Komentáře k : Warning: count(): Parameter must be an array or an object that implements Countable in /srv/www.ds-life.cz/www/include/15.05.2003/procedury.php3 on line 964
Warning: count(): Parameter must be an array or an object that implements Countable in /srv/www.ds-life.cz/www/include/15.05.2003/procedury.php3 on line 967
Warning: count(): Parameter must be an array or an object that implements Countable in /srv/www.ds-life.cz/www/include/15.05.2003/procedury.php3 on line 968
Warning: count(): Parameter must be an array or an object that implements Countable in /srv/www.ds-life.cz/www/include/15.05.2003/procedury.php3 on line 969
Warning: count(): Parameter must be an array or an object that implements Countable in /srv/www.ds-life.cz/www/include/15.05.2003/procedury.php3 on line 970
Warning: count(): Parameter must be an array or an object that implements Countable in /srv/www.ds-life.cz/www/include/15.05.2003/procedury.php3 on line 972
Warning: count(): Parameter must be an array or an object that implements Countable in /srv/www.ds-life.cz/www/include/15.05.2003/procedury.php3 on line 974
Warning: count(): Parameter must be an array or an object that implements Countable in /srv/www.ds-life.cz/www/include/15.05.2003/procedury.php3 on line 975
Warning: count(): Parameter must be an array or an object that implements Countable in /srv/www.ds-life.cz/www/include/15.05.2003/procedury.php3 on line 976
Warning: count(): Parameter must be an array or an object that implements Countable in /srv/www.ds-life.cz/www/include/15.05.2003/procedury.php3 on line 977
Warning: count(): Parameter must be an array or an object that implements Countable in /srv/www.ds-life.cz/www/include/15.05.2003/procedury.php3 on line 978
Všichni si určitě ještě pamatujeme pro někoho zábavné, pro někoho neskutečně nudné hodiny českého jazyka a literatury, při kterých nás naši učitelé trápili množstvím údajů a suchopárných faktů. Ano řeč bude o literatuře, přesněji o dekadentní literatuře českých autorů v 19.století.
Nedávno jsem četla velice zajímavou esej od Alfreda Thomase, s názvem Sadomasochistický národ: Umění a sexualita v české literatuře 19. stol. Autor v ní předkládá poměrně odvážné teze o tom, že existuje vztah mezi uměním a sexualitou v literatuře 19. stol. a tento vztah často přejímá formu sadomasochismu. Thomas tvrdí, že to souvisí s nenaplněnými politickými snahami literátů, jež se promítaly do sadistických vztahů. Budeme zde hovořit o díle Erbenově, Máchově, Hlaváčkově a dalších. Ve všech případech jde o velikány české literatury a českého národa. Když se však na ta díla dívám teď z jiné perspektivy, nestačím se divit.
Zaměřme se zprvu na Erbenovu kytici. "Například to co mnozí považovali za morálně stabilní v Erbenově kytici (1853) tj. vyrovnané pojetí postavení muže a ženy ve zřetelně hierarchizovaném světe, může být také vnímáno jako podchycení silné vrstvy sadistického násilí, zejména vůči ženám.", říká Thomas. Sadistické násilí hraje v Kytici určitou roli a je velmi romanticky ztělesněno. Někdy zjevnou, někdy tajemně zastřenou. Právě ve Svatební košili jsou tyto fantazie očividné (upír zbavuje dívku modlitební knížky, růžence a krucifixu). A když si pořeže nohy, dokazuje to tuto psychologickou interpretaci.
"Po šípkoví a po skalí
ty bílé nohy šlapaly
a po hloží a křemení;
zůstalo krve znamení"
Dále Thomas rozvíjí své úvahy:"Spíše než prosazování konvenční morality je na těchto řádkách pozoruhodná skutečnost, že pokárání odhaluje skrytý básníkův sadismus.", jak je možno vidět v následující ukázce:
"Dobře ses, panno, radila,
na boha, že jsi myslila
a druha zlého odbyla!
Bys byla jinak jednala,
zde by si byla skonala:
tvé tělo bílé, spanilé
bylo by co ty košile."
Objevuje se zde přenesení, to je vyjádřeno oslovením "panno", které připomíná zdrobnělinu milované - panenko. "Básník zde ztvárňuje svou agresivní fantazii znásilnění a vraždy, ..." Thomas dále píše, "Dívka nemá v podstatě nic společného s narativním obrazem; je doslova panenkou - hračkou, manipulovanou a kontrolovanou básníkovým sexuálním amorálním egem. Skutečné drama, ryze psychické, se odehrává mezi básníkem a jeho alter egem." Jak jsem si jen, já bláhová, mohla myslet, že Kytici znám.:-)
Karel Hynek Mácha a jeho Máj je dalším takovým příkladem sadomasochistických tendencí v české literatuře. Thomas k tomu říká: "Původně odvážný lesa pán se později stane pasivním trpitelem, jehož uvěznění, mučení a strašná poprava jsou pozorovány sadistickým a nekrofilním vypravěčem této básně. Na konci čtvrtého zpěvu vypravěč odhaluje svou osobu sadistického voayeura Vilémovy popravy a ztotožňuje se s jeho protagonistickým osudem: v psychologické terminologii obrátil masochistickým způsobem hrdinskou agresi sám na sebe."
"Nynější ale čas
jinošství mého ? je, co tato báseň, máj.
Večerní jako máj ve lůně pustých skal;
na tváři lehký smích, hluboký v srdci žal."
Karel Hlaváček a jeho báseň Upír, ve které je neurčitě rozlišeno vlastní "já " autora a "já" upíra s jeho identitou násilníka.Upír koná svoji cestu po nebi a jak Thomas podotýká:"Ve druhé třetině básně se básník přestává odvolávat na upíra jako "on" a začíná ho oslovovat "ty", dochází tak ke změně osoby, jež symbolizuje nebezpečnou blízkost sadistického "druhého".
"Ty hrdý a bílý barbare, milenče všeho chorého a bledého:
bezcitný a zase bázlivý, vznešený šílenče,
jenž živíš se zbylou vitální silou panenských šťáv,
stižených dědičkou atrofií
symbole dekadence!
Je brloh, kam před dnem zalézáš,
někde snad v černých krajinách Vévodství mého."
Thomas dodává, že se Hlaváček ztotožnil s barbarskou představou, když označil upíra za "milence všeho bledého".
"Nevím to ?
ale zdá se mi za nocí tesklivých , podivných,
že duše má dělí se od těla
...A pozdě k ránu až, vrací se zmámená
mystickou orgii"
Jako další přichází na řadu Julius Zeyer a jeho dílo. V básni Vyšehrad, v jejím pátém oddíle je hrdina Ctirad lstí uvězněn Šárkou, a umírá. "Ctiradova závěrečná smrt se stane předem vytušeným skutkem, marným úkazem obětování, jež nepopiratelně obsahuje masochistické podtóny." V Zeyerově povídce Samko pták je ovlivněn Flaubetrtovou fascinací (sadistický rytíř se promění ve světce) - tu " můžeme nazvat Nietscheovským pohledem do nejasné hranice mezi krutostí a svatostí, sadismem a masochismem." "Sadistickými útočníky jsou zde výhradně muži namísto žen, Zeyer nachází zálibu v dlouhých a detailních popisech bití tohoto světce - hrdiny, jehož bijí vládnoucí, primitivní Maďaři bičem, což je možno interpretovat jako přesunutí politické agrese do agrese sexuální."
Jiří Karásek ze Lvovic, v průběhu jeho básně Metempsychoza ze sbírky Sexus necans dochází k přesunu sexuální osobnosti básníka, "z pasivní pozice voayeura k aktivnímu účastníkovi, od masochisty k sadistovi, od mučedníka k utiskovateli". Báseň "nahrazuje lyrický výraz lásky sadomasochistickou artikulací lásky a násilí."
"Jsem starý flagelant, jenž zmučen do krvava,
jsem drsný námořník pod stěžněm rozbitým,
jsem zachmuřený kněz, jenž rozhřešení dává,
jsem žena zhýřilá, jež hrám se divným vzdává,
jsem básník morozní, umučen svým dílem."
Je až překvapující co se člověk může všechno dozvědět, když se na známá díla podívá z jiné strany. Doufám, že si básně zmíněné v tomto článku přečtete znovu a podíváte se na ně novýma očima.....
Použítá a doporučená literatura
Bednaříková, Hana:Česká dekadence
Karásek, Jiří ze Lvovic:Básně z konce století, Thyrsus, 1995
Sexualita a tabu v české literatuře 19. století, Academia, 1999
Mácha, Karel Hynek:Máj
Erben, Karel Jaromír:Kytice, Praha, 1966
Hlaváček, Karel:Básně, Praha, 1958
Správce serveru upozorňuje, že zde uveřejněná díla podléhají ochraně autorských práv ve smyslu zákona č. 121/2000 Sb. Všechna práva autorů vyhrazena. Neautorizované použití díla bez souhlasu jeho autorů se zakazuje.
Chcete na www.ds-life.cz také publikovat své články ? Přečtěte si návod
Zobraz článek
(NEW)Harddy [ 30.9.2004 - 23:56 ]A tak to bude navždy...
Ať měli ti básníci orientaci jakoukoliv, z těch ukázek se to poznat stejně nedá. Takovouhle manipulací by se dal najít sadomasochismus snad i v účetnictví.
stačí se podívat, kolik nejlepšíchnejstatečnějčšíchsuperdominantů sjedinýmsprávnýmpohledemna bdsmadvacetiletoupraxistisiciděkovnymidopisy je právě účetními :o)
Zajímavá úvaha. Je mi celkem fuk, zda onen kritik má či nemá pravdu (protože pravda...hmm...každý nějakou má a nemá a stejně: the truth is out of there - většinou:-) )- a tak to nehodnotím. Spíš jsem se pousmála a zavzpomínala na to, jak mi bylo Máchy tak nějak líto či co, když jsem poprvé četla Máj:-)- přišel mi takový nějaký ´nešťastně rozhozený´(tedy - autor, ne dílo).
Díky autoři.
Dívčí válka a zejména pasáže týkající se Šárčiny lsti, Ctiradova zajetí, spoutání a následného umučení patřily k mé oblíbené erotické četbě v útlém dětství, kdy jsem coby školák neměl jinak přístup k SM literatuře. Nevím, zda pan Jirásek zamýšlel tímto způsobem podněcovat fantazii školáků 1. stupně ZŠ :-)
Aniž bych chtěl zasahovat do lítého boje dole o čistotu literatury a podobně (samozřejmě stojím na jedné straně válečného konfliktu:-)), chtěl bych poznamenat, že sadismus není pouze o dělání bolesti druhému, ale je to o dělání bolesti druhému za účelem vlastního sexuálního vzrušení či navození podobně libých pocitů.
.. pod pojmem dekadentní literatura jsem si dodnes představovala něco jiného než Erbena a Máchu - bez ohledu na jejich sexuální preference. Autorům dík za jiný náhled, ale zůstanu u svého staromódního chápaní.
No, vážení - já v tom teda žádný sadismus nevidím. Tak su buď slepej, nebo tam nic není, nebo jenom možná nedosahuji potřebné míry paranoi, abych už viděl spřízněnost ve všem. Hledat v takovýhle dílech sadismus mi připadá asi jako titěrná práce bývalého starého dobrého ÚTI (Úřad pro tisk a informace - cenzura zřízená v roce 1968). Ti taky všude hledali nějaké potenciálně možné výklady, narážky, dvojsmysly a skrytá poselství. To by se jeden divil, co všechno oni v čem dokázali najít. Tohle mi připadá úplně stejné - alespoň podle stejné metodiky.
Zase bych je tak nepodceňoval, našli toho dost - občas jim sice něco uteklo, ale zato odstranili obrovské množství neškodného, v čem nikdo nic nehledal a v čem něco našli jenom oni :-)))
sice je to silně offtopic, ale neodpustím si jednu věc, která utekla a při které sem se skvěle nasmál. Někdy v sedma, osmaosmdesátým (cca) probíhala v Polsku vlna stávek a nepokojů pod praporem Solydarity. Jednou z akcí byla stávka v závodě Ursus -jak symbolické, že:-), o které pravidelně referovaly stanice jako Svobodná Evropa a Hlas Ameriky, ale o které se v našich médiích tvrdilo, že se žádná nekoná. Informaci o tom, že stávka v závodě Ursus byla ukončena, už ale naše média pustit mohla. Jak krásný příklad toho, jak skončilo něco, co se vlastně nekonalo :-)))
Tanais, to je v poradku, alespon z me strany, ale neda mi to, abych si nerypnul, ze presne tuhle reakci jsem cekal :-))) a kdyz jsme u toho Thomase, on by zase nemusel souhlasit s Tebou :-)
... přečetla jsem si to ještě jednou... abych věděla, zda jsem se prostě jen zbytečně nenadzvedla ze židle... ech... ale fakt jsou to kraviny vytržené z kontextu nedbající nic na skutečnost, z čeho Erben vychází... bože můj... tohle je blábol nejvyššího kalibru :-( Kde je historický kontext? A kde jsou souvislosti tehdejší moderní literatury? A kde je zohledněna skutečnost, že se jedná o balady??? Copak lze vytrhnout jednu sloku a na symbolu panny dokazovat, že autor je sadista? ;-)))) Než tyhle nesmysly... zajděte raději do knihovny, půjčte si Kainara, Bukowskyho, Hrušku, Hraběte, Hrubína, Ortena, Villona, Seiferta, Rilkeho a já nevím koho ještě, sedněte si... a čtěte :-) Bude to k většímu užitku :-)
mno, nevím, i když se podívám ve svých školních znalostech dál, tak bych některé třeba Erbenovy balady, byt vytržené z kontextu zařadil dnes spíše do žánru béčkového hororu až trilleru (Alá texasský masakr motorovou pilou - viz třeba zlatý kolovrat... ), jen ne do umělecké literatury.
Připustíme li , že Erben tohle nepsal pro obživu (nedoť pro obživu se dá napsat lecjaká píčovina ) ale z pohnutek ryze vnitřních, musíme se nad některými věcmi trochu pozastavit.I třeba nad tím, že vtělení básníkova "já" (včetně toho temnějšího) do díla je běžnou součástí tvůrčího procesu. Mimochodem, je to vidět i u tvojí tvorby a tvé poezie, která informovanému čtenáři hodně řekne (dobrá, napoví) o tvém vnitřním životě a o tvé submisivitě. I na Ds-life i na písmáku by se daly najít příkldy Tvých děl, kde je vyjádřená extrémní ženskost až ze submisivní pozice (jak by asi řekl nějaký literární kritik... )
No... já nehájím Kytici jako takovou. Nejde o kytici.. jde o přístup.
Ad má díla. Mé básně jsou stylizace a promyšlená konstrukce :-) Odhlédni od věci, které jsou tady... neboť to, co je zveřejněno tady, je spíše o emocích, nikoli o literatuře (!), tedy alespoň v tom, jak ji vnímám já. Jde o to, že pokud člověk umí psát, je schopen použít prostředky tak, aby dosáhl kýženého efektu... a to se mi u mé poezie, jak vidím i z Tvé reakce, daří :-) Nicméně - mé věci zde a ani pod mým nickem na Písmáku nebyly dobrým příkladem, neboť to není souborné literární dílo. Tudíž - opět vytržené z kontextu... nehledě na to, že Tvé postřehy jen dokazují, že lze čtenáře velmi dobře... zmást :-) Děkuji Ti tedy za názorný příklad :-)
Zmást ? Nebo.... si něco sama sobě nepřiznat ? Mimochodem, jakou má cenu poezie, když není upřímná, je počítána na efekt a místo o výpovědi o duši poetově, jeho pohledu na svět (nebo alespoň o jeho momentálních náladách a pocitech) je jen sled seskládaných slov a "použitých prostředků" k dosažení "cíleného efektu" ?
Sorry, že to musím říci natvrdo: Buďto jsi právě napsala, že tvá poezie není upřímná - nebo před něčím v sobě samé uhýbáš.
PS: Onen Thomas se určitě choval k tématu jako slon v porcelánu (souhlasím), nicméně je třeba se zamyslet, jestli i na tomto šprochu...
a pak... "já" v umění (tedy ich-forma) nemusí ve skutečnosti přeci znamenat "já", tedy mou osobu... nebo to je taky lež? :-) S uměním... je to těžké... a s poezií ještě těžší... poezie je jedním z nejtěžších žánrů. A možná proto jsou vždy lidé tak překvapení, že ačkoli autor svými verši pohltí, nemusí to ještě znamenat, že píše o sobě... ale to NENÍ lež :-) Opravdu, věř mi, není :-) Tak... a teď už mlčím. Dost bylo slov :-)
Ael vůbec nejde jestli píšeš "já" nebo "on" nebo jestli je forma "tamtenzelenýchlupatýmimozemštanstykadly". jde o to, jestli co píšeš reflektuje tvoje já (pak smekám) a nebo je to jen na efekt vypočítaná snůška slov, která vnitřím světem autorky NENI NIKTERAK podepřena... Už rozumíš ?
... jééé... ale víš, co jsi mi připomněl? Byla jsem na Bítově... a byl tam Kuběna... a celý Petrov :-)
"která vnitřím světem autorky NENI NIKTERAK podepřena... " :-))) - to je... hmm... :-))) Hezká formulace :-) Ale... hovoří o tom, že jsi mě vůbec nepochopil :-) Jenomže... nemůžeš porozumět někomu, kdo skočil padákem... nebo kdo se potápěl.. nemůžeš chápat všechny aspekty... je to jen teorie, pokud to neuděláš sám :-) Můžeš znát všechny fyzikální zákony... a tak... ale tu zkušenost... můžeš převzít jen z části :-) A dost už.. já vážně končím :-))) Jinak se budu za tím monitorem usmívat ještě víc a šéfce to bude nápadný :-)
A to já zas vím, že si to myslíš ;-) A taky vím, že to máš fuk :-) To je asi jako s tou amerikou... a tak :-) Ale chápu Tvůj přístup. Rozumím, jak to myslíš. A vlastně ani moc nevadí, že se trochu pleteš. To je zas můj pohled :-) Nicméně - ruka na usmířenou :-)
Má poezie je poezií :-) Upřímnost lze hledat i v konstrukci :-) I ve stylizaci :-) Když někdo píše o vraždách ještě neznamená, že je vrah... nebo ano?... A tak je to v umění se vším. Vždy to tak bylo a vždy to tak bude. Demaskovat skutečnou hlubinu umělce (básníka, malíře, sochaře) a prohlásit, že víš, jaký je, pokud si prohlédneš jeho dílo, je věcí vskutku troufalou, pokud jeho dílo neznáš dokonale, čili i vývoj v díle apod. Sama sobě nepřiznat? :-))) Ale entí... :-) Dílo není zpověď :-) Nebo nemusí být zpovědí :-) A já se ve svých básních... příliš světu nezpovídám :-) Hledám... jiné osudy a jiné příběhy... To je teď pro mě zajímavé.
Konstrukce je forma, řemeslná dokonalost, stylizace je prostředek. V tom imho nenajdeš upřímnost. Hodnotit upřímnost podle konstrukce a stylizace mi příjde stejně uhzená jako hodnotit charakter člověka a především jeho vnitřní svět podle toho jak zatlouká hřebík (to je ta řemeslná zručnost konstrukce) a podle toho, jak má vyleštěné kladivo jaké světové značky (to je ten prostředek - stylizace ). Stejnu formou a stylizací by jsi mohla napsat i reklamní slogan na coaca-colu nebo Vizírátemyzíráme.
Jinak, odvedení pozornosti na typ literatury kde je důležitost síly autorovy fabulace větší, než jeho vnitřni svět (laciné detektivky) je docela mistrný tah :o)
Dílo (apropo zůstanme u poezie) skutečně nemusí být "zpovědí", ale mělo by upřímně odrážet autorovy myslenky, jinak se z něj stane komerční škvrk nebo výplod grafomana, který nepíše z vnitřních pohnutek ale pro samotný akt psaní (jako vyjádření své potlačené sexuality, aneb Freude freude dycky na te deude :o) )
Nepoznám. upřímně, jsme optimista alespon v tomhle, že autor píše ze sebe, z vnitřních pohnutek a ne kvůli "dukátům a slávě". Zbytek je na svědomí autora.
Autor může psát ze sebe, ze svých vnitřích pohnutek atd. - a stejně v tom jeho duši nepoznáš, respektive poznáš ji pouze tak, jak se skrze jeho dílo zrcadlí v tobě.
To máš fuk, entí ;-) Někdo to prostě dělá a někdo vo tom mluví :-) A báseń... stejně nejvíc chápe autor sám :-) Chtěj nechtěj :-) Nevím proč... ale vzpomněla jsem si teď na Schikanedera...
... k autorům článku, tohle je fakt volovina... :-) Citované úryvky... tahají za uši, pokud opravdu bereme zřežel na to, jak je vysvětluje pan Thomas. Tím neříkám, že Erben či Hlaváček nemohli mít v posteli rádi ty a ty věci... ale přátelé, nedémonizujme proboha!
Sexuální podtext lze najít i v novinových článcích. Vždy můžete všechno ohnout ke svým potřebám. Opravdu je to možné vždy. A pan Thomas.. prostě jen našel téma, kterým na sebe upoutá pozornost... A proč to říkám? Těch 11 let, co píšu... mě už hodně naučilo o tom, co je to poezie... nevím všechno. Ale vím dost na to, abych mohla prohlásit, že pan Thomas není... zrovna... dobrým kritikem. Báseň je VŽDY stylizace. A s tímto faktem se leckdo neumí srovnat...
Za mlada jsme měli jakési neformální sdružení, říkali jsme mu "Klub teoretiků", které si kladlo za cíl všechno překroutit do sexuálního kontextu. Koneckonců, je všeobecně známá ona hra s novinovými titulky
Hm, Z Erbena to čiší, nejspíš byl taky úchyl. Ale o Máchovi se to obecně traduje. Vždyť ke své Máry se choval jako dnešní dominanti. Nejen, že byl hrubý a ponižoval ji, ale také s ní manipuloval (neznáme sice pravé důvody), ale projevy jsou dány....je však také docela možné, že takovéhle jednání bylo v minulé době zcela v pořádku. Otázkou je u koho všeho bylo v pořádku....
Jinak díky za velmi zajímavé literární rozbory z jiného úhlu pohledu.
Engine pracoval: 0.078206062316895 sekund sec. You are NOT robot. Download restrictions not apply Output processing : 0.0035219192504883 sekund Vystupni komprese: VYPNUTO Size: 138871 bytes