Při jedné rodinné návštěvě, stejně pozitivního páru jako jsme my, byla vyslovena myšlenka návštěvy zahraniční akce BoundCon v německém Mnichově.

Jelikož se mělo jednat především o akci bondage a dá se říci, že bondage máme ze všech druhů BDSM asi nejraději, přemýšlení nebylo až tak složité. Po shlédnutí propozic a pravidel týkajících se této akce, jsem nabyl přesvědčení, že to bude velmi zajímavé, poučné a že vše se bude od odpoledních hodin až do pozdních nočních hodin točit kolem bondage.

Jelikož něco vázat umím, několikrát jsem před lidmi vázal, dělal workshopy a troufám si říct, že jsem schopen zvládnout i komplikované zavěšení, vyslovil jsem kacířskou myšlenku, že bychom za vstup na tuto akci předvedli naše vystoupení. Naši přátelé se tak stali našimi manažery a začal se psát email. Naštěstí pro nás odezva nebyla kladná, lépe řečeno nikdo se neozval a proč naštěstí, o tom se dočtete dále.

Na tuto akci bylo přihlášeno asi k padesátce Bondmasterů a asi k sedmdesátce modelek, jež si měly vybrat sobě sympatického Bondmastera, aby na nich mohl ukázat své umění. Na celé akci mělo být zakázáno focení (krom vyhrazených prostor) a nahota pohlaví. Ovšem skutečnost byla jiná, pokud budeme mé chabé znalosti angličtiny označovat jako za relevantní přístup k informacím:-))).

Z Valašska jsme vyrazili směr Praha ve čtvrtek po čtvrté hodině, domluvili jsme s naším párem, že budeme mít možnost u nich přespat. Naštěstí na D1 se nic neudálo, takže cesta byla plynulá s ohledem na dodržování maximální rychlosti a neplánovaných zástavek kvůli Elizabeth a její úchylné potřebě navštěvovat dálniční WC:-))). Do Prahy jsme dorazili v osm, vynesli si věci do bytu a šli jsme se najíst do blízké restaurace. Jídlo bylo skvělé a do postelí jsme se dostali až krátce před půlnocí.

Budíček byl ve dvě ráno z důvodu, abychom do Mnichova dorazili dřív než začne dopravní špička. Trmácet se v kolonách kolem středu města a ve vedrech, která v tom čase sužovala střední Evropu, nebylo pro nás až tak přitažlivé. Zajímavým poznatkem z německých dálnic je skutečnost, že na nich sice není omezená rychlost, ale půlka dálnic z Rozvadova až do Mnichova je dooznačená nejvyšší povolenou rychlostí 120 km/h.

Do Mnichova jsme přijeli někdy mezi sedmou a osmou. Celkem rychle jsme našli náš hotel PARK INN (byl doporučen oficiálním organizátorem akce. Vzhledem k tomu, že stojí vedle obchodu s tematickým zbožím a korzety si myslím, že jsou nějak ekonomicky propojené, nebo aspoň mezi majiteli fungují nadstandardní vazby, protože v sobotu ráno se v hotelové restauraci pohybovali lidé v obojcích, poutech a kůži).

Hotel byl rezervován už asi dva měsíce před tím za celkem přijatelných 60 euro za dvoumístný pokoj včetně snídaně. Bohužel ubytovat jsme se mohli až po druhé hodině a až do této doby a v nesnesitelném vedru, kdy teploměr v autě ukazoval 34,5 stupně, jsme se museli procházet po městě. Na druhou stranu jsme navštívili několik památek, katedrálu, kde při bohoslužbách kdysi hrál na varhany Johan Sebastian Bach, místní centrum... atd. Dali jsme si pozdní snídani blízko mnichovské radnice, naši spolucestovatelé udělali objednávku v obchodě s historickým kováním a prolezli jsme fůru dalších obchodů. Cestou zpět jsme vyzvedli zarezervované lístky v presscentru na Olympijském stadioně.

Já a Elizabeth jsme byli hodně unavení už když jsme se ubytovávali, nedostatek spánku byl silně pociťován. Po nezbytné sprše jsme dorazili do areálu Olympijského stadionu a u jedné z hal jsme zaparkovali auto za necelé 3 eura. Mužská část našich spolucestovatelů naplánovala návštěvu této akce na pátek a to z důvodů menší páteční návštěvnosti a tím větší možnosti věnování pozornosti ze stran prodejců, vystavovatelů k nám východním cizincům.

Hala byla velikosti jako jedna z menších hal Brněnského výstaviště. Hned po vstupu bylo jasné, že propozice trochu lhaly, což jsme postupně zjišťovali v průběhu odpoledne a večera ještě několikrát.

Celá akce byla vlastně erotickým prodejním veletrhem specializovaným na Bdsm. Komerce a honba za největším prodejem byla cítit ze všeho. Byla zde asi stovka vystavovatelů. Celý prostor byl koncipován do velkého U. Stánky byly od stěn ve třech řadách a prostřední volný prostor byl zaplněn pódiem s bytelnou rámovou konstrukcí pro veřejnou show. Zatímco naši přátelé zastavili hned u prvního stánku a jali se zkoušet korzety berlínské firmy TOmTO, mimochodem velmi pěkné a kvalitní, my jsme zatím rekognoskovali terén.

Zhruba řečeno - různorodost zboží stejná jako v českých internetových obchodech. Kvalita kožených pout, bičů, důtek a dalšího zboží o nic nepřevyšuje kvalitu zboží jenž má Xdom, Kacíř, Gwen a Samurai. Docela mě zarazilo, že na takovéto akci chyběli výrobci latexového zboží "Kunzman", "Marquis", vlastně vůbec jakýkoli latexoví výrobci. Latex k vidění byl tu a tam, jen jako doplněk k množství laku a kůže, krom jednoho stánku, který byl specializovaný na latexové kukly.

Mnoho stánků nabízelo videokazety s bdsm tematikou. Dalším celkem hodně zastoupeným sortimentem byl kov, respektive obojky, pouta, okovy, dilda, anální a vaginální zavěšovací háky, karabiny - různá provedení různých výrobců. Některé z těchto výrobků byly opravdu velmi sofistikované. Obojek od Axsmar Captivating Steel, ve kterém bylo skryto očko k zapnutí nebo obojek jenž po zaklapnutí musel být v tom správném místě navrtán (!), abyste ho vůbec mohli sundat, pokud nechcete použít rozbrušovačku (docela by mě zajímalo, jak by si s tím poradili doktoři ze záchranné zdravotní služby, kdyby se jim do rukou dostal pacient s něčím takovým), struna s průměrem jednoho centimetru s očkovým přívěskem, který ani nevypadal jako obojek spíše jako masivní šperk, ale svou pevností předčil leckteré kožené. To vše samozřejmě ve variantách na nohy, na ruce a v různých velikostech v provedení černá, chrom, matný nerez.

Další ze zastoupených stánků byli lidé, kteří nabízeli fotografie a kresby. Byl tam i jeden stánek s bavlněnými provazy různých průměrů a barev, ale pouze jednoho typu, který mě až tak moc nevyhovoval, protože vykazoval určitou průtažnost, ale pro vázaný objekt musel být velmi pohodlný, protože při zátěži se deformoval z kruhového průměru na elipsoidní tvar a tak zátěž rozkládal do větší plochy, což je pro vázaný objekt nepochybně pohodlnější.

Jeden stánek, www.Okleid.de, který mě celkem zaujal, nabízel zboží inspirované knihou Slečna O. a filmem ze sedmdesátých let ze stejným námětem. Obojky (viděné v tomto filmu), škrabošky s peřím a společenskými šaty, které zahalují vše kromě prsou.

Stánky zaměřené na bondage, tedy prodej literatury, videokazet, DVD nosičů a prezentace svých vlastních placených stránek měly obyčejně v rámci svého prostoru nějakou skládací konstrukci (obyčejně z bambusu, ale i z kovu) na níž obyčejně jednou za hodinu bondmaster zavěsil svou modelku, aby přitáhl pozornost ke své nabídce.

Co mě zarazilo, že jsem neviděl (možná jsem si jenom nevšiml), nic z elektropomůcek, takže přítel Milkov by byl jistě zklamán:-). Ze zajímavých technických řešení mě zaujaly důtky, jenž měly výměnou koncovou část na bajonet. Rukojeť zůstávala stejná pouze se vyměňovaly nástavce, od těch nejlehčích až po ty nejdrsnější. Zajímavá byla i anatomická maska zakončená širokým kovovým obojkem. Maska byla z nerezového plechu, který byl odlehčen vystřiženým obrazcem, což ve výsledku vypadalo jako kovová síť. Všiml jsem si i důtek, jež měly prameny z ocelového lanka (lano o průměru cca jenž se používá na brzdách na kolech) nebo z nerezového pérového drátu průměru asi tří milimetrů s malou kuličkou na konci. U těchto propriet jsem vážně přemýšlel na co to komu bude, to už klidně mohli vystavovat kuchyňské nože nebo motorové pily:-))), ale proti gustu žádný dišputát. K shlédnutí byla i parní fuckmachine, ano čtete dobře parní od slova pára, takže přítel Milkov by asi nebyl až tak zklamán:-)).

Veřejná bondage show byla předváděna zhruba každou hodinu a půl a trvala přibližně deset minut. Jednotlivé výstupy vůbec neodpovídali oficiálnímu programu, protože místo pěti různých skupin táhly celou show pouze dvě, jmenovitě www.bondageproject.com a www.shibaribypatrick.de). Místo zákazu focení všichni pod pódiem cvakali fotoaparátem (viz foto). Takže jsem se taky zařadil mezi ně a pro čtenáře Ds-life.cz něco málo reportážně vyfotil. Bohužel mobil není fotoaparát, nemá stabilizátor, světla bylo málo a tak kvalitu fotek omluvte.

Viděli jsme celkem pět vystoupení, všechna byla provedena jako zavěšení a musím poznamenat, že bondmasteři a modelky byli dobří, velmi dobří. Ne, že bychom, my Češi, výsledný produkt nezvládli. Domi.D, Samurai, Falkon, moje maličkost (omlouvám se, jestli jsem na někoho zapomněl, nebo ho nejmenoval, hodnotím podle toho co jsem mohl vidět) jsou jistě schopni udělat to samé, ale takovým tím tvrdým, silovým způsobem.

V Mnichově jsem zjistil, že i bondage se dá dělat elegantně s grácií, že i bondage s muzikou může vypadat jako elegantní taneční kroky dvou lidí na Vídeňském Plese. Bylo vidět, že tito lidé se veřejnou show zabývají už nějakou dobu. Muzika od Ery, Enigmy, soundtrek Master and Comander perfektně ladily s tím, co se dělo na pódiu a bondmaster se stihl ještě mazlit počas akce s provazy, zatím co modelka se vlnila v provazech. Pojetí vystoupení jako "show" má však dvě strany. Tou příjemnější je kouzlo choreografie a atmosféry, tou méně příjemnou je absence jakéhosi sdílení toho, co se honí hlavou aktérům ???. Každý přístup má holt své.

Modelky byly taky perfektní (nehodnotím tělo) a obdivoval jsem jejich schopnost v provazech viset, dokonce i v jednoduchých smyčkách (!). Možná tam smyčka byla ještě jedna, ale i přesto musela modelka v některých pozicích mít docela silnou výdrž.

Jenom malé odbočení od tématu. Na sraze, který pořádáme, jsem ukazoval zakončení lana (Elizabeth nemohla ze zdravotních důvodů, tak jsem si dominantně poručil:-))) tak Elizabeth poznamenala, že modelka v Mnichově visela prohnutá v jednoduché smyčce - jenom kolem pasu. Tak jsem to chtěl hned ukázat a jak jsem tak v tom visel, chvíli jsem hledal těžiště a během zlomku vteřiny jsem se ztratil...... pak už jenom vím, že se mi něco příjemného zdálo, ale to už mě někdo držel ve stoje za ruce a ze tmy se mi vynořily tváře našich přátel.... takže opatrně se selfbondage - a bez alkoholu.

Našly se i chybičky. Jeden z Bondmasterů si nevybral moc dobře barvu provazů k oblečení modelky. V prvním případě si vybral fialové lano k červenému oblečení a v druhém případě si vybral lana bílá k černému oblečení, jež bylo po krajích lemované širokou bílou stuhou. Osobně si myslím, že šlo o prohození oblečení a nedorozumění mezi modelkou a bondmasterem, které si v ten moment vůbec neuvědomili. Elizabeth byla show okouzlena a poznamenala, že budeme muset taky něco nacvičit, abychom nevypadali jako chudí příbuzní a to je taky důvod, krom volného fotografování, proč jsem byl rád, že na naší nabídku nikdo nereflektoval.

Z Mnichova jsme si přivezli některé nové věci, jako třeba jednoduché ukončování lana, systém vázaní, díky kterému jste během jedné minuty schopni udělat úplně odlišné polohy. I přesto, že se nám už motaly nohy a celou akcí jsme byli lehce zklamaní, jednotlivé výstupy nám spravily náladu.

Co se týče návštěvníků, v hale se pohybovalo v každém momentě stále kolem pětistovky lidí, kteří průběžně přicházeli a odcházeli. V procentuálním zastoupení tam bylo 70 procent mužů a 30 procent žen. Muži byli ve většině kolem padesátky. Ženy byly obyčejně v páru s mužem, ale našly se i ženy, které tam byly sólo. Prodejci v stáncích byli oblečeni dle příručky správného dresscode, takže všichni byli v koženém černém oblečení, což bylo hodně fádní, krom pár světlých výjimek. Dokonce byl k vidění i přiopilý dominant (samozřejmě v černé kůži s červenýma důtkama za pasem) jenž svou subinku párkrát blbě potáhl, díky svému stavu, za řetízek na bradavkách. Z výrazu subinky bylo vidět, že jí to opravdu bolí. Bylo na jejím pohledu, že to dělá pouze, proto aby její domík neztratil kredit a docela by mě zajímalo ráno kdy se zřejmě role prohodily:-)).

Návštěvníky bych řadil na dvě skupiny a to na lidi, kteří přišli očumovat a lidi, kteří to brali jako společenskou událost. První skupina přišla v riflích s igelitkou nebo s taškou přes rameno ulovit nějaký obrázek a ta druhá si to přišla užít. Jelikož nemají možnost ukojit si svou potřebu v reálném světě tak tato akce to skvěle umožňuje. Jestli bude někdo oblečen do latexu, lacku, kůže, jestli bude mít šat jako slečna O s prsy venku, nebo bude chodit metr za svou paní na vodítku jenom ve slipech, tak se na něj nebude nikdo dívat přes prsty. Musí však být srozuměn s tím, že si ho může každý vyfotit a jeho fotka pak bude putovat po internetu.

Shrnutí: bylo to trochu jinak než mluvily propozice a proto to mírné zklamání. Nicméně druhý den při snídani jsme už odpočatí seděli se stejnými lidmi, jenž jsme potkávali v tématickém oblečení na výstavě a viděli drobné nuance jejich Ds-vztahů, takže zklamání druhý den už vlastně ani nebylo.

Ženská část našich spolucestovatelů na tuto akci řekla:

Vzhledem k tomu ze se o dané problematice nevykecávám na netu ani nešmíruji po Eshopech tak množství hraček a udělátek v dané koncentraci zejména po návratu mezi vaniláky a šedivost dní přinesl dodatečně pocit velké věci.

Akce má smysl pro čumila, pro toho kdo shání určité specifické hračky, pro toho kdo si chce vybrat z velké nabídky, má smysl pro toho, kdo chce jenom tak korzovat mezi lidmi a nebudit pohoršení svým vzezřením a oblečením, má smysl dokonce i pro toho, kdo se chce něco naučit. Samozřejmě pro nás Čechy to znamená investovat čas a peníze.

Při cestě zpět jsme byli s našimi přáteli (proč je nejmenuji i když je možná znáte? Pokud budou chtít, tak se zviditelní sami v komentářích) tak ponořeni do rozhovoru, jestli takovouto akci lze zorganizovat v Čechách, že jsme u Plzně sjeli z dálnice a všimli si toho až po třiceti kilometrech, že místo do Prahy se přibližujeme k rakouské hranici:-)). Nicméně, konkrétní odpovědi na tuto otázku jsme se možná dobrali...

Jestli budou nějaké otázky rád na ně odpovím v komentářích, tedy jestli budu vědět.

Mlaťte se s láskou a rozkoší. Terrier

Správce serveru upozorňuje, že zde uveřejněná díla podléhají ochraně autorských práv ve smyslu zákona č. 121/2000 Sb. Všechna práva autorů vyhrazena. Neautorizované použití díla bez souhlasu jeho autorů se zakazuje.

Chcete na www.ds-life.cz také publikovat své články ? Přečtěte si návod  

Zobraz článek