Dříve než napíši pár řádků, chtěla bych Vám říci, že výrazy jako Vanilka, Subinka, Pistácie, .. používám čistě proto, že se mi jako slova velmi líbí a připouštím, že Vaše či všeobecná definice (existuje-li vůbec všeobecně platná definice) se mohou od mého vnímání těchto hezkých slovíček lišit.
Začnu pohádkově ? žila byla v jedné zemi jedna žena. Měla vcelku krásný život ? milovaného manžela, vysněný rodinný domek se pomalu ale jistě stavěl z cihliček, plány na rodinu přiravené a mnohokrát diskutované, práce a příjmy byly vcelku slušné, zdraví a štěstí skoro každý den. Samozřejmě někdy i jiskřilo, ale i to patří k životu a nehledě na to se vždy jiskřilo pouze chvilku a vše se řešilo jako po másle jednoduše a rychle.
Ale jednou se to změnilo. Milovaný manžel začal být nesnesitelně mrzutý, stále jej něco trápilo a úsměvy zmizely. Najednou se o problémech nehovořilo, a tak nějak to pro mě začalo. Nevěděla jsem, co se děje, nevěděla jsem, co mám dělat. Po pro mě nesnesitelně dlouhé době mi jeden den večer manžel předal do ruky obálku, v očích nervozitu a rozklepaným hlasem mi povídá: ?Tady to máš všechno napsáno, vysvětleno, pokud chceš ? přečti si to, ale pochopím i když mi teď řekneš ne.?
Pak odešel do vedlejšího pokoje a nechal mě samotnou s tou obálkou v ruce. Už v tu chvíli jsem měla v očích slzy a v hlavě se mi honily ty nejčernější myšlenky. Rozvod. Otevřela jsem obálku a snažila se číst, slova však byla rozmazaná. Když jsem se pak po chvilce alespoň trošku uklidnila a mohla číst, zkusila jsem to znovu, ale záhy jsem zjistila, že stejně těm slovům a zkratkám nerozumím. Manžel psal něco jako, že je bdsm+ se silnými dominantními sklony. Co to je? Co to znamená? Já jsem fakt asi blbá. Četla jsem dál ? tam už jsem cosi pochopila. Psal, že má rád jiný druh sexu a že pochopil, proč byl doposud sexuálně nespokojen a že je nutná změna, jinak dál nemůže.
Bác! Po tolika letech manželství, po tolika letech partnerství. On je nespokojen! On chce něco jiného! On chce změnu! Plakala jsem, byla jsem naprosto smutná, byla jsem i naprosto naštvaná, byla jsem i naprosto zmatená. Nerozumněla jsem tomu, nechápala jsem ta slova, ani jednotlivý význam těch slov. Prožívala jsem tolik různých a asi ani nepopsatelných pocitů. Samozřejmě byla v tom dopisu jiná slova, ale ty nejsou až tak důležitá, důležitý je ten výsledný pocit po přečtení a ten byl dost úděsný. Pořád jsem se uklidňovala, že tak to nemyslel, že jsem jen plně rozrušená a hned zítra bude lépe a já vše pochopím, porozumím výrazům a zkratkám v dopise. Ale nějak jsem nemohla přesvědčit ani sama sebe, svou hlavu a pocity se ve mně střídaly jako aprílové počasí.
Pokusila jsem se o rozhovor s manželem, ale nějak se nic nevyřešilo. A tak pro mě nastalo dlouhé období pátrání s chvilkou sluníčka následovaného totální bouřkou. Našla jsem zkratku bdsm na internetu, přečetla si něco o dominantech a submisivech a otevřela článek o sado-maso praktikách, který jsem s naprostým mrazením v zádech ihned zavřela. (Promiňte.) Jeden den jsem s úsměvem jela domů a oznámila manželovi, že již vím, co to je Vanilka a že je to super slovíčko. Hned nato jsem bylo poučena, že Ti druzí jsou Pistácie. Bylo hezké si říkat sama pro sebe, že voním vanilkou. Jenže stále jsem tomu nedovedla přijít na kloub. Stále jsem to nechápala, nerozumněla jsem těm pocitům, stále jsem nevěděla, co se ode mne očekává. A hlavně stále jsme doma do sebe vráželi, jeden den jsme si klidně povídali, ale už ten druhý jsme si nadávali a obviňovali se navzájem ze všeho možného od naprosté sobeckosti, přes mou netrpělivost, až po úplnou nechuť cokoliv řešit. Ani jeden z nás nechtěl být na druhého tak zlý, ale byli jsme. Oba jsme chtěli postoupit v řešení vpřed, ale couvali jsme kroky mílovými. Oba jsme chtěli být šťastní a udělat toho druhého šťastným, ale místo toho jsme byli nervózní a nevrlí.
Někdy tehdy jsem si založila jméno na ds-lifu. Snažila jsem se tam najít všechny příspěvky svého manžela, abych to nějak pochopila. Snažila jsem se přečíst všechny ?návody?, jak se stát dobrou subinkou (protože dominant chce mít doma subinku). Někdy už jsem si myslela, že to mám. Jo, vždyť je to tak jednoduché. Ale hned další příspěvek mi vzal vítr z plachet, zase vedle. A tehdy jsem snad poprvé ve svém životě začala přemýšlet o svých vlastních pocitech při sexu a zjistila jsem, že vlastně ani sama sebe neznám, ani nevím, zda mám sex ráda. Sama sebe jsem nazvala Vanilkovou zmrzlinou, pořádně zamrzlou. A zase se střídaly pocity zoufalství, smutku, vzteku, nepochopitelnosti, strachu a vlastně úplně všeho. Byla jsem nervózní, vystresovaná. Ale také jsem měla pocity štěstí, štěstí z naprostých maličkostí. Už jsem přeci věděla tolik věcí, kecala s tolika super lidičkama, kteří se mi snažili pomoci, já vím, jen přes internet, ale i tak mi to pomohlo. A taky doma už jsme se najednou o tom všem mohli bavit, už šlo popsat alespoň trochu pocity aniž by to vyvolalo odpor druhé strany. Nervozita ustupovala.
Abych mluvila pravdu, vlastně si přesně neuvědomuji ten okamžik, kdy se to přehouplo. Jen vím, že se to stalo. Vím to teď a stalo se to již dávno. Bylo to najednou a přeci tak pomalu. Ono to asi ani nejde určit. Jen teď beru věci jinak. Jen teď jsou věci jinak. Jen teď se stala z Vanilkové zmrzlina obyčejná Vanilka, která má doma Pistácii, kterou miluje a váží si ji. A taky vím, že má Pistácie si váží své Vanilky. A taky vím, že žádná kaše by se neměla jíst tak horká. A když dva chtějí, tak to jde. Možná (tedy určitě) ještě stále nevím přesně o čem to je a proč Ty úchylátka prožívají pocity jaké prožívají, proč mají ve svých očích ty zvláštní plamínky. Nevím, přiznám si to. A přesto jsem se rozhodla a rozjela jsem se za těmi virtuálními postavičkami na Moravu a stala se tak součástí Eliotu.
Přiznávám, byla jsem tak nervózní, nevěděla jsem, co se tam bude dít a zda něco Vám nezkazím. Snad jsem nezkazila. Viděla jsem Eliot učitě jinak, jak Ti druzí, ale viděla jsem, zažila jsem. Je to jiné, opravdu to je teď jiné. Proč? Bohužel, to nevím. Ten zlom přišel tak nepozorovaně, ale přišel. Přesně jak slova plynou z jedné věty do druhé. Chvilku čtete o zelené louce, a pak najednou sedíte v pokoji. A tak to nějak bylo i se mnou a s manželovým přiznáním k bdsm. Teď máme doma důtky, obojek. Manželova ruka je jiná, provádí jiný pohyb s jiným cílem. Ale stále to je On a Já. Jsme spolu. A stejně jako jednou přišla změna z Vanilkové zmrzliny na obyčejnou Vanilku, třeba jednou přijde další změna a obojek se přemístí ze skříňky na můj krk. Vím, kdosi řekl, že vlastně není možné probuzení Vanilky a její přeměna na Pistácii. Opravdu nevím, zda ano či ne. Ale před několika měsíci jsem naprosto neznala ani zkratku bdsm, nebyla jsem schopná cokoliv říci osobního o sexu a teď mám za sebou první setkání s uchylátky na jejich vlastním srazíku. A už teď se těším na další a kdo ví, třeba příště půjdu i do toho bahna, třeba příště pojedu se svým Pánem a ne jen s manželem.
Kdo ví. Třeba jo, stejně jako třeba ne. Kdo ví. Začala jsem pohádkou, že bych taky zkončila pohádkovým ? A žili šťastně až do konce jejich života? Bohužel, po svých zkušenostech toto teď upřímně napsat nemohu, ale mohu napsat: A v tento den, dnes, žije a je šťastná.
S laskavým svolením mého manžela.
Správce serveru upozorňuje, že zde uveřejněná díla podléhají ochraně autorských práv ve smyslu zákona č. 121/2000 Sb. Všechna práva autorů vyhrazena. Neautorizované použití díla bez souhlasu jeho autorů se zakazuje.
Chcete na www.ds-life.cz také publikovat své články ? Přečtěte si návod
