Mí úchylové mi rozumějí ... Waco

Cesta domů

Konečně pátek. Poznámka ?akce Eliot? v mém diáři může být skutkově naplněna. Přesto, že jedu na hravý sraz ?úchylů? do penzionu Eliot v Brně, mám pocit, že jedu domů. Člověk je doma tam, kde mu rozumějí. Přijíždíme s padající tmou do dvora jezdeckého klubu a vítá nás nám všem známý bílý dům s dřevenými trámy. Po zdlouhavé jízdě pátečními kolonami se postupně soukají z auta Milkov, Darksword, Domi a nějaká Suiza. S úlevou a hladoví vcházíme do útulné restaurace. Srdečně se vítáme, objímáme a různě poplácáváme po zádech se svými dobrými přáteli. Je nás tu dnes kolem 10. V podstatě parta lidí, kteří jsou ve stejné hravé tónině a vzájemně si kápli do noty i po intelektuální stránce. Věříme jeden druhému a víme co od sebe vzájemně můžeme očekávat. Několik switchů, D/s páry, single, i tévéčka. Boršč. Různá zelenina. Pojítkem je výtečná chuť se společně vyblbnout a pohodově si užít víkend.

Večer se v uvolněné atmosféře překulil jako by nic k půlnoci. Naplnili jsme svá bříška dobrou baštou. Imobil dle svého přání nejedl vlastníma rukama. Hned první večer si nechal nasadit pouta a zavázat oči. Jal se vychutnávat ten luxus krmení z dámských rukou. Pravda je, že občas dostal do pusinky zajímavou kombinaci chutí. Ale pokaždé se usmíval, jak on umí. Půlnoční čas postupně odvedl přítomné do svých pokojů. Tormík ještě cosi zkoušel, ale já leketrice (leketrika se mi líbí víc) vůbec nerozumím. On jistě k tématu něco podotkne sám.

Den plný her

Na druhý den nás čekala v devět velkolepá snídaně, jak je ostatně v Eliotu zvykem. Oni asi už také vědí. Trousili jsme se postupně. Klaudie jako správná Maid naložila jídlo na talířky a odnesla jej své paní až do postýlky. Ostatně, donášková služba snídaní na pokoj by v Eliotu nebyl špatný nápad. Dopoledne úchylové obvykle neúchylačí. Jsme taky jenom lidi. Prohlédli jsme jak vypadají prostory ke hraní. Prostor ledárna byl moc nasáklý vodou a prostor veterinární ordinace byl zaskladněn jakousi skříní. Ovšem, venku bylo krásně. Proč si jen tak nevyjít s rolničkou a šátkem na očích. Proč si někoho jen tak nepřivázat ke stromu. Proč nejít na pokoj jen tak úchylně lenošit.

Kolem třetí dorazil Njal se svým Olympusem a ještě pár lidiček. Na odpoledne jsme plánovali bojovou hru. Nějak z ní ale nakonec sešlo přesto, že mnoho z nás bylo vybaveno obuví i terénním oděvem. Dohodli jsme se na drescodu montérkových kombinéz a pohorek. Njal oblékl maskáče a kanady. Waco, jeho Zvířátko s Muflonkem, Blue, Milkov a já jsme měli kombinézy. TV Renn zásadně nechtěla opustit své boty na vysokém podpatku. Inu, proti gustu žádný dišputát.

Zlenivělí úchylové se však nechtěli honit. Postávali jsme tak nějak nerozhodně na place za překážkovou dráhou pro koně. Proč prý se nepřivázat rovnou! Frflala jsem a tak jsem za trest musela vyběhnout k volně stojící lampě a přes koňské překážky zpět. Nakonec jsme ale hráli na babu. Dominant nebo subík, to nehrálo roli. Chyť, vyhraj, svaž. A nebo uteč! Vysvobodí Tě až další chycený, který bude přivázán místo Tebe. Tak zněla pravidla. To bylo ovšem náročné na výdej energie. Naštěstí Blue dostala nápad hrát na slepou bábu. U této hry jsme si trochu odpočinuli a kdo to ještě nezkoušel, mohl zjistit, jaké to je jít jen po sluchu. Renn poskakovala ve svých vysokých podpatcích docela obratně. Ostatním od pohorek nebo tenisek odletovala hlína a písek. Odpočinek jen u stromu v provazech. Lidičky, věřte nebo ne, takhle krásně jsme se naposledy vyblbli když jsme byli děti. (Nejsme náhodou nějací úchylní?) Jsme! A ještě že to Njal zdokumentoval. Ani nechci vědět, co si kolemjdoucí lidé o nás mysleli. A je mi to vlastně srdečně jedno.

Večer plný překvapení

Ještě než byl zahájen oficiální sraz, sešli jsme se k malému překvapení nahoře v salonku. Nikdo nevěděl, co se bude dít. Ale zvířátka z Wacova zvěřice věděla dobře. Jejich Pán měl nedávno narozeniny. Dveře se otevřely a do nich po čtyřech vešla dvě krásná zvířátka vezoucí na vozíčku další zvířátko. Ježišmárjá, tak které je které?! Zvířátko a Muflonek tlačily vozíček, na kterém bylo vskutku cukrářské dílo. Nádherně vymodelovaný gepard z piškotu potažený mandlovým těstem. Jako živý! Dar byl obřadně předán, obojky obřadně nasazeny a zvířátka z masa a kostí pohlazeny. Jejich Pán byl překvapený a skutečně dojatý. Wacova hravá a veselá zvířátka připravila překvapení i pro Milkova. Thajské sací krysy, vyvolávající takový zájem, přiměly děvčata k nápadu jednu takovou Milkovovi pořídit. V krabici opatřené dvěma dírami se po chvíli napětí skutečně objevila krysa. Mohu potvrdit, že po prsních žlázách šla jak poslepu, byť byly schovány pod tričkem. Naštěstí dostala krysa do zásoby i dvě lahvičky s mlékem. A pískala.

Pro velký zájem se Waco rozhodl na sobotní večer otevřít Eliot i ostatním úchylům. Postupně se sjížděli známé i neznámé celebrity. Jako například Aradia s PhDr. Petrželou, NTPT s Koprretinkou, Missinka, a jiní. (Seznam na požádání a po schválení autoritou). Večer se chýlil k osmé. Ještě, než došlo k zahájení, posilnili jsme se uzeným masem s křenem. Zklidněni dobrou krmí a debatou s nově příchozími, očekávali jsme zahájení. Pan doktor Petržela, který chtěl vidět, jak moc jsou úchlové úchylní doufám nebyl zklamán. Místo vstupenky dostávali po zaplacení všichni zelené vajíčko se symbolem BDSM. Tyto vstupenky byly slosovatelné. Všechna byla na tvrdo kromě jednoho. Majitelkou takového vejce byla Koprretinka. Obdržela výhru v podobě láhve skotské.

Domi mezitím vyšněrovala Muflonkovi nádherné rukavice. Imobil trošku vyzdobil Blue červenou stuhou. A Aby toho nebylo málo, zajistil Waco dalších 20 subjektů svolných k bondáži. Zní to grandiózně. Ovšem zkuste sešněrovat neuvařené vejce kouskem provázku tak, aby se vám nerozbilo! Vás by to možná nenapadlo. Ale my jsme úchylní. Nejlépe ovázané vejce byla vyhodnocena porotou a výherce odměněn. Milkov za své speciální a jako vždy netradiční provedení získal cenu zvláštní. Jeho vejce totiž bylo opatřeno elektrodou a oranžovými provázky.

Po manuálně vyčerpávající práci a překousaných jazycích nad takovou náročnou bondáží se úchylstvo odebralo nahoru do salonku na promítání filmu z produkce Lupus Pictures Guvernantka. Trocha spankingu také nezaškodí. Zvlášť, když je jen na plátně.

Zda to někomu jen na plátně nepostačovalo nemohu sdělit. Bohužel jsme s Milkovem a Domi kolem jedenácté opustili Eliot. Věříme, že se lidé bavili dobře až do neděle, vzhledem k proběhlým díkům a ovacím za velmi příjemný a zdařilý víkend.

Díky!