy s voskem
trhal i chloupky, které mě už zase opět začaly růst. Pak mě odvázal a
poslal do rohu sklepa, kde byl skryt
sprchový kout. Mohla jsem si dát sprchu a dojít zpět za ním. Hodil mi
do náruče oblečení, zavedl ven před chatu. Řekl, že doufá, že jsem se
poučila, že jsem mohla přemýšlet o
všem co chci, co dělám a mohla si uvědomit spoustu věcí. A že si myslí,
že domů trefím a určitě až dojdu na dálnici, tak si někoho stopnu.
Zavřel dveře a já zůstala v lese sama. Jak
jsem se dostala na silnici nevím, po nějaké chvíli se mi podařilo
stopnout auto, které jelo směrem k nám a já měla strach, aby se vše
neopakovalo. Naštěstí mi zastavil příjemný
řidič, který mě zavezl až k domu, na nic se neptal a odjel. Bylo brzo
ráno a tak jsem ještě na chvíli zalezla do postýlky a těšila se, na
ráno, kdy zavolám pánovi a poprosím ho o
setkání, na kterém bych si některé věci ráda ujasnila.
Správce serveru upozorňuje, že zde uveřejněná díla podléhají ochraně autorských práv ve smyslu zákona č. 121/2000 Sb. Všechna práva autorů vyhrazena. Neautorizované použití díla bez souhlasu jeho autorů se zakazuje.
Chcete na www.ds-life.cz také publikovat své články ? Přečtěte si návod