Vím, že už jsem sem dlouho nic nepsala, ale tohle chci, aby si přečetly především začínající subinky a uvědomily si, že vlastní rozum, vlastní hodnota a cit pro vlastní úsudek jsou věci, které si musí zachovat, nehledě na to, co by chtělo jejich submisivní nitro.
Ríša - starší, rozvedený sadista, vzdělaný a příjemný společník. Znám ho už rok a půl, párkrát jsme byli na kafi a docela dobře se s ním kecalo. Párkrát mne také nekonsensuálně chytil za vlasy a políbil a mě se to líbilo. Před třemi týdny jsme se znovu začali nějak stýkat. Kafe, víno, fotografování. Choval se velice příjemně. Zatím bez sexu. Já ho ale nějak intuitivně nechtěla pustit blíž. Měla jsem nějaký nedefinovatelný strach.
Diskutovali jsme o mém strachu docela otevřeně na chatu. Psala jsem mu o tom, že chlapům už moc nevěřím a že lásku dávat hned tak někomu nehodlám a že mám ráda věci pod kontrolou. (Samozřejmě, že podvědomě bych moc ráda tu kontrolu ztratila a předala ji muži).
?Urazit mi ruku z kniplu a je to? Napsal. (Hm, to znělo skoro tak, že by se mi podlomila kolena, kdybych neseděla). Prý ta má hlava - kdybych jí vypnula a radši si užívala života?Docela obyčejně mě zkrátka balil. (Ale já jsem ráda za svou hlavu. I za svou intuici).
Když jsem mu už konečně začala podléhat a dokonce jej snad i milovat, stala se zcela banální, leč fatální věc.
Před námi byl víkend . Ríša se ptal co budu dělat. Povídám, že možná půjdu fotit k Saudkovi. Přemlouval mě, ať přijedu do Slaného, že tam bude zpívat se sborem Bachovy pašije v kostele Sv.Gotharda. Nebyla jsem plně rozhodnuta. Něco uvnitř mi bránilo, ale rozum to nebyl?V pátek večer jsem si ještě vyložila karty a ejhle-žaludové eso, žaludový král....píšu mu to smskou, že mě to mrzí a jsem z toho smutná, že bych ráda viděla jiné karty, protože ho mám ráda?.Na to on mi odepsal PŘIJED DO SLANÉHO, BUDE TO FAJN.
Tak jedu do Slaného. Těšila jsem se, jak po koncertě (určitě bude hladový) zajdeme na večeři a jak se konečně i fyzicky sblížíme a já překonám svůj intuitivní strach z tohoto vlastně docela milého dominantního sadisty. Koncert začíná v 18:00 a trvá dvě hodiny. Přijela jsem v 18:15 autobusem do města, ve kterém jsem NIKDY nebyla. Došla jsem na náměstí, našla inkriminovaný kostel a zamířila jsem si prohlédnout historické centrum, abych udělala pár fotek.
Když už mi to bylo dlouhé, šla jsem si do kostela přece jen poslechnout, co jsou vlastně ty Janovy pašije od Bacha. Po půl hodině mi byla taková zima, že jsem šla naproti do hospody na grog. Už aby to skončilo. Těšila jsem na Ríšu, vždyť jsem přijela HLAVNĚ kvůli němu.
Když jsem se vrátila z hospody, lidé právě tleskali. Čekala jsem, až všichni odejdou a uvidím Ríšu. Blížila jsem se k němu s radostí a očekáváním. (S pocity jako ?podívej, já už Ti věřím, přijela jsem kvůli Tobě a dala jsem Ti přednost před Saudkem?)
Podával mi ruku. Ani si mne nepřitáhl k polibku. (Styděl se před muzikanty?) A pak z ničeho nic řekl:
?Ty asi počítáš s tím, že Tě odvezu do Prahy. Ale to nepůjde.?
Dívám se na něj jako na zjevení. Nechápu která bije.
?No já mám plné auto lidí. Vezu pět muzikantů. Já jsem Ti to neřekl?? S úsměvem mne uvádí do reality.
?Ne, To jsi mi neřekl.? Suše odpovím. Nevycházím z údivu a začínám mít šok.
?No, tam se prostě nevejdeš, auto je nacpaný, nemůžu Tě vzít.? Odpovídá stále s týmž úsměvem, jako by se nechumelilo.
?Ale jak se dostanu domů tak pozdě? Nevím ani v kolik mi to jede...? Zoufale namítám a doufám, že něco vymyslí. (Je přece chlap, co to chtěl řídit a urazit mi ruku z kniplu?) Ríša ani nepokrčil rameny a očima vyhledával své spoluzpívající kolegy, kteří se houfovali před kostelem...
Opustila jsem rychlostí blesku houfující se dav a násilím potlačovala slzy. Ještěže jsem nevyhodila onen lísteček příjezdů a odjezdů, pomyslím si. Vlak do Kralup mi jede za hodinu a půl, v Kralupech mi za další hodinu jede rychlík do Prahy?Zeptala jsem tedy v nejbližší hospodě, jak se dostanu na nádraží a s hrdlem staženým vztekem i strachem z cizího města, nastávající noci a komplikované cesty jsem mířila podle návodu k nádraží.
Tam jsem dorazila v půl deváté, skoro jako smyslů zbavená. Pořád jsem byla v šoku. Měla jsem před sebou první hodinu čekání a hlad i žízeň. Vykouřila jsem poslední dvě cigarety a pořád jsem si nedovedla nijak vysvětlit, PROČ mě Ríša zval do Slaného a proč připsal ještě onu příslibnou doušku "BUDE TO FAJN".
A jak mi vůbec mohl psát něco o ztrátě kontroly a předání vlády druhému, když mě nechal takhle ve štychu, v noci v cizím městě a zřejmě mu bylo jedno, jestli se vůbec dostanu domů a zda mě cestou nebude někdo obtěžovat či něco horšího.
Poslala jsem mu, rozčílená, sms: ?Tak s Tebou kontrolu ztrácet NEHODLÁM.?
Na to neodpověděl. Když bylo devět hodin, napadlo mě, že už musí být doma a mohl by se pro mne vrátit...zdálo se mi šílené cestovat na noc,skoro 4 hodiny pitomejch 35 kilometrů. Napsala jsem mu tedy, že když to spískal, jestli pro mě nechce přijet. Odepsal, že nemůže, že má doma návštěvu z Českých Budějovic (nejspíš ty co vezl).
Moje odpověď byla: ?Tak sbohem.?
Do dneška nepochopím, co jsem vlastně v tom Slaném dělala a proč mě tam ON zval? A proč si myslel, že to pro mě bude fajn? Kdybych věděla, že večer mne neodveze domů a že nebudu s ním, tak je mi samotný koncert úplně ukradenej a rozhodně kvůli 2 hodinám zpěvu nebudu riskovat takovou náročnou dlouhou pozdní cestu domů.
Jsem divná já nebo ON? Paradox na tom je právě to, že jsme den předtím diskutovali o důvěře kterou jsem v něj konečně vložila a on mne hrubě zklamal v takové banální záležitosti.... Jsem ráda, že jsem jej prokoukla sice šokem, ale v zásadě brzy a v relativně bezpečné rovině. Nechci vědět, co by se mohlo stát při hrátce....Jsem sice adrenalínová masochistka, ale potřebuju vědět, že se na člověka můžu 100% spolehnout.
Jsem teď zmatená. Je to tak u všech chlapů a je to normální, že oddělují důvěru sexuální od té zásadní a základní? Znamená dát někomu kontrolu a vložit se do jeho rukou pouze TO, roztáhnout nohy a věřit, že mi nebude rozbita lebka???
Správce serveru upozorňuje, že zde uveřejněná díla podléhají ochraně autorských práv ve smyslu zákona č. 121/2000 Sb. Všechna práva autorů vyhrazena. Neautorizované použití díla bez souhlasu jeho autorů se zakazuje.
Chcete na www.ds-life.cz také publikovat své články ? Přečtěte si návod
