Noční Praha má svoje kouzlo, ať už je teplé léto nebo mrazivá zima, našincovo srdce zaplesá při pohledu na matičku Stověžatou. Projíždějíc centrem v noční tramvaji si užívá relativní klid ve srovnání s denním spěchem, přestože žluté taxíky a cize-mluvící hosté nenechají město plně vydechnout až do rána.
Přespolní se tady necítí jako doma, vidí jen páchnoucí provoz, hlučící tramvaje, nevšímavé nebo naopak nebezpečně všímavé postavy, hluk, smog, blikající neony a povaleče?
Když se Tanja vracela z projížďky na bruslích, bylo to už dlouho poté, co by ji Sylvie nejraději viděla doma, ale protože měla s sebou psa Maxe, pouliční směsku vlčáka s pekelným démonem, nenaléhala matka tak intenzivně na dceřin okamžitý návrat. Koneckonců věděla, že by jen došlo k další zbytečné hádce a tvrdohlavá Tanja by se stejně nepodřídila.
Obvykle Tanja jezdila po parku, ale tentokrát se chtěla lidem co možná nejvíce vyhnout a tak zamířila na Letnou a dále do bohatších čtvrtí až k velvyslanectvím. Potřebovala přemýšlet.
Pavel se sice snažil jí vyhovět a opravdu jí občas vyplatil, ale cítila, že to není ono. Dělal to jen pro ni, nebyl v tom doma.
Jak se může cítit submisivně, když se Pavel neustále ptá, jestli se jí leží pohodlně, jestli chce přidat, když ji slibuje výprask a nakonec je z toho několik symbolických plácnutí?
Prezentovala mu to jako hru a teď k tomu Pavel jako ke hře taky přistupoval. S přísným výrazem ji sliboval nářez, duševně ji navnadil, ale v okamžiku, kdy se mu přehnula přes kolena, tak bylo po atmosféře kvůli jeho snaze vyhovět jí.
Zkoušela ho vytočit, zkoušela ho povzbudit k větší síle a intenzitě, dokonce připravila i provázky, pouta a šátky, aby mu naznačila co by si přála, ale bylo to jakoby ?mluvila? s hluchým. Konečně pochopila, proč se říká, že muži jsou z Marsu a ženy z Venuše. Pokud si o něco neřekla přímo, tak z náznaků nic nepochopil.
Když ho jednou opravdu vytočila ve snaze rozpumpovat mu trošku krev, tak se od ní odvrátil, vytkl jí, že se snaží jí vyhovět a ona si toho neváží a odešel do sportsbaru za kamarády...
?Maxi, poběž!? křikla na psa, když se ten příliš zajímal o odpadní pytle naházené kolem jedné popelnice.
?Maxi! K noze!? Max zhodnotil, že nemá cenu se špinit kvůli humusu uvnitř pytle a vyhověl paničce, takže se Táňa mohla opět ponořit do neútěšných myšlenek.
Každá ženská přeci potřebuje sex. Zatraceně, vždyť jí je dvacet, tak snad má nárok na trochu divokosti! Kdyby nechala řídit Pavla, tak skončí o vaniláckém sexu, jen v posteli a bez jakéhokoliv vzrušení. Ne že by nebyl něžný a pozorný, ale občas Tanja potřebovala animální vášnivé milování, občas potřebovala pocítit pálící zadeček a mráz v zádech.
Toho se od Pavla zatím nedočkala. I když se snažil, tak to prostě neměl v sobě.Jednou si dokonce došla pro výprask za kamarádem z chatu, ale když Pavel náhodou zahlédl stopy, tak přestože po ničem nepátral, tak jeho zklamaný pohled Tanju strašil ještě několik nocí.
?Stopař už se dlouho neozval.? napadlo Tanju ?možná bude umět poradit, jako dosud vždycky.?
?Pomož si sám i pánbůh ti pomůže, udělej si sám i pánbůh ti udělá.? zasmála se v duchu Tanja nad Stopařovou oblíbenou dvojsmyslnou průpovídkou.
?Maxi, domů.? zavelila psovi a sama se vybrala týmž směrem.
...
Tanja Stopařovi po ICQ vysvětlila, kde je zakopaný pes a doufala, že Stopař bude mít k ruce odpověď.
?Tak tady ti moc neporadím Veverko. Rád bych, ale je to na vás dvou. Já Pavla neznám, ani jsem s ním nemluvil, takže nevím, co cítí, když tě vyplácí.Možná má strach, aby ti neublížil, nebo nechce ukázat svoji temnou stránku, abys ho nepřestala mít ráda.A možná jen neví, jak oddělit výprasky a hru na vychovatele od skutečnosti a každodenního vztahu.
Pochop, že on je ještě příliš mladý na to, aby si 24/7 hrál na tatínka zlobivé slečny a ještě k tomu bez manželky. On taky ve vztahu hledá oporu, klid a relaxaci.
Zkus mi odpovědět, co hledáš TY ve vašem vztahu a jestli to taky můžeš poskytovat ve stejné míře. Co vlastně zažíváš, když ležíš přehnutá přes koleno a na zadek ti dopadá trestný nástroj?
Jestli chceš, aby ti porozuměl on, musíš si nejprve sama uvědomit, co skutečně chceš a po čem toužíš.
Jestli předáváš kontrolu, relaxuješ a bolest z tebe odnáší napětí, nebo naopak hledáš jistotu, zázemí a ?svůj svět? kde ty máš vládu nad tím, co se děje, protože to v životě pociťuješ jinak.
Napiš mi, ale odpovím až zítra, protože musím ještě něco vyřídit. Ahoj. St.?
?Díky, Stopaři. Promyslím si to a napíšu ti. Držím palec, ať se ti to vyřizování zdaří.? odepsala a zahleděla se znovu do jeho písmenek.
?Pavel má strach jestli ho budu mít ráda a neumí oddělit hru na vychovatele od běžného života...hmmm?. shrnula si pro sebe Tanja.
?Co se týče toho oddělení, tak to je v pohodě... na netu si všichni nasazují obojky nebo kdesi cosi, ale pro nás bude stačit nějaký pěkný náramek.? odškrtávala si v duchu Tanja.
Příště až přijde ta správná doba, tak Pavlovi řeknu, že dokud mám na ruce náramek, tak potřebuju vychovatele a milenec přijde na řadu až pak?bez náramku.Jak ho ale přesvědčit, že ho budu mít ráda, i když mi bude přikazovat, i když mě ?poníží??
Tanja nechala běžet počítač a lehla si do postele, že nad tím popřemýšlí, než usne, ale pozdní noční hodina, únava a horizontální pozice dohromady udělaly své a pomalu se propadla do světa snů.
?Tak slečinko! Slyšel jsem, že máš problém s disciplínou a pracovní morálkou.? uslyšela Tanja.
Byla v temné místnosti osvětlené pouze stolní lampičkou, která jí svítila do očí. Byla to scéna jak vystřižená z amerického detektivního filmu. Prázdná místnost, jen vyšetřující, psací stůl bez židlí a ona.
V zádech ji zamrazilo, ale zároveň se probudila zvědavost. Bylo jí jasné, že jde o sen, ale vypadal zatím slibně, tak se nechala unášet dějem.
?No tak?Nestojím ti za odpověď?? ozval se znovu mužský hlas.
?Stojíš?ehm stojíte? přeřekla se než se ztotožnila se svou rolí.
?A dlouho budu stát?? tázal se dále a Tanja se musela okřiknout, aby si ze svého vlastního snu nedělala legrácky a původní odpověď: ?nevidím židle, takže asi dlouho.? změnila na: ?Omlouvám se. Ano je to tak. Nějaké trable by se našly, třeba??
?Dost!? přerušil ji vyšetřovatel a Tanju opět zamrazilo a stáhnul se jí žaludek, ale zároveň se začalo stupňovat i vzrušení.
?Víš proč tu jsi?? Tanja nepostřehla, že nečeká odpověď a rychle začala něco formulovat, ale on ji předešel: ?Jsi tu, aby byla sjednána náprava. Jsi tu pro výprask.? Tanja ve snu polkla, jak se jí začala zmocňovat atmosféra místa.
Toto bylo to, po čem toužila a co jí Pavel neuměl poskytnout. Nebyla vysloveně masochistkou, že by jí chyběla bolest, ale ten pocit bezmoci, pocit odevzdání do něčích rukou, kdy nezávisle na tom co řekne nebo udělá, stejně bude jejím soudcem někdo jiný?to bylo to po čem toužila.
Tmu roztrhl další kotouč světla po Tánině pravé ruce a ze tmy se vyloupl stůl ve formě trestného kříže.
?Svlékni se!? zazněl příkaz a ona se začala bez námitek svlékat, byla jako v tranzu a všímala si detailů, které by ve skutečnosti nikdy nepostřehla?odřená pouta od častého používání, otlačené polstrování, chvilku obdivovala pevnou konstrukci.
Bylo jí jasné, že v okamžiku, kdy se na stůl položí a ruce, pas a kotníky jí obepnou kožené řemeny tak se z toho sama nedostane. Bude muset přetrpět cokoliv jí její vychovatel nadělí?nebude cesty zpátky.
Když si sundávala halenku otřásla se chladem. pocit nevyhnutelnosti byl tím silnější, že nikde nebyly dveře, kterými by mohla uniknout, ani nevěděla kam by měla utíkat.
Stáhla si džíny i s ponožkami a na chvilku zaváhala.
Potřebovala čas, aby všechny pocity co v ní vřely zpracovala, takže nepokračovala se svlékáním a místo toho začala své věci skládat na zemi do úhledného komínku.
?Za chvilku to bude bolet. Za chvilku budu bezmocná, vydána na milost bůh ví komu.? Tanja si uvědomila, že nepadlo zatím ani slovo o počtu ran nebo trestném nástroji, ale obávala se zeptat.
Její Vychovatel, jak si ho v duchu nazvala, se dosud neukázal. Cítila, že stojí těsně mimo dosah světla, cítila jak se do ní zavrtávají jeho oči, jak ji bedlivě sleduje a snad odhaduje, co se jí honí hlavou.
Když měla oblečení poskládané a jen spodní prádlo dělilo jeho pohled od jejích intimních míst tak znejistěla. Možná to stačí. Možná nepočítal s tím, že by se svlékla do naha. Možná?
?Pokračuj.?
Její naděje praskly jak mýdlová bublina a rozplynuly se v nenávratnu. Všechno dolů? Neochotně si rozepnula podprsenku a ještě neochotněji přidala k hromádce svého oblečení kalhotky.
Cítila se ponížená svou nahotou, ale přesto ji to neuvěřitelně vzrušovalo. Věděla, že se vpíjí do její nahoty a lichotilo jí, že má nad ním takovou ?moc?.
Hledala jeho oči, aby se ujistila o své domněnce, ale nepronikla zrakem temnotu místnosti. Někde tam byl, cítila ho, ale kde?
?Přistup ke stolu a polož se na něj.? Přišel absurdní rozkaz. Jakoby se sama, bez odporu a dobrovolně nechala přikurtovat ke kříži, odkázaná na jeho dobrou vůli.
Přesto se sledovala, jak opatrně přistupuje ke kříži a ulehá přesně podle rozkazu. Chvilku zápasila s rovnováhou, než si uvědomila, že se musí položit nejprve břichem a pak povyskočit na stůl, ale nakonec se dostala do požadované pozice.
Vedle zápěstí se na řetězu houpala pouta, která ji zanedlouho měla uvěznit ruce a pod břichem cítila studené polstrování stolu-kříže.
Opět jí zamrazilo v zádech, když si uvědomila, že je napětím zpocená a chlad místnosti, znásobený dotykem se studeným stolem ji svazuje lépe, než by to dokázaly nejsilnější výhružky.
Muž přistoupil, uchopil ji za pravou ruku, aby ji v zápěstí uvěznil jedním řemenem? cítila jeho teplé prsty a dlaň, tak blízkou a tak žádanou. Ihned se jí ulevilo, pocítila lidské teplo, pocítila jeho náklonnost. Netušila důvod, ale věděla, že mu může věřit. Kdo byl ten cizinec? Proč se cítila tak jistá? V něčem ji připomínal jejího mrtvého tátu. Když si toto uvědomila, tak jí z očí vyhrkly slzy.
Muž jí mezitím upevnil i druhou ruku a než přešel dál, tak ji pohladil po vlasech. Tanja už proceduru dále nesledovala, protože se v mysli stále zabývala myšlenkou na tátu. Myslela si, že už se s jeho smrtí dávno vyrovnala, ale teď v naprosto nepochopitelných podmínkách s ní byla opět konfrontována.
Nakonec jí kolem beder utáhnul poslední kožený popruh, aby si ji upevnil na stole, aby sebou tolik neházela. Očekávání teď dosáhlo svého vrcholu. Za celou dobu, co ji muž upevňoval se neodhodlala pohlédnout nahoru, podívat se mu do tváře a teď s myšlenkou na to vážně koketovala, ale nakonec se rozhodla, že to raději vědět nechce.
Vzduch prořízla svištivým zvukem rákoska a Tanja se zpožděním stáhla půlky, než si uvědomila, že to byla rána naprázdno.
?Tak začneme.? promluvil opět muž a Tanja se v očekávání dopadu první rány celá napjala.
svist?
Ozvalo se a Tanja pocítila, jak jí zadek absorboval sílu nárazu. Vůbec to nebolelo, ale nic to neztratilo na svoji vzrušivosti.
svist?
Dopadla další rána a Tanja vydechla: ?auč?
Koutek mysli jí říkal, že jde o sen, že žádnou bolest vlastně cítit nemůže, ale ona ho rychle zahnala na ústup. Když to nedostane ve skutečnosti, tak si přeci nenechá kazit snem nějakým hloupý smyslem pro realitu.
svist?
svist?
svist?
Tanja vzdychala po každé přijaté ?ráně?, tělo napjaté k prasknutí a svaly se jí od napětí chvěly. Konečně Vychovatel naposledy snesl svoji rákosku na Tánin zadek a ona si vydechla.
?To už je konec?? pomyslela si a bylo jí to najednou trochu líto. Nechtěla se probudit, nechtěla se ujistit, že to všechno byl jenom sen.
?Tak půlku už máš za sebou a přistoupíme k té druhé.? ozval se muž pevným hlasem, který ale nepostrádal účast a takovou nějakou hřejivou, ochranitelskou péči.
Tentokrát to Tanja nevydržela a podívala se čím bude výprask pokračovat. Původně zamýšlela pohlédnout jen na nástroj v jeho ruce, ale když už byla otočená neodolala a pohlédla mu do tváře.
Jako naschvál se přesně v okamžiku, kdy pohlédla vzhůru muž přesunul a tak jí do očí posvítilo světlo a opět viděla jen tmavou siluetu muže s krátkými tmavými vlasy?Pavel? Pátrala v paměti a srovnával siluetu svého přítele s neznámým vychovatelem.
Po hlasu ho nepoznávala. Muž ze snu byl sebejistý, vyrovnaný, byl pánem situace a přesto byl skoro blahosklonný když s ní mluvil, což by ji jinak přivádělo k šílenství, ale tady mu nemohla odolat a musel uposlechnout.
V ruce tentokrát třímal důtky. Tanja si vždycky přála vědět, jaké to je dostat důtkami, ale nikdy se neodhodlala Pavla o to požádat. Poprvé se snesly na její pozadí a měla dojem, jakoby jí na zadku přistálo několik rákosek naráz, tak to štíplo.
Opět stáhla půlky a přijímala bez dechu další a další rány, které se vytrvale s železnou pravidelností kyvadla snášely na její obnaženou prdelku.
Pokusila se dostat se z dosahu důtek, ale kožený řemen kolem pasu ji držel na místě a tak ji nezůstalo, než útrpně snášet krupobití ran. Jak výprask pokračoval, nejenom že se jí zahříval zadeček, ale i v podbřišku cítila rostoucí tlak??
Tanja se probudila a překvapeně zamrkala do tmavého pokoje. Uvědomila si, že doteď zadržuje dech a ve snu jí ruka zabloudila do kalhotek. Nejprve se trošku zastyděla, když si uvědomila, že kvůli puštěnému počítači do pokojíku mohla kdykoliv nakouknout mamka a odhalit ji, ale pak nad tím v duchu mávla rukou, opět zavřela oči a pokračovala kde před chvilkou přestala?
Až po chvíli se jí tělo stáhlo v příjemné křeči, než se opět cele uvolnila. Zpocená chvilku popadala dech a nechávala doznít rozbouřené hormony. Olízla si rty a zhluboka vydechla. Teprve potom se zamyslela nad svým zvláštním snem.
Pokud to byl Pavel, tak snad ještě není všem dnům konec. Možná přijde na nějaký plán, jak z něho vykovat dominanta jako řemen.
Správce serveru upozorňuje, že zde uveřejněná díla podléhají ochraně autorských práv ve smyslu zákona č. 121/2000 Sb. Všechna práva autorů vyhrazena. Neautorizované použití díla bez souhlasu jeho autorů se zakazuje.
Chcete na www.ds-life.cz také publikovat své články ? Přečtěte si návod
