Warning: count(): Parameter must be an array or an object that implements Countable in /srv/www.ds-life.cz/www/include/15.05.2003/procedury.php3 on line 965 Warning: count(): Parameter must be an array or an object that implements Countable in /srv/www.ds-life.cz/www/include/15.05.2003/procedury.php3 on line 967 Warning: count(): Parameter must be an array or an object that implements Countable in /srv/www.ds-life.cz/www/include/15.05.2003/procedury.php3 on line 968 Warning: count(): Parameter must be an array or an object that implements Countable in /srv/www.ds-life.cz/www/include/15.05.2003/procedury.php3 on line 969 Warning: count(): Parameter must be an array or an object that implements Countable in /srv/www.ds-life.cz/www/include/15.05.2003/procedury.php3 on line 970 Warning: count(): Parameter must be an array or an object that implements Countable in /srv/www.ds-life.cz/www/include/15.05.2003/procedury.php3 on line 972 Warning: count(): Parameter must be an array or an object that implements Countable in /srv/www.ds-life.cz/www/include/15.05.2003/procedury.php3 on line 974 Warning: count(): Parameter must be an array or an object that implements Countable in /srv/www.ds-life.cz/www/include/15.05.2003/procedury.php3 on line 975 Warning: count(): Parameter must be an array or an object that implements Countable in /srv/www.ds-life.cz/www/include/15.05.2003/procedury.php3 on line 976 Warning: count(): Parameter must be an array or an object that implements Countable in /srv/www.ds-life.cz/www/include/15.05.2003/procedury.php3 on line 977 Warning: count(): Parameter must be an array or an object that implements Countable in /srv/www.ds-life.cz/www/include/15.05.2003/procedury.php3 on line 978 Oficiální článek ( 20.6.2003 09:37:06 )
Dělej, co cítíš 4. 1.
Včera mému pánovi odpadl šerm. Pozval mě k sobě. Respektive - vyslovil přání, abych přijela. Zařídila jsem vše potřebné a vydala se k němu. Nevyspalá a hladová po třech dnech, neboť přibližně takovou dobu jsem se nebyla schopná na nic soustředit, spát, nic jíst, pít, nic dělat... Tak moc jsem byla rozrušená, tak moc mě můj pán přitahoval. Od toho večera jsem nic neočekávala. Nevěděla jsem, co by se mělo stát. Nechtěla jsem nic. Bála jsem se, to ano. Ani ne tak snad toho, že by mi ublížil. Bála jsem se svých vlastních reakcí. Vždy jsem si myslela, že tyhle hry jsou o ponížení. Bohužel, takovou pověst mají mezi "normálními" lidmi. Trochu jsem se bála, že se tak budu cítit. Ponížená. Ne pokorná a oddaná. Ale ponížená. To bych nesnesla. Po příjezdu, co jsme si vyměnili pár konverzačních vět, se můj pán posadil na postel. Měla jsem pocit, že bych měla nějak dát najevo svou oddanost a namísto toho, abych si k němu přisedla, klekla jsem si na zem a objala ho. Teprve po chvíli mě zvedl a přitáhl k sobě. Dlouho jsme se mazlili a hledali k sobě cestu. Cítila jsem, že můj pán něco takového potřebuje. Osobně se domnívám, že to potřebuje úplně každý a kdo tvrdí, že ne, má v sobě něco, co není tak úplně v pořádku. Ale můj pán si o to dovedl říct, lehla jsem si tedy k němu a hladila ho. Cítila jsem, jak se pomalu uvolňuje napětí. Na každý dotek jsem se soustředila, aby byl mému pánu příjemný. Něžně jsem se ho dotýkala, hladila po obličeji, líbala a konejšila. On mi mezitím vyprávěl a já se cítila jako králova favoritka. Bavilo mě dívat se, jak se můj pán propadá do naprostého uvolnění, blažený výraz mu rozzáří tvář a on je šťastný. On mi něžnosti snad i podvědomě opětoval. Dělalo mi dobře, že svému pánovi dávám něco, co mu chybí. A přitom jsem nedělala nic víc než to, co jsem v tu chvíli cítila a považovala za správné. Jen jsem se soustředila na pánovi reakce a nechala se jimi inspirovat. V dobré náladě jsem ho lehounce škádlila, ale ne tak, aby ho to vyrušovalo. Když jsem se pak otočila na bok, objal mě zezadu a pevně mě držel... bylo to příjemné. Hladil mě, pomalu zkoumal moje tělo přes šaty, dotýkal se na "zakázaných" místech a já měla pocit, že ať udělá cokoli, bude to jen jeho vůle a já mu nesmím odporovat. Jemně mě líbal... a netrvalo dlouho a já prožila svůj první orgasmus se svým pánem... Teprve asi po dvou hodinách, když byl můj pán odpočatý, mi dal pokyn, abych přinesla kufřík s jeho věcmi. Měla jsem najednou zvláštní pocit odcizení. Najednou, jako by se vše, co se událo před několika okamžiky, stalo dávno. Jako bych to ani nebyla já, když pro ten kufřík šel, na pánův pokyn jej otevřel a díval se na jeho obsah - pouta, provazy, důtky... Ten okamžik byl trošku jako studená sprcha. Byla jsem klidná a přece napjatá... Jako by se mě nic z toho netýkalo. Vlastně jsem se na ty věci ani dívat moc nechtěla... Vím, že to všechno jsem mohla svému pánovi říct. Vím, že by se nezlobil, kdybych mu řekla "tohle nechci". Vím, že by to přijal, neboť je čestný a férový. Ale ani to jsem neudělala. Chvíli jsem seděla bez hnutí a pak pomalým pohybem zabořila pravou ruku do pánových hraček a poslepu na sebe nechala působit dotek kovu, jemné i hrubší kůže, provazů... Pomalu vyndávala jednotlivé věci, hladila je a prohlížela si je... pořád jako ve snu. Nevzrušovalo mě to... alespoň jsem to v tu chvíli tak necítila. Hlavou mi šly myšlenky, že třeba to tak opravdu je, že jsem třeba "opravdu" normální a to všechno před tím (myslím ty tři noci beze spánku, tři dny bez jídla, epizodu s provazem v kavárně a chvíle, kdy jsem šílela z letmých náznaků) byla jen pouhá zvědavost. Na dně diplomatického kufříku ležely tři knížky. Zastavila jsem se u té s názvem "extrémní sex"... listovala v ní a narazila tak na část s "deníkem otrokyně". Ještě jsem nevěděla, že mě to inspiruje k tomu, abych psala svůj vlastní příběh a pomohla si tak tím, abych se vyrovnala se svými emocemi a se skutečností, kterou nemůžu popřít. Prolistovala jsem si pár stránek, můj pán se ke mně tiskl a díval se na mě. Když jsem knížku zavřela, jen chvíli si se mnou hrál... zvedl mě, pevně stiskl ruce a teprve po chvíli mi řekl, abych si zvedla vlasy. Poslechla jsem beze slova. Pomalu mi sundal sametku a v rozložených hračkách našel obojek. Nebránila jsem se. Neřekla jsem nic. Nechala jsem ho, aby mi obojek nasadil. Zvrátil mi hlavu dozadu, obojek pevně obemknul mé hrdlo a pán se takřka šeptem zeptal "Škrtí?" "Ne" "Moc dobře, holčičko"... Nepamatuji
si každý detail večera, ale vím, že
krátce po té zahákl svůj prst do očka
obojku a přitáhl mi obličej k posteli. Seděla
jsem v kleče, hlavu přitisknutou k posteli a prudce
dýchala. Snažila jsem se uklidnit, když se můj
pán zeptal velmi tiše a klidně: "Ano," odpověděla jsem velmi tiše stále jako ve snu, když se mi podařilo zklidnit dech. Pán si mě k sobě přitáhl, líbal mě, jen tu a tam mi stáhl hlavu na svůj hrudník... Když jsem měla možnost se posadit, sedla jsem si... asi podvědomě... v kleče, s koleny od sebe, ruce mi volně splývaly do klína a já s vlasy na stranu a skloněnou hlavou se nebyla schopná podívat pánovi do očí. "Sedla sis takhle přirozeně?" "Přirozeně, myslím... " "Já nevím, jestli se dokážeš představit zvenku, ale co ti to připomíná?" Došlo mi to... "Ikonu," a usmála jsem se asi poprvé od chvíle, kdy jsem uviděla pánovy hračky. "Přesně tak... ale k ikoně ti ještě něco chybí. Na té to není vidět, ale já to udělám já na chvíli."
Nevěděla jsem, o čem můj pán mluví. Teprve, když vytáhl z hromádky hraček pouta, mi to došlo. Pomalu je otevřel a já jsem mu dobrovolně podala ruce. Nejdřív zaklapla pouta kolem mé pravé ruky. Pak jsem mu podala levou. Ten pohyb, kterým mi můj pán poutal i levou ruku, byl velmi pomalý, jako by si vychutnával každý okamžik mé poddajnosti. Náhle ale doklapl pouta rychle a nečekaně. Poprvé se mi stalo, že mě sevřela vlna vzrušení... Chvíli jsem seděla nehnutě, co by ikona. Pán se na mě díval a usmíval se... vlastně se usmíval po celou dobu... Jen chvílemi měl jeho úsměv skoro zlověstnou a majetnickou podobu, což mě vyvádělo z míry, ale zároveň se mi to vlastně líbilo. Jeho chladnokrevné jednání mě ochromovalo. Fascinovalo. Ale pak přišel čas se rozloučit. Dal mi pokyn, abych se k němu postavila. Pak znovu mě znovu chytil za obojek a donutil mě, abych si k němu klekla. Zvrátil mi hlavu a díval se mi do očí... bylo to tolik zvláštní... ničemu jsem se nebránila, protože jsem věřila, že mi neublíží. Měla jsem pocit, že si se mnou může dělat co chce. Neodvažovala jsem se odporovat. V ničem. Ani na chvilku. Byl jako proměněný. Klidný, soustředěný. A neústupný. Když jsem mu v kleče pomáhala do bot, aby mě mohl doprovodit, neudržela jsem se a otřela se mu hlavou o nohy, jako to dělají kočky, když projdou kolem svého pána... Po celou dobu jsem se snažila dělat to, co cítím. Bylo to trošku jiné, než jsem si představovala, tedy z pohledu emocí, které jsem cítila. Mnohem intenzivnější. Vyčerpávající. Do teď nevím, co se mi vlastně líbilo. Nevím proč. Jisté však je, že když jsem se dnes ráno probudila, jako úplně z prvních myšlenek se mi vrátil okamžik s větou "cítíš svoji roli?"... Něco uvnitř mně se sevřelo a zvedla se vlna vzrušení... až dnes ráno. Něco, co jsem opět nečekala... Jaké to bude mít pokračování? Nevím. Nedokážu odhadnout. Ve smyslu slova BDSM jsem včera ztratila své panenství. Nerozumím příliš tomu, co se ve mně děje. Pocity jsou smíšené. Některé hezké, některé nemají ještě tvar. Vlastně to asi bylo hezké. Vůbec se necítím ublížená. To rozhodně ne. Necítím se ponížená. Ani prázdná. Jen jsem to ještě asi nepřijala. Jen ještě jedno bych chtěla. I nad rámec své role svému pánovi poděkovat. Byl neuvěřitelně citlivý a milý. Rozhodně mě nezapomněl obejmout, když jsem to potřebovala. Proto na tenhle zážitek nikdy nebudu vzpomínat ve špatném...
Správce serveru upozorňuje, že zde uveřejněná díla podléhají ochraně autorských práv ve smyslu zákona č. 121/2000 Sb. Všechna práva autorů vyhrazena. Neautorizované použití díla bez souhlasu jeho autorů se zakazuje. |