Počátek posledního srazu v brněnském Eliotu pro mne byl poznamenán dvěmi věcmi: Šíleným kvaltem a pocitem nevěřícího Tomáše. Kvaltem proto, že jsem v pátek přijel ze severní Moravy vlakem v 15.30 do Prahy jen proto, abych zase večer z Prahy odjel autem, tentokrát na Moravu jižní. Bohužel Prahu nešlo vynechat, protože jsem tam měl pár veciček, které jsem později potřeboval, a naopak bych sebou táhl věci, které jsem rozhodně potřebovat nemohl.

S pocitem nevěřícího Tomáše to bylo ovšem velmi jednoduché:"Nikdy to bahno nedaj´!" - což pochází z mé neschopnosti být Saturninem, který je ochoten ve stejnojmenném románu ony koblihy v restauracích po hostech opravdu házet.

Nicméně jsem se v Praze zabalil na dvounoční úchylácký sraz, především teda fotografické nádobíčko, provazy jsem vzal jen tak mimochodem. Na dohodnuté místo setkání s Milkovem a Suizou jsem nestíhal, nicméně to nevadilo, protože auto zpomalila dopravní zácpa. A tak jsme se potkali tak akorát a nikdo na nikoho nemusel dlouho čekat. Já jsem se cítil blaženě, neb mi bylo ve Felicii přenecháno místo vedle řidiče (děkuji!), a tak jsem měl kam nacpat své poněkud přerostlé haksničky.

Cesta uběhla docela bez problému, večeři jsme ješte dostali, pokoj taktéž. Moc se toho už neudálo, krom přivítání se s přítomnými, a poklábosení, čekalo se hlavně na sobotu, kdy se měla rozjet hlavní akce.

Ráno v mém podání je velice ospalé, velice pozdní a velice pomalé. Takže když jsem posnídal ve "stylu hyena" (rozuměj dojídání zbytků, které nechali mí dřívěji snídající spoluúchylové), vyšel jsem si i s foťákem ven a udělal, jak je v mém dobrém zvyku, několik fotek okolí a přítomných zvířat, jako obvyklé rozehřátí a dokreslení atmosféry. Stal jsem se svědkem několika událostí, například příkladné imobilizace pana Imobila, provedené tandemem Blue + Domi.D před eliotí hospodou, což spočívalo v připoutání k židli na hospodské "zahrádce," a pak smyslové deprivace, po které Imobil už jen cítil hmatem, slyšel a čichal. Všechno jsem pořadně vyfotil, elektriky i místa bylo dost, navíc celý Eliot běžela v mé koupelně rychlonabíječka baterií, takže jsem se opravdu nemusel o nic obávat.

Narazil jsem též na úchyly na vycházce a hrající pétanque s Poutníkovými koulemi.;-) Opět všechno bylo důkladně zaznamenáno, včetne příchozí Blue s Aidsem, přičemž mezi nimi bylo nataženo vodítko z popruhu. Ovšem pak si Blue převzal Imobil a Aids se přidal k pétanquistům.

Toto se odehrávalo před a po obědě, který jsme tak trochu zasklili a plno z nás si vzpomělo tak kolem 15. hodiny, že i uprostřed dne se jí, a tak jsme zasedli k obědu. To jsem ovšem už také zachytil hlášku, že Waco s Medvědem odjeli pro bahno, a mého "nevěřícího Tomáše" nahradil pocit "Ti šílenci do toho opravdu půjdou!"

A taky že jo.

Dorazily auta, já jsem tedy osobně vykládku neviděl ani nezachytil, ovšem po příchodu k ledárně jsem našel pořádný kus igelitu na zemi s hlínou, a Medvěda s Darkswordem a Aidsem plnící pytle s vodou pomocí požární hadice, která končila v čerpadle, jež obsluhoval Milkov. Opět jsem fotil, ať mám zachyceno všechno, to jest nejen akci, ale i "předtím." Čas se ovšem nachyloval, a tak došlo na napuštění vody na hlínu a rozdupání a rozpatlání hlíny do pořadného bahna, čehož se ujaly tam přítomné subinky.

Počátek bahnění byl střídmý, nejdřív sem tam nějaký ten plácanec na záda a jinam, ale pak Muflonkovi "byly ujety nohy," čímž měla tu čest být prvním bahničem položeným do bahna. Pak už se to rozjelo, bahno lítalo všemi směry a ten v každé chvíli nejméně zamazaný bahnič byl okamžitě upraven na "bežný bahenní standard." To všechno jsem sledoval opticky z pár kroků z jinak velké vzdálenosti díky zoomu, a vyplatilo se to, neb bahno občas letělo i směrem k nebahničům. Z původních šesti se nakonec rozrostl počet bahničů na osm, a když se v bahně už dost vyrochnili (při sledování této taškařice mne napadla jedna z Caesarových vět z Asterixe: "Přišel jsem, viděl jsem, a neveřil vlastním očím!" :-)), tak došlo na odbahnění pomocí té samé hadice, přičemž voda tlakem se tříštící o těla tvořila jemné kapky, na nichž se díky Slunci tvořila duha. Při tom všem jsem pořád mačkal spoušť a i pár příkladů duhy se povedlo zachytit. Odbahnění bahniči se ješte šli osprchovat a já vyfotil "bahniště" s kalužemi žluté vody kolem.

Čas opět pokročil, dorazili další lidé, například Mrgeen se dvěmi kamarádkami - Táňou a Lucianou, které před započetím dalšího bodu programu - grilování - předvedly, jak zvládají "poi," což jsou dva řetězy s tenisákem na konci, které každý patří do jedné ruky a s nimiž se dají dělat točením nádherné kreace, při jejichž opakování bych si ale já nejspíš dal leda tenisákem do držky. I na to padlo pár fotek, a také na Blue na Medvědově rameni, se kterou si díky váhovému poměru pohrával jako s panenkou. Pak jsem usoudil, že společenská akce jako grilování by si zasloužila, abych se po propoceném slunečném dni trochu zlidštil, a tak jsem odkvačil pod sprchu do pokoje.

Když jsem z ní vylezl, tak jsem koukl z okna a opět mě napadl Caesar z Asterixe, neboť jsem zíral na druhé kolo bahnění, přičemž dvě ze tří bahniček si dávaly druhé kolo! U toho jsem nebyl, a tak abych to měl alespoň symbolicky zachyceno, nazoomoval jsem to z okna a udělal pár fotek. Jelikož se mělo už grilovat, tak jsem krom foťáku vzal i svůj picí roh a dvě svoje přivezené lahvinky (červené víno Kadarka a medovinu), které jsem si přivezl pro vlastní potřebu, neboť byla naplánovaná bečka a té jsem se jako nepivař neúčastnil. Na rameno jsem si též zavěsil baťůžek s provazy, jen tak pro strýčka příhodu, kdyby teda jako něco.

Samozřejmě, bahno tam bylo pořád, a tak někdo dostal nápad, že by z Mrgreena mohli udělat Mrbrowna, čemuž se jmenovaný pán bránil a spásu hledal v útěku a divokém kličkování mezi lapači. Chvíli byl klid a pak jsem uviděl, jak stojí u hadice Medvěd a Mrgreen v oblečení a navzájem se z ní postřikují. Dobrá komická vložka, prý si ji odnesl Mrgreenův mobil, který si s vodou tak docela neporozuměl.

Na grilu jsem se docela dobře nacpal, popíjel své červené, a též věčnil přítomné, především Blue, Renn a Imobila, kteří (se) opět bondážovali, Poutníka, který spoutal Lucianu a Domi.D, která stranou od centra akce s Darkswordovou pomocí na kladku zavěsila Annemarie.Apeltauer. Tato akce probíhala téměř nehlučně a téměř bez slova, nejčastěji bylo slyšet mou závěrku a blesk.

Nějak jsem získal pocit, že bych také mohl něco zavázat, a tak jsem nějak úspěšně ukecal Táňu, která se nejdřív netvářila moc důvěřivě, aby mi zaúčinkovala jako figurantka, ale když jsem jí popsal, jak to bude vypadat, svolila, a já na ní zavázal klasický pentagram. To už bylo ovšem ke konci grilování a lidé se dílem přesunuli do hospody, dílem na kutě a někteří odjeli.

V hospodě to pokračovalo, někteří odcházeli spát, nicméně se vázalo dál, Táňa ztratila počáteční ostych, a tak jsem čím dál méně držel v rukou foťák a čím dál více jsem motal. Můj Olympus občas vzal do ruky Poutník a tak se oficiální fotograf objevil na fotkách při provádění nepříliš fotografické činnosti. ;-) Bondážovací atmosféra nabírala obrátky, a Táňa dostala k pentagramu malý diamantík, ba i ruce si do něj nechala spoutat, a Luciana skončila ve formě na stole položeného úhledně v kozelci svázaného balíčku s blaženým výrazem na tváři. Jenže tím to nemělo skončit. Provazy se rozvázaly, figurantky si odskočily, a po návratu a necelé půlhodince kozelcové poutací simultánky jsme měli na tom samém stole balíčky dva. Po Poutníkových poutacích doplňcích to byl nádherný pohled, který jsem rozhodně nezapoměl zvěčnit.

"...a kdyby nemusely domů, tak tam v kozelci leží dodnes." Jenže pak zazvonil zvonec, a bondážovací pohádky byl konec. Mrgreenovi a kamarádkám přijel odvoz, a tak byly uvolněny a zakrátko odjely. Potom se začal prostor hospody klidnit a vyprazdňovat, a jako poslední dva jsme odchazeli Poutník a Já.

Na pokoji jsme dostali hlášení od Medvěda, že pod mou postelí pobíhá myš, a já našel rozkousané mentolové bonbóny Halls, které byly lehko dostupné, neboť jsem byl rozložen s věcmi nejen na posteli, ale i na batohu na zemi. Zdá se ale, že OFF! je dobrý repelent nejen na hmyz, protože poté, co jsme myši stříkli do její cestičky celkem slušnou dávku, tak už se neobjevila a nerušila pobíháním a hlodáním. Ale třeba měla jen plné zuby mých Halls a tak si to možná jen rozmyslela. ;-)

Neděle byla ve znamení snídaně, placení, prohlížení fotek, vykonání jedné sázky o 25 úderů plácačkou, které si delikventka z větší části radši alternativně odštěkala, a odjezdů lidí z vydařené akce domů. Já ještě nafotil sérii fotek, která by se dala nazvat jako "kurz pro subinky, kterakť hluboké a smutné psí oči na páníčka dělati" - jednoduše jsem seděl a fotil loudícícho psa před snídajícími Blue a Imobilem.

Závěrem celého této celé akce pro mne byl odvoz domů Klaudií a Salmou, kteří mi poskytli to privilegium, že jsem byl dovezen až před dům.

Jak tento Eliot krátce zhodnotit? Jednoduše jako velmi vydařenou akci. Díky!

Správce serveru upozorňuje, že zde uveřejněná díla podléhají ochraně autorských práv ve smyslu zákona č. 121/2000 Sb. Všechna práva autorů vyhrazena. Neautorizované použití díla bez souhlasu jeho autorů se zakazuje.

Chcete na www.ds-life.cz také publikovat své články ? Přečtěte si návod  

Zobraz článek