?Coming-out, coming-out, coming-out?? Tanja hleděla na svítící obrazovku monitoru a na text, který právě dočetla, ale na jednotlivé znaky už se nesoustředila. Text v ní rozsvítil světélko naděje a ona začala plánovat. Mysl se pomalu rozbíhala na plné obrátky a ona pouze šeptala do ticha potemnělého pokoje ta dvě slova: coming-out, jakoby snad šlo o nějakou mantru. Půlnoc už dávno odbila a Sylvie, Tánina mamka, už zajisté spala, ale Tanja stále ještě brouzdala po internetu. Nakonec se rozhodla, že si ještě před spaním přečte Stopařovu Povídku a teď, o půl hodiny později, zamyšleně dumala nad tím, co by pro ni znamenalo, kdyby si dovolila doufat. Za okny poblikávaly lampy pouličního osvětlení a Táninu pozornost na okamžik upoutalo zhasnuvší světlo v okně protějšího paneláku. Další nespavec vzdal svůj souboj s únavou a zalehnul do postele.

Tanja se vrátila pohledem zpět na obrazovku a pustila si Word. Povídka v ní vyvolala několik nápadů a ona si je chtěla poznamenat, než půjde spát, aby je do zítra?nebo vlastně do dneska, vzhledem k pokročilému času, nezapomněla. Prsty se jí rychle rozeběhly po klávesnici a řádky pomalu přibývaly. Teprve, když měla osnovu hotovou, tak souhlasně pokývala hlavou a sama pro sebe se usmála: měla dobrý pocit, že jde správným směrem. Uložila si svoji práci, odhlásila se z internetu a vypnula počítač. V nastanuvší tmě zatápala po vypínači své stolní lampičky, ale rty se jí pořád ještě roztahovaly v náznaku spokojeného úsměvu. Euforie, do které se při plánování dostala se jí držela jak klíště a ona jen neochotně ulehala ke spánku. I v okamžiku, kdy už ležela v posteli a se zavřenýma očima pomalu vklouzávala do světa snů se usmívala.


Ráno hned po probuzení pustila počítač a s očima stále ještě slepenýma po krátkém spánku opět vytrvale bušila do klávesnice. Přes noc, zatímco tělo odpočívalo, podvědomí pracovalo a Tanja chtěla, ještě než půjde do práce, zachytit co možná nejvíc nápadů. Odpoledne to může dodělat, ale nechtěla na nic zapomenout.

?Táni, vstávej.? ozvalo se za dveřmi, a teprve teď si Tanja uvědomila, že mamčina reakce na to, co právě psala do počítače by byla?inu přinejmenším zajímavá. Uvědomění jí přetrhlo nit myšlenek a tak raději rychle uložila svůj koncept a zakřičela odpověď, aby rozptýlila jakoukoliv případnou Sylviinu snahu nakukovat do dceřina pokojíku. ?Už jsem vzhůru mami, díky. Hned jsem ve sprše.? Taktika byla úspěšná a Sylvie spokojeně odcházela zpět do kuchyně. ?Pospěš, zlatíčko a snídani už máš na stole.? poznamenala ještě směrem k zavřeným dveřím. Tanja skutečně za chvilku odcupitala bosky do koupelny a zlehka vklouzla do každodenního stereotypního kolotoče drobných maličkostí, které je třeba udělat, než člověk ráno vyjde ?mezi lidi?.

 
Myšlenky, které ji neopustily od dnešního brzkého rána, které si uzurpovaly právo na exklusivní místo v jejím podvědomí mezitím co spala a které doteď dopisovala do bezejmenného souboru ve svém počítači, tyto myšlenky bez hlesu vklouzly někam do pozadí, jakoby ani vůbec nikdy nebyly, a u snídaně už byla opět Tanja taková, jakou si mamka znala. Snad jen trošičku rozjasněnější a radostnější, než jak tomu bylo v posledních dnech zvykem.  Když mamku na dobré ráno objala a políbila, tak Sylvii zahřálo u srdce. Nevěděla sice čemu vděčí za tu změnu v dceřině chování, ale byla za ni vděčná?

?Asi se udobřila s Pavlem?? domyslela si Sylvie, že důvod dceřiny proměny tkví v Tánině příteli Pavlovi. Co však bylo pravým důvodem  změny, to by jí snad napověděl pouze malinký, nenápadný, na první pohled nijak významný, soubor v Tánině počítači.

Když Tanja večer konečně dopsala poslední řádku, musela dát Stopařovi za pravdu. Jeho slova se potvrdila dvakrát: Poprvé měl pravdu, když mluvil o práci?skutečně dnes byla Tanja v práci jak vyměněná, na všechny se usmívala a změna, kterou tato nová Tanja prošla, se projevila i na přístupu a jednání, které se jí od ostatních dostávalo. Všechny resty, které měla z minulosti dneska dohnala(což se občas stávalo i předtím), ale navzdory všem předpokladům se jí žádné další na zítřek nenahromadily(a to se ještě nestalo). Možná skutečně byl problém spíše v jejím chování. A problémy s chováním nepřímo (nebo pro některé lidi přímoJ) souvisely s další věcí v níž měl Stopař pravdu.

 Asi každý pistáciový se na počátku potýká s problémem, jak prezentovat svoji ?zálibu? partnerovi. Tanja ji před Pavlem, svým přítelem, tajila a jak se postupně sbližovali víc a víc, začala si uvědomovat, že někde udělala chybu. Na začátku to tajila, protože si myslela, že to celé bude jenom krátký flirt, ale jak se postupně poznávali blíž, začala mít strach, jak by reagoval, pokud by mu to prostě řekla. Nechtěla ho ztratit a bála se vsadit všechno na jednu kartu. A i kdyby nebylo strachu?nevěděla prostě, jak to sdělit. Snad miliónkrát cítila, že je ta pravá chvíle, ale než to zformulovala, bylo po okamžiku. Kdykoliv ji jeho ruka plácla hravě přes zadek, kdykoliv se zamračil a naoko přísně ji hrozil, že ji přehne přes koleno, vždy zrudla, sklopila provinile oči a stáhnul se jí žaludek očekáváním, že snad? on? sám od sebe? uhodne která bije. On ji ale vždy jen vzal do náruče a na usmířenou políbil. A slibovaný výprask nikdy nepřišel. Tanja se pomalu vyrovnávala s myšlenkou, že lechtivé představy zůstanou napořád jen představami a smutně si pročítala příběhy a zpovědi těch, kteří to zkusili, riskli a uspěli. 

Potom se jednou zmínila Stopaři a on jí poslal Povídku. A tehdy poprvé, měla Tanja skutečně pocit, že to zkusí, odhodlá se a půjde s kůží na trh. Stopařova povídka jí ukázala směr a ona si ji přizpůsobila tak, jak ji potřebovala. Tanja se vytrhla ze zamyšlení, nalistovala začátek své ?Povídky? a polohlasně si začala předčítat plán, který za dnešek vybrousila k dokonalosti a který zítřkem začne realizovat:

Pavel se večer vrací z práce kolem páté, to znamená, že Tanja bude muset přijít k němu do bytu už ve tři, aby všechno stihla připravit. Nejdůležitější bude zajistit, aby si Pavel hned po otevření dveří uvědomil, že se něco děje a že nejde jenom o běžný stereotypní den, kdy si zajdou někam na večeři nebo posedět a večer skončí u videa. Tanja si naplánovala, že koupí vonné tyčinky?asi by bylo jednodušší spoléhat na vůni jídla, ale jistota je jistota a přes čich určitě Pavlovu pozornost upoutá ihned, jakmile ten vkročí do bytu.

 
Další důležitou věcí je, aby Pavlovy kroky směřovaly do obýváku. To bude jednoduché. O to se postará několik svíček a zatažené žaluzie. Pro jistotu ještě pozavírá všechny ostatní dveře, takže si ho nasměruje jen jedním možným směrem. Tak. Pavel je zvědavý a je v obýváku. Ve vzduchu se vznáší příjemná vůně vonných tyčinek a intimní atmosféru dokresluje zatemněný pokoj a blikotající svíčky.

Uprostřed stolu bude čekat něco k jídlu a pití a jeden list papíru. Tanja se na okamžik zastavila a připsala si poznámku, že bude potřeba, aby bylo dostatek světla na čtení, takže buď si bude muset připravit malou lampičku, nebo jednu větší svíčku. Pořád si ještě nebyla úplně jistá, jak by se měla obléci a co přesně by měla vybrat jako povídku na ten Pavlův první kontakt s pistáciovou příchutí. Prozatím se přikláněla k myšlence, že oblečená by mohla být v županu a nějakém sexy prádle, aby stále dráždila Pavlovu zvědavost, a pomalu ho, nic netušícího a tápajícího, směřovala tam, kde ho chce mít.

Povídku bude muset ještě napsat. Asi nejdůležitější bude, aby v ní vystupovala ona a on, jako hlavní postavy. Neměla by být příliš fantastická, aby věděl, že jediným důležitým prvkem bude netradiční vyvrcholení děje. Tanja se zadívala z okna a před očima se jí pomalu začínal skládat příběh:

Tanja něco provede, Pavel se na ni bude zlobit, to zatím nebylo nic zvláštního. Pak ale povídkový Pavel přistoupí ke skříni a vytáhne z ní schovanou rákosku a přikáže povídkové Táně, aby se svlékla a předklonila. Ona pokorně uposlechne a Pavel ji nařeže. No a na konec jí vezme do náruče a všechno jí odpustí a utěší ji. Žádný sex, žádné hry?na tom bude moci zapracovat, až (jestli) Pavel zareaguje tak, jak zareagovat má a na celé toto divadélko přistoupí.
 
Tanja spokojeně pokývala hlavou a vrátila se zpátky k textu na obrazovce:

Pavel tedy bude v obýváku, zmatený, protože nebude vědět která bije. Tanja bude tiše stát před ním, svůdně oblečená, ale stále nepřístupná a místo vysvětlení ho poprosí, aby se na nic neptal a dělal co mu řekne. Pavel poslechne?je to chlap, má vyhlídku na dobré jídlo a sex, přece by si to nepokazil, nějakými otázkami? a ona ho usadí ke stolku. Pak mu řekne, ať se nají a přitom si přečte, co je napsáno na papíře.

Tanja si připsala další důležitou poznámku: první stránka musí být čistá, aby se Pavel nesnažil něco vyčíst ještě v době, kdy tam Tanja bude v pokoji s ním, a aby jeho zvědavost ještě rostla. A v textu potom nesmí být žádné místo nějak viditelně jiné a odlišné od zbytku textu (ať už písmem, nebo odstavci), aby byl Pavel skutečně nucen pročíst celý text. Dokonce i instrukce, co má Pavel dělat, až to dočte, bude muset nějak zakomponovat do příběhu, aby si hned na začátku Pavel nepřečetl poslední větu a nezhatil tak celý její plán. Vlastní iniciativa protentokrát nebyla žádaná.

Tak. Pavel si přečte povídku. Bude zmatený, protože stále nebude tušit, která bije a co mu tím vlastně chtěla Tanja říct. Pokud by mu měla v této situaci vysvětlovat, jak to myslela, tak by se určitě zase zakoktala a zahrála to do autu. Takže tudy cesta nevede. Místo toho mu dá někam do povídky větu, ať si po přečtení textu nadzvedne talíř a postupuje podle instrukcí. Teď se musí Tanja pojistit, že dává Pavlovi únikovou cestu, pokud by se mu pistáciová příchuť vůbec nezamlouvala, něco jako poslední varování pro alergiky: cesta po níž se ubíráte může obsahovat pistáciovou příchuť?vstup na vlastní zodpovědnost.
 
Takže: ?Pavle, miláčku, pokud jsi zvědavý, co má celé tohle znamenat a nepřešla tě chuť, poté co sis přečetl moji povídku, tak se podívej co je pod polštářem v křesle. Pokud se ti ale to, co jsi četl vůbec nelíbilo, tak to ber jako nepodařený vtip, pod polštář se nekoukej a místo toho mě zavolej dovnitř.? Tímto bude Pavel zaskočen. Bude zvědavý, takže se pod polštář podívá tak jako tak, ale na druhou stranu pokud je skutečně bytostně vanilkový a pistácie jsou pro něho tabu, tak se k tomu nepřizná a Tanje by se mohlo podařit zachránit jejich vztah, a uhrát to na příliš probuzenou fantasii nebo nějaký zcestný úlet.

Pod polštářem bude rákoska a další vzkaz. Teď musí Tanja skutečně vysvětlit, že to, co se děje, je pro ni důležité a nejde jenom o nějaké poblouznění a zároveň si ho musí zavázat, aby chtěl pokračovat dál: ?Pavle, MILUJU TĚ. Ani nevíš, jak moc jsi mě potěšil tím, že ses rozhodl pokračovat. Jsem ti za to moc vděčná a jsem ráda, že jsem se v tobě nezklamala. Vezmi si prosím rákosku a zavolej: Tanjo, můžeš mi to vysvětlit!?

Tímto ho trošku přitlačí ke zdi. Tím, že mu řekne, že ho miluje si vynutí reakci, která dokáže, že on ji miluje taky. A větou o zklamání ho přinutí pokračovat i kdyby se mu do toho moc nechtělo?nechce ji přeci zklamat a teď už si plně uvědomuje, že to co bude probíhat dále je pro ni důležité. Tanja zavřela oči, aby si zrekapitulovala, v jaké situaci se právě Pavel nachází: je najedený, napitý, před pokojem čeká sexy oblečená Tanja a on se právě dozvěděl, že pokud něco provede a on jí nařeže jako malé holce, tak jí to nebude proti mysli. Měl by být zmatený, protože ještě netuší, co od něho Tanja očekává, ani kam se večer bude ubírat dál, ale jinak by měl být příznivě nakloněn tomu, aby jí vyhověl, ať už bude chtít Tanja cokoliv. Do ruky bere rákosku, cvičně jí švihne do vzduchu a zavolá: ?Tanjo, můžeš mi to vysvětlit!?

 Tanja pomalu vstoupí dovnitř a rozepne si župan, aby viděl, že je oblečená jenom v pěkném prádle. Pavel bude vyčkávat, co mu k tomu řekne, ale ona místo toho, aby se pustila do vysvětlování, tak mu jenom řekne: ?Pavle, prosím tě, než ti začnu vysvětlovat o co jde, tak tě poprosím o jednu věc. O pětadvacet na holou.? Pavel bude zaskočen a než stihne reagovat, musí Tanja pokračovat: ?Ráda dostávám výprasky, ale doteď jsem si je musela udělovat sama. Teď bych chtěla s tebou hrát čistou hru a být k tobě upřímná. Než ti ale začnu odpovídat na otázky, tak mi ale musíš nařezat, za to, že jsem to před tebou tak dlouho tajila.? Na to si svlékne župan, stáhne kalhotky, otočí se k Pavlovi zády a předkloní se a vystrčí tak zadek k první ráně.

Toto je klíčová část celého večera. Může se toho tady hodně pokazit a tak je třeba tomuto místu věnovat zvláštní pozornost.

Takže si to vezměme od konce:

Za prvé: je třeba uspořádat nábytek tak, aby měl Pavel dost místa na nápřah a světlo musí být dostatečné na to, aby na to na všechno viděl, ale ne zas takové, aby celá situace ztratila nádech intimity.

Za druhé: Pavel se pravděpodobně chytne drobné lži o tom, že se provinila a, stejně jako si to před okamžikem četl na papíře, přistoupí k výprasku. Průšvih ale je, že se bude bát ji skutečně udeřit a tak pokud by to nechala na něm, tak ji jen tak jemně pošimrá na zadku a tím to skončí.

Tím, že mu do ruky dala rákosku sice situaci trošku vylepšila, ale stejně jí lépe půjde přes rty: ?Pavle, prosím, ne tak moc?, než ?Pavle, můžeš přitlačit, tohle vůbec necítím?

Aby z toho tedy nebyla fraška, tak mu poskytne míru: jak by si to vlastně představovala. A to tím nejjednodušším způsobem. Než Pavel přijde domů, tak si skutečně sama nařeže a tak Pavel před sebou uvidí červenou proužkovanou zadnici a bude vědět, jak má výsledek jeho práce vypadat a nezalekne se prvního vystouplého proužku. Toto bude trošku obtížné, protože následky takového výprasku, jaký má Tanja ráda dlouho nevydrží, ale pokud si to správně načasuje a s rákoskou pořádně přitlačí, tak by to mělo zafungovat. U tohoto bodu Tanja dlouho váhala. Selfspanking pro ni nebyl vůbec vzrušující a až na několik pokusů se k němu neuchylovala (takže vlastně skutečně lhala, když tvrdila, že si dává výprasky sama a zaslouží si trest). Potíž ale byla, že pokud by se skutečně spoléhala na to, že to dokáže kočírovat ?zespoda?, tak by mohla Pavla odradit. Takhle mu přenechá dostatek prostoru k vlastní iniciativě(tentokrát už vítané) a jenom nakonec mu řekne, jestli pro příště má přitlačit víc, nebo naopak slevit.

No a to je, co se plánovaní týče, asi všechno. Jak se to celé odehraje a kam se to bude ubírat dál, až se z Pavla stane něco víc než jen poslušný divák, to už Tanja nechtěla plánovat a vlastně to ani nepotřebovala. Bude se asi muset připravit na otázky, ale upřímnost a otevřenost by tentokrát mohly přijít samy. Přecijenom bude po výprasku, bude nahá a konečně zažije to, co si přála na vlastní kůži zažít už takovou dobu. Měla by být schopna po pravdě odpovědět na cokoliv. Výprask by je měl stmelit a prolomit tak jakékoliv ledy, které mezi nimi stále ještě jsou. A pokud se to Pavlovi zalíbí, mohli by si udělat zajímavý večer.


Tanja vzhlédla od počítače a prsty si prohrábla vlasy, jakoby ze sebe sundávala neviditelnou tíhu plánování. Mělo by to fungovat? Mělo by?  Opět se zadívala z okna a zasnila se, takže večerní Prahu už nevnímala. Před vnitřním zrakem jí probíhala úplně jiná, dynamičtější, scéna.

Správce serveru upozorňuje, že zde uveřejněná díla podléhají ochraně autorských práv ve smyslu zákona č. 121/2000 Sb. Všechna práva autorů vyhrazena. Neautorizované použití díla bez souhlasu jeho autorů se zakazuje.

Chcete na www.ds-life.cz také publikovat své články ? Přečtěte si návod  

Zobraz článek